HaHa11 komentáře u knih

Oproti předešlým spisovatelčiným detektivním příběhů, které opravdu vybočují se současné šedi, nudy a podprůměru na poli české detektivní tvorby, mi tato kniha přinesla zklamání a rozčarování. Jediným plusem se mi jeví zdařilé přiblížení prostředí odlehlých holandských ostrovů - i když mě při četbě občas napadlo, zda se spisovatelka nesnaží trochu svézt na vlně zájmu o takovéto bohem zapomenuté kouty světa, které mezi (nejen) českými čtenáři vyvolal Peter May svojí ostrovní trilogií. Postavy nevěrohodně propletené pseudopříbuzenskými vztahy, motivy jejich činů někdy dost těžko uvěřitelné. A samostatnou kapitolou je závěrečné rozuzlení. Tady jsem chtěla zvolat: "A dost, znovu a lépe!" Jsem zvědava, jak obstojí Josef Bergman příště ...

9 08.12.2015

Všeobecné nadšení sdílím, a to z několika důvodů. Na těch více než pěti stovkách stránek jsem se ani chvíli nenudila; četla jsem každou volnou minutu, a když jsem obrátila poslední stránku, cítila jsem se zvláštně bezradně, ochuzená o další možnost pobývat v Auroře - tam, kde to vše začalo, a také za víc jak třicet let skončilo! Detektivka, krimi, thriller, a také psychologický román, společenská sonda, pohled na Ameriku v sedmdesátých letech století minulého a v nultých letech tohoto. Stručně - báječné čtení!

8 18.02.2023

Tahle Bolton vyzněla v porovnání s jinými autorčinými díly o poznání hůře. Hlavní hrdinka natolik rozpolcená, až jsem měla problém uvěřit její bezúhonnosti (vzpomněla jsem si na protagonistku Má ji rád, nemá ji rád), její pronásledovatel !spoiler! se na posledních desítkách stránek dost neuvěřitelně z Mr Hydea promění v dokonalého Dr Jekylla !konec spoileru!, duo psychiatr & jeho matka také nepůsobí stoprocentně důvěryhodně..... Tak kdo tedy? Některá z obskurních postaviček z řad bezdomovců?! Je ale pátrání po pachateli a obětech to nejpodstatnější? Není to spíše sonda do duše psychicky narušeného člověka? Nebo ledovce a přiblížení života na nehostinných kouscích země kdesi nedaleko Antarktidy? Či snad pocta univerzitnímu Cambridge, jeho malebným zákoutím a všudypřítomnému kouzlu dávných věků? Neposoudím, každopádně kniha se mi jeví jaksi neucelená, rozháraná, dílčí dějové linie jsou pospojovány můstky víceméně poněkud oslími. Hodnotím za tři, a to ještě zaokrouhluji směrem nahoru.

8 18.11.2021

Raný a výborný Michal Viewegh! Nízké čtenářské hodnocení je jednak možná dáno nesplněným očekáváním (opravdu se nejedná o detektivku!), jednak se i mezi zdejšími hodnotiteli asi "rozšířil takový nešvar"- a to "plivat" na Viewegha. Tady opravdu není moc co vyčítat - brilantní hra s jazykem a charaktery, perfektní vystižení atmosféry - místa (maloměsto), času (první prázdninový víkend s předzvěstí horkých letních dní), okamžiku (po roce zavítala pouť se vším, co k tomu patří), ba i doby (konec osmdesátých let, někdy krátce před Listopadem). Pomíjivost krásy a života, nevratnost rozhodnutí, osudovost volby - to všechno autor čtenáři nabízí; případný patos spolehlivě zažene (sebe)ironií a nesmlouvavým sarkasmem.
Četlo se to skvěle, bylo o čem přemýšlet (třeba i o tom, proč těchto sto a něco stránek textu uniklo pozornosti filmařů).

