Gweny komentáře u knih

"Psím posláním rozhodně není chápat, co lidé chtějí, protože to se pochopit nedá." (s. 282)

Po delší době kniha, u které jsem při čtení prolila potoky slz. Psí poslání mám ještě v živé paměti, ovšem nečekala jsem tak emotivní začátek (v podstatě mě dostala do kolen hned třetí kapitola).
Už jsem v knize nenacházela tolik vtipných scén, jako v té předchozí. A přesto jsem i navzdory bolesti v hrudi četla dál, slzy neslzy.

"Psí jsou andělé, které nám posílá Bůh, aby nám pomáhali." (s. 300)

Mívala jsem psa, 14 let. Taky to byl voříšek. A můj největší kamarád v raných školních letech, kdy jsem neměla žádné kamarády. A i když spolu už 11 let nejsme, zatím jsem si nenašla cestu k jinému. Snad jeden na druhého taky čekáme, až nám bude souzeno být opět spolu.

"V podstatě platí pravidlo: dobrý člověk je ten, kterého zbožňuje pes." (s. 283)

No, nebudu ten komentář protahovat. Pokud milujete zvířata, přečtěte si oba dva díly. Ale mějte po ruce vždy dostatek kapesníků.

28 02.10.2022

Více postav, více úhlů pohledu a mnoho stránek plných sexu a orgasmů. Co víc napsat k takové knize?!
Ne každému musí nutně sednout. Je tam plno vulgarismů, místy detailních popisů i sex pod nátlakem. Člověk to musí číst bez vedlejších myšlenek, jinak by se hned jal tu knihu zakázat.

28 29.12.2021

"Nikdy ti není dáno přání, aniž by ti zároveň nebyla dána síla jej splnit." (s. 20)

Pro mě v jistém smyslu další rozporuplná kniha, kterou nemohu, nebo spíš nechci hodnotit hvězdičkami. Většinu času při čtení jsem si říkala, zda knihu nezavřít a už se k ní nevracet. Byla jsem často zklamána, poněvadž po dlouhé době jsem od knihy "NĚCO" očekávala. Ale to "NĚCO" nepřišlo. Nedostala jsem nic... a nebo vlastně všechno. Ono totiž "NIC" je někdy taky moc dobrý dar.
Jediný způsob, jak si na ni udělat svůj názor, je přečíst si ji. Nebudete třeba se vším souhlasit, nebudete z příběhu skákat radostí, ale prosím, když už začnete číst, vydržte až do poslední strany.

"Chyby neexistují. Události, které přitahujeme, ať už příjemné či nepříjemné, jsou nutné k tomu, abychom se naučili, co se potřebujeme naučit; každý krok, který uděláme, je nezbytný k tomu, abychom dospěli do místa, do něhož jsme se rozhodli jít." (s. 63)

Musím uznat, že druhý díl je mnohem poutavější, než ten první.
Obsahuje možná méně sexuálních scén, kde zase paní překladatelka nebyla vůbec kreativní, co se týká používání různorodých slov, kterými lze popsat sexuální akt.
Nicméně druhý díl je mnohem temnější a zvrácenější, než ten první. Psychologický profil Talona se mění, jeho jednání mnohdy překvapí, stejně jako jednání ostatních postav.
No a co mě dostalo, byl ten závěr, který byl pro mě trošku předvídatelný, ale marně jsem doufala, že přijde ještě pár stránek.
Teď zjišťuji, že poslední díl ještě nevyšel a já bych se tak moc ráda dozvěděla, jak bude příběh pokračovat.
Ano, vím, že nám autorka už v prvním díle dala naději, že Talonův příběh skončí šťastně, což je jistě povznášející, ale rozhodně mě to neuspokojí.
Teď mi tedy nezbývá nic jiného, než čekat.

