hanavka komentáře u knih

V konkurenci knih na toto téma a přesycenosti trhu nemůžu hodnotit jinak, než průměrem. Příběh je poutavý, jde zase o trochu jiný pohled, holokaust zde není vykreslen jako tvrdší junácký letní tábor, jde se do detailů a na dřeň, přiučila jsem se zase o dalším kousku světa... A přesto mi něco brání hodnotit vyšším počtem. Asi jsem měla příliš vysoká očekávání.

7 21.08.2021

Tato kniha ve mně po letech vzbudila touhu vrátit se do posluchárny na přednášky o světě, jeho historii, roli náboženství/víry a více či méně (ne)obyčejných lidech.

Audioknihu už poslouchám potřetí a určitě ne naposled. Je v ní tolik témat, že se ještě nějakou dobu neoposlouchá.

7 11.01.2021

Jelikož sahám k podobným knihám poměrně často, vždy se snažím zaujmout velmi neutrální postoj. Ačkoli je pan Šlachta velmi přesvědčivý, je potřeba se nenechat strhnout a zapojit kritické myšlení. Samozřejmě je neoddiskutovatelné, že jde o pracovitého člověka, který do policejních řad patřil a je velká škoda, že proti zločinu momentálně nebojuje. Fakt, že si dovolil na Janu Nečasovou je v českých sférách nevídaný a úctyhodný. Škoda, že to soudnický aparát vnímá jinak.
Nicméně dušínovská rétorika, kterou o svých úspěších hovoří, je značně bigotní a nemá špetku sebereflexe. Neříkám tím, že za Šlachtu nemluví skutky, ale často za něj také mluví ublížené ego. Až úsměvné mi přijde, jak hluboce kritizuje restrukturalizaci, kvůli které přišel o místo, aby se záhy pustil (taktéž, jak sám přiznává, bez hlubší znalosti problematiky) do restrukturalizace celní správy. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se nechala opravdu příliš strhnout a je čas udělat krok zpátky a přemýšlet nad předkládanými fakty zase v neutrálních tónech.
Další zajímavostí je, že audiokniha a ekniha se od sebe v různých pasážích mírně liší - sem tam chybí či přebývá odstavec, sem tam je či není uvedeno něčí jméno, ale je nahrazeno neutrální formulací jako např. "ředitel velké české firmy". To může být samozřejmě důsledek trestních oznámení a nebo také chybějícího důkazního materiálu a tím vzniklé spekulace.
Nemůžu se ubránit dojmu, že lidé jako pan Šlachta do politiky nepatří. Patří do policejních složek. Snad tedy ještě nastane příznivější politická situace, která mu to umožní.

7 29.12.2020

Tohle je příběh temný od první do poslední stránky. Zloba, strach, nenávist, liknavost, hrubost, nevěra, osamělost, fyzično jako prostředek vzteku nebo zjištnosti... Jako moje první kniha od Ferrante opravdu silný zážitek.

7 11.10.2020

Tak tohle bylo velmi zábavné, napínavé a neotřelé čtení!

7 08.09.2020

Skvělá kniha, čtivá, má spád, vše přehledně vysvětlené, mozaika poskládaná, člověk hltá stránky, na konci knihu s hlasitým 'žuch' zaklapne a pak už mu je jen nějakou dobu zatraceně zle od žaludku.

7 05.04.2020

Četla jsem dlouho, někdy se vracela, ale taky jsem úlekem vyjekla nahlas a semtam hltala stránky. Souhlasím s tím, že jazyk knihy je opravdu těžký, ale já si to vykládám tak, že je parafrází na složité chvíle, které prožívala Gita. Mně se netradiční způsob vyprávění líbil a příběh mě opravdu zaujal.

7 08.01.2020

K této knize se vracím aspoň jednou ročně, je moje nejoblíbenější a má čestné místo v mé knihovně. A přitom, pokaždé, když ji čtu, je něčím jiná :)

Já tuhle generaci básníků prostě miluji. Nejde s nimi nesouznit.

Jsem z těch, kterým svět podlamuje síly
a již se zříci ho přec nejsou s to.
Mé srdce divě životu se rouhá,
mé srdce divě život miluje.

6 14.11.2020

S knihou jsem se poprvé setkala v roce 2012, když nám ji naše rakouská lektorka přinesla na hodinu uměleckého překladu. Tehdy mě vzhledem ke studiu více zajímala neotřelá a nezvyklá forma. Dnes, už s jinými životními zkušenostmi, jsem knihu doposlouchala na ČRo a byla to i po stránce obsahové příjemná jednohubka. Opravdu věřím, že je možné se zamilovat do "písmenek" a stovky internetových seznamek to jen potvrzují. Příběh mi tudíž přijde lehce uvěřitelný. Musím ale říct, že Emmi není zrovna prototyp oblíbené literární postavy :)

6 01.11.2020

Tato útlá knížečka potvrzuje dvě skutečnosti:
1) není třeba popsat 500 stran, aby příběhu nic nechybělo,
2) zachytit v bezmála jediném odstavci přeměnu z naivního chlapce na muže, který má v rukou osud dalších lidí, vyžaduje opravdového génia.

Hrabal není jednoduché čtení. Jeho dílo vyžaduje koncentraci, pochopení pro běžné věci a empatii k problémům, které nám nemusí být vlastní, nebo je dokonce za problémy vůbec nepovažujeme. S tímto se člověk většinou nerodí, zpravidla k tomu dospěje. Umím se proto vcítit do mladších ročníků, které nabyly dojmu, že četly pár desítek stran o ničem. Za mě si však Hrabal zaslouží veškeré pocty, kterých se mu kdy dostalo.

