Haloon komentáře u knih
Hranice skutečnosti, fikce a spekulace je tu rozmazaná do neurčitosti, ale já bych možná rád věděl z čeho si ta satira dělá srandu a zda se to vážně stalo, či zda si to autor vymyslel.
Protože co jiného v knize zbývá? Příběh ani postavy mě nijak nezajímaly, děj mě nevtáhl a už teď, krátce po přečtení, si ho skoro nepamatuji, takže oceňuji asi jen ten čtivý vypravěčský styl.
Nejde mi do hlavy, jak tohle mohl napsat ten samý autor, co první dva tituly. Známým postavám jsem moc nerozuměl a příběh, který prověřoval jejich charakter byl najednou nucený a plný kýče. Bylo by lepší, kdybych přestal u Černého slunce, toto bylo spíše zklamáním.
Pěkné pokračování, ale bohužel, dobrodružství ustupuje politickému pletichaření, děj se trochu topí ve vědeckých hypotézách a navíc se zde čas od času objeví nějaké to klišé. Psáno stále pěkně, ale na plný počet to už není.
To byl dobrodružný příběh jak má být! Čtenář si může užít tajemnou atmosféru Amazonského pralesa s chrámy starověkých indiánských civilizací, včetně hrozby agresivního kmene. Kniha byla napínavá a strhující se srozumitelnými a charismatickými postavami. Kolikrát mě napadlo, že z tohoto počinu by mohl být z fleku film a ani by se nemuselo moc přepisovat.
Tentokrát méně detektivky a více dobrodružství, což mi sedlo o trochu více. Snad to mělo i na postavy dobrý vliv, neboť jsem k nim cítil více sympatií.
Agatha Christie snadno dokazuje, že zapamatovatelné a napínavé krimi příběhy se dají vytvořit i bez přebytečných litrů krve a drsného násilí. Přečteno s nadšením raz dva a není třeba dalších připomínek. Prostě skvělé.
Na rovinu, knihu jsem dočetl a stále nevím jistě kdo je kdo. Každá další kapitola byla bohužel: Hej, a kdo je tahle? Jo počkat, ta tam už byla…, a kde vlastně?
Takže jo, zmatek. A podivné motivace k tomu. Ale na druhou stranu, pěkný, čtivý styl a silná atmosféra. Bylo by ale fajn po přečtení vědět, co se to tam vlastně stalo, protože tahle skládačka mi pořád nějak nejde dohromady.
Originální krimi, jak příjemně dokáže překvapit… Samo sebou to není známka úspěchu, ale tady přidám svůj dojem, že atmosféra záhadna mě špendlila ke knize a nutila otáčet stranami, až jsem si málem pořádně neužil dovolenou. Vcítit se do postav bylo snadné a ano, dílo je spíše pro ženy, ale pokud žena nejste, nemyslím že si kvůli tomu budete při čtení rvát vlasy.
S každým dalším přečteným dílem dostává Asimův svět plastičtější rozměr. Představa budoucnosti je sice vzdálená tomu, jak se společnost a technologie doopravdy vyvíjí, ale je to svět který má přesto své kouzlo.
Nadace je hodně politická, což dnes asi není moc v kurzu, ale troufnu si tvrdit, že jde o politiku psanou někým, kdo tomu skutečně rozuměl. Chytré dialogy, uvěřitelné a nápadité politické situace a zajímavá vize. Je to právem kultovní science fiction.
Krásné obrazy plné originality, fantazie a humoru, ovšem tentokrát bez zásadního pojítka. Struktura je skutečně rozpadlá do jednotlivých obrazů, kde chybí cíl. To bohužel ani Mrakoplaš nezachrání a musím tak říci, že jsem ze Zeměplochy četl lepší díly.
Snad to autorovi dávalo smysl, mně bohužel moc ne. Stále jsem čekal až se vyjasní pachatelův motiv, až se sepne ten spínač a já konečně vše pochopím. Místo toho jsem knihu zavíral s tím, že vrahův motiv nedává moc smysl.