28 30.11.2021

Hold a čest Romainu Rollandovi. Je tomu už mnoho let, co jsem četla jeho Petra a Lucii, ale teprve pár hodin, co jsem dočetla tenhle skvost. Ano, skvost. Kniha hlubokých myšlenek, nadčasových myšlenek nebo možná takových, které jsou poplatny každé době i každé lidské společnosti.
"Jak známo, soudnictví je umění nazvat za peníze černým to, co je bílé." (s. 149)
Tahle kniha mi ze začátku dělala ohromný problém. Ještě někde kolem třetí kapitoly jsem zvažovala, zda čtení nevzdat, ale pak se cosi zlomilo, nejspíše ve mě a já četla ve dne v noci nemohouci se odtrhnout od tohoto srdcervoucího příběhu, když jsem i slzičku uronila a zároveň příběhu, který mi v jistém smyslu připomněl našeho českého Švejka - hlavně ve chvílích konverzace se šlechtou a vlastně i se svými blízkými. Jenže Švejkova povaha byla přeci jen ještě o něco výstřednější než povaha Colase Breugnona.
Sečteno podtrženo, jsem nesmírně ráda, že jsem čtení nevzdala a tomuto francouzskému spisovateli zůstávám stále věrná.

28 12.09.2020

"Lásku si nemůžete držet na délku paže."
"Láska neobstojí při zkoumání z dálky, ale rozkvétá z blízkosti a bezpodmínečné víry. Kvete v hloubi srdce, v tichu, kam není myšlenkám povoleno vstoupit. Jediný způsob, jak být doopravdy zamilován, je cele se tomu poddat."

To jsou Leonardova slova, která mu do úst vložila Stephanie Storey. Tahle kniha byla opravdu o lásce. O lásce k umění, která je skrytá pod mramorovým prachem a v každém tahu štětcem na malířově plátně.

Nikdy jsem se o umění nezajímala. Netušila jsem, že Michelangelo a Leonardo žili v jednom století, ani že to mohli být velcí rivalové. Pietu i sochu Davida jsem před mnoha lety viděla na vlastní oči, ale tehdy pro mě byl David jen sochou s obnaženým mužským přirozením. Nic víc. Stejně tak jsem věděla, že Mona Lisa je záhadný obraz, že každý v něm vidí naprosto odlišný výraz tváře.
"A jediný způsob, jak cítit tajemství Mony Lisy, je oddat se jí celým srdcem."

Já vím, že kniha je románem a že ne vše vyřčené se zakládá na pravdě, ale přesto jsem nyní těmi dvěma umělci tak fascinována, že mám chuť si o jejich tvorbě a především o Leonardových vynálezech zjistit něco víc.

A myslím, že právě tohle je ten přínos historických románů a novel. Část je pravdivá a pokud je zpracování poutavé a atraktivní, čtenář zatouží zjistit, jak to bylo doopravdy a co se skrývalo za oponou.

28 18.04.2020

Přijde mi, jako bych tenhle příběh už někdy v minulosti četla. Nemohla jsem se totiž tentokrát při čtení ubránit jakémusi déja-vu.
Na pár stránkách se nám odehrává zajímavý příběh, který člověka donutí k zamyšlení se nad tím, jak funguje společnost. Myslím, že v jistém smyslu je příběh nadčasový. Vždyť lidé stále druhé hodnotí především na základě jejich věku. Takové ty věty "Počkej, až budeš dospělý....", "Jo, to já v tvých mladých letech...." atd. Věk, jak se zdá, stále určuje náš charakter.

28 23.10.2019

Wow. Nevím, jak jinak začít. Knih s touto tématikou jsem zatím nepřečetla tolik, ale tahle se mnou nesmírně zamávala. S mými emocemi, prožitky. Nemám problém se do každé knihy vžít natolik, že mi přijde, jakoby se příběh odehrával přímo přede mnou. Tohle pro mne byl tak moc silný příběh. Příběh s dobrým koncem, kterého se ale dožila jen hrstka lidí. Nechci ani tak komentovat to, co se dělo v koncentračním táboře, ale něco jiného.
Je v jistém smyslu naprosto úžasné, jak se Lale s Gitou dokázali vrátit - jeden k druhému i k normálnímu životu. Ti dva si opravdu byli souzeni a jejich láska musela být mocnější, než všechno na světě. To ostatně z příběhu úplně srší, stejně tak jako z doslovu jejich jediného syna. Lidé, kteří prošli hrůzami války, si poté dokázaly vážit života mnohem víc, než třeba my nyní. Alespoň mi to tak přijde. A heslo Lela: "Pokud se ráno probudíš, pak je to dobrý den." bychom si všichni měli zapamatovat a řídit se jím. Neřešit malicherné maličkosti a více si užívat a vážit života, jaký máme.
Děkuji za tento příběh a soudím, že tento typ literatury by měl být povinný. Pro každého. Na minulost nesmíme zapomínat.

