hakunamatata komentáře u knih
Tohle bylo tak krásný!
Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu a po prvních stranách mi bylo jasný, že tohle je moje gusto.
Kniha o vztazích, především o vztahu matka - dítě. Kniha o lásce a kamarádství. O strachu, který roste v hysterickou úzkost, jež negativně ovlivňuje milované a dává jim pocit, že jsou nenávidění.
O otázkách zdali je více matka biologická, nebo matka milující, nevlastní.
Moc hezká kniha a obraz, který jsem si ke knize vytvořila, se mi bude v paměti objevovat ještě dlouho.
Na Sněhuláka jsem nečetla zrovna pochvalné recenze, ale jak jinak poznat Nesbø než naprostou klasikou.
A mně se to líbilo!
Detektiv alkoholik je teď nějaký hit, všude se chlastá jak o život a pak jsou všichni děsně labilní a rozvedený a mají milenku, ale přitom pořád milují svojí ex manželku...
Ale jinak námět dobrý, kdo je vrah jsem dlouho netušila. Možná ten motiv vraždění byl trochu úchylný až bizarní, ale proč ne.
Sněhuláka jsem četla ve čtečce, v autobuse směrem z Brna a kluk sedící vedle mě najednou vytáhl knihu Sněhulák a oba jsme se tomu posmáli. Tímto ho zdravím!
Živý přenos mučení studentky pro vybrané obecenstvo a následné nalezení jejiho zohaveného těla v kontejneru.
To zní jako pecka!
Ale byla to děsná nuda.
Ten námět je tak skvělý a autorka to tak pustila ke dnu až je mi z toho fakt smutno. Jilliane Hoffman se hodně věnuje právnímu prostředí a to je asi ten kámen úrazu. Půlka knihy se odehrávala v soudní síni a ty dialogy byly taaak nudný. Jsem je přeskakovala a jak se ukázalo, vůbec mi nechyběly. Takže jsou v knize absolutně nepodstatné. Navíc hlavní dějová linka se na konci vytratí a děj skočí úplně někam jinam.
Tohle fakt ne!
O Haně jsem četla samá superlativa, takže mi nesměla uniknout. Abych pravdu řekla, vůbec jsem nevěděla o čem tato kniha je a jak mě zásahne.
Jasně, tématika druhé světové války a koncentračních táborů fakt frčí a kolikrát se setkávám s explixitním vyjádřením hrůz. Ale zde to pojetí bylo úplně jiné a přitom stejně děsivé a stejně bolavé.
Tahle kniha je fakt podařená, na konci do sebe všechno dokonale zapadne a hlavně...nedá se odložit z ruky!
Ne.
Fakt jsem se snažila, ale nejde to.
Nechytlo mě to. Nedokázala jsem se začíst. Některé pasáže jsou překrásné, ale tuto knihu čtu jen z donucení. A to nechci. Čtu přece z radosti. Tak ji odkládám na léta pozdější. Za 20 let bude osud Bosorky i Horacia stejný. A já snad konečně jejich osudy uchopím s radostí.
Na tuhle knihu jsem se velice těšila. A on to je slabý podprůměr.
Je fakt, že detektiv Wolf mi připadal svým způsobem hot. Tím všechna pozitiva končí.
Vůbec mě to nechytlo. U dektektivek miluju, když vás nutí číst do noci, na autobusové zastávce, při jídle a na wc.
Děj se furt tak plytce povrchně vlekl a nedělo se nic napínavýho. Rozřezaný těla a krev cákající až za roh přece není ukazatel kvalitní detektivky.
Inu, dobrá reklama dělá divy. Mrzí mě však, že mi takto unikne spoustu skvostných knih.
Když se mi tato kniha dostala do ruky, byla jsem trochu skeptická.
Obal nic moc (obal dělá dojem, že jo), autorka neznámá a ten název mi připadal spíše vtipný.
Na desáté stránce jsem si říkala: ježišmarja, to je přece úplně jasný jak to dopadne.
Hah, jsem se spletla.
Tyvado, to byl nářez! Každejch 5 stran se totálně otočilo kdo je vlastně vinnen, kdo je oběť a jak to teda dopadne. Skvělý to bylo a doporučuju všema deseti!
Ačkoliv je téma této knihy těžké, je psána a čte se s neuvěřitelnou lehkostí.
Můj první Coelho, nezklamal.
A co jsem si z této knihy vzala? Že si zase vážím života o fous víc. Že i když je to někdy fakt v prdeli, vždycky je pro co žít a ve výsledku je to přece skvělý. Žijte!
