Gugu komentáře u knih
Tak musím říct, že já osobně nadšení z knihy nesdílím. Kniha je čtivá, krátké a svižné kapitoly s udržovaným napětím nutí knihu neodložit, ale že bych z příběhu byla nějaká paf, to nejsem. Od cca půlky je jasné, "kdo je vrah" a závěrečné "překvapení" se u mě jaksi taky nekonalo, spíš mi závěr přišel už lehce přehnaný, ale dejme tomu. Co ovšem opravdu nechápu, je překlad, resp. čeština. Že chybí zásadní čárky ("To bychom myslím měli změnit.") a ne jednou, to bych ještě se zavřenýma očima přešla. Ale může mi někdo vysvětlit patvary "pročs" (místo proč jsi), "užs" (místo už jsi) apod.? Dále nelogické věty, které nevím, nakolik jsou také v originále, např. věta - jela jsem k sobě do bytu a ukryla se tam - mi přijde vtipná...až mě bude hledat policie, tak určitě ne v mém bytě :). A takových nelogičností je tam víc. A tohle, alespoň z mého pohledu, celkový dojem taky kazí.
Další kniha od této autorky a opět spokojenost. Oddechové, příjemné a pohodové čtení, které Vás přenese do Japonska, celou knihou se prolíná japonská kultura a zvyky, včetně některých zajímavých míst (a to sama autorka v Tokiu nikdy nebyla, pokud jsem správně pochopila). Příběh není nikterak náročný, s předvídatelnou zápletkou i vyústěním, ale i tak se Vám chce číst dál. Pokud hledáte nenáročnou a přitom zajímavou knihu, doporučuji.
Fantastická Alena Mornštajnová...přečteno jedním dechem za dva dny (jako všechny její knihy), konec mě silně dojal. A i když děj byl chvílemi příliš politický, toho „socialismu“ jsem měla plné zuby, tak je to knížka, která ve mně nechala velkou stopu. Navíc práce s jazykem, krásná čeština, bravurně vystavěný děj, propojený tak, jak to umí jen A. Mornštajnová. Děj má spád a přesto, že je místy hodně popisný, knížka rychlým tempem odsýpá. Skoro mám dojem, jakoby se příběh skutečně stal, postavy opravdu žily...silný zážitek, velmi doporučuji.
Kniha je pro mě zklamáním. Asi ji víc ocení ti, kteří v Barceloně byli a atmosféru města zažili. Pro mě to byly jen informace poskládané vedle sebe. Knihou se průběžně táhne převažující kritika Prahy a čemu jsem vůbec nerozuměla, proč na konci každé kapitoly je poučení, a to typu - je možné zbourat domy a místo nich nepostavit žádné jiné - nebo - údržba je důležitá a pravidelné rituály rovněž - nebo - určitě můžete chodit po městě náhodně, ale jsou stavby, u kterých se vyplatí předem zjistit, jestli se dostanete dovnitř apod. Nějak jsme nepochopila smysl těchto sdělení, která jsou jaksi platná obecně.
Pro mě kniha má jen velmi malý přínos, oceňuji design knihy s pěkným oranžovým ořezem.
Bezvadná kniha, která dává pohled na vztahy z různých úhlů pohledů, pro mnoho typů vztahů, i pro vztahy méně časté. Navíc vše podáno srozumitelně, za každou kapitolou vždy konkrétní příběh z poradny, včetně řešení celé situace. Mnoho zajímavých poznatků a úvah. Doporučuji všem bez rozdílu. :)
Vynikající Nesbo, který umí psát, ať už píše sérii o HH nebo cokoliv jiného. Drží vás v napětí, pěkně si vás povodí, že už...už přece víte... a stačí věta, dvě a všechno je jinak. Napínavé, komplikované, psychologické, smutné...ze začátku sympatie k hlavnímu hrdinovi, následně přesně naopak. Co bych vytkla, je poslední čtvrtina knihy, která by vůbec nemusela být a byla by za mě celkově na pět hvězd. Takto konec zbytečně trochu natahovaný, znovu zapletený, a tak zdlouhavý. Každopádně doporučuji.