8 24.08.2021

Mé první setkání s autorkou, kterou chválí kritika i čtenáři. Pocity jsou mírně řečeno rozporuplné, ale možná je chyba na mé straně. Pokud byl spisovatelčin záměr představit hrdinu, kterého má po několika desítkách stránek čtenář plné zuby a jeho největším přáním je praštit ho čímsi po hlavě (ještě eufemismus!), potom všechna čest! Hynek Grábl je odporný ufňukaný ničema, špetku soucitu si nezaslouží a jeho krokodýlí slzy nad vlastní ubohostí čtenáře spíše rozlítí, než aby vyvolaly lítost.
Příběh jako takový originalitou příliš neohromí. Krize středního věku, okoukaná manželka a mladá milenka, děti průměrně nevycválané a tchán nadprůměrně nesnesitelný. Prostředí menšího špitálu, obvyklé boje o místo na slunci a vše, co k tomu patří. Trocha mudrcování nad lékařskou etikou, menší dávka doktorského cynismu a navrch klišé z největších - hádejte, v jakých vodách loví doktoři, když hledají mimomanželské rozptýlení?!
Petra Dvořáková mě o své hvězdě na českém literárním nebi tímto dílem rozhodně nepřesvědčila. Nemohu si pomoci, ale při čtení Chirurga jsem si vzpomněla na tvorbu prachem zavátého představitele socialistické literatury 70. a 80. let - Jiřího Švejdu. Podobná dramata (opatrně obohacená o kritiku tehdejších dobových nešvarů) psal jak na běžícím pásu.
Na závět alespoň malá pochvala. Nejsilnějšími stránkami knihy jsou ty, které Dvořáková věnuje vztahu otce a syna; tady jsem jí věřila. A proto přidám dost velký kus a ohodnotím třemi hvězdami. Ale upřímně se přiznám, že zatím nemám v plánu seznámit se s další tvorbou.

8 29.07.2021

Druhý "Öland" byl oproti prvnímu poněkud mysteriózní, ale v tomto případě mi duchařina spojená s kvalitní detektivkou vůbec nevadila. Nějak to prostě k tomu temnému severu patří! Pojítkem mezi oběma knihami je nezdolný osmdesátník Gerlof, příběh se odvíjí ve dvou časových liniích, kdy ta druhá, mající svůj počátek v devatenáctém století, se přibližuje k letům devadesátým. Kruté a nelítostné zimy, hořké lidské osudy, citu zbavení protagonisté, prolínání reality a dávných bájí. Čtivé, zajímavé, napínavé! Jdu na další.

8 14.06.2021

Pokud chcete čistou detektivku, v žádném případě se do četby nepouštějte! Je to o tom, jak se někdy lidské osudy zamotají, jak vás raní člověk, kterého jste si pustili do života, jak vy sami můžete druhému ublížit. Je to o očekáváních, přáních, tužbách, citech, zradě, vypočítavosti, lstivosti a bezohlednosti. O tom, jak jsou rodinné vazby zavazující a omezující. O penězích, které je dobré mít, ale ne za každou cenu. O koních, v kterých se jen tak každý nevyzná. A také o vraždě, kterou Robin a Cormoran vyřeší - ale to vlastně není to hlavní. To jsem zvědavá, jak to bude dál .....

8 27.10.2019

Skvělá jak televizní adaptace, tak i následně přečtená kniha. Ta nabízí hlubší ponor do nitra postav, z televizní obrazovky zase přímo sálalo srpnové dusno na vyprahlé městské periferii a končící osmdesátá léta tu byla zpět - s módou, účesy, bydlením i všudypřítomnými dlouhými prsty Rudých soudruhů. Pokračuji dalšími autorovými knihami - jsem zvědavá, kdy se objeví Živé terče.
A ke čtení jsem si pouštěla Dylana!

