hakunamatata komentáře u knih

Na Petru Hůlovou jsem narazila díky předmětu na vysoké škole.
Psychologický pohled do dvou zdánlivě blízkých životů, matky a syna, přesto tak neskutečně vzdálených.
Stárnoucí žena, která si uvědomuje své stáří, svou nemožnost a neschopnost a syn, který se rozvádí a kope všude okolo sebe.
Je sžíravější samota, nebo nucené vztahy beze smyslu?
Víte co, dejte si sklenku nebo dvě... tři...lahev, protože alkohol vyřeší vše. I mezilidské vztahy. Ne?

3 23.04.2021

Sbírka pro všechny milovníky jídla. Na Bogdana Trojaka jsem si vzpomněla po tom, co jsem byla na Masarykově univerzitě na jeho autorském čtení, kde mě velice zaujal. Potřebovala jsem něco svižného a zábavného pro děti k recitaci. V 5. třídě to žraly!
Básně jsou o jídle, jsou vtipné, občas trochu jazykolamné. Za pozornost určitě stojí.

04.04.2021

Taková útlá knížka a tolik emocí co v sobě nese...
Jaké to asi je, když jste ta druhá? Asi nepříjemné. A jaké to je, když jste ta druhá dcera? Opovrhovaná, podceňovaná, nepochválená, nemilovaná... Je to bolestivé.
Při čtení se ve mně mísil vztek a hrozná bolest, dlouho mě kniha takto nezasáhla.
Moc všem doporučuji, je to krátké a chytlavé čtení.

23 18.03.2021

Fakt! Ptejte se, než bude pozdě! Pak už se nikdy nezeptáte...
Smrt otce není lehké téma. Vztah otce a syna může být velice křehký. A co teprve, když poklidnou smrt otce a křehký vztah otce a syna někdo naruší nařčením, že otec v době komunismu vybíral přednostně pacienty pro transplantace. Tím pádem je zodpovědný za smrt několika lidí, na které se nedostalo...
Nebo ne?
Syn už se táty na pravdu nezeptá. Tím pádem mu hlavou začne vířit mnoho myšlenek...
Věděl vůbec, kým jeho otec byl?

2 06.03.2021

Tiché roky byly naprosto skvělé!
Hrozně se ve mně praly sympatie a antipatie s postavami. Otce jsem celou dobu nesnášela, přesto se našly skulinky, kdy jsem ho chápala a litovala.
Nepředstavitelná bolest dcery, když si uvědomila, že je celý život jenom náhradník někoho, koho stejně nikdy nemůže nahradit.
Život ženy vedle muže, kterého nemůže vystát, ale jeho dcera je jejím životním štěstím.
Propletenost osudů, bolavých životů, utíkání před zodpovědností, nekonečná mateřská láska versus rodičovská nenávist...

22 26.02.2021

Dětské zoubky byl thriller, který mi drásal nervy. Ale ne proto, že by to bylo zas tak napínavé, ale proto, že jsem měla sto chutí to malé parchantě ... praštit přinejmenším.
Příběh popisuje malou Hanu, která nade vše miluje svého otce a naprosto nesnáší svou matku, kterou se dokonce snaží zabít.
V souboji mateřského pudu a pudu sebezáchovy může být jen jeden vítěz.
Který pud zvítězí a jak na vás bude koukat okolí, když jim řeknete, že se vás pokouší zabít vlastní dcera?

6 15.02.2021

Afterdark byl skvělý. Přesně taková ta nepochopitelná divočina, kterou mám od Murakamiho ráda. Smutný příběh čínské prostitutky v Japonsku, shledání po několika letech, spící dívka kterou skrz televizi sleduje muž bez tváře a ona se do té televize, do prázdné místnosti s mužem bez tváře, dostane. Nepochopitelné, napínavé, svírající, zdrcující. Přesně takový Murakami, kterého miluji.

3 28.12.2020

Po Spánku a Útoku na pekárnu na mě čekala ještě Birthday girl.
A i ta doplnila mé zklamání z Murakamiho povídek. Tohle není geniální nedokončení díla, tohle je jen nedokončení, kde si konec musíte utvořit sami. Mně to bohužel moc nešlo.
Murakamiho povídky, za mě, ne. Pokud se s Murakamim teprve seznamujete, sáhněte po jeho románech.

4 29.06.2020

Hlavní postavou je Jana, nadšená japanoložka. Jedna žije v Praze, druhá uvízla v Japonsku, omezená časem i prostorem.
Autorka vykresluje Japonské prostředí - jednou v Japonsku, podruhé jeho vnímání a postavení v Česku.
_
Mně to přišlo jako taková snaha o Murakamiho magický realismus. Jenže nikdo neumí psát tak, jako Murakami. Navíc jsem se těšila, že se dozvím něco o japonské kultuře, bohužel mi kniha nic nového nedala. Každopádně je to čtivě psané a příběh rychle ubíhá.
Takže v souhrnu takový lepší průměr, nějak zatím nejsem v souznění s Magnesií literou.

4 03.02.2020

Prašina je místo uprostřed Prahy, kde nefunguje elektřina, nejezdí tramvaje a mobily nemají signál.
A Prašina se rozrůstá. Jirka, Tonda a En musí zachránit svět dříve, než ho Prašina pohltí.
Vojtěch Matocha nás zavádí do Foglarovského příběhu, kde dětem stačí periferie města a nepotřebují žádné sci-fi ani fantasy výmysly, aby se dokázaly zabavit.
_________________________________________
Na mě až moc akční, trochu zvolnění by příběh snesl a nemohu si pomoct, ale připadá mi, že vykreslení En bylo pod velkým gendrovým tlakem.
Jinak ale knihu doporučuji holkám, klukům, všem!

5 12.01.2020

Tato povídka patří mezi slabší. Nějak se vytratilo Murakamiho tajemné a nepochopitelné napětí. Bylo to jen nepochopitelné. A obyčejné.
Kniha obsahuje dvě povídky, obě utekly jako voda a v paměti mi neutkvěla ani jedna.
Avšak ilustrace Kat Menschik jsou opět dokonalé!

2 14.11.2019

Na knihách miluju, jak dokáží člověka vytrhnout z reality a dostat jej do úplně cizího světa.
A to stejné milovali lidé v Osvětimi. Unikli každodennímu utrpení, strachu, pachu smrti ve vzduchu. Knihy byly v koncentračních táborech přísně zakázány, avšak čtrnáctiletá Dita se knih ujme a stane se Osvětimskou knihovnicí.
Kniha je psána velmi čtivě, 450 stran uteče jako nic.

10 25.10.2019

Trhlina se mi líbila více než Tma. Přesto mohla být o půlku kratší a nic by se nestalo. Spád to mělo na začátku a na konci, prostředek děsná nuda.
Ale zas mě ten konec navnadil k navštívení Tribeče a nechal mě v takovym tom divnym rozpoložení, kdy cítíte prázdnotu a nejistotu po dočtení knihy. To mě děsně rozčiluje a když to kniha dokáže, tak svoje poslání splnila.

4 21.07.2019

Po otřesech obsahuje několik povídek, které se odehrávají po roce 1995, kdy proběhlo zemětřesení v Kóbe.
Otevřené konce, nepochopitelné scény, skryté vtipy, melancholické atmosféry, tahle kniha je prostě Murakami.
Za mě skvělé, avšak číst doporučuji, jen když máte rádi Murakamiho, jinak můžete být těžce zklamaní nepochopitelností.

