Guarnere komentáře u knih

Námětově jistě nejlepší kniha série. Bylo to plné zvratů a ani jednou mě nenapadlo, že by to mohlo být tak, jak to nakonec bylo. Mám ale pocit, že popis staveb a uměleckých děl často poměrně brzdil slibně rozjeté tempo. Několikrát jsem se při čtení přistihla, že přeskakuju slova těchto popisných pasáží, protože jsem nutně potřebovala vědět, co bude dál. To je ale jediná vada na kráse, jinak prostě perfektní čtení, které nutí k přemýšlení...

2 25.09.2016

Četla jsem na základě filmu, ale kniha byla mnohem, mnohem lepší. Mělo to akci, napětí, skvělou zápletku, navíc ta dokonalá hra s uměním. Navíc ta slova, která camerlengo pronášel do televize, se mě dotkla, jako věřící je možná ocením víc. Prostě sakra dobré čtení a už se těším na další díly...

2 27.07.2016

Co Lindgrenová vážně umí, je popsat smutné dětské osudy. Četla jsem ji jako dítě snad šestkrát, milovala jsem obě hlavní postavy a jejich dobrodružství. Šťastný konec už je jen třešnička na dortu...

2 24.02.2016

Přečetla jsem ji neuvěřitelně rychle, protože je opravdu čtivá. Místy mi ukápla slza a celkově se mi postava Jana Olava a Dívky s pomeranči líbila, oba byli tajemní a jejich láska opravdu jiskřivá. Trochu méně mě bavily pasáže Georga, místy mi přišly zdlouhavé, ale celkový dojem je více než dobrý.

2 14.09.2015

Miluju Rowlingovou a její styl psaní. I Prázdné místo na mě zapůsobilo a tady to nemohlo dopadnou jinak. Strike a Robin jsou skvělá dvojka, která se krásně doplňuje. Ačkoli detektivky nečtu, tahle kniha se mi líbí - dokáže vytvořit napětí pouze pomocí dialogů a bez zbytečných krváků.

2 29.06.2015

Musím říct, že Pečorin na mě působil trochu jinak, než jak je napsáno níže u ostatních komentářů. Připadal mi jako floutek, který jen využívá ostatní a manipuluje s nimi, není schopen citu a nezná nic jiného, než sebe. I přes tuto "averzi" mi ho však bylo líto, především pro to bloudění světem a hledání čehokoli k zachycení. Knihu jsem přečetla jedním dechem a ačkoli mi byl Pečorin v mnoha ohledech značně nesympatický, v jistém slova smyslu pro něj mám pochopení.

2 29.06.2015

Škoda, že tady na DK nejde dát půl hvězdy. Tři je málo, čtyři moc. Dlouho jsem měla problém se začíst, v polovině to ale chytlo větší spád a druhou půlku už jsem slupla jako malinu, ztřeštěné situace se kupily jedna za druhou. Leč bohužel - Nombeko chyběla jiskra, za celou dobu mě příliš neoslovila. Je hloupé ji srovnávat se Staříkem, ale pořád mi to vyskakuje na mysl. Stařík byl charismatičtější postava a jeho poznámky a prupovídky byly o tolik trefnější a vtipnější. Situace byly stejně bizarní, ale na můj vkus už až příliš. Sečteno podtrženo, Stařík je skvost, Analfabetka za přečtení stojí, ale už to není taková bomba.

1 09.09.2024

Už třetím dnem přemýšlím, co o této knize napsat, tak na mě zapůsobila. V hlavě se mi motá spousta postřehů jako klubko hadů, je těžké je utřídit do jedné nosné myšlenky. Je to velmi dobře napsaná, velmi silná a také velmi děsivá analýza toho, co se z člověka může stát, když přestane samostatně přemýšlet a v podstatě dobrovolně se podřídí vyššímu řádu.
Ovšem úplně stejně zaujala myšlenka, že spravedlnost a ospravedlnitelnost určují vítězové. V jiném případě by za Hirošimu a Nagasaki muselo být souzeno i USA.
Doslov Martina Palouše je třešničkou na dortu.