8 03.06.2019

Začátek byl slibný, ale po zhruba jedné třetině to nabralo divný směr. Snaha o temný psychothriller příliš nevycházela - spíše to připomínalo hodně béčkovou kriminálku propojenou s mexickou telenovelou. A závěrečné desítky stran? Tomu se už věřit nedalo vůbec - snad nejvíce nepravděpodobné bylo "zmizení" další stěžejní postavy - opravdu by stačil dopis na rozloučenou? A srdceryvné zakončení?! Ještě za tři hvězdy, ale musela jsem se hodně přemáhat!

8 18.02.2019

Ještě slabší než Manželé odvedle a další důkaz toho, co všechno může získat nálepku mezinárodní bestseller! Námět by stačil tak maximálně na povídku do časopisu. Všechny tři hlavní postavy ploché, nevěrohodné a čtenáře naprosto nezajímající. Prý otevřený konec? Spíše vyvrcholení autorské bezradnosti.

8 04.05.2018

Oddechové dovolenkové čtení, celkem napínavé, ale zase ne natolik, abyste se knize věnovali na úkor jiných volnočasových aktivit. Pokud čtenář nezná první autorovu knihu, trochu se v postavách členů policejního sboru ztrácí. A také si možná říká, že v tak malém pracovním kolektivu se sešla zajímavá řádka problémových typů. Kdo nekouří jako tovární komín, nepije první ligu, není závislý na všemožných podpůrných prostředcích nebo aspoň nemá tak úplně bezproblémovou minulost, nechť se u nás o práci neuchází! No jsem zvědavá, jak si tato squadra povede příště!

8 07.06.2017

Hodnocení této knihy je v podstatě totožné s předcházející Vesnicí. Námět zajímavý, potenciál rozhodně měl, ale to zpracování.... Tolik literární vaty, tolik klišé.... Nekonečné rádoby ponory do nitra hlavní hrdinky mě nudily, povětšinou ani neměly nic společného s vyšetřováním; bylo to pofňukávání po jejím dřívějším životě pracovním i osobním. Autorka nastavovala stránky tím méně vhodným způsobem - poměrně úzký okruh podezřelých, nepřesvědčivé vykreslení charakteru aktérů (včetně těch zavražděných), slepé uličky nenechala náležitě doznít. A navíc - hrubě porušené jedno z pravidel detektivek - čtenáři znalci už vědí! Konec vyzněl spíše bezradně než překvapivě.
A ona občas zmiňovaná česká Tana French?! Absolutně nesouhlasím!

7 15.07.2024

Bryndza jede ve známých kolejích, což mnohým čtenářům vyhovuje. Ani této detektivce nelze vytknout nedostatek čtivosti, napětí, spádu, ale chybí tam cosi, co z knihy dělá literární dílo! Námět mnohoslibný - odložené případy, neobjasněné zmizení nejdříve jedné, později dalších osob -neubránila jsem se srovnávání s Neklidnou krví Roberta Galbraitha. Bryndza z tohoto souboje nevychází zrovna vítězně; jak je jeho zvykem, věnuje až příliš mnoho textu popisu pachatelova zvráceného počínání, klouže po povrchu vztahů, snad jedině popisy přírodních scenérií získává slušné plusové body.
Autor se mým šálkem kávy asi už nestane....

7 14.08.2023

Docela jsem si oddechla, že to Lacey a spol. zvládli - jinak bychom mohli po několika letech číst dystopii! Ale teď vážně - Londýn poskytl kulisy příběhu, který byl možná ve srovnání s předchozími méně tajemný, mystický, chybělo tam ono typické boltonovské strašidelno, přesto byl snad ještě hrůzostrašnější. Svět incelů, jejich názory, vytváření společné sítě nenávisti a zloby primárně cílící na ženy jako na původkyně jejich frustrace - to je téma, jemuž se literatura dosud nevěnovala. Při čtení jsem si uvědomila mrazivou skutečnost - postavení žen v západních společnostech je do značné míry závislé na "ochotě" mužů akceptovat společenské normy, ctít morální zásady, nevystupovat vůči ženám z pozice fyzické převahy.
Nevím, co si mám myslet o posledních řádkách knihy?! Chce autorka dopřát oddechový čas sobě, čtenářům nebo Lacey? Uvidíme ....