28 24.03.2019

Koupeno partnerovi jako dárek, ale chtěla jsem sama trochu proniknout do Elonova světa. Nyní ale přemýšlím, zda partner knihu ocení, protože na nemnoha stránkách je vše popsáno až moc povrchně.
O životopise se opravdu mluvit nedá, je to spíše souhrn projektů, na kterých se Elon podílí. Minimum informací z minulosti, spíše ty současné a tak bych řekla, že knihu by si měl přečíst člověk, který toho ještě o SpaceX, Tesle atd. moc neví. Ostatním nadšencům Elonova světa kniha moc nedá.
Nicméně oceňuji to, že se autor netají zdroji, odkud bral informace pro knihu a tak se člověk bez zdlouhavého vyhledávání dostane z různým videím apod.

27 29.11.2023

"Dobré myšlenky jsou vždycky bláznivé, dokud se neuskuteční." (s. 335)

Elon je pro partnera něco jako superhrdina současnosti i budoucnosti. Nedávno jsem mu tuhle knihu koupila s vírou, že to bude po dlouhých letech něco, co přečte. Je velmi těžké ho něčím zaujmout. Tohle byla trefa do černého. Knihu přečetl za velmi krátkou dobu a pokaždé mi nadšeně vyprávěl, co ještě doteď o Elonovi nevěděl.
No, nedalo mi to a s nevelkými nadějemi jsem knihu po novém roce také otevřela. A světe div se, za 3 dny jsem ji zhltla jako malinu.
Měla jsem obavy z toho, že bude plná teorie, různých pojmů a pouček a bude pro mě těžké ji pochopit. Jenže to jsem se vážně spletla.
Knihu mohou číst naprosto všichni - ti, kteří už něco znají, i ti ostatní, pro něž je průmysl a vše kolem něj španělskou vesnicí.

Elon je vážně cvok. Ale je to cvok, který na úkor sebe sama vytvořil něco, čím se jen tak někdo chlubit nemůže. Ano, překvapily mě některá fakta a v určitém smyslu mi kniha otevřela oči a i přesto si myslím, že ten člověk nemůže být ze Země, nebo může, ale spíš to bude cestovatel v čase, a nebo je to prostě nějaký mimozemšťan, který se omylem vyskytl na Zemi a teď se snaží dostat zpět domů. Což ale vyvracejí podrobně popsané historky z Elonova dětství.

Co naplat. Elon dál nahlédnout do svého života i businessu jednomu člověku na zemi pro to, aby o něm napsal knihu - a svolil k tomu jen proto, aby měl nad obsahem knihy určitou kontrolu. To se dá pochopit. Nemůže potřebovat, aby mezi lid vyšlo něco dalšího, co ho bude očerňovat.

Já si čtení užila. Byly sice části knihy, které mě tak nebavily, ale pak zase příběh nabral spád a zaujal mnohem víc.

27 05.01.2023

Po dlouhé době kniha, která mi zase ukázala, že mít očekávání a dělat si falešné domněnky, je zcela špatné. Čekala jsem smutnou knihu, plnou utrpení a asi i anděle a lidskou bídu.
Ale dostalo se mi srdceryvného příběhu, který by si nezavdal s ledajakou detektivkou. Sice nebylo těžké odhadnout hlavní podezřelou a i konec se dal očekávat, ale přesto byl příběh napínavý a plný nečekaných zvratů a rozuzlení.
Posledních cca 60 stránek jsem četla jak šílená, zase jsem ponocovala, jen abych věděla, jak příběh Buda skončí. Neusnula bych pár stránek před koncem...
Příběh je chvílemi náročnější, než si člověk zvykne na autorův jazyk a styl vyprávění. Taky chvilku trvá zorientovat se. Příběh se pak plynule odvíjí dál a nejen po hlavní lince, ale i po těch vedlejších.
Slzička mi párkrát ukápla, tak moc pro mne bylo čtení emotivní. Jsem nesmírně šťastná, že mám knihu ve své knihovně, protože jednoho dne ji otevřu znovu. Okouzlila mne tak, jako nemnoho jiných. ️