1 18.07.2024

Ilustrace pěkné, typické pro mangu, nicméně co mě opravdu na každé knize ubíjí, je to neuvěřitelné množství japonských názvů a historických okének. Jakmile se o japonskou historii, architekturu a umění jako já nezajímáte, brzdí to tempo a přiznejme si, knihy by byly poloviční. Takže ano, Holmes toho spoustu ví a zná a zde je důkaz, ale nějak se nedokážu zbavit dojmu, že je to jen výplň, aby těch dílů bylo co nejvíc.

Jednohubka. Vtipné, v některých situacích jsem se viděla jako vyšitá. S přečtením slov v bublinách jsem žádný problém neměla. Ilustrace velmi podařené - jen změna ve směru pohledu jedné z postav a řekne to tolik, super.

1 26.12.2023

Tak tohle by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu To byla jízda.

1 15.03.2023

Nové informace, především o prokletí a Bílem a Černém bohu. Ale ten konec? Wtf? Pecka!

1 15.03.2023

Pane učiteli!

1 15.03.2023

Tak závěr nabral pekelný spád. To, že nevíme, odkud se prokletí vzalo, mi vlastně nevadí. Jako stěžejní beru vztah Šivy a pana učitele

1 15.03.2023

Místy je to tak krásně něžné, zvlášť výměna názorů mezi nimi je nakonec vlastně krásný moment. Dostali jsme další informace, tempo opět svižnější.

1 13.03.2023

Čtvrtý díl zase trochu ubírá na tempu, ale zase se člověk dozví spoustu nových informací. Že by byli výjimeční oba?

Po slabším druhém dílu je třetí docela jízda a získává to již slušné kontury, místy měl děj skvělý spád.

1 12.03.2023

Některé obrázky nejdou úplně jednoduše interpretovat, někdy je tam příliš černé. S rozeznáním, kdo co říká, však problém nemám. Třetí díl čeká

1 12.03.2023

(SPOILER) Nevadí mi, že má Langdon po ruce vždy nějakou atraktivní ženu, s níž putuje z místa na místo, sledován úkladnými zabijáky najatými bůhví kým - koneckonců i každá detektivní série má často stále se opakující vzorec.
Moc ale nevím, jak knihu zhodnotit. Ze začátku jsem měla velký problém se do ní začíst, táhla mě dál jen zvědavost, co velkolepého Kirsch objevil, protože popisy Gaudího architektury mě tentokrát dost nudily, nikdy jsem nebyla jeho fanda. Taky mi příliš nesedl vševědoucí Winston - připadal mi jako zbytečná spisovatelova berlička a když na část děje zmizel, tempo nabralo větších obrátek. Poměrně hodně stránek před koncem jsem taky rozluštila hádanku, kdo tentokrát tahá za nitky - a když vám pak chybí onen Aha moment a tím pádem i poselství knihy chápete dřív, než se k ní místy rozvleklým tempem dobéřete, stává se z dočtení posledních cca 100 stran už jen povinnost a to by se u takovéhle knihy asi stávat nemělo. Na stranu druhou to pořád svou atmosféru má a psychologie postav je vykreslena věrohodně.

1 01.01.2023

Flavie a s ní i celé osazenstvo Bishop's Lacey baví i tentokrát. Všechny postavy jsou skvěle vykreslené a dokonale uvěřitelné. A k tomu ty neotřelé popisy a přirovnání. Autorovi stačí opravdu málo, aby vyvolal kýžené emoce: "Žádná madona nikdy nehleděla na své děťátko tak něžně; žádná nevěsta nikdy nevzhlížela ke svému ženichovi s takovou láskou jako nyní Cynthia Richardsonová ke svému manželovi. Málem mi do očí vyhrkly slzy."
Taky mě moc baví personifikovaná Gladys. "Gladys se obvykle nezamlouvalo, když si zamokřila blatníky, ale za takového dne, kdy její gumy zpívaly na mokrém asfaltu a vítr nás tlačil do zad, přestávala být cimprlich."
No a poslední věta je jen skvělou pozvánkou k dalšímu dílu.

1 20.02.2021