Gweny komentáře u knih
Moje nejoblíbenější knížka o záhadách. Četla jsem ji už mnohokrát.
Čteno v rámci studia a nutno říci, že je to zajímavý vhled do proměn toho, jak nahlížíme na mateřství, vztah matky a dítěte apod.
"My však i tohle sotva známe.
Ba znechuceni všedností,
za nuly všechny lidi máme
a sebe za osobnosti.
Hrajem si na Napoleony
a lidských tváří miliony
jsou pro nás pouhou podnoží.
Cit, ten už člověk odloží." (str. 50)
Pro mě nesmírně zajímavá kniha. Ze začátku mi dělalo trochu problém chápat děj, když byl rozepsaný ve verších ale pak jsem si zvykla a knihu přečetla během pár večerů.
Taková vstupní brána do studia genderu a zároveň dá se říci populárně nauční kniha o tom, jak funguje naše společnost a jak se vyvíjela. K tomu, aby si člověk udělal představu o mezních situacích, i když nechce tenhle obor studovat, je kniha naprosto ideální. Je ale potřeba zápal do tohoto tématu, jinak knihu bez větších poznatků s nechutí odložíte.
Ač jsem se rozhodla jít obor sociální antropologie studovat, tato kniha pro mne byla takovou vstupní biblí do tohoto oboru a našla jsem si k němu poměrně rychle cestu. Je tam sepsáno ve zkratce vše, co poznání oboru obnáší.
Knihu jsem četla až po tom, co jsem shlédla film. Ač se film od knihy v mnohém liší, zaujalo mne obojí. Ale kniha mne určitě ovlivnila mnohem víc. Je nutno říci, že opravdu vše je jen o hlavě a mysli.
Nádherná kniha, jejíž četba vám nezabere ani celý večer ale přitom je v ní tak ohromné poselství.
Zajímavý vhled do života elitního závodníka. Kniha se mi líbila, ač některé části byly zbytečně protahované nebo se dokonce opakovaly.
Ráda cestuji po krásách české vlasti a tahle kniha je pro mě vždy výborným odrazovým můstkem.
Jedna z mých oblíbených dětských knížek, kterou jsem vždy brala do ruky v době, kdy jsem byla nemocná. Přečetla jsem ji několikrát a vždy jsem v ní objevila něco, co mi předtím uniklo.
Četla jsem ale asi ve špatném věku. Bylo to v rámci povinné četby na základní škole, nejspíš na prvním stupni. Vím že pro mě v tu dobu nebylo jednoduché pohádky číst. Přišlo mi, že jazyk, jakým jsou napsané, je pro mě dost složitý.
Můj první román, který jsem asi kdy četla. Děj mi po těch letech už uniká, ale vím, že v době, kdy mi ještě nebylo ani 15 let, jsem ho přečetla jedním dechem.
Jaké dítě by neznalo Rumcajse z večerníčku. Já ho úplně zbožňovala a až po mnoha letech jsem se s ním i se všemi ostatními setkala (v Jičíně). Knížku jsem jako malá holka milovala.
I tuhle knihu jsem měla jako dítko často v rukou. V mé knihovničce je neustále a vždy mě potěší už jen pohled na její obal. Člověk se tak nějak v myšlenkách vrátí do těch bezproblémových dětských let.
Nebýt přebalu téhle knihy, ani bych si nevzpomněla, že jsem ji kdysi jako dítko četla. Když jsem potom na ZŠ psala zápis do čtenářského deníku, nevěděla jsem, o čem psát dřív a tak můj zápis zabral několik stran, protože mi všechno připadalo důležité.
Úžasné počtení pro dětičky. Neznám člověka, který by nemiloval pohádky o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort. :-)
V mé knihovničce s knihami z dětství má své právoplatné místo.
Další z mých oblíbených knížek z dětských let. Čtená několikrát. Dokonce jsem ji jednu dobu měla nechanou pod polštářem, protože jsem věřila, že bych se potom ve spaní mohla do světa Žofky podívat.
Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knížek. Četla jsem ji několikrát.
Po shlédnutí filmu jsem se rozhodla přečíst si i knížku a mile mě překvapilo, v kolika místech film s knihou koresponduje. Vlastně bych řekla, že film knihu věrně kopíruje i co se dialogů týká.
Na druhou stranu jsem ve filmu viděla vícero různých momentů, u kterých jsem doufala v nějaké mystičtější knižní vysvětlení (třeba u kuliček proti molům - původně jsem si myslela, že jde o perly).
Už několikrát jsem zkoušela se do knihy načíst, ale zatím se mi to nepovedlo. Snad se mi to někdy podaří.