27 03.11.2022

"Základ je, že každej šéf je vůl. To tmelí jeho zaměstnance. Nejhorší je, když se šéf chce s podřízenejma kamarádit. Správnej šéf je smířenej s tím, že je vůl, a vo co smířenější, vo to lepší soubor má." (s. 218)

Kniha s názvem moc společného nemá, spíše vůbec nic. Název ale upoutá mnoho pozornosti.
Jsou to vlastně dvě povídky jakoby ze života. Nenadchnou, neurazí, člověk si při jejich čtení zpříjemní cestu vlakem nebo horké letní odpoledne. Prostě nad tím moc nepřemýšlejte a bavte se. Tak zní moje rada.

27 17.07.2022

"Když jdu na pole nebo do sadu, říkám si: nic neslibuj, zapomeň na včerejšek, nemysli na zítřek, vlož upřímné úsilí do každodenní práce a zde na zemi nezanechávej stopy." (s. 222)

Malá kniha svou velikostí, velká tím, co obsahuje. Nenechala jsem se odradit úvodními kapitolami, ani počítáním úrody rýže a ozimu. Nehledě na materiální obsah knihy jde spíše o přesah toho, co nazýváme zemědělstvím. Nic na světě se neděje bezdůvodně a život není jen cesta ke smrti. Je to prostě cesta.
Pan Fukuoka přišel v naší době s myšlenkou, kterou naší starověcí předkové znali, ale pro nás se stala jen legendou, na kterou jsme povětšinou dávno zapomněli. Během čtení mi došlo, že život na Zemi je vlastně jeden velký koloběh, spirála... Ať už se podíváme na cokoliv do historie, vždy dochází k opakování toho, co už lidstvo prožilo. Čím dál víc lidí se dnes opět stěhuje z měst na venkov, zakládají vlastní zahrádky, hospodaří v souladu s ročními cykly a žijí ze sezónních surovin. Život je o zkušenostech. Nemohu odsoudit něco, co jsem sama nezkusila (přesně proto vím, že život ve městě není nic pro mě).
Nenechte se ale zmást. Kniha není jen o zemědělství, pěstování obilí, ovoce a zeleniny. Je v ní mnohem víc.
Trvalo mi několik měsíců, než jsem ji rozečtenou opět vzala do rukou, ale pak jsem ji přečetla běh jediného odpoledne. A vím, že to určitě nebylo naposledy.

27 19.06.2022

Tahle kniha je jedno velké WOW pro někoho, kdo je nepolíben tantrou, erosem i ostatními myšlenkami a sex jsou pro něho jen pouhá 2%, která zná z médií. Jana Mašková Zimolová shrnula popis knihy z mého pohledu naprosto brilantně.
V tomhle tématu jsem opravdu jen ten 2% znalec a svět, který se mi díky Sofii nyní otevřel, je najednou plný barev, zvuků, chutí, které jsem dříve neznala. Jakobych ještě před pár dny žila v černobílém světě, který ze dne na den dostal nový rozměr.
Děkuji jak Sofii za tuto knihu, tak i ženám, které jí přeložily do češtiny a všem, kdo chtějí sex posunout na vyšší úroveň ji mile ráda a bez uzardění doporučím - ať už se jedná o muže nebo o ženy. Protože tahle kniha může zprvu působit tak, že je zaměřená jen na ženy, ale je to jen iluze. Sofie se věnuje jak ženám, tak i mužům a o to víc se té knihy cením.

27 25.04.2022

Krátké a snad i vtipné povídky ze života autora - vážně ze života? Když pominu neustálé přehánění, celkem mě čtení bavilo, ale jen po dvě až tři povídky. Dál už jsem se musela do čtení nutit a nakonec to před koncem vzdala.
Mám tendenci srovnávat knihu s knížkami Zuzany Hubeňákové. Zuzana píše tak nějak s lehkostí, napřímo, zatímco René Melichar dlouhou dobu chodí kolem horké kaše.
Na druhou stranu obdivuji autorův talent pro hru se slovy a neustálou potřebu vymýšlet metafory pro všemožné činnosti nebo věci.

