Haloon komentáře u knih
U Kinga už jsem si zvykl na to, že umí napsat skutečně děsivé scény, ale jiné, které takové být mají, na mě zkrátka nefungují jak by měly. Bude to nejspíš otázka osobního vkusu, jestli to tak lze o strachu říct. U Osvícení pro mě bohužel platí to druhé.
Přesto byl děj zajímavý a působivý, zvlášť z hlediska postav. Osobnosti příběhových aktérů, to King vážně umí a psychologie postavy Jacka Torrance, byla až nepříjemně uvěřitelná. Často se zdálo, že jde více o bravurní psychologické drama, kterému nadpřirozené prvky spíše ubližují.
Taková malá jednohubka s kriminální tématikou. Obě povídky jsou psány v osvěžujícím komediálním duchu, ve kterém snadno odpustíme mírnou naivitu obsahu.
Doposud se mi nestalo, že bych se po zaklapnutí knihy cítil vyloženě nepříjemně. Nebo snad, že bych nad obsahem po několik dalších dní přemýšlel a to se stejnou intenzitou, jako ve chvíli, kdy jsem otočil poslední list. S Trhlinou jsem si mohl odškrtnout obojí.
Jen těžko se píše, o čem tato kniha je, to se zkrátka musí přečíst a zažít. Přitom ani nezáleží na tom, jestli věříte nebo ne. Jde především o ten tísnivý pocit z něčeho, co se možná zdá neuvěřitelné, ale přesto je na tom cosi povědomého, kvůli čemu máme pocit, že se to stát může. I kdyby to mělo být jen v naší hlavě.
Fantastické, když chcete vědět, co se ve světě děje a proč se to děje. A než začnete číst ani přitom nemusíte vědět mnoho o politice a diplomacii, autor všechno hezky a přehledně vysvětlí. Kolikrát se při čtení v hlavě sepne, projede vámi Aha, tak proto! a máte o to větší chuť číst dál. Kniha, ačkoli nejde o knihu odbornou, je čtivá a obohacující.
Kaštánek dělá čest svému žánru tedy severské krimi, kde krev teče proudem nejčastěji pod příkrovem studené skandinávské noci. Čtenáře má mrazit při čtení v zádech, protože nikdo na stránkách knihy není v bezpečí.
Až sem je u Kaštánka všechno v pořádku. Avšak u konce se přesto objevilo zklamání nad řadou nezodpovězených otázek, zvláště okolo schopností a motivace vraha. Proč dělal to a to? A jak je možné, že mu všechno vycházelo?
Kaštánek není nejlepší severská detektivka jakou jsem četl, ale určitě není ani nejhorší.
Můžete zapomenout na Vinnetoua a jiné romantické kovbojky, tohle je western bez příkras. Surový a naturalistický svět dobývání Ameriky, kde neexistuje postav a kultur kladných ani vítězných, jen nekonečný koloběh zmaru a krvavého boje o přežití.
Příběh se nečte snadno a to mluvím jak o formě textu, tak o obsahu. Strohé a jednoduché věty střídají obsáhlé lyrické části, či filozofické úvahy. Vše je přitom pečlivě zavěšeno na historický hřebík. K plnému pochopení významu knihy jedno přečtení nestačí, možná ani dvě.
Kniha je právem americkou i světovou klasikou, ale není pro každého čtenáře.
Nevzpomínám si, že bych se kdy setkal s tak výpravným eposem jako je tento. Příběh plyne pomalu, autor nikam nespěchá a díky tomu může čtenář plně vnímat kouzlo míst a okamžiků. Světa, který je tak neuvěřitelně bohatý, krásný, strašlivý a hlavně záhadný. Je to příběh o pouti s nejistým koncem a okolo postav se vznáší mnoho otázek. Představy jsou tak barvité, že s poutníky brzy pocestujete i vy sami.
Na druhou stranu, jestli s pomalým dějem nemáte trpělivost, tato sága pravděpodobně nebude pro vás.
Třetím dílem dostává Zeměplocha konečně jasnější příběhovou formu, ale stále platí, že jsem už četl i lepší díly (ty pozdější). Líbilo se mi téma příběhu a opět výborné a komické postavy s Bábi Zlopočasnou v čele. Ale smíchu jsem si z nějakého důvodu u Čaroprávnosti užil ze všech Pratchettů zatím nejméně.
Backmanova skupinka blbců, která nás učí, že blbcem je tak trochu každý. Nebo alespoň, že každý může mít své problémy, do kterých nevidíme. To si pak jeden může přijít, že se potkává jen se samými blbci.
Příběh je občas předvídatelný s trochou klišé a absurdity, ale je to příběh s ušlechtilou a pěknou myšlenkou o boji se strachem a úzkostí a také o empatii a pochopení, který umí zahřát u srdce.
Uvěřitelný popis světa a pěkné dialogy, to vše částečně maskuje skutečnost, že příběh je naprostý nesmysl. Už mě v mnohých severských krimi trochu irituje snaha vytvořit co nejbizardnější vraždy a vraha. Když dojde k rozklíčování, zjistíme že nám zde zůstala jen neuvěřitelná figura s nesmyslným motivem a pochybným jednáním. Navíc postupy vyšetřovatelů nejsou o mnoho logičtější.