Dětská kniha, pro mě zcela neznámá. Čtení na hodinu a půl je příjemné. Napínavý příběh, dojemné rozuzlení a šťastný konec. Kniha hladící po duši a připomínající, jak je kamarádství důležité.
Když jsem měla přečíst knihu do přednášek z dětské literatury, bylo jasno.
Super detektivka, i já jsem byla celá napjatá - kdo zabil Snížka?
Místy morbidní, místy vás mrzí chování hrdinů, ale s určitým pochopením.
Myslím, že mnoho lidí dítěti knihu nekoupí, protože smrt v názvu? Panebože, děti přece musí vyrůstat ve sluníčkovém prostředí! - Špatně, celé špatně. Smrt je součástí našich životů a v této knize je i takto pojata. Lehce, nic co vás ztrhá.
Doporučuji!
Tato kniha mě táhla níž a níž a když jsem čekala rozuzlení s tím, že mě opět vyplivne ven a nechá mě nadechnout se, nestalo se. Nechala mě na dně s naprostým nepochopením.
Absence jmen způsobuje vnímání vztahů jako zcela odosobněné, což je zde naprosto skvělé. Ilustrace jsou dokonalé.
Ale přesto, že jsem zůstala na dně, bylo to mělké dno. Oproti tomu Norské dřevo mě zdeptalo na pár týdnů. O tomhle za pár dní nevíte.
Stále jsem čekala nějaký napínavý děj, který nepřicházel, ale neustále jsem musela číst dál.
Jedna z těch knih, u které nedokážu odpovědět na: "o čem to bylo?".
Každopádně to bolelo.
Sama se nacházím v životní fázi, kdy mám pocit, že jsem naprosto vyšťavená a uvnitř roztrhaná na kusy.
Zvláštní čtení.
Příběh chlapce mi byl velmi blízký - brzká smrt otce. Chvílemi mi bylo velice úzko.
Již od začátku je zcela jasné kdo je ona dívka s pomeranči. První polovina se četla krásně lehce, druhá už obsahovala zdlouhavé, nudné pasáže.
Věřím, že ve věku 12 let (pro děti od 12 let) je kniha schopna dát podnět k zamyšlení. V mém případě již ne.
Když chcete něco milého, pohlazení po duši, ale zároveň se chcete trochu uvrtat a utvrdit ve své melancholické náladě. Zalézt si pod deku, v deštivém dni, s čajem a číst si. Navíc ilustrace Pavla Čecha se neskutečně krásně snoubí s textem a samy o sobě jsou dokonalým příběhem.
Při čtení téhle knihy: ahaa, ba joo, vždyť kolem toho chodím denně a konečně vím proč!
Taková milá historie Brna. Povinná literatura pro všechny (skoro) brňáky!
Také jste ji měli tak rádi? Bohužel znovupřečtení mi zkazilo ten nadšený, dětský dojem z knihy. Chápu, proč jsem jako dítě knihu milovala a věřím, že děti ji stále budou milovat. Bohužel teď už mi připadala...nijaká. Ovšem ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou stále nadčasové, milé a hřejivé.
První román, který jsem od Fulghuma četla.
Nápad zajímavý, ze začátku to vypadalo na knihu, která se stane jednou z mých nejoblíbenějších.
Bohužel se ten skvělý potenciál v polovině kamsi vytratil a konec mi připadal, jak když už spisovatel neví kudy kam a jen to chce ukončit.
Ne vždy se podaří, ale já naštěstí vím, že Fulghum je skvělý spisovatel.
Zvláštní děj, dokonalé slovní hříčky. Nejsem si jista, zda bych knihu četla dětem, ale jako dospělý milovník češtiny jsem si ji velmi užila. :)
Šel jsem včera bos,
teď báb pldý dos.
Udělal jseb chybu.
To báb ale rýbu.
- má oblíbená!
Básničky o každodenních věcech, důležitých svátcích, průběhu roku. Nádech říkadel, sdružený rým, hravé, čtivé. Škoda, že se s takovou knihou setkávám až díky studiu na vysoké. Čtěte (dětem) Blatného, je skvělý!
Také jste ji měli tak rádi? Bohužel znovupřečtení mi zkazilo ten nadšený, dětský dojem z knihy. Chápu, proč jsem jako dítě knihu milovala a věřím, že děti ji stále budou milovat. Bohužel teď už mi připadala...nijaká. Ovšem ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou stále nadčasové, milé a hřejivé.