27 09.02.2022

Překrásná kniha, která přináší jiný pohled na životy žen, než jak jsou prezentovány v mainstreamové společnosti. Ženy jsou božská stvoření, stejně jako muži, avšak tahle kniha náleží něžnějšímu pohlaví.
V několika kapitolách se tu dočteme o tom, jak ženy prožívají své přechodové životní fáze (první menstruace, milování, těhotenství, porod, přechod). Jedná se o autentické příběhy žen, které autorka shromáždila a které jsou doplněny překrásnými a silnými ilustracemi. Několikrát mi tváře smáčely slzy, nejvíce u příběhů přirozených porodů.
Doporučuji tuto knihu všem ženám, které mají pochybnosti o svém těle i jeho prožívání a zároveň všem mužům, kteří se chtějí přiblížit k pochopení našeho, ženského vnitřního světa.
Jsem vděčná Lilii, že tuto knihu vydala a i když je to již pár let, mě si našla nyní a jsem přesvědčená, že to bylo v pravý čas.

27 09.01.2022

Mým oblíbencem byl vždy Jan Werich, spíše než Jiří Voskovec. Možná proto, že Jana Wericha jsem od mala milovala v jeho pohádkách a jeho hlas si dokážu v hlavě vybavit i po letech. Nicméně po přečtení téhle knihy musím uznat, že i pan Voskovec byl Člověk s velkým Č. A i když není kniha přímo o něm, ale o lidech, kteří ho znali, z většiny názorů vyplývá, že to byl velmi přátelský člověk, který si dokázal sám ze sebe udělat legraci, ale zároveň znal svou cenu a do práce (tedy točení filmů) se vrhal teprve po hodně zralé úvaze. Ne vše mu vyšlo tak, jak by si možná přál, ale možná je to tak dobře.
Je skoro až ironií, že se mi kniha dostala do rukou právě pár dnů před zamýšleným výletem do Sázavy a k jeho rodnému domu. Nic není prostě jen náhoda. :)

Kniha jako taková je psána ne zcela ucelenou formou. Na té by jistě šlo mnoho věcí vylepšit, nicméně zrovna u téhle knihy je třeba více se soustředit na její obsah, než formu zpracování.

27 08.07.2021

Velmi neotřelá témata, která jsou ještě v dnešní době částečně tabuizovaná. A přitom McEwan už před více než 45 lety napsal to, o čem se mnoho lidí bojí mluvit a přemýšlet ještě dnes.
Nemůžu říct, že by to bylo jednoduché čtení. Mnohdy dlouhá souvětí spíše lyrického rázu musí člověk opravdu číst vědomě a ne se myslí toulat někde jinde. To pak může začít číst znovu. Ale na druhou stranu, když už se do čtení ponoříte, nebudete moci přestat.

27 15.05.2021

Podivná pobídka z pera mého oblíbeného asijského spisovatele. Jak už je jeho zvykem, během líčení příběhu vyvstává více otázek než odpovědí, což je v případu Murakamiho tvorby to, co tak náruživě hltám. :)

27 22.03.2021

Působivý příběh, jehož úplný konec mě dostal do kolen. To, že s Emmou není něco v pořádku, mi v hlavě vrtalo od začátku, ale že se vše nakonec tak zvrtne, jsem tedy vůbec nečekala!
Už z první knihy od Teresy Driscoll vím, že děj si relativně v klidu plyne, a gradace nastává postupně a ten konec je nejvíce překvapivý. Nicméně nutno říci, že děj plyne klidně jen v kapitolách vyprávěných retrospektivně. V těch chronologických je to pěkný fičák.
I přes to mi ale některé kapitoly přišly zcela zbytečné (třeba ta o Matthewovi nebo Melanii - i když zase chápu, že nám je autorka chtěla trošku přiblížit i z jiné, než profesionální stránky).
I přes to téma pro mě kniha byla spíše oddychová a rozhodně ji nehodlám srovnávat s nějakými thrillery nebo detektivkami. Neměla jsem od ní žádná očekávání a tudíž mohu s čistým srdcem říci, že se mi líbí tak, jak je napsána.

27 05.01.2021