7 12.06.2023

Slušní lidé je slušný psychothriller. Téma zaměněných dětí je bezesporu stále aktuální, a když se k tomu přidá kvalitní řemeslo, vznikne knížka po všech stránkách čtivá. Střídání vypravěčů, postupné odhalování skutečné tváře "druhého" otce, nástin možných pachatelů a jejich motivů - to vše přispívá ke stupňování napětí a gradaci děje. Závěr překvapivý a šokující, přesto v rámci žánru uvěřitelný. Literární perla sice nevznikla, ale napínavé čtení rozhodně ano!

7 12.11.2021

Mé druhé setkání s autorkou, a opět proběhlo ve znamení horka, dusna, všudypřítomného prachu a lidských osudů, které svádějí k zamyšlení i po přečtení posledních řádků knihy.
Rozlehlé australské vnitrozemí a uzavřená komunita. Startovní čára, ale nelze říci, kdy zazněl výstřel, jenž rozpoutal výslednou tragédii. Pokřivené charaktery, narušené vztahy, pochroumané životy a několik desetiletí bojů všech aktérů o místo na slunci (trochu nevhodný idiom!). Přiznám se, že už to nebylo takové wow jako v případě Sucha, ale stále je možno v rámci žánru (psychologické krimi) označit Ztraceného muže za vysoce nadprůměrné čtení. Tak tedy také za pět!

7 24.07.2021

V podstatě by se dalo mluvit o slátanině, ale ono vlastně toto dílko ničím nevybočuje z dlouhé řady dalších, jemu podobných jako vejce vejci. Stačí se držet osvědčených, čtenáři v současnosti donekonečna předkládaných vzorců. Dosadit jednu mladou policistku, zproblematizovat její minulost, zkomplikovat její milostný život a přidat nepřející, zavilé a mužským šovinismem zasažené kolegy. A pak už rozjet patřičně nelogický sled událost, směsici okořenit kapkou naléhavého sexu, pozvolna dávkovat ztráty na životech, a hlavně si nelámat hlavu, jak to proboha dovést ke (zdárnému) konci. Ono to nějak dopadne … Na závěr je třeba vymyslet patřičně atraktivní název, zvolit přiměřeně mrazivou obálku a především! na ni umístit štempl Světový bestseller n.1!
Nečtěte, nekupujte, nedarujte!

7 14.12.2020

Jihočeská vesnice není zdaleka tak idylická, jak se na první pohled zdá. Sedmý Bergman si stále drží patřičnou úroveň. Příjemné letní čtení. Více v recenzi.

7 20.08.2020

Ani po přečtení této knihy nesdílím kolektivní nadšení, které provází všechna autorčina díla. Příběh mi připadá překalkulovaný, postavený na bizarních situacích a nepříliš uvěřitelných náhodách. Spisovatelčin vypravěčský styl na mě působí těžkopádně a lopotně.

7 20.06.2020

Opravdu trochu rozvláčné, ale já mám tlusté knížky ráda - tedy ty, které jsou o něčem. Po trochu dost přehnané Žízni přišel už pouze přijatelně přehnaný Nůž. Je jasné, že se autor snaží z HH dostat co možná nejvíce, a také mu i nám čtenářům musí být jasné, že vše má své hranice. Nejen kočky mají devět životů... Další aktéři už tak chráněni být nemůžou a někoho je holt občas nutno obětovat a autor se neptá, ale jedná. Každopádně jsem zvědava, jak kostka padla (ale vsadila bych se, že to zatím neví ani Jo Nesbø).

7 25.11.2019