Haloon
komentáře u knih

Druhý díl ze Zeměplochy dostává narozdíl od Barvy kouzel svůj cíl a strukturu a najednou se to čte o něco lépe. Jinak jde o stylisticky věrné pokračování první knihy, plné fantazie a nápaditého humoru.


Křest ohněm, to je trefné. Cesta skrz válečnou frontu a střet s drsnou realitou, která války obvykle provází. Přesně tím musí nesourodá podivná skupina projít, aby se vzájemně pochopila a odpustila staré křivdy.
Zoufalá výprava s nejistým cílem má na čtenáře trochu demotivující účinek, ale ustavičný boj o přežití uprostřed válečné mašinerie ukazuje charakter hrdinů a vynahrazuje nedostatky napětím z toho, jak to jen bude dál…

Dvě věže je velmi zdařilé pokračování. Společenstvo se rozpadlo a kniha je tak rozdělena na dvě poloviny. Ta první sleduje osudy Aragorna, Legolase, Gimliho a Smíška s Pipinem, zatímco druhá se věnuje putování Froda se Samem.
Příběh nabírá rychlost počátkem války, které se věnuje první kniha. Samotného mě však překvapilo, že se mi více líbily kapitoly sledující osudy toho jenž nese prsten. Ty byly správně temné a napínavé, přesně jak jsem si to představoval.
Dvě věže mi přišly zhruba srovnatelné s prvním dílem. Zkrátka velkolepá záležitost.


Klasická literatura, která se skvěle čte. Co víc si může maturant přát. Dílo je místy zábavné, místy dobrodružné a vlastně má tak trochu od všeho. Především je to klasika, která čtenáři umožní nahlédnout do Francie v období Ludvíka XIII. a pochopit běh oné doby.


V tolika směrech povedená krimi, ve které tentokrát teče krev přímo z policejního sboru. Někdy se motivace zdají být nejasné, někdy snad i nelogické, ale nelze upřít tu skvělou atmosféru a zcela realistické postavy. A také nezbývá než ocenit, jak se autor naučil vodit čtenáře za nos. V tomto díle tomu nasadil korunu. Policie není má nejoblíbenější, ale rozhodně Holeovu sérii nezostuzuje.


Přízrak je jeden z těch příběhů, které se vám dostanou pod kůži. Předpokládám, že zvlášť v případě, pokud jste rodič. Těžký nádech do tohoto dílu vnáší především intermezzo v podobě Gustova vyprávění, na kterém je leccos opravdového. Cítíte na vlastní kůži, jakou beznadějí je zažít to, když váš blízký propadá drogám a pomalu ztrácí sám sebe. Přízrak je oproti ostatním dílům řady o něco méně krimi, o něco více akční, ale nejvýrazněji ponurým a nelehkým příběhem o otci, synovi a jeho největší lásce.


Je to příběh o postavě, která se dostala do poněkud nepříjemné situace, pokud to slovy příliš nezlehčuji. Ovšem z literárního hlediska, by to bylo jen odvyprávění úvahy: co kdybych odjel na samotu do hor a stalo se mi...
Dobrá myšlenka pro diskuzi nad pivem.
Jenomže v Karikově podání je to tak nějak ze života. Nejenom, že by se to stát mohlo, ale skrz duševně ztrhaného protagonistu cítíme všechny myšlenky, zoufalství a opatrně se spouštíme až do temného jádra jeho duše.


Po druhém díle si už asi začínám uvědomovat tu osobitou atmosféru Lovecraftova světa, která zřejmě, dle komentářů, ještě graduje v pozdějších dílech. Jinak je za mě Měsíční močál věrným pokračováním první povídkové sbírky jen těžko představitelných hrůz a strašidelných myšlenek. Některé povídky se četly dobře, jiné zas méně, ale pravá hodnota Lovecraftova díla leží právě v tom, že on byl ten z prvních, kdo svému žánru teprve vyšlapával cestičku.


Můžete zapomenout na Vinnetoua a jiné romantické kovbojky, tohle je western bez příkras. Surový a naturalistický svět dobývání Ameriky, kde neexistuje postav a kultur kladných ani vítězných, jen nekonečný koloběh zmaru a krvavého boje o přežití.
Příběh se nečte snadno a to mluvím jak o formě textu, tak o obsahu. Strohé a jednoduché věty střídají obsáhlé lyrické části, či filozofické úvahy. Vše je přitom pečlivě zavěšeno na historický hřebík. K plnému pochopení významu knihy jedno přečtení nestačí, možná ani dvě.
Kniha je právem americkou i světovou klasikou, ale není pro každého čtenáře.


Bylo to čtivé, hezky to odsejpalo, zkrátka fajn počtení. Na krimi od Nesba, Larssona, či Maye to však nemá.
Dle mého názoru se totiž autoři rozhodli přelít hrnek dramatem, takže v něm nezbylo mnoho z uvěřitelnosti. Ale aby mě pořádně mrazilo za krkem, jak severská krimi slibuje, musím věřit tomu, co čtu.


Musím přiznat, že jsem byl spokojený. Líbila se mi práce s atmosférou. Na originální svět jsem si sice zvykal déle, ale nakonec mě přece jen dostal. Druhou polovinu jsem přečetl na jeden nádech.


Jakmile stařík vylezl z okna, aby zmizel, měl jsem díky obrovské popularitě tohoto díla velká očekávání. To bylo pravděpodobně to, co mi knihu nejvíce pokazilo.
Stařík se četl svižně, byl vtipný a uvolněný, ale bohužel jsem zkrátka čekal více. Kapitoly o Alanově životě byly, až na drobnější rozdíly, dost podobné a já už zhruba tušil, jak dopadnou. Mnohem více mě bavil hlavní děj. Postavy zde byly příliš ploché, ale humor mi seděl. Nejvíce pak vtipný osud šrouba a kýbla. Na prázdninové počtení je ale stařík dobrou volbou.


Ohnivý pohár byl dalším zdařilým dílem ze série HP. Stále kouzelné Bradavice, se všemi duchy, chodbami a kouzly letos vítají turnaj, tak nebezpečný, až se divím, že ho ministerstvo kouzel schválilo.
Každopádně náš brýlatý hrdina s jizvou na čele se opět dostane do víru nebezpečných událostí, ještě temnějších než v díle předchozím. Nejedná se už jen o dětskou knihu, neboť Harry, stejně jako čtenář je už na prahu dospělosti.
Báječné dílo, skvěle zpracované a čtivé nad míru a vhodné pro každého čtenáře. Je to také první díl HP, který je tak rozsáhlý, že i po shlédnutí filmu bude čtenáře čekat mnoho překvapení.


Scénář jako nový příběh o Harry Potterovi… proč? Tolik věcí pak nemusí správně fungovat a taky nefungovalo.
Nové postavy jsem si neoblíbil a nijak zvlášť mne nezajímaly. Ty staré mi najednou přišly ploché jak list s dětskou čmáranicí, které jsem si s těmi z klasické řady jen těžko spojil.
A příběh? Neuvěřitelná patlanina všeho možného, lítaní sem a tam, časem i prostorem, zmaten, zklamán a znuděn.
Kniha se zároveň snažila především těžit z minulých úspěšných dílů. V každém stádu je černá ovce a myslím, že svět HP si tu svou už našel.


Ačkoli to není autorův typický žánr, mistr se přesto předvedl a ukázal, že i ve světě fantasy má jeho představivost obrovské rozměry. Svět je slepenec pohádek, ale pojítko, to je čistě od Kinga a rozhodně stojí za to.
Co se týče délky, je pravda, že mistr horroru je krapet grafoman, ale na druhou stranu nám to dá větší prostor ke sblížení s postavami a děj to dle mého neředí.
V knize se mísí světy pohádek, dobrodružných příběhů, ale i temnota nepodobná atmosféře Lovecrafta a tvoří originální skvělou fantasy.


Řádění ztělesněného démona, všemi obdivovaný Harry Hole a dokazování jednoho poněkud zvláštního vědeckého výzkumu. To je spojnice se kterou přichází Žízeň, už jedenáctý díl v řadě. Musí být náročné stále vymýšlet něco nového a na vzrůstající četnosti sériových vrahů v Norsku je znát, že překonávání sama sebe také není jen tak.
Nesbova řada o Harry Holeovi je kvalitou pořád někde na vrcholu současné krimi, ale připadá mi, že série už vyzrála a otázkou je, co přijde teď? Jakmile začne příběh víc upadat do nostalgie, je to pro mě známka, že spíš začíná přezrávat.


Taková malá jednohubka s kriminální tématikou. Obě povídky jsou psány v osvěžujícím komediálním duchu, ve kterém snadno odpustíme mírnou naivitu obsahu.


Pěkné a originální, s lehounce naivním rozborem od samotného Brumbála. To by tolik nevadilo, však je to cílené pro děti. Trochu v tom však cítím snahu, vyvařit ze světa HP co se dá.


Báječný návrat do světa Zaklínače. Nabízí více informací, víc lokací a mnoho nových postav. Z poutavého vyprávění, které Sapkowski obohacuje jakousi intelektuální svěžestí se nic nevytratilo, jen mu tentokrát možná trochu ujela ruka s latinskými výrazy. Ale to mi radost z nového Zaklínače rozhodně nezkazí.


V tomto díle už autorovi běžné chronologické vyprávění nestačilo a tak se směle vrhl do divokých experimentů. Věž vlaštovky tak čtenáře překvapí skoky v časech, místech, vypravěčích, myšlenkách…, až je v tom někdy trošku zmatek. Ale já to stejně zbožňoval.
Věž vlaštovky představila skvělé záporáky, nové hráče a motivace, zajímavé zvraty. Opět se vrací více politiky, ale jen přiměřeně. To vše navíc psáno oním kreativním “hopsavým” stylem, který vyvolává zcela nové dojmy.