A pak je tu tým vyšetřovatelů, který vlastně na nic nepřišel. Informace se jim nabízely sami a jejich jednání připomínalo partu amatérů, kteří dokonce často zneužívaní svou moc v rozporu se zákonem.
Tak nevím nevím.
Nějak nevím, co si o tom myslet. Nečekané a zajímavé zvraty střídá pocit, že nemám tušení, o co tam vlastně jde. Chvíli dobré, brzy na to nesrozumitelné.
Oceňuji, že jsme se dozvěděli mnoho více o pětadvacítce, která hned nabyla plastičtějšího dojmu. Co jsme se dozvěděli o zbytku světa bylo naopak takové zvláštní a zmatené.
Můj názor, kvůli kterému jde sice o pěkné fantasy, ale z mého pohledu bohužel trošku nadhodnocené.
Počkat, počkat…, tohle nenapsal Stephen King? No, možná první polovinu, kde jasně převládal strach a tajemno. Jakmile vstupujeme do druhé půlky, dostáváme se do thrilleru, jenž mě po tak skvělém úvodu trošku zklamal. Ale opravdu jenom trošku.
Konečně jsem se vrátil k pokračování příběhu o Ilan a hrdinské pětadvacítce, z nichž si bohužel i po dvou knihách jasně vybavuji pouze tři.
První díl byl slibný, ale zde se děj točil v kruhu a zvraty vznikaly spíše vlivem náhod. Když se zamyslím o čem to celé bylo, napadá mě, že snad o hledání pravdy? Nejsem si jistý…
Ale s nadšením sleduji vztahy mezi postavami. Kolikrát napínavé, či dojemné a především opravdové. Ilan se nedá nefandit.
V hlavní roli romantický hrdina s citlivým srdcem a neotřelou myslí. Jeho svět je jiný než svět ostatních a nešťastná láska spolu s nekonečným trápením otevírá téma, jež tehdejší konvenční katolické myšlení jednoznačně odsuzovalo.
Bylo to skvělé, přičemž nemluvím pouze o tomto závěrečném díle, ale také o celé sérii. Nadchly mě zajímavé postavy s hloubkou, i pěkný a originální svět. Pouze řada maličkostí mě zadržela dát všem dílům plný počet, ale mám z toho až výčitky, neboť tato série měla rozhodně své kouzlo.
Krásné příběhy legendárních severských mýtů, které v posledních letech nabraly dost na popularitě. Vlastně se tomu ani nedivím. Je to mé první setkání se severskými bájemi a nemám tedy srovnání, ale vyprávění bylo skvělé, čtivé a přehledné.
Na úvod by mě zajímalo, v jakém psychopatickém Švédsku to autoři žijou? Proč je každá druhá postava nebezpečný cvok? Bohužel, vidím v tom nesmyslnou snahu zaujmout, ze které vychází panoptikum brutality, zvrácenosti a neuvěřitelnosti.
A špatné bylo i jednání postav. Nelogické a leckdy i absurdní. Pryč je důvěra v obsah textu a stejně tak v příběh jako takový.
Střípky všelijakých příběhu ze všech možných koutů světa, které na autora prozrazují, jak moc byl zcestovalý. Skrze písemnou formu zkušeného redaktora můžeme sdílet jeho zážitky a postřehy, z odlehčený příběhů vážné i nevážné tematiky.
Svět se rozšiřuje, avšak samotný prostor ztrácí na plastičnosti a je až na výjimky spíše nespecifickým dějištěm. Spolu s ním nám ale přichází řada moc pěkných zvratů.
Hirce se fandí snadno a ostatní postavy mají také své kouzlo. S charaktery to autorka umí a myslím, že atmosféra na konci jen vybízí k přečtení poslední knihy trilogie. Za mě ještě o něco lepší než první díl.