handulli komentáře u knih

Asi nejlepší knížka od Howardové, co jsem četla. Napínavý strhující děj, místy i s humorem. Už dlouho se mi nestalo, že bych se nemohla od knížky odtrhnout. A jak už zaznělo: i já oceňuju, že hlavní hrdinka nebyla žádná fiflena.

5 28.11.2015

Tahle kniha rozhodně patří mezi autorčiny slabší díla, ani to, že autorka umí psát zajímavě, poutavě a s dávkou humoru nezachránilo děj samotný. Všechno bylo hrozně zdlouhavé, rozhovory zbytečně natažené a děj mi přišel přitažený za vlasy. Nemyslím tím fakt, že po Manhattanu se to hemžilo upíry (parodie na všechny ty uslintané ságy o upírech? ), ale přitažené za vlasy mi přišlo Mínino jednání - děj nechci prozrazovat pro ty, co ještě knihu nečetli, ale nejzpackanější mi přišel rozháraný konec. Knihu bych také určitě nikomu nedoporučila. O upírech jsou mnohem lépe zpracované knihy.

5 17.07.2014

Všechny povídky byly po literární stránce napsané velmi dobře, ovšem jen některé mě oslovily a předaly mi něco dál a donutily k zamyšlení. Hodně povídek bylo průměrných ... nebyly špatně napsané, ale nic mi nepředaly dál a kdybych je nečetla, nic by se nestalo. Jako celek bych tedy knihu hodnotila 3,5⭐
Za přečtení a zamyšlení ale tento soubor povídek určitě stojí.

Bez šance (Sam Xabyssus) ⭐
Čokoláda na dně kornoutku (Karolína Skácelová) 3,5 ⭐
Jak jsem šla na záchod (Martina D. Antonín)⭐⭐⭐⭐⭐
Nacpěte ji do škatulky (Lucie Zelinková) ⭐⭐⭐
Pecka jak z broskve (Sára Vůchová) ⭐⭐⭐⭐
Pozdní léto, sobota odpoledne (Eva a Klára Pospíšilovi) 2,5⭐
Rodinné setkání (Theo Addair) ⭐⭐⭐
Šťastně nezamilovanej (Radek Blažek) 4,5⭐
Tajemství umírají osamělá (Michael Walter) ⭐⭐
Vezmi si mě, když to dokážeš (Hugo Hartman) 3,75 ⭐
Žába (Alžběta Bílková) 2,5 ⭐

4 11.06.2022

Velice průměrná kniha o jednom napraveném sukničkáři a šedé myšce.
I takhle ohrané téma se dá různě uchopit a dobře napsat, ale mě to prostě nebavilo. Půjdu proti proudu, ale za mě to tedy nebylo ani čtivé. Do knihy jsem se musela víceméně nutit.

4 25.06.2021

Chvíli mi trvalo než jsem se do knihy začetla a zvykla si, že je napsaná formou dopisů. Počáteční byly až úsměvně naivní a optimistické (20.12.1914 "Tahle válka už nemůže trvat dlouho."). Jak ale válka dál a dál zuřila, stávaly se dopisy napínavějšími, dramatickými a odhalujícími skutečnou pravdu odehrávající se na bitevním poli. Zhruba v polovině mě čtení opravdu chytlo a já s napětím četla každý další dopis. Zatímco ty první mě tak trochu nudily, u těch posledních jsem byla překvapená, že už jsem na konci knihy. Nicméně souhlasím s komentářem níže ... díky prolínání se "současností" je tak nějak jasné, jak vše dopadne. Stejně tak jako několik náznaků v dopisech od Evie matce předčasně prozradí jedno tajemství. Na jednu stranu to na konci nebyl takový wau-efekt, ale i tak to bylo velmi čtivé.

4 29.03.2021

(SPOILER) Jude Deveraux jsem četla naposledy v 16ti. Když přesedlala na detektivky, rozhodla jsem se dát jí šanci. Nevím, jestli je to tím, že je to v tomhle žánru její prvotina, ale bylo tam spousta momentů, které mi přišly silně přitažené za vlasy nebo minimálně hodně nepravděpodobné (např. Jack vleze do jámy po vyvráceném stromu, přestože má sádru na noze) a některé pasáže vyloženě směšné (např. bizarně napsaný novinový článek).
Navíc jsem se ztrácela v postavách. Měla jsem opravdu problém pamatovat si složité vztahové propