Haduwig komentáře u knih
Ano, kniha má svá světlá místa, kde je určité napětí a jste zvědaví, jak to celé vlastně bylo. Jenže těch je povážlivě málo a zbytek z cca 350 stran pro mě byla hrozná nuda. Vysvětlení zápletky mě navíc nijak neoslnilo, protože mi to nějak nedrží dohromady.
Já nevím - fakt nevím, jak se mi to podařilo dočíst, protože takovou nudu jsem dlouho nezažila. Styl psaní (když pomineme již několikrát zmiňované střídání časů) je neuvěřitelně rozvleklý, ostatně stejně jako příběh sám. Postavy - to je s prominutím jeden magor vedle druhého a jejich motivace je naprosto neuvěřitelná. Od této autorky se budu držet rozhodně dál!
Naprosto nenáročná, pohodová, romantická četba zakončená happy endem, kdy se všem splnila jejich přání. Navíc tu opravdu není ani ťuk, ale v rámci žánru je to poměrně zdařilý kousek - proto 4 hvězdy.
Tentokrát mi kniha nesedla - jak jindy příběhy s Davidem hltám, tak tady jsem se dobrou polovinu knihy opravdu nutila ke čtení. Zbytek příběhu už sice měl nějaký spád, ale výsledný dojem není příliš příznivý a dal by se shrnout takto: díkybohu, mám to za sebou, zápletka byla až moc přitažená za vlasy a nějak se to celé vyřešilo. A teď rychle na něco jiného, ať si spravím chuť.
Tentokrát Hugha zastihneme nejen při vyšetřování zločinu, ale také při namlouvání děvčete. Je to milý dobrodružný příběh s detektivní i romantickou zápletkou, často okořeněný ironií a humorem. Bavila jsem se možná více než u předchozích dvou dílů a těším se na další pokračování.
Ale jo, věřím, že by se dalo se takto virtuálně a vzdáleně zamilovat, i že snaha propojit tento vztah s realitou je strastiplná s nejistým výsledkem. A nevadil by mi ani formát e-mailů, pokud by byl ale lépe zpracován (opakovaně se vracet v textu a hledat kdože to vlastně píše je docela otravné).
Zklamal mě tak asi samotný příběh, protože jsem moc nepochopila, kde se vzájemný cit vzal, z čeho pramenil a jak přežil tu spoustu nic neříkajících vět. Mám pocit, že ani Emmi ani Leo si nás k tělu moc nepustili a já si s jimi tak nevybudovala žádný vztah - jejich romanci jsem s nimi prožívala jako nezúčastněný divák, kterému je jedno, kam celý příběh směřuje. A to je za mě škoda.
(SPOILER) Je to milé, oddychové čtení, kdy všem sestřičkám přejete jen to nejlepší. Určitě se odreagujete, zasmějete, dojmete se a budete okouzleni krásným příběhem a prostředím. Je to takové pohlazení po duši.
A v takové případě je třeba nad příběhem moc nepřemýšlet, protože návaznost na první díl není příliš zdařilá - jeden příklad za všechny: Millie se Sebem řeší svůj vztah, aby dospěli k totožnému závěru jako na konci minulého dílu. Asi je třeba si nechat mezi díly větší časový odstup. Ale stejně si přečtu i ty další.
Ruku na srdce - Tucker i Kain jsou neuvěřitelně nepřemožitelní v sibiřském mrazu i v rozpálené jižní Africe a motivace hlavního padoucha mi unikla. Ale je to svižné, napínavé, místy zábavné a s dobrým koncem. Nepříliš náročné super čtení.
Jak již zaznělo - Cassie je velmi sympatická postava, kterou si oblíbíte, protože je chytrá, přirozená a má velké srdce a zajímavé zaměstnání. Zhruba do poloviny knihy jsem byla naprosto nadšená čtivým příběhem lehce okořeněným pár větami mrtvých, jenže pak se to zvrtlo a na mě už bylo rozuzlení příliš překombinované a přepálené. Pokračování si ujít nenechám, ale na plné hodnocení to není.
Příjemné oddychové čtení, které čtenáře zavede do Brna 14. století a dá nahlédnout do života různých společenských vrstev.
Rozhodně by neuškodilo, kdyby byly jednotlivé příběhy více propojené, přeci jen je děj roztříštěný na vícero postav a osudů. Ale čtivé to je, tak proč ne.
Jednoduchý a docela čtivý příběh na jedno odpoledne se sympatickým hlavním hrdinou a to vše zasazené do viktoriánského Skotska. Nic víc nečekejte, nic víc tu nenajdete.
Podle hodnocení to skoro vypadá, že jsem četla jinou knihu než ostatní, protože mě nenadchla ani omylem. Největším, a vlastně asi jediným, problémem je to, že příběh nemá hlavní postavu a zápletku: je to Nela a její "tajemný" mlýn? Olga a její nevěrný manžel? Dominik / Renata / Radim / kadeřník / tři (!!!) detektivové .... výsledkem je to, že je tu pětkrát více postav, než je únosné, a každá se svým mini příběhem, který prostě musí být odfláknutý - vždyť tu není ani 300 stran. Do toho se všichni chovají fakt podivně a naivně a ve finále je mi úplně jedno, kdo koho zabil. Autorka mě tak úspěšně otrávila, že už se do jejích dalších počinů nepustím.