Mám z knížky rozpačitý, smíšený pocit... ke konci mi přišlo, že už je to pořád dokola, jak být "dokonalou" ve vztazích, co určitě dělat, nedělat apod. Ale jedná pasáž se mnou zarezonovala víc než zbytek knihy, vyjádřila přesně to, o čem sama přemýšlím a třeba neumím přesně pojmenovat. A už jen kvůli těmto čtyřem stránkách pro mě kniha hodnotu má, čtyři stránky mi daly velmi mnoho. Kniha nebude pro každého, pokud na takový typ knihy nemáte náladu, nedoporučuji, Ale je dost možné, že jedna stránka Vám zrovna pomůže, ať už jakýmkoliv směrem.
Kniha a její námět se mi líbil, ze života jedné rodiny, o které bych řekla, že jsou to sousedi odvedle. Vztah dvou lidé od chvíle, co spolu chodí, vezmou se, mají děti a pak řeší a prožívají dennodenní problémy. Co mi ale vadilo hodně a knize to na celkovém hodnocení (aspoň za mě) hodně ubírá, je absence přímé řeči. Ve větách jsem se kolikrát ztrácela, vše odděleno jen čárkami, pár vět mi nedávalo smysl (a četla jsem několikrát), hodně to bere z celkového čtenářského zážitku. Ačkoliv jsem to nakonec vyhodnotila tak, že přesně takhle se odehrávají monology v našich hlavách... jenže otázka je, nakolik je tento styl psaní vhodný pro knihu.
Pěkně napsaná kniha, kterou nedáte z ruky, dokud nedočtete. Navíc děj zasazen do slunné Kréty a hned jste chvíli na dovolené. Kniha má několik dějových linek, moc se mi líbila ta s Annou, byť není úplně veselá, a ačkoliv relativně krátká, zanechala stopu. Styl psaní má spád, kniha je odpočinková i s napětím. Prolínání minulosti s přítomností není rušivé, netříští děj, vše velmi dobře navazuje. Mě osobně dost Karin Krajčo Babinská překvapila, stojí za přečtení.
Pro mě velké překvapení... Knihu jsem neměla v úmyslu číst z jakéhosi předsudku, že herečka napsala knihu. Ale byly na ni velmi dobré recenze, tak jsem to riskla. Velmi příjemné oddechové čtení, které nemá ambice na nějakou hlubší filosofi, ale u kterého si odpočinete, možná se i zamyslíte, pobavíte. Styl psaní autorky je čtivý a jednoduchý. Rozhodně doporučuji.
Pohodová detektivka, oddechovka na dlouhé zimní večery nebo letní dovolenou. Dobře se to četlo.
Až dosud jsem všechny knížky Radky Třeštíkové četla jedním dechem a nedala je z ruky... Tuhle knížku jsem se přemlouvala dočíst a četla jsem ji neskutečně dlouho.
Z mého pohledu chtěla autorka najet na takový ten styl prolínání minulosti a přítomnosti, situaci minule předchází ta budoucí apod. Jenže bohužel na to je potřeba jakási nit, která to pořád drží pohromadě. Za mě velký chaos... Mnoho metafor a přirovnání, kterých je na jedné stránce v jedné větě natolik přehršel, že se v tom člověk naprosto ztratí. Záměr autorky chápu, ale ne každý to umí napsat tak, aby kniha jako celek byla kompaktní a ucelená. Tady se to nepovedlo. Navíc neustálé babrání se v myšlenkách a pocitech hlavní hrdinky, která navíc nepůsobí sympaticky, rozmazávání toho a onoho, dialogy opakující se tak, že už víte dopředu, jaká bude další věta. Za mě plus za paperback a krásnou obálku, ale znovu bych si knihu nekoupila.
Romantický příběh z prostředí Londýna a Kodaně, čtivý, s prvky hygge stylu. Naladí Vás na poklidnou notu ke kávě, odpočinkové čtení, které neodložíte, dokud nedočtete.
