Hadati
komentáře u knih
Predátor omnibus. Kniha třetí
Brian McDonald
Netuším, zda je to tím, že jsem již několik omnibusů na téma predátorů přečetl, ale tenhle díl mě moc neoslnil. První příběh celkem ušel, i když jsem měl u něj velký problém sledovat, co se při soubojích děje. Druhý příběh byl ještě o něco lepší, i když autor si moc nedělal starosti s logikou. Třetí příběh považuji za jediný kvalitní a s originálním nápadem. Zbytek příběhů pak byl jen do počtu, a kdybych je nečetl, o nic bych nepřišel.
Superman: Rudá hvězda
Mark Millar
Ani nevím, proč jsem po tomhle komiksu sáhnul, když Supermana moc nemusím. Grafice není moc co vytknout, snad kromě toho, že bych u některých obrázků uvítal, kdyby nebyly tak tmavé. Co se týká příběhu, tak je zřejmé, že si scénárista nedělal hlavu logikou a jen převrátil nápad na to, co by se stalo, kdyby Supermana vychovali kolchozníci sovětského zemědělského družstva. Přesto, tradičním postavám ponechal tradiční vlastnosti, přestože je značně přehnal. Superman je tedy stále svatoušek, který se snaží nezabíjet a své nepřátele nechává v klidu pobíhat po světě. Naopak mu nečiní potíže poklonkovat Stalinovi, největšímu masovému vrahovi historie. Lex Luthor pak zůstává úhlavním nepřítelem Supermana, kdy scénárista jeho IQ vystupňoval do takové výše, že ho těžko můžete považovat za skutečnou osobu nebo dokonce člověka. Ani se tak nechová. Objeví se tu i ruský Batman, který je také v opozici proti Supermanovi. Tím výčet důležitých postav končí. Ostatní jsou jen přicmrndávači, kdy největším zklamáním byla Lois Laneová, která se zde z agresivní a inteligentní novinářky přerodila na domácí puťku, která si nechá všechno líbit. Posledním zklamáním pak byl závěr komiksu, kdy jsem na posledních stránkách očekával, že to bude vše vypointované tím, že tvůrci komiksu propojí tento alternativní svět se světem původního Supermana. Této možnosti však nevyužili, což mi přijde škoda. Když to shrnu, tak se jednalo o dobrý nápad, jak přijít s novým Supermanem, kde však pokulhává logika příběhu i jednání postav. Zbytečně promarněná příležitost.
Pochod ke hvězdám
David Weber
Po předchozím díle zlepšení. Po většinu děje sice stále bojují s barbarskými obyvateli planety, ale v poslední třetině se už řeší i útok na kosmoport, tedy na civilizaci, která by mohla být pro prince a jeho vojáky tvrdším oříškem. Kniha pak má otevřený konec, kdy se princ vydává na cestu domů, kdy už ví, že jeho návrat nebude tak snadný, jak si představoval. Poslední díl této tetralogie naneštěstí v češtině nevyšel a zřejmě jen tak nevyjde.
Bouřková fronta
Jim Butcher
První kniha ze série o Harry Dresdenovi, kdy by se mohl zaškatulkovat do žánru "městská fantasy". Harry Dresden je soukromý detektiv, který se specializuje na vyšetřování s okultní tematikou. Má na to předpoklady, protože je skutečný čaroděj. Jeho hlavní příjem je z toho, že vypomáhá jako konzultant pro zvláštní oddělení policie, které se zabývá případy s nadpřirozenými jevy. Harryho Dresdena si zamilujete, protože se jedná o charakterní postavu, která ty zásadní zákony dodržuje, i když mu jde o život. Na druhou stranu se nebojí jiné zákony porušovat, aby ochránil životy jiných. Přesto se nejedná o žádného superhrdinu, který by byl schopný vypořádat se hned s čímkoliv, co je na něj vypuštěno.
První příběh je o tom, jak se zaplete s černokněžníkem, který se narozdíl od Dresdena neřídí zákony magie (asi něco jako 10 magických přikázání), na jejíž dodržování dohlíží Bílá rada, uskupení mocných čarodějů. Jeho práci mu ztěžuje to, že je v podmínce.
Magický prazdroj
Terry Pratchett
A máme to tu znovu. Opět hrozí zánik Zeměplochy, opět za to může magie (jako v Lehkém fantastičnu nebo v Čaroprávnosti) a opět se do toho zamotal nejhorší mág Zeměplochy Mrakoplaš, přestože jeho jedinou snahou je, aby se na univerzitě pro mágy unudil k smrti. Mrakoplaš je ale jako vždy na špatném místě (v případě osudu Zeměplochy na tom správném) a nezbyde mu, než se neochotně zapojit do záchrany světa. Zase.
Přiznávám, že když smísíte předchozí zeměplošské knihy jako je Lehké fantastično a Čaroprávnost, mohli byste dostat něco takového jako Magický prazdroj. To ale neznamená, že je to to samé. Pratchett totiž dokáže to, co málokdo. Využije reálie ze skutečného světa, zparoduje je a využije pro svůj příběh, který je pak plný neskutečné zábavy. Tentokrát se zaměřil zejména na Pohádky tisíce a jedné noci a na severskou mytologii. A pak je to vlastně i o hrdinech: Být hrdinou, i když nechcete být hrdinou. Pokusit se nebýt hrdinou, když chcete být kadeřnice. Pokusit se být hrdinou, když jste synem prodavače se smíšeným zbožím. A postavit se zlu, které vámi od počátku manipuluje, kdy předstírá, že je to pro vaše dobro.
Mort
Terry Pratchett
Je to první zeměplošská kniha, kterou jsem četl. A pro mě to určitě bylo dobře, protože Smrť, který je hlavní postavou tohoto příběhu, je mou druhou nejoblíbenější postavou zeměplošského cyklu. Mortem začíná série o Smrťovi, který je zosobněním samotné smrti. Ale nepleťte si ho se smrťáčkem z Dařbujána a Pandrholy. Tenhle Smrť je kostlivec oblečený do černého hávu a nosí s sebou kosu, kterou používá k tomu, aby oddělil duše od těla. Smrť nikdy osobně nezažil život. O to víc ho láká to, aby žití alespoň napodoboval. Většinou však nedokáže pochopit, proč lidé dělají věci, které dělají, díky čemuž pak vzniká mnoho komických zápletek. Tato kniha je příběhem o tom, co se stane, když se Smrť rozhodne, že potřebuje učedníka. A tímto učedníkem se stane právě Mort. Chlapec tak neobvyklý, že ho nechce do učení žádný z lidských mistrů řemesla.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Jeden ze slabších zeměplošských románů, kdy je však třeba toto hodnotit spíše v porovnání s ostatními zeměplošskými díly, než s knihami jiných autorů. V této knize se poprvé setkáváme s Bábi Zlopočasnou. Jedná se o čarodějku z Beraních hor, která je postavena před obtížný úkol – vychovat dívku Eskarínu jako mága. Problémem však je, že magická univerzita, kde se mágové učí ovládat své schopnosti, je ve vzdáleném velkoměstě Ankh-Morpork. Druhým problémem je, že na univerzitě nemohou studovat ženy. To si ale Bábi nenechá jen tak líbit.
Přestože jde o první román s Bábi Zlopočasnou, nejedná se o tu Bábi, kterou byste mohli znát ze série o Čarodějkách začínající Soudnými sestrami. Fakticky to je ta samá osoba, ale T. Pratchett ji ještě nevyvinul do její konečné podoby. Je takovým polotovarem. Skutečná Bábi je totiž velmi přísná a nesmlouvavá, kdy si nenechá nic líbit. Tuto část sice „čaroprávná“ Bábi částečně má, ale má i něco z dobrotivosti Stařenky Oggové (také viz román Soudné sestry).
Propast času
Roman Bureš
Tenhle román měl vše, co se mi líbí. Vyprávění bylo svižné a nezaobíralo se žádnou zbytečnou vatou. Chování hlavích postav bylo logické. Národy z různých časových dob vypadaly, jak měly, a také reagovaly tak, jak by při takové katastrofě nejspíš jednaly ve skutečnosti. Také se mi líbila nejistota, kdo a jak dlouho přežije. Velmi se mi také líbilo, že si autor dal práci s detaily, jako byly potíže s jazyky nebo s výškou lidí z různých dob. Nedokážu knize vytknout vůbec nic.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Druhá zeměplošská kniha volně navazuje na Barvu kouzel, kde opět sledujeme dobrodružství Mrakoplaše a Dvoukvítka. Pratchett však přešel z epizodního vyprávění na ucelený příběh, kdy hlavním tématem je blížící se apokalypsa. Mrakoplaš opět putuje napříč Zeměplochou a snaží se neustále unikat různým nebezpečným situacím, aby se dostal do jiných. V tomto díle se pak poprvé objevuje jedna z mých nejoblítenějších postav, která je parodií na barbara Conana. Děj je svižný a plný humoru a než se nadějete, jste na konci příběhu.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Vždy, když se mě někdo zeptá, jakou první Zeměplochu by si měl přečíst, tak mu doporučuji Soudné sestry nebo Stráže! Stráže! Důvodem je, že v těchto pozdějších knihách má Terry Pratchett svůj svět vymyšlený a neodchyluje se od charakteristiky svých postav. Barva kouzel je spíše než románem souborem povídek, které na sebe lehce navazují. Celý příběh tohoto románu je skečovitý a cílí více na humor, než na ucelený příběh. V první kapitole se seznámíte se základy zeměplošského světa, který by se dal považovat za parodistický odraz toho našeho. Také se zde seznámíte s (anti)hrdinou Mrakoplašem a turistou Dvoukvítkem. Druhá kapitola je parodií na Lovecraftova Ctulhu a třetí se zase velmi podobá Drakenům z Pernu od McCaffreyové. Poslední kapitola se pak odehrává na okraji Zeměplochy. Všechny tyto kapitoly jsou spojené postavami Mrakoplaše a Dvoukvítka, kteří tato dobrodružství zažívají po celé Zeměploše. Jedná se také o jediný zeměplošský román, který má otevřený konec, proto je vhodnější mít rovnou po ruce i druhý díl Lehké fantastično, abyste mohli ve čtení hned pokračovat. Pokud máte pocit, že vás Barva kouzel příliš neoslovila, zkuste dát Zeměploše další šanci a přečtěte si Soudné sestry (pokud vás více vábí parodie na Shakespeara) nebo Stráže! Stráže! (pokud dáváte spíše přednost noirovským detektivkám). Až poté můžete říct, že Zeměplocha není světem pro vás.
Sága 4
Brian K. Vaughan
V tomhle díle se toho zase tak moc neděje. Vypravěčka je tak ve věku čtyř let a její rodina se snaží skrývat před pronásledovateli. O něco více se vyvíjí příběhová linie prince robota. Tenhle díl však vypadá spíše jako příprava na další, kdy nás snad zase očekává smršť dobrodružství.
Druhá kniha hřbitovní
Neil Gaiman
Pokračuje se tam, kde se skončilo v prvním díle. Více se dozvíme o tom, proč byla rodina hlavního hrdiny vyvražděna a hlavně kým. A samozřejmě dojde i k hlavnímu zúčtování. Větší část z toho obstará upír a jeho přátelé, s hlavní nemesis si to pak vyřídí hrdina osobně. Konec příběhu mně trochu rozesmutněl, i když jsem ho očekával.
První kniha hřbitovní
Neil Gaiman
Gaimanovi prostě jde vytvářet kvalitní komiksové příběhy. Tenhle mi sice vzdáleně připomínal Sandmana, ale styl vyprávění je zcela chronologický a není tak vůbec těžké se orientovat v ději (narozdíl od Sandmana, kde musíte být neustále pozorní, aby vám něco neuteklo). Mohlo by se říct, že je to komiks pro děti? Asi ano, pokud byste přistoupili na to, že pro děti je i Koralina nebo Zámek a klíč. Spíše je to tedy pohádka pro dospělé, se skvělým vypravěčským umem Neila Gaimana.
Příběh je svižný a velmi čtivý a stále se tam něco děje, kdy pozornost neustále poutá nejen osud hlavního hrdiny, ale také postupné odkrývání tajemství hřbitova a jeho obyvatel.
Pochod k moři
David Weber
Princ Roger a jeho vojáci překlenou pohoří, jehož průnik je pro domorodce vzhledem k chladnému podnebí neproniknutelný. Tím se dostanou do civilizace, která je odstřižena od kultury za horami. I zde jsou barbaři podobní Kranoltům, kteří ohrožují civilizovanější městské státy. Hlavním rozdílem je tu vyspělejší technika měst, která vlastní primitivní děla a hákovnice, a pak také to, že tu existují větší a organizovanější města. Roger se však dostane do zrovna probíhající války o přežití mezi městy a barbary. Přestože se princovi vojáci nechtějí zaplétat do dalších vleklých bojů, které nejsou jejich starostí, okolnosti tomu chtějí jinak. Roger se potřebuje dostat na druhou stranu oceánu. A to nezvládne, pokud nezachrání místní vyspělou civilizaci.
Z pohledu od prvního dílu se vlastně toho moc nezměnilo. Stále to je čtivé, ale je to dost nastavovaná kaše. Navíc, konečná válka s Bomany byla pro mě dost chaotická, kdy jsem se často ztrácel, co se vlastně děje. Možná bych měl větší přehled, kdybych si začal kreslit nějaký vlatní plánek. Tento druhý díl neobsahuje žádné mapy, podle kterých by čtenář získal lepší přehled o pozicích vojenských jednotek.
Oceán prachu
Bruce Sterling
Trochu mi to připomínalo Moby Dicka, jen se velryby nelovily ve vodě, ale v prachu. K tomu přidejte mezidruhový vztah bez budoucnosti a hrdinu, jehož cílem je získat speciální přísadu z velryby jen pro to, aby si mohl pro sebe vyrobit drogu, na které je závislý. Z odhaleného tajemství planety, na které se příběh odehrává, jsem pak byl spíše zmatený, než aby mi cokoliv osvětlilo.
Ledová země
John Flanagan
Zde je už daleko více vidět, že autor čerpal ze skutečné historie, kterou pak převedl do fantasy. Araluanci tak jsou artušovský Angličané, Galika je Francie a Skandijci jsou Vikingové. Po celou knihu sledujeme dvě příběhové linie, které se nijak nepropojí. První z nich je o Willovi a Evanlyn, které unesli Skandijci, druhou putování Halta za Willovou záchranou. Osudy Willa a Evanlyn až na celkem zajímavý rozjezd byly dost nudné. S Haltem to pak bylo daleko lepší, i když jeho způsob, jak se vzepřít královské moci, mi přešel zbytečně překombinovaný a nelogický. Nevím, zda budu pokračovat ve čtení této série, jestli se příběhy alespoň o něco nezlepší.
Když zaklepe mrtvý
Mike Carey
Více se dozvíme o všech našich hrdinech a také o tom, co je zač organizace, která jde po Tomym. Musím říct, že jsem po dočtení tohoto dílu měl dojem, že ??? je ve skutečnosti stínová osoba, která věky tahá ze stínů za nitky své organizace, a jsem zvědav, zda se mi tato teorie potvrdí. Jeden z příběhů byl také vyprávěn formou gamebooku. Gamebooky mám rád, ale tady mě to dost rušilo. Je rozdíl neustále listovat v paperbacku a listovat v komiksu, kde se bojíte, abyste neustálým listováním nepoškodili stránky.
Informátor
Mike Carey
Druhý díl více odkrývá, jaké schopnosti vlastně Tomy má, co se týče knih. K tajemné dívce, která ho nejprve veřejně zahanbí a následně se dá na jeho stranu, přibude i další parťák. Příběh pak začne ve vězení, kde je Tomy ve vazbě a čeká na soud. Zajímavé je, že ho šoupnou rovnou mezi již odsouzené zločince, což je pro naší zemi, kde existuje vazební věznice, neobvyklé. Do Tomyho osudů je pak vpleten příběh ředitele věznice, kdy následky jejich propletení jsou dost drastické, takže je jasné, že to není žádné čtení pro děti. Toto pokračování mi přišlo lepší než první díl a už se těším na další příběhy.
Amazing Spider-Man: Návrat
Joseph Michael Straczynski
Přestože není pavoučí muž můj oblíbený superhrdina, tenhle komiks má určité kvality. Tentokrát se neklade důraz tolik na akci a souboje se superpadouchy, ale nad filosofickým zamyšlením, k čemu vlastně Peteru Parkerovi tyto schopnosti byly, odkud se vzaly a kam ho mohly zavést, pokud by se nerozhodl je používat k „páchání“ dobra. V tomhle komiksu už není Peter Parker teenager, ale pracující třicátník, takže i jeho názory jsou vyzrálejší. Ale je pravda, že snaha vrazit do tohohle komiksu filosofickou diskuzi, zda bylo dříve vejce nebo slepice, mi moc nesedělo. Bylo to jako si plést kozu s vozem.
Říše stínů
Andy Diggle
Jak nemám moc v oblibě Daredevila, tak musím říct, že jako záporák mi byl sympatičtější. Bylo také zajímavé sledovat, kdo všechno ze superhrdinů bude proti Daredevilovi zmobilizován. Množství superhdinů však bylo zároveň i nevýhodou, protože jich tam nakonec bylo tolik, že většina ani nedostala prostor k dostatečné prezentaci.