haha_ja komentáře u knih

Kniha se mi velice líbila a čím déle jsem četla, tím větší problém bylo knihu odložit. Příběh byl velice poutavý a zajímavý. Krátké kapitoly, které střídaly dvě dějové linie mě udržovaly v napětí. V Terezce jsem se občas poznávala, něco málo jsme měly i společného. Postava Lenky mi byla nesympatická. Opravdu dobře zvolené a zpracované téma zajímavým způsobem. Určitě doporučuji k přečtení.
Nejvíce se mi líbila věta: "V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala." (Mark Twain)
Možná mi zpočátku trochu vadil styl psaní alá čecháčství. Na druhou stranu ta nespisovnost jazyka dává knize jiný rozměr. Dá se na to zvyknout.

1 24.05.2019

Velice dojemný příběh o muži, který měl až neuvěřitelné štěstí v neštěstí. Prožili si opravdové peklo na zemi a ikdyž se jim podařilo dostat ze spárů nacistické krutosti, jejich "nové začátky" za branami koncetráku nebyly z počátku zrovna lehké, jak by se dalo očekávat. Od prvních stran jsem se lehce začetla a děj plynul bez zbytečných odboček. Je to opravdová zpověď nejen hrůz ale i skutečné lásky, která může vzniknout za jakýchkoliv podmínek. Knihu určitě doporučuji.

7 16.05.2019

Moje druhá kniha od této autorky. Četla jsem už knihu "Možná jednou" a ta mě zaujala mnohem více. Pohled Milese byl psán zvláštní formou a pro mě ne zrovna vyhovujícím. Něco mi na knížce chybělo. Byly části, kdy jsem četla s velkým nadšením a pak i pár míst, kde mi přišel děj příliš natahován a ne tolik atraktivní. Ale příběh na pozadí je "krásný" nebo spíše hodně smutný.

2 12.05.2019

Když jsem knihu brala do ruky, říkala jsem si, zda vzhledem k počtu stran nebude děj příliš roztahaný. Bylo tomu právě naopak. Kniha se mi velice dobře četla. Autorka sepsala příběh z pohledu afroameričanky, otce skinheada a z pohledu veřejné obhájkyně. Je zajímavé sledovat, jak se tito lidé v průběhu děje mění. Ono nic není totiž neměnné. Kolikrát jsem se zamyslela nad předsudky, které každý z nás nějaké má. Konec byl velice překvapivý a poslední strany jsem hltala ve velkém. Oceňuji autorčinu snahu nastudovat vše, co se této problematiky týče. Je třeba si uvědomit, že takové věci (obvinění na základě rasy) se bohužel v dnešním světě dějí. Do budoucna zkusím přečíst i něco dalšího od této autorky.

4 07.05.2019

Kniha mě zaujala názvem, tematikou i relativně dobrým doporučením. Z počátku jsem měla potíž se začíst, proto dávám o jednu hvězdičku méně. Jde o historický román (historie, která je nám všem známá), kde se objevují dvě milostné dvojice, dva příběhy, které se v jeden okamžik na čas propojí, aby se na konci knihy zase rozešly. Autor projevil velkou znalost české historie a českého lidu. Líbily se mi i různé vsuvky o osobnostech apod. (např. F.Kafka, J.Hašek...). Konec je otevřený a je na každém, jak si ho sám domyslí. V souvislosti se Samem a Lenkou mi to přijde líto, protože by mě zajímalo, jak se věci dále vyvíjely...

5 25.04.2019

Knihu jsem nejprve začala poslouchat na rádiu jako audionahrávku. Zaujala mě hned v začátku, a proto jsem dala přednost stejnojmenné knize. Ze začátku jsem četla se zapálením, ale postupně se vytrácela osoba Vendulky a text se ubíral životem fotografa Jana Lukase. Čekala jsem, že kniha bude více spojena s Vendulkou, to mě trošku zklamalo. Oceňuji ale popis všedního života obou aktérů a jejich rodin i přes ty hrůzy, které je v jejich životech potkaly. Je to zase jiný pohled na dějiny naší země. Tato svědectví jsou pro budoucí generace důležitá.

