haaabi
komentáře u knih

Jsem spokojená, stručné shrnutí, takže se v ní rychle orientuje a hledá. Jsou zde uvedny také směsi solí na konktérní nemoci.


Na knize se uvádí, že je pro děti od 8 let, ale pětiletý syn je z ní úplně nadšený. V knize je stousta odklápěcích listů, vlepené další drobné sešitky, mapy, na osahání "dinosauří kůže", pro efekt "prach z dinosauřích rohů",... a na konci něco úplně úžasného... Moc hezky udělaná knížka. :-)


A mně to nevadí, že ho nechápu, já ho (v kombinaci s Kat Menschik) prostě miluju!! :-D


Nedá mi to a taky musím dát citaci z této krásné knihy plné vůní.
"Upřímně řečeno" odklepla popel z dlouhé cigarety, "nesnáším, že všichni voní skoro stejně. Je to vulgární. A tamtím," kývla bradou k flakonu na toaletním stolku, "tím už voní celá Paříž a většina New Yorku. Když v místnosti plné žen voní každá stejně, něco není v pořádku, něco velice není v pořádku."
Přála bych si pokračování této knihy, úplně vidím Grace jak dál rozvíjí své matematické nadání a snaží se pokračovat v parfemářském díle. :-)


Pravá kniha pro milovníky krátkých kapitol. :-D Četla se úplně sama, děj letěl hrozně rychle, žádná omáčka. Ale měla jsem občas pocit, jakoby autor jen stručně odvyprávěl děj nějaké knihy, kterou sám přečetl. I když tedy - zajímavé knihy. Námět ale skvělý, kdo by někdy nepřemýšlel na tím, jaký by byl svět, kdyby se někomu podařilo zabít Hitlera....
A maličko mi i chyběla logika v tom, proč bylo Eliasovi umožněno cestovat časem v souvislosti s koncem knihy.


Tuto verzi Popelky máme s dcerou nejraději (nějak se nám sešlo asi pět knížek o Popelce). Text občas oživí verše a navíc má naprosto kouzelné ilustrace.


Z knihy jsem naprosto nadšená, je to jedna z těch mála knih, která mám po přečtení chuť začít hned číst znova. Ale... ačkoliv jsem tušila pointu (tušila, stejně jsem ale měla na konci husí kůži), asi jsem nepochopila motiv Evy. Třeba ho objevím až si knihu přečtu znovu. Snad brzy a moc ráda. :-)
P.S. Knih o Salemu už jsem přečetla víc, ale po této bych se nejraději do Salemu hned rozjela. Tak se aspoň kochám obrázkama na googlu. :-)


Skvělý náměť, vynálezy strýčka Mycrofta bombastické. Jen se mi bohužel kniha hůř četla (možná těma zmínkama o válce na Krymu). S odstupem času to hodnotím velice kladně, ale do dalšího dílu se mi moc nechce.


Úžasná knížka. Omouvám se jí, že jsem si několik let myslela, že je děsně přeplácaná. Není. Je nádherná. Krásně a mile napsaná, krásně ilustrovaná, se spoustou úkolů pro děti. Určitě pořídím i další knihy od paní Popprové.


Historický začátek vypadal tak slibně,... škoda. Mám ráda knihy kde se mísí historie a součast. Z anotace jsem čekala něco úplně jiného, číst o vztazích všech těch současných účastníků mě nudilo.


"Betty (také zírá před sebe): Viděla jsem s ďáblem George Jacobse! Viděla jsem s ďáblem paní Howovou!" Hohó, není nad to si přečíst knížky o čarodějnických procesech v Salemu od K. Howové a pak v této hře najít zmínku, pravděpodobně o její příbuzné. :-)
Jinak je to opravdu taková jednohubka na jeden večer, která se hltá velmi rychle.


Také nevím co říct, snad jen to, že to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Až si ji jednou přečtu znovu, jsem si jistá, že v ním objevím ještě víc. A budu si dávat sakravelký pozor, abych nikdy žádnému havranu nezkřivila ani peříčko. :-D


První jsem myslela, že čtení o středoškolačkách asi nezvládnu (vzhledem k mému věku), ale pak se to rozjelo a četlo se to úplně samo. Opět se zde střídala minulost se současností, jako v předchozí Katherinině knize a uvítala jsem i malou zmínku o postavách z předešlé knihy. (Jen škoda, že se třeba Collen nesetkala s Connie, hlavní hrdinkou Lexikonu lektvarů paní Daneové). Před četbou doporučuji přečíst i hru Arthura Millera Čarodějky ze Salemu, kolem které se celá Katherinina kniha točí.


Uááá, co to byl za nápad nové vydání rozdělit do dvou knih? :-D Koupila jsem si tu první část na zkoušku a bylo to výborné. No a teď musím čeka až mi přijde pokračování.


Když srovnám Pohádky o vílách a Pohádky o sněžných vílách, které jsou od stejného nakladatelství, tak Pohádky o vílách mají hezčí, poučnější příběhy, ovšem Pohádky o sněžných vílách jsou tak překrásně ilustované více ilustrátory, nádhera. Dcera (6) má moc ráda obě tyto knihy.


První půlka - super, určitě si pořídím další díly. Druhá půlka - hmm, další díl asi oželím. Konec - další díly, teď, hned!


Asi nejsem sama, kdo čekal poetické vyprávění o louce, na níž si hrají nebo pracují děti. Prostě jako v Bullerbynu. Takže jsem byla trochu překvapená, zaprvé tím, že se jedná o několik samostatných příběhů a zadruhé tou melancholií. Děti to nechtěly číst už po třetí stránce, ale já jsem si to užila i sama (a nakonec jsem byla i ráda, když jsem četla o ovcích koupající se ve vlastní krvi :-D ). A jako bonus ty překrásné obrázky Mariny Richterové.


Ať se mi kniha líbí sebevíc, vždycky se těším na konec, ale tady?! Tři stránky před koncem mě uchvátila panika, že už s Annou nepůjdu trhat, vždyť toho ještě tolik kvete. Slibuju, že budu s Annou chodit rok co rok, každé léto (aby nebyla tak sama a ať si myslí co chce a libuje si v té samotě sebevíc). Jsem okouzlená a dojatá a z této překrásné knížky si udělám letní čtecí rituál.


Musím dát pět hvězdiček, i přes to, že se nám kniha možná maličko hůř četla (většinou knihy s dětma hltáme, ale tato nám pár měsíců ležela na nočním stolku a ne a ne ji dočíst). Ilustrace jsou překrásné, příběhy jsou hezké a seznamují děti se světem nevidomých.


Dvojice Murakami a Menschik opět nezklamala. Co se týče Murakamiho, tak tato se mi z těch jeho jednohubek líbila nejvíc. Ilustrace Kate jsou opět úžasné, bez ní by to ani zdaleka nebylo ono. Těším se na další červený díl.