Jeden by mohl namítnout, že by příběhu slušela trochu ucelenější forma, protože příhod, které zažijí "nejvěrnější přítelkyně" spolu, moc není, některé vedlejší linie stojí podivně stranou (Lucy?) a vedlejších postav je tolik, že není čas se všem věnovat tak, jak by bylo třeba (Constance a její závěrečné prozření).
Jenomže ono se to opravdu čte samo, jsou to správné holky, kterým fandíte od první stránky a celé to tak příjemně pohladí po duši, že po zaklapnutí knihy se budete usmívat nad milým příběhem ze zajímavého prostředí. A pak hned začnete zjišťovat, kde sehnat další díly.
Jedná se o velmi čtivý příběh s několika hádankami, trochou napětí a pár zajímavými střípky z historie a symbologie (o kterémžto oboru jsem nikdy dříve neslyšela). Co mi ale citelně chybělo jsou ilustrace - pokud jsou významy skryty v Poslední večeři nebo na hrobce Newtona, je opravdu škoda, že nám je kniha nereprodukuje. V tomto ohledu je film výrazně lepším médiem. A na závěr bych ocenila doušku vysvětlující co je opravdu pravdou a co zcela autorovou fikcí, jak jsem zvyklá třeba u Jamese Rollinse, to by rozhodně neuškodilo.
Závěrem - ráda jsem si knihu přečetla, ale v tomto případě byl příběh velice zdařile zfilmován a nepokládám za nutné se ke knize ještě vracet.
(SPOILER) Dílo je to svým způsobem precizní, napínavé a neotřelé. Spolu s tím jde ale v ruce nutnost překonat pasáže, které jsou nudnější a komplikovanější. Zda čtenáři stojí za to číst celou knihu podruhé nechám na zvážení jednoho každého z nás.
Na konci mě tak mrzí, že celému "Blackheath systému" moc nerozumím - dva nejtěžší zločinci vyšetřují vraždu a pamatují si jen 24 hodin? To je nějaký trest? A ani Morový doktor neví, kdo je vlastně Evelyn Hardcastlová? A těch otázek je víc. Buď se tedy měly zodpovědět všechny, anebo se ten svět neměl vysvětlovat vůbec.
Přesto je to tak podivuhodné čtivo, že stojí za přečtení.
(SPOILER) Od B. A. Paris je to takový průměr. Sice se rychle začtu, ubíhá to a je to napínavé, ale postupem času se Alice projeví jako ne příliš chytrá a sympatická postava. Do toho podezřívá úplně všechny, až je jasné, že to bude ten, koho jediného nepodezřívá. Thomasovo (Johnovo) motivy a Alicina fascinace Ninou jsou už jen vedlejší podivnosti.
Po prvních pěti stranách víte, že Nina skončí se Sebastianem, jen je třeba u toho překonat nějakou tu překážku. Zcela nenáročný a pohodový příběh, který má potěšit vaši romantickou stránku - nečekám nic víc.
Jenže i takovýto příběh může být napsaný alespoň dobře - buď vykreslíte sympatické hlavní postavy, nebo dopřejete hlavnímu hrdinovi nějaké prozření, nebo čtenáře naprosto okouzlíte Paříží... A místo toho tu zbyla dvojice chovající se jako dva puberťáci, naprosto příšerné dialogy (žádný chlap prostě nemluví jako Sebastian), nebetyčná naivita a hloupost přesahující i žánr červené knihovny nejhoršího ražení... Nevěřím, že to píšu, ale to i Penelope Bloom má sympatičtější postavy.
Jediné, co to mohlo zachránit, by bylo, kdyby Nina skončila s Alexem, zatraceně, ten chlap jí koupil všechny zákusky v cukrárně!
Knihu jsem četla hned po Údolí mrtvých, takže podobná zápletka a hlavním hrdinou byl také soukromý vyšetřovatel - David Raker je navíc skvělý, takže jsem k Roxaně přistupovala s notnou dávkou skepse, že to tedy nějak přelouskám, když už jí mám doma jakou dobu.
A Lepionka mi připravila naprosto parádní jízdu s velmi uvěřitelnou Roxanou, skvělými vedlejšími postavami, spoustou nezdaru ve vyšetřování a napínavým koncem. Za to moc díky a těším se na další pokračování!
Přečteno za horkého letního dne - párkrát jsem se zasmála a pokochala se krásnou češtinou. Ale není to nic jiného, než vyprávění více či méně známých anektod náhodně řazených za sebe bez jakékoli přidané hodnoty. Jen ty anekdoty zkrátka vypráví pan Oulický a jeho přátelé.
Pecka, jako obvykle - má to spád, napětí, uěřitelné postavy a skvělého Davida.
Jen mě na rozdíl od ostatních čtenářů neděsil ani tak pachatel (podobné šílence jsem již v knihách potkala), jako přístup policie k Leane a ostatním obětem. To se mi nečetlo dobře.