Jak já se na každou povídku těšil... Některé mě možná tolik nenadchly, ale ve většině případů to byl zajímavý motiv, zabalený do neuvěřitelně poutavého vyprávění, ve kterém postavy ožijí před očima, aniž by čtenář zaregistroval, kdy se to ráčilo stát. Psychologii postav, jejich chování a dialogy může Kingovi leckterý spisovatel závidět. Za mě úžasný a mrazivý zážitek.
Tedy to bych ani nečekal, že ve mně Kotleta skrz vztah probudí nějaké emoce, stalo se a o to hodnotím lépe. Jinak je to stále jízda za zvuku střelby, s krvavou stopou táhnoucí se od expozice až do katarze, plná vtipů blbých i dobrých, ale na rozdíl od prvního dílu už vím, co si o tom myslet..., docela se mi to líbilo. O poznání větší hloubku postav, možná nějaký ten přesah a bylo by to fakt super.
Už šestá kniha od této autorské dvojice a troufnu si říct, že už Keplera docela znám a vím, že bych je nejspíš znát nechtěl. Autoři se vyžívají v brutalitě, kterou popisují naivně nafouknutým způsobem, který vyvolává snad akorát nedůvěřivě pozvednuté obočí.
Příběh nemá logiku, nevěřil jsem mu, postavy jsou i nadále stejně nezajímavé jako v předchozích dílech, ale mírné zlepšení od Stalkera tam vidím. A nakonec, kolik erotických podnětů se jim tam povedlo nesmyslně nacpat? Proč rovnou nepíšou pornografii? Nejspíš by jim šla líp než thriller...
Špionážní drama z univerzitního prostředí. To že jsem knihu dočetl vcelku ochotně mě až udivuje, neboť mi tento typ žánru nikdy moc nesedl. Ludlum ale umí psát pěkné a věruhodné scény, které dovedou udržovat pozornost a ačkoli jsem nebyl zrovna zaujat koncem, příběh jsem si užil.
Na závěr však nechápu, proč je na přebalu knihy letadlo, když v ději (naivně tuším) nehrálo ani nejmenší fyzickou, či metaforickou roli.
Krásné povídky, které probouzejí hotové erupce fantazií a myšlenek. Autor nic neříká napřímo a přesto je empatie s postavami a porozumění krajině daleko hmatatelnější, než u většiny jiných autorů, se kterými jsem se setkal. Málo knih pro mě bylo tak kouzelných jako tato.
S přebalem souhlasím, autor je vážně skvělý vypravěč. Potisk jasně naznačuje, v jakém duchu se kniha ponese a to byl bohužel největší problém, jaký jsem s příběhem, či autorovým světem obecně měl. Zdálo se, jako by mimo boj a válku nic jiného neznal. Ani svět a postavy v něm mi nepřišly tak plastické jak bych si přál.
První polovina byla hodně poutavá a čtivá, ale v té druhé, kde de facto přecházíme jen z jednoho boje do druhého, si najednou přeju, aby si postavy pro jednou jen povídaly o něčem normálním a přestaly už s tím věčným mordováním, které často ani nemá své opodstatnění.
Kniha povídek, plná mytologie a okultismu. Každým coulem je v ní znát inspirace Edgarem Allanem Poem, ale Lovecraft je přeci jen trochu jiný.
Jeho povídky jsou odtržené od reality, plné fantasie, představ a nočních můr, psané s atmosférou, která snadno evokuje tajemné představy a obrazy.
Je to nádherná fantazie, která mě vážně zaujala, přestože ne každá povídka sedla do mého vkusu.
Detektivka ve stylu dnes populárního severského krimi, ač není ze severu, ačkoli mrazu je tam dost. Líbilo se mi výpravné pojetí a tempo, které zvolna a srozumitelně proklusalo celým příběhem. Byl to pěkně popsaný svět, jen hlavní postava mi nepřipadala příliš zajímavá a ke konci příběhu se začala množit naivita a klišé. Jinak jde o moc pěkný objev, co rozhodně stojí za přečtení.
Druhý díl ze Zeměplochy dostává narozdíl od Barvy kouzel svůj cíl a strukturu a najednou se to čte o něco lépe. Jinak jde o stylisticky věrné pokračování první knihy, plné fantazie a nápaditého humoru.
Chvíli mi trvalo, než jsem se probral z údivu, jak racionálně se postavy staví ke katastrofě, jež je potkala. Zvláštní, že mě zaujal celkový dojem nedostatku paniky a psychického dopadu jakož i téměř okamžité zapojovaní logiky a plánovaní ve snaze založení nové společnosti.
Možná je to dobou vzniku, možná otrkanějším autorem (však měl za sebou světovou válku). Každopádně i já si zvykl a užíval si příběh, který tolik ovlivnil podobu apokalyptické science fiction.