6 23.06.2019

Věděla jsem, že je to klasika, kterou si chci přečíst, ale vůbec jsem nevěděla o čem to je.
A bylo to hodně překvapující.
Alex deLarge miluje Beethovena. Ale taky sex a násilí. Znásilňování žen, pouliční potyčky a krádeže jsou na denním pořádku.
Dokud se Alex neocitne ve Státním nápravném zařízení, kde mu brutálním způsobem vymyjí mozek.
Kniha je psána neuvěřitelně naturalisticky, některé scény jsou opravdu nechutné, přesto je to skvost!
Ten jazyk jakým je to psáno, ta myšlenka díla, to jak vás autor dokáže přimět litovat hlavního hrdiny, který je neuvěřitelný sígr...
To všechno stojí za to, abyste si knihu přečetli!

6 01.05.2019

Moje první kniha od Kariky.
Moc se mi líbilo vystavení příběhu na malém prostoru s minimem postav. Horská chata v zimě, daleko od civilizace je dost děsivá sama o sobě, natož když tam bojujete o přežití.
Příběh pecka, ale jak se to blížilo ke konci a zbývalo jen málo stránek, bylo mi jasný, že ten konec bude průser. No nebyl to vysloveně průser, ale dobrý to fakt nebylo.
Nicméně věřím, že mnoha čtenářům ten konec vadit nebude.
Tma určitě stojí za přečtení, navíc je to odpolední jednohubka.

06.02.2019

Kniha, která vyhrála Magnesii Literu 2016. Kniha, kterou jsem si chtěla dlouho přečíst a moc jsem se těšila.
A pak nastalo zklamaní.
Anna, hlavní hrdinka, obětovala celý život sběru bylin. Takže celou knihu sbírá byliny. CELOU knihu. Její život je oproti tomu odsunut na vedlejší dějovou linku. A ani není tak bolestivý, jak jsem čekala. Anna si všechnu psychickou bolest způsobila sama, tím, že od sebe odehnala všechny své milé a ani se o ně moc nezajímala. Protože byliny jsou důležitější. Byliny jsou dle ní vynikající na bolest fyzickou, přesto tam do sebe pere Tramal od rána do večera. Byliny jsou věc, pro kterou je ochotna zemřít a obětovat jim vše.
Takže po přečtení knihy se ze mě stal botanik par excellence, ale ten příběh...nic moc bolestivého, nic moc přínosného, nic moc k zamyšlení.

3 20.01.2019

S holocaustem se nám roztrhl pytel. Aby ne, věřím, že jsou tyto knihy hodně čtené, sama je zbožňuju.
Bohužel, tohle je fakt průser. Respektive - autorka vzala skvělý, zajímavý životní příběh, zmuchlala ho a zahodila do koše. Napsat něco tak těžkýho tak lehce, obyčejně a plytce...to teda opravdu nevím jak to dokázala.
Tohle teda fakt ne - potenciál by to mělo, jen by to musel napsat někdo jiný a úplně jinak.

6 27.12.2018

Roviny života jsou zvláštní kniha. Tři části a každá je úplně jiná.
První část byla děsná nuda a já litovala, že jsem začala číst.
Druhá část byl krásný, leč smutný milostný příběh.
A část třetí o smrti, smutku a truchlení, byla nejlepší. Nejbolajvější a nejvíc chytlavá.
Zvláštní kniha, rozhodně se neřadí mezi oblíbence, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Navíc byla za 29 korun. :)

26.11.2018

Plešatou zpěvačku jsem si chtěla přečíst už od gymplu (5 let). Je super. Je to sakra divný a absurdní až na půdu, zároveň je to mega vtipný. Místy jsem se smála nahlas - četla jsem to v tom správným rozpoložení. Což bývá u knih velmi důležitý.
Ale vysvětlete mi, lidé moudří a vzdělání. V mém vydání zpěvačka končí slovy Sudkulatý-rystupije-tujekára-tenturyje. A tohle "pořekadlo" frčí u nás doma několik desítek let a bylo mi jasné, že ze zpěvačky není. Sudkulatý je z pohádky Jak se Honzík učil latinsky od Boženy Němcové. Klasická Plešatá zpěvačka končí slovy Proč tam stojí tamta pumpa. Čím to? Proč se jednotlivá vydání tak diametrálně odlišují?

4 30.09.2018