Kniha přečtená za jeden den, smutná od začátku do konce. Velmi mi sedí styl vyprávění Petry Dvořákové. VRÁNY jsem četla po Chirurgovi a Dědině, dávám plný počet. Dvořáková umí zaujmout, knížku neodložíte, dokud nedočtete, ačkoliv Vás bude z příběhu mrazit.
Poklidně plynoucí příběh, s předvídatelným koncem, lehce a příjemně se čte, jako oddechovku po náročnější literatuře nebo detektivce/thrilleru doporučuji.
Čtivá kniha, která plyne v podstatě klidným tempem, bez nějakých adrenalinových zvratů. Z mého pohledu tedy až příliš klidná když má jít o detektivku. Až příliš hladce šlo vyšetřování a celkové rozuzlení. Přečetla jsem velmi rychle, ale jakoby tomu něco chybělo, nějaké větší napětí nebo drama. Je to první kniha od autora, co jsem četla, možná, že předchozí dvě jsou dramatičtější se silnějším spádem a dějem. Tahle neurazila, nenadchla.
Moje první setkání s autorem a stručně řečeno, výborná detektivka, přečteno za den. Oddechovka, co mě nepustila, příběh měl spád, nebylo nudného místa. Trochu mi dělala problém jména, norská, švédská, ale nic, za co bych ubrala hodnocení. Za mě super.
Dávám 3 hvězdy za čtivost, vlastně jsem knížku přečetla za den a kousek. Je psána "stručně", se spádem děje, který bohužel napsal život sám.
Vzhledem k tomu, že autorka je zároveň hlavní postavou, nutně si k ní v průběhu čtení vytváříte sympatie / antipatie. Ve mně kniha vyvolala spousty otázek, hlavně co se týče vztahu s manželem a jeho přístupu k celé věci. Jsem si vědoma, že jde primárně o pohled autorky, že detailní vyprávění manžela by zas vypadalo trochu jinak. Nicméně mám pohled jen této strany a manželovo chování jsem v mnohých situacích nechápala (láhev vína na dovolené, přičemž už se o problému ví, vyhrožovat odebráním dítěte v okamžiku, kdy autorka podstupuje stacionární léčbu a další podobné příklady, jsou pro mě nepochopitelné).
V mnoha situacích jsem si řekla, že s takovým chlapem bych nebyla (a to pominu jejich společné finance, které jsou v knize nastíněné tak, že tedy skoro vše financuje jen autorka).
Nicméně autorka na konci píše, že ji manžel velmi podporoval. Já jsem toho dojmu z knihy nenabyla.
Celkově mám z knihy rozpačitý dojem, obdivuju autorku za zvládnutí alkoholu (takových lidí by se však jistě našlo více), ale co se týče nějakých pocitů po přečtení, mám dojem jakési submisivity autorky vůči manželovi, nerozhodnosti v životě (nikoliv ohledně léčby)... chybí nějaká ucelenost, aby kniha "dávala smysl", knihu bych si znovu nekoupila.
Krásná kniha, čtivá, krásně pracováno s jazykem, mnohdy s nářečím. Sledujeme osudy několika hrdinů, se kterými není nutné se ztotožňovat, je to o jejich životech, o událostech, které se odehrály a které nejsou ani zaznamenány, o životě v té době. Fajn vědět, že se můžu na ta místa zajít podívat, projít se s vědomím, že "někde tady" stála vesnice.
Kniha mě obohatilo o mnoho historických událostí a jelikož z tohoto kraje pocházím, tak o to víc jsem za to ráda. Kniha ukazuje život, o kterém se nám ani nezdá, jak těžce se žilo a z jakého mála se lidé dřív radovali a uměli radovat Autorčin styl se mi líbil, určitě zkusím případně i další knihu.
Dědinu jsem četla po Chirurgovi, kterému dávám plný počet hvězd. Dědina je taková "svá", pěkně drží pohromadě. Ačkoliv psaná nářečím (a pořádným), zvyknete si, čte se sama. Především vyprávěcí děj, s minimem přímých řečí, přesto má kniha spád a spoustu dějových linií a zvratů. Zachycen běžný život jedné vesnice, kde všichni ví všechno a o všech.