1 19.04.2019

Po knihách s depresivními a těžkými tématy jsem si vybrala na základě doporučení tuto oddychovku. Hned od prvních stránek jsem se začetla a nechala se unášet dějem. Konec knihy byl už trochu zdlouhavý. Oceňuji možnost poslechnout si písně, o kterých se v knize psalo. Navodily příjemnou atmosféru při čtení. Doporučuji ke čtení pokud toužíte po nějaké oddychovce. (Výzva: objevuje se zde v hlavní roli také hudební nástroj - kytara)

3 16.04.2019

V rámci výzvy jsem si vybrala Slezské písně od Petra Bezruče. Pocházím z oblasti, o které autor píše, takže jsou mi prostředím blízké a dokážu si je vybavit ve své paměti. K poezii nemám jako čtenář blízko a když už se k nějakým básním dostanu, preferuji spíše epičnost než lyrismus. I v Bezručových básních jsem si našla úryvky či celé básně, které mi byly bližší, ale většinou mi básně nic neříkaly nebo jsem spíše nabyla dojmu, že jde stále o jeden a ten samý námět, který se donekonečna opakoval. Z výčtu básní, které mě zaujaly jsou: Papírový Mojšl, Ondráš, Návrat, 70.000, Maryčka Magdónova, Bernard Žár, Ostrava, Hrabyň, Labutinka, Sedm Havranů, Kovkop, Dvě mohyly, Pětvald II.
Nejvíce asi na celé sbírce oceňuji text na konci, kde je popsán život Petra Bezruče jako poštovního úředníka a vysvětlení, co autora vedlo k napsání těchto básní. Myslím si, že mnoho básní zůstane dnešní a budoucí generaci nepochopeno, jelikož jsou zasazeny do doby, kterou když jsme nezažili, není nám tolik blízká jako generaci, která tuto dobu prožila. Myslím si, že kdyby vyšly tyto a nejen tyto sbírky básní s rozborem a povídáním, co kterou básní chtěl autor říct,četly by se více nebo alespoň s větším porozuměním. Pro mě většina básní zůstane nepochopeno. Bohužel, protože si myslím, že Petr Bezruč je významným člověkem v našem literárním světě. Ačkoliv jeho básně jsou laděny do depresivna a každá je psaná jiným způsobem. Působilo to na mě, že neměl svůj daný styl a psal tak jak to v dané chvíli cítil, ale to je jen můj dojem.

6 13.04.2019

Kniha dle pravdivého příběhu očima malého chlapce, který dospíval ve velice zlé době a že musel vzhledem k okolnostem dospět velice brzy. Jen stěží si dokážeme představit utrpení, které museli tito lidé prožívat. Je až neuvěřitelné, že měl chlapec tolik štěstí v tomto pekle a že se dokázali jako rodina stále držet pospolu, ačkoliv dva bratři takovéto štěstí bohužel neměli. Je to velice emotivní příběh a jsem ráda také za úvodní a závěrečné slovo. Zaujalo mě, že po přesídlení se do USA byl tento mladý muž naverbován do armády a celých 16 měsíců trávil v japonské Okinawě. Přiložené fotografie přidaly na realitičnosti. Více jsem si dokázala představit jednotlivé představitele. Kniha se čte velice dobře, určitě doporučuji k přečtení.

Tento odstavec mluví snad za vše:
......Omráčilo mě, když řidič zastavil a šel ke mně. "Tady nemůžete sedět," prohlásil. "Zadní sedadla jsou pro negry. Musíte si přesednout dopředu." Ta slova pro mě byla jako pořádna facka. Najednou jsem si vzpomněl na Krakov, kde nám nacisté nařídili sedět v zadu v autobusu......Proč v Americe existuje něco tak odporného? Naivně jsem věřil, že tento typ diskriminace se týkal jen Židů pod nadvládou nacistů. Teď jsem zjistil, že existuje nerovnost a předsudky dokonce i v této nové zemi, kterou jsem již začínal milovat.....

5 12.04.2019

Autorovi tleskám. Pro mě, jedním slovem - "brilantní". Opravdu skvěle napsaná detektivka. Z počátku jsem měla obavy ze střídání dějových linií, ale autor si s nimi velice dobře pohrál a to tak, že jsem se neztrácela a doslova jsem hltala každou větu, odstavec, stránku... Hledala jsem každičkou chvilku volného času, abych se mohla ponořit do děje. Tak strašně jsem byla zvědavá a těšila jsem se na závěr knihy (celého případu) až mi bylo nakonec líto, že je po všem a celý příběh končí. Konec mě šokoval. Vše bylo psané opravdu realisticky, krutě, jak jinak, když šlo o zločinecké téma. I přesto všechno jsem se občas také zasmála nad autorovým humorem a ironií. Vážně zvažuji, že si od tohoto autora přečtu i něco dalšího. Určitě doporučuji ke čtení.

11 09.04.2019

Knihu jsem si půjčila z knihovny z oddělení naučné literatury z poličky "životopisy lidí". Vybrala jsem si ji, protože sama jsem měla možnost se setkávat s dětmi mající autismus a s jejich rodiči, kteří procházeli různými fázemi a ne každý došel až do fáze smíření. Tuto knihu by si měli přečíst všichni - nejen ti, co nemají žádné nebo skoro žádné informace o autismu, ale určitě i ti, kteří se v této sféře pohybují dennodenně. Kniha je psaná velice jednoduše a čtivě. Zaujal mě úvod, kterým vám dá autor možnost, prostřednictvím textu, "ochutnat" svět a vnímání těchto lidí. Ohromující na celé knížce byl poslední příběh, který mě rozesmutnil, ale zároveň mě něčím obohatil. Je třeba si uvědomit, že dnešní společnost se snaží, aby za každou cenu byli všichni normální nebo co nejvíce přibližující se normě. Ale co je to být normální? Kdo o tom rozhoduje? Kniha mě zaujala jednou pasáží, kde chlapec popisuje, že nemá rád obrázkový režim dne. V naší zemi se tento model výchovy a vzdělávání pomocí obrázkového (piktogramového) režimu dne objevuje v zařízeních velice často. Máme tendenci používat "osvědčené" a odborníky "zaručené" postupy, ale je jasné, že ne každému to bude vyhovovat. Je třeba každého brát jako samostatnou bytost, která má své vlastní potřeby a touhy. Je nutné hleda cesty a nejen ty hlavní, ale i vedlejší cestičky, které těmto lidem alespoň trochu usnadní každodenní život. Bylo to obohacující čtení.
"Děkuji, chlapče, za možnost nakouknout do tvého světa".

6 05.04.2019

Knihu jsem si vybrala díky výzvě a celkem vysokému kladnému hodnocení. Příběh plyne pomalu a je psán jemně bez velkých zvratů a šoků. Postavy se snaží vymyslet nejrůznější teorie jejich vlastních životů a děje kolem nich. Asi jsem čekala více boje za vlastní život než pouhé smíření. Ani po odhalené pravdě se v hlavních postavách neobjevila touha dělat něco víc. Což mě trochu zklamalo. Kniha je psaná pěkně, ačkoliv z počátku jsem měla trochu potíž se začíst. Nejméně mě zaujala část v Chaloupkách a nejvíce jsem doslova hltala konec knihy, kde na poslední chvíli došlo k vysvětlení všech "záhad", které hlavní postavy celý jejich krátký život provázely.

6 04.04.2019

O Mumíncích jsem už jako malá hodně slyšela, ale nikdy jsem si nenašla čas na četbu knih od této autorky. Až díky výzvě jsem se odhodlala nakouknout do fantazijního světa Mumínků. Knížka krásně plynula a dobře se četla. Jako čtenáři mi nabídla pohled do světa několika postav a každá měla v sobě něco jiného. Možná proto se postavy navzájem nesnesly. K srdci mi přirostl Šňupálek, který byl spíše pozorovatelem všeho dění kolem a tak trochu i diplomat. Kniha nese v sobě kouzlo a určité poselství. Autorka se vyznačuje hodně rozsáhlým popisem všeho dění. V tomto případě mi to ale nevadilo. Tím že je kniha určena pro mladší čtenáře, tak je popis přiměřený a cílený na určenou věkovou skupiny od cca 8mi let. Na konci knihy mi bylo líto, že zde nebyla již žádná kapitola o shledání Mumínků s poslední postavou, která se rozhodla na ně čekat. Ale na druhou stranu to nebyla až tak kniha o Mumíncích, ale o postavách s nimi spojených.

3 26.03.2019

Knihu jsem si přečetla díky čtenářské výzvě. Postava babičky a vnučky se mi chvílemi protivila. Dívka Sofie se mi zdála místy opravdu rozmazlená a babička mi přišla unavená a otrávená životem a často to dávala jaksepatří najevo okolí. Její nevraživost vůči lidem mimo ostrov mi chvílemi až vadila. Děj nebo spíše popis událostí na ostrově se vlekl. Vše bylo dopodrobna popisováno. Absence přímé řeči mi rovněž vadila a kolikrát jsem se musela ve čtení vracet. Ke konci knížky jsem se na chvíli se zaujetím začetla. Nevím zda to bylo tím, že byl popis událostí napínavější nebo jsem si zkrátka na postavy (babičku a Sofii) zvykla. Není to knížka, kterou bych si přečetla znovu.

1 24.03.2019

Po knize jsem šáhla díky čtenářské výzvě. Cestopisy normálně nečtu, ale tento mě zaujal tím, že se vydali na putování s malým 2 letým synem. Zajímalo mě, jak řešily každodenní starosti a radosti a hlavně balení. Mají můj obdiv, protože já sama bych měla obavy se někam takhle vydat na kolech, natož s tak malým dítětem. Je to psané spíše formou deníku a vzpomínek co oni sami na cestě zažili. Ano, je to chvílemi vtipně laděné, ale chyběl mi větší popis tamní kultury, reálií apod. Jejich cílem nebylo poznat důkladně danou zemi, ale dostat se do jejich vytouženého cíle, tedy až za polární kruh. V tom mě kniha trochu zklamala, ale na druhou stranu byla čtivá a nenudila jsem se.

21.03.2019

Další kniha od této autorky, kterou jsem představila svému 3 a půl letému synovi. Kniha ho zaujala více než její předešlá publikace "Zubr si hledá hnízdo". Tentokrát i mě přišel příběh o malinko lepší a propracovanější. Ilustrace jsou jemné a kouzelné. Kniha se nám moc líbila. Konec je opět otevřený.

2 20.03.2019

Kniha je krásně ilustrovaná, má svůj nápad. Jde o něžný příběh pro malé děti. Není nutné se držet striktně dle textu, ale díky bohatým ilustracím je možné vyprávět dětem příběh dle obrázků. Ano, konec se zdá být ne úplně dokonalý, ale tím že je otevřený, může rodič s dítětem příběh dovyprávět dle svých úvah a fantazie. Vždyť to není jen o tom přečíst dětem knihu, ale zamyslet se nad ní, popovídat si s dětmi co si myslí, že bude následovat apod. Určitě synovi seženu i další knihy od této autorky.

2 19.03.2019

Když jsem poprvé vzala knihu do ruky a přečetla si pár prvních kapitol, chtělo se mi knihu odložit. Ne proto, že by byla psána špatně, nezajímavě apod., ale proto, že byla psána životem ženy, která musela zažít tolik bolesti, strachu a zklamání. Nakonec jsem se další den ke knize vrátila a přečetla jsem ji nakonec jedním dechem. Snad proto, abych i já tu hrůzu měla za sebou. Abych se dozvěděla, že nakonec hlavní postavu Oxanu čeká i světlá budoucnost v jejím dosavadním temném životě. Je opravdu až neskutečné, jak může být život (nejen život, ale i lidé) krutý. Ačkoliv byla kniha čtivá, myslím si, že stačí si ji přečíst jen jednou. Já se k ní už vracet nebudu. Opravdu silný příběh napsaný tak jak šel život Oxany, tedy bez zbytečných odboček a složitých úvah.

8 19.03.2019

Knížka Gruffalinka jako návaznost na Gruffala už nemá ten správný šmrnc. Prostě už to není ono. Stále je příběh krásný a stojí za přečtení, ale nás už tolik nenadchnul. Syn vyžaduje opakované čtení Gruffala. Gruffalinku jsme přečetli dvakrát a více jsme se k ní už nevrátili. Ilustrace jsou krásné. Četla jsem knihu v češtině. Zkusím zapátrat i po anglické verzi, která se zdá být dle komentářů lepší.

3 17.03.2019

Knihu jsme měli zapůjčenou se synem z knihovny. Po přečtení si ji syn natolik oblíbil, že jsem ji zakoupila a zařadila do naší domácí dětské knihovničky. Ano, překlad by místy mohl být lepší, ale oceňuji veršovanou formu příběhu, která je pro děti poutavá. Rovněž celostránkové ilustrace jsou krásné. Měla jsem obavy, zda náš 3 a půl letý syn nebude mít ze samotného Gruffala strach, ale mé obavy se naštěstí nenaplnily. I přes drobné nedostatky knihu doporučuji. Myslím si, že má své kouzlo.

3 17.03.2019