Guarnere
komentáře u knih
Oblékni se pro smrt
Alan Bradley
Chybu z minulého dílu, kdy byla slečna Mountjoyová v rozporu s prvním dílem označená za neteř doktora Kissinga, bych snad ještě brala - koneckonců je to rozmezí tří dílů. Ale když je detektiv seržant Graves během 15 stránek nejdříve vyslán do vánice, aby přivedl vikáře a jeho ženu, pak sedí v salónu a je svědkem předání prstýnku od Dietera, a následně se zjeví v hale po úspěšné záchranné výpravě za vikářem, je to už do očí bijící. Opět - tyto chyby spíše mrzí, zvlášť když je prostředí Jeleního mlází tak skvěle propracované a já si ho skutečně zamilovala.
Ale příběh odsýpal svižněji než předešlý díl, a ještě zajímavější postavou než samotná Flavie se pro mě stává tajemný Dogger.
Less
Andrew Sean Greer
Není to špatné, ale není to ani nijak výjimečné. Tedy jen do 3/4 knihy. Kdo je vypravěč mi došlo poměrně brzo, a tak mi kniha žádné překvapení nepřinesla. Jenže možná to ani nebyl její záměr. Na začátku mi hodně vadilo, že kapitoly vlastně skončí před všemi hlavními momenty (rozhovor s H. H. H. Mandernem, rozhovor v Mexiku, udílení cen ve Španělsku), jenže pak člověku dojde, že o to v tomto příběhu vůbec nejde. Od cestování pouští začíná být příběh naprosto kouzelný (Japonsko je třešnička na dortu) a hlavní hrdina si konečně získává mé sympatie. Nakonec jsem k němu pociťovala takovou soucitnou shovívavou lásku. Podívejte se, tak podívejte se na něj. Jak bych ho mohla nemilovat?
Kostičas
Samantha Shannon
Těžko mohu knihu ohodnotit nějakým počtem hvězd, když jsem ji vlastně ani nedočetla. Ano, přiznávám se, prostě jsem to nedala. Ale snažila jsem se, vážně! Jenže to nešlo. Svět (i samotné jasnovidectví v něm) je zbytečně složitý, názvy všeho neskutečně pitomé, a to nemluvím o tom, že mě děj vůbec neoslovil. A hrdinka s ním - přišla mi nijaká a tím pádem nemám ponětí, proč bych s ní měla chtít všechno prožívat. Nakonec mi nesedla ani stylistika textu (ale to je možná překladem), no prostě... Možná tomu ještě šanci dám, ale jenom možná...
Dvanáctka
Justin Cronin
Jazykově mi tato kniha přišla lepší než Přechod. Taky taková ta úvodní vnitřní sonda do osobnosti postav mi přišla hodně dobrá (Chudák Revolver). Příběh jako takový zajímavě pokročil, ale propletenost minulosti a přítomnosti už mi přijde slabší a méně propracovanější než v Přechodu. Na stranu druhou některé postavy, které se v Přechodu jen mihly (Vorhees, Lila, Grey atd.) dostaly nový rozměr. Ani tento díl se však nevyhl občasným stupiditám - kůň co se chová jako pes a slíže svým jazykem slzy, čtyřleté dítě, které hraje šachy a celkově se chová jako minimálně šestileté. A na konci mi příliš nesedí ta duchovní rovina všech přítomných - všichni neustále něco cítí, ani neví, kde se to v nich bere, ale prostě odněkud ano, tak se čtenáři neptej. Ale jinak vynikající pokračování. Hurá na poslední díl.
Přechod
Justin Cronin
Četla jsem ji podruhé, protože jsem chtěla mít před třetím závěrečným dílem celý příběh ucelený. Nevím, jestli je to špatným překladem, ale některé dialogy jsou stupidní. Často také slibně rozjeté tempo brzdí příliš popisná a vlastně nic neříkající přirovnání, jako třeba: "Jako široká expanze temnoty kolem něj - která ho úplně prostoupila jako molekuly nějakého plynu, ale jeho tělo zrovna tak mohlo patřit někomu jinému." Ale - a to je mnohem důležitější - příběh je neskutečně propracovaný. Je zde mnoho postav, mnoho dějových i časových linek a přesto to funguje a skvěle, protože čtenáře udrží, ačkoli je to opravdu tlustá kniha.
Kráva nebeská
David Duchovny
Začátek byl dobrý, moc se mi líbila hra se slovy (Já jsem ale kráva!!!), ale konec už byl slabší. Ve chvílích, kdy Elsie zjistila, kam mizí krávy, jsem byla nakloněná k tomu, že se stanu vegetariánkou, to bylo silné čtení. Pak se ale i tohle vytratilo a teď se nemůžu rozhodnout, zda to měla být humoristická knížka nebo knížka s několika velkými ponaučeními pro lidstvo. Každá pohádka má svá ponaučení, ale tahle se týkají věcí, které normální člověk prostě změnit nemůže (určitě přes noc nevyřeším náboženské spory na planetě), takže této knize spíše škodí. I tak, příjemné čtení...
Bratři Lví srdce
Astrid Lindgren
Četla jsem ji jako dítě a četla jsem ji dvakrát. Rozhodně na mě hodně zapůsobila, je to velice silný příběh. Jo, myslím, že si ji přečtu znovu, myslím, že jako dospělá v ní naleznu ještě víc.
Co je důležité, je očím neviditelné
Eugen Drewermann
Musím říct, že tato kniha jednoznačně změnila můj názor na Malého prince a zároveň neustále brnkala na moji strunu, v mnoha okamžicích mi běhal mráz po zádech. Je neuvěřitelné, čeho všeho si autor v Malém princi všiml, jak dokonale dílo rozebral. Ale tato kniha přináší víc než jen to. Přináší hluboké zamyšlení o lásce a smyslu našich životů a toto pojetí lásky a Boha a lidské nesmrtelnosti je mi velmi, velmi sympatické.
Lidožravá šílená kočka z džungle
Bill Watterson
Křeček kecka a pekelná pecka a Jak šel salamandr kapitán Koriandr na vandr - to je prostě top.
Dívka ze země Venku 12
Nagabe
Krásné střípky ze společně strávených chvil, ve kterých se vyjímečně nemuseli ničeho obávat. V minipříbězích je zachycena něha a láska, která me na této sérii tolik hřála u srdce. Nedozvíte se nic podstatného, ale přesto máte pocit, že toho o nich opět víte o hodně víc.
Inkoustová smrt
Cornelia Funke
Poslední díl už pro děti tedy rozhodně není, je temnější, ale tím pádem o tolik zajímavější. Začátek se však i přesto poměrně vleče, konec je zase naopak slohově uspěchaný až příliš. Nejkrásnější část je na Jezerním hradu, když Violantiny a Moovy oči hledí na totéž, ale každé vidí něco jiného.
Co však nechápu je to, proč každou knihu překládal někdo jiný. A překlad tohoto dílu se místy hodně nepovedl. Je zde spousta gramatických i stylistických chyb, ale jsou zde i chyby faktické, ačkoli si myslím, že ty má na svědomí spíše autorka samotná - záměna jmen Resy a Roxany, ruce, které byly svázané, najednou nejsou. Ale zakončení příběhu je to výborné.
Inkoustová krev
Cornelia Funke
První polovina se tedy neuvěřitelně vlekla. Chápu, že jsme se ocitli v novém světě, který bylo třeba řádně popsat, nicméně popisy mě nijak zvlášť nezaujaly. Ke konci začalo přibývat poměrně hodně tiskařských chyb, dokonce byla zaměněna postava Kozoroha a Zmijohlava, tyhle chyby vždy trochu vyvedly z míry. Fenoglio mi poměrně rychle lezl na nervy a s ním překvapivě i Farid. Nakonec se nejoblíbenějšími kapitolami staly ty s Moem a Resou.
Tak, jak se vlekl úvod, tak závěr naopak běžel do cíle jako splašený. Popravdě mě však nově přičtená postava od rychlého navázání dalším dílem trochu odradila.
Němé duše
Jitka Ládrová
(SPOILER) Rozhodně nejsem cílovka, fantasy moc nemusím, takže jsem se trochu obávala, zda to vůbec dočtu. Nicméně tohle fantasy rozhodně není. Jedná se spíše o historickou beletrii.
Děj rychle ubíhal, o nečekané zvraty nouze nebyla, pořád se něco dělo, celé je to postavené na vztazích a intrikách.
Vadilo mi, že se z hlavní dějové linky na poměrně dlouhou dobu odbočí úplně jinam a k původní zápletce se vrací jen zřídka.
Před samotným finále mi přišlo, že autorce začal docházet dech, vše se vyprávělo v retrospektivě, což u děl moc nemusím.
Čtivé to ale je, závěr jsem zhltla jedním dechem a svým způsobem jsem s koncem spokojená. Jen u dvou dějových linek bych ten závěr chtěla ještě trochu poodkrýt.
Co mi ale vadilo poměrně dost, byla určitá plochost postav, které na mě v některých okamžicích nedýchaly životem. Některé jejich reakce na právě se dějící události či předložené informace mi také přišly poněkud zvláštní, jako kdyby měla autorka vymyšlený děj a nehodlala z něj stůj co stůj ustoupit, ačkoli tak musela ohnout charaktery určitých postav, které se pak zachovaly nesmyslně. A jednu věc skrze druhé zasnoubení korunního prince jsem nepochopila vůbec - jaký mělo v celé té záležitosti účel?
Závěrem ještě nutno říci, že postavy byly buď značně protivné, nebo naivní, nebo nijaké, o Omdenovi ani mluvit nebudu. Hlavní hrdina může být záporák, ale alespoň něco na něm musí být zajímavé - u něj není nic, je to slaboch. Runel je dobrá postava, ale když se pak člověk dozví, co je vlastně zač, uvědomí si, že chování puberťáka se k němu vůbec nehodí - postrádala jsem u něj jakousi odžitou moudrost.
Bratři ve zbrani: Válečné zážitky dvou výsadkářů z roty Easy zvané Bratrstvo neohrožených
William Guarnere
Z mé přezdívky tady na DK je zřejmě patrné, proč jsem tuto knihu musela mít. A nezklamala mne. To, o čem ti dva vypráví, je místy dojemné, místy vtipné, po většinu času hodně mrazivé, ale především neuvěřitelně lidské. Z každého jejich slova je cítit úcta nejen k sobě navzájem, ale i ke všem klukům, kteří si tím prošli s nimi. Během čtení poznáváte scény ze seriálu BN, nicméně vzpomínky dokazují, že prožité okamžiky byly daleko horší, než jak je může kamera zachytit. Neuvěřitelné, že pouto mezi muži z roty E vydrželo tak dlouho. A při čtení mě neustále napadalo: Čest jejich památce.
Kniha tak má vlastně jedinou vadu - překlad, místy mi přišlo, že následující věta popírá předchozí. A také i poměrně hodně překlepů.
Cesta: Veľká panda a malý drak
James Norbury
Jak nastiňuje sám autor, nejedná se pouze o jednotlivé zachycení okamžiku jako v knize předchozí, je to ucelený příběh, který zažila většina z nás. Je to smutné, ale zároveň tak krásné, vždyť dráčkovi stojí panda celou dobu pevně po boku, je pro něj ochotná projít si čímkoli. Na tak kratičkém prostoru je spousta hutných sdělení a ač se některá zdají být často opakovaným klišé, jsou prostě pravdivá.
Dívka ze země Venku 11
Nagabe
Přiznám se, že jsem ze závěru trochu rozpačitá, místy už to na mě bylo asi příliš abstraktní. Ale i tak jsem si celou Dívku ze země Venku i s panem učitelem moc užila.
Vaříme pro kojence a batolata
Olga Mengerová
Super recepty - kombinace, co by mne samotnou nenapadly a vše hezky na jednom místě. Pokud s příkrmy opravdu začínáte, doporučuji dělat poloviční porce, zvlášť, když daný recept zkoušíte u mimča poprvé, jinak toho zbytečně moc vyhodíte. A taky doporučuji dávat větší množství vody, někdy jsou to strašně husté kejdy.
Velkovýroba ctnosti
Jiří Haussmann
Skvělá situační i jazyková komika, zároveň perfektní antiutopie. Rozhodně stojí za přečtení, škoda jen, že autor zemřel tak mlád, bylo by zajímavé sledovat jeho literární vývoj.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Jestliže jsem Volání kukačky hodnotila plným počtem, tak tady mi chybí další hvězdička. Pokud Rowlingová půjde tímhle stylem, poslední díl bude prostě skvost (snad by jich mělo být sedm, pokud se nepletu). Ještě lepší pointa, ještě lepší příběh, větší prostor pro Robin a Strike opět dokonale nedokonalý. Paráda!