6 01.10.2020

Přečetla jsem všechny 3 dosud vydané knihy v závěsu a rozumím kritikům, kteří si stěžují, že je Nasterea táhlejší než Faja. Nicméně je také nabitější informacemi, zatímco Faja byl plný akce. Takže pokud se čtou díly jako jeden příběh, je přirozené, že je třeba občas zpomalit a dát prostor uvažování nad skrytou symbolikou - to se mi u Faju vyloženě nedařilo, cítila jsme nutkání číst hlavně rychle dál a dál. Tady jsem si dovolila semtam převalit větu líně po jazyku a zkusit přijít na nějakou tu drobnost sama. Moc se mi to vskutku nedařilo. S výjimkou hádanky, kolik "modrých uniforem" nakonec bude, jsem nerozluštila zhola nic :) Hodnotím tedy knihu 5 hvězdičkami. Svět jako tento si méně nezaslouží.
Také souhlasím s názorem, že tento díl už do YA nepatří, chvílemi jsem měla dobře nahnáno a když se buni napoprvé objevil v ložnici, tak jsem málem lezla po zdi, brrr.
Moc se těším na další díly a věřím, že se Stehlíková dočká minimálně evropského úspěchu. Ilanin svět by si to rozhodně zasloužil.

5 19.07.2021

(SPOILER) První a třetí část knihy považuji za velmi zdařilé. Konec příběhu mě překvapil. Co zde bylo silnější než smrt - láska k Janovi nebo nenávist k Hanušovi?
Část o koncentračních táborech nehodnotím, jelikož v současné záplavě knih na toto téma už nelze hodnotit objektivně. Aspoň jsme ale byli ušetřeni romantických linek a scén proměňující Osvětim v jakýsi náročnější junácký tábor. Surovost Katalpa udržela svým strohým a naturalistickým způsobem líčení, který na mě jako na čtenáře působí dobře. Absence emocí mi taktéž nevadí, ba naopak. Dává mi volbu se rozhodnout, co se mě jako čtenáře dotýká, a umožňuje mi prožít předestřenou situaci způsobem mně vlastním. Kniha se mnou nemá šanci manipulovat. Proto ve mně zůstane více scéna matčiny smrti či Hanušovy "projevy lasky". Můžu si je totiž přefiltrovat přes vlastní zkušenost.
Za mě povedená kniha.

5 13.02.2021

Mrzí a překvapuje mě takto nízké hodnocení knihy. Četla jsem knihu poprvé na VŠ a dnes jsem si ji připomněla dramatizací pro Český rozhlas a jsem nadšená. Hlasy pana Lukavského nebo Högera jsou poklad české kultury a k Srpnové neděli se krásně hodí.

Příběh samotný je mozaika maloměšťáckých postaviček. Žádná z nich se neumí přenést přes malichernost svých trápení a mají minimální potřebu pochopit nebo byť jen poslouchat člověka, který stojí po jejich boku. Žijí ve svých vykonstruovaných světech a v tom venkovním hledají jen ujištění, že vše je černé a bez špetky radosti, přesně jak si to namysleli. Věty jako "Přivést do dnešního světa děti je naprostý nesmysl", "Já jsem vždycky za tu špatnou" nebo "Mně se nechce ani žít." jsou i 60 let od vydání pronášeny podobně smutnými lidmi a se zcela stejným odevzdáním. Za mě je to pořád kniha ze života.

5 02.11.2020

Poezie bez sentimentu a patosu, přesto něžná, v prvních dvou oddílech smyslná až dráždivá.
Třetí oddíl dává šanci čistým vyznáním a je pěknou tečkou za pečlivým a rozmanitým výběrem.

5 12.10.2020

Myslím, že otázka hrdosti a lásky k národu už pro moji generaci není tolik zásadní a bolestivá jako v dobách Nerudových, takže ani Zpěvy páteční v nás nenechají natolik silné dojmy jako u Nerudových současníků.

5 27.09.2020

Mně bohužel kniha nesedla, ale věřím, že si díky cimrmanovské nadsázce najde svoje publikum lehce.

5 10.08.2020

Je to nerealistické? Ano.
Je to pohádka? Ano.
Je to špatně přeložené a s ještě horší korekturou? Bez pochyby.

Přesto dávám plných 5*, protože někdy potřebujete prostě číst příběh, kterému se poddáte, který vás srazí na kolena, který vás rozesměje a rozněžní, přivede na myšlenku, že váš současný problém je malicherný; příběh, který vás udrží vzhůru do 4 do rána. Prostě příběh, kterému chcete věřit a chcete ho milovat.

4 08.04.2023

Mám z knih od Hooverové vždycky pocit, že mi při čtení teče med z uší, jak moc je to sladké. A přesto se k ní vždycky vrátím. Líbí se mi dobře promyšlené osudy, líbí se mi, že se postavy vyrovnávají s těmi nejtěžšími ránami osudu, které jsou na reálném základu, prostě se stávají.
Taky mě docela štve, že hlavní hrdinka je vždycky, řekněme tuctová (pečovatelka, květinářka, žena v domácnosti), za to muž je pilot, milionář, podnikatel, co bydlí v prvotřídní rezidenci - to mi vždycky trochu kazí chuť a doufám, že se ještě pročtu k její knize, kde bude středem vesmíru žena a ne muž.
Přes tyhle dvě negativa se knihám nedá ubrat na čtivosti. Čtou se v podstatě samy, s lehkostí, vtáhnou vás, nepustí. Pobrečíte si, zasmějete se. Prostě ideální romány a nenáročná četba na léto.

4 01.08.2021

Za mě výborná kniha. Bydlím v místech, kde dřív stával jabloňový sad - to bych se asi nikde jinde než v této knize nedozvěděla :)

4 25.04.2021