Gugu komentáře u knih
Knihu jsem přečetla jedním dechem, napsáno skvělým stylem, rychlý spád, nebylo hluchého místa, knihu nechcete odložit. Petra Dvořáková vystihla myšlení hlavní postavy i jejich vnitřních monologů přesně tak, jak určitě uvažují a přemýšlí a sami k sobě mluví mnozí z nás. Ačkoliv se zdánlivě může jednat o obyčejný příběh jedné postavy, rodiny, se starostmi a zápletkami, které nejsou překvapivé, zcela jistě ve mně kniha zanechá stopu (oproti knížkám Třeštíkové a Hartla, které se taky dobře čtou, ale po čase si já osobně jen matně pamatuju, o čem vlastne byly). Už se těším na Vrány :)
Jako celek kniha funguje velmi dobře, styl psaní autorky je čtivý, příběh ne nezajímavý. Co mě ke konci už občas rušilo a nudilo, bylo věčné popisování stále stejných pocitů Liv, pořád dokola to stejné opisování těch stejných prožitků. Knížka mi tím přišla zbytečně natahovaná, ke konci jsem popisné odstavce přeskakovala. Nicméně kniha, ze které si přece jenom odnesete zážitek.
Čtivá kniha, oddechová, místy vtipná. Na letní dovolenou nebo dlouhé zimní večery jako dělaná, pokud chcete odlehčit od závažnějších nebo psychologických témat.
Kniha mě vůbec nijak nezaujala, krátké texty o něčem, co autorka zažila, prožila a nyní to sepsala. Čtete, oči vám běhají po stránkách, ale výsledný pocit nula, knížka ve vás nezanechá žádnou stopu, ani není po čem. Ráda knížku pošlu dál.
Mám takový rozpačitý pohled na knihu, psaná čtivou formou, střídání minulosti a přítomnosti pěkně do sebe zapadlo, ale nějak mi to celé přišlo málo uvěřitelné a reálné. Téměř dokonalý muž, který myslí jen na svou ženu, její pohodlí a štěstí spojené s nemožností otěhotnět, který pak ujede a políbí jinou ženu a následuje jeho téměř sebemrskačský závěr. A žena, která zcela ponořená do sebe a problému s otěhotněním, vidí jen své neštěstí a smutek. Ve finále boj o záchranu manželství, ze kterého mám pocit, že za všechno mohl manžel. Nevím, nějak mi to celé nepřišlo uvěřitelné. Ale dočetla jsem.
Jak autor sám v knížce uvádí, kniha pracuje s přesahy do reality, paratexty a reflexemi, a to je aspoň pro mě kámen úrazu. Díky tomu kniha "nedrží pohromadě", příběh je rozkouskován, spousta zbytečných kapitol a stránek. Chvílemi psáno v přítomném čase, chvílemi v minulém, jednou v první osobně, pak ve třetí, někdy mi připadlo, že takto vše hlavně proto, aby to byla za každou cenu "postmoderna" a kniha byla zajímavá. Příběh sám o sobě by pěkný a poutavý byl, už kvůli tomu, jak bravurně autor pracuje s českým jazykem. Pasáže, které se věnují jen ději, se čtou samy a knihu nechcete odložit, ale pak přijde nepochopitelná kapitola s článkem z novin, proč? Nebo deset stránek jmenného rejstříku postav, proč? Pak deset stránek rozhovoru autora sama se sebou.. jo, bezva, ale proč to cpát do knihy a zbytečně kouskovat příběh? Vynechat přesně tyto kapitoly, kniha je poloviční, děj dech beroucí a čtenář se silným niterným zážitkem. Takto pro mě jen rozpačitý pocit udělat knihu za každou cenu jinou, zajímavou a hlavně "moderní".
Knížka (nejen) formou rozhovoru, velmi zajímavá, čtivá, hodně zajímavých historických událostí a především životopis Medy Mladkové, ze kterého bylo čerpáno pro hru Meda. Úžasná žena, neúnavná, urputná ve svých cílech (někdy až příliš), díky čemuž dosáhla svých snů, galerie Sovových mlýnů, Werichovy vily. Zajímavé a poutavé čtení, nejen pro zájemce o umění.
Netušila jsem při zakoupení, že knížka je souhrn fejetonů psaných pro Elle a upřímně vědět to, nekoupila bych si ji, nějak nerozumím tomu, proč někdo knižně vydá to, co už jednou někde v časopise vyšlo. Ale knížka mě překvapila, je to povídání o životě, o radostech, starostech, hlavně o vztazích... A hlavně je to psáno čtivě. Spousta myšlenek, které vás donutí se zamyslet, popřemýšlet apod. Knížku jsem po přečtení přečetla ještě jednou. A graficky se navíc hodně povedla. Oddechovka, které zaujme.
Navážu na komentář níže. Kniha se velmi dobře četla, o tom žádná. Několik dějových linií mi taky přišlo fajn, ale na konci jsem měla stejně rozpačitý pocit jako Nina níže. Pochopila jsem to tak, že proti Molanderovi bylo nashromážděno dostatek důkazů a tedy "dopaden" byl (navíc od prvních řádků bylo uvedeno, že to udělal). Nicméně dějovou linku Sleizner/Dunja jsem vůbec nepochopila, o co šlo nebo má jít. Vražda Molly "asi" tedy byla vyřešena, ale zda byl motivem "majetnická potřeba" vraha, to se teda spíš domnívám. Sériový vrah dopaden nebyl, na to si asi musíme počkat. Styl, jakým autor píše, je velmi dobře čtivý, ale pokud bych měla porovnat např. s poslední knihou Nesba (Nůž), tak ta byla pro mě mnohem lepší, s větším spádem a byť někdy Nesbo zbytečně protahuje na můj vkus konce, tak po jejím přečtení mi bylo líto, že už skončila. U Ahnhema jen rozpaky, že je teda konec. Po jakékoliv knížce přemýšlím, zda si ji v knihovně ponechám. Jestli ten prožitek byl tak velký a ohromující, že mi knížka stojí za to mít ji v knihovně. Ale tuto raději s klidem pošlu dál.
Pěkně a čtivě napsaná kniha, byť se jedná - co se týče vztahu Gabčíka a Anny Malinové - o fikci. Spousta zajímavých historických událostí sepsaných na jednom místě, v kryptě jsem se byla podívat, o to víc to na mě zapůsobilo si to celé znovu představit. Pro mě i spousta nových informací ohledně ostatních lidí, kteří parašutistům pomáhali. Při popisu mučení mi vůbec nebylo dobře. Knihu doporučuji, není to z těch, kterou odložíte, protože by neměla spád.
"Stručná" kniha plná smutných emocí, velmi dobře se četla, příběh postaven na čtyřech hlavních postavách, krásně a přesně vyobrazena psychologie postav. Je to moje druhá kniha od autorky (po Ani později, ani jinde) a opět jsem nadšená.
Skvělý Jo Nesbo, jako vždycky. Opět několik dějových linek, které drží pohromadě, nikde se nerozjíždí, vzdalují se a vrací se. Některé popisné části by mohly bát kratší, tím by byla kniha celkově menší, ale přesto to nic neubírá na celkovém spádu děje. Kniha se nedá odložit, dokud nedočtete.
Četla jsem od autorky Ostrov šedých mnichů a ta mi osobně přišla mnohem lepší. Sněžný měsíc je taková průměrná oddechovka, která poklidně plyne, bez větších zvratů a napětí. Do víc jak poloviny knihy se ani nic moc nedělo. Kdybych se měla znovu rozhodnout, zda koupím, nekoupila bych. Knížka je příkladem větší mediální propagace, než si ve skutečnosti zaslouží.
Pro mě kniha představuje takový průměr oddechové knihy. Četla se dobře, před usnutím příjemný relax, ale že bych nad ní nějak extra jásala, nebo mě přímo zaujala, to nemůžu říct. Poklidně plynoucí příběh s předvídatelným koncem.
Kniha se čte dobře, má to spád, jen mi osobně přišlo příliš přitažené za vlasy, když pomalu do poslední stránky "se trvalo" na tom, že za vším stojí hlavní hrdina. Nemůžu dát pět hvězdiček, z mého pohledu té knížce něco chybělo.
Kniha se čte velmi dobře, jen místy je to opravdu nereálné, překombinované a plné "šťastných nahod". Nicméně, i tak vás to drží v zájmu a chuti knihu dočíst s potřebou vědět, jak to dopadne. Určitě sáhnu i po další knížce autora.
Moc pěkná knížka, milá, takové pohlazení po duši. Výborně se četla a i když mi trochu dělala problém jména, nic to neubralo na prožitku. Stojí za přečtení.
Další krásná kniha, Alena Mornštajnová prostě umí psát, píše krásně, jednoduše, řekla bych dokonale. Celou knihu čtete jedním dechem, já se nemohla odtrhnout. Opět sice smutná, smutné téma (nebo spíš příběh jedné rodiny), i když zase trochu jiné oproti předchozím knihám. Opět celý příběh do sebe postupně zapadal, jednotlivé situace se logicky poskládaly. Řekla bych, že paní Mornštajnová nemá v tuto chvíli konkurenci. Už aby byla další kniha :)
Četla jsem všechny tři knihy paní Mornštajnové a za mě je to paní spisovatelka. Velmi mi sedí její styl vyprávění, jak vystaví děj, osudy lidí, jak vám všechno do sebe postupně zapadne a vytvoří krásný obraz. Já teda četla v pořadí Hana, Slepá mapa a Hotýlek a možná bych čistě pro sebe poslední dvě knihy prohodila. Všechny knihy jsem četla na jeden zátah a i když jsem na chvíli odložila, hned jsem za chvíli po nich sahala, nedá vám to, musíte vědět, jak to všechno dopadlo. Jsou to knížky, které v knihovně chci mít. Těším se na další.
Odpočinkové čtení od Patrika Hartla, jak ho známe. O mezilidských vztazích, které jsou v různých podobách kolem nás. Ze začátku dost postav, ale postupně se vše usadí. Někdy tak reálné vykreslení postav a situací, že mě napadalo, zda skutečně neexistují. Kdybych měla srovnat s Radkou Třeštíkovou a jejím Veselí, tak kniha Nejlepší víkend mě nadchla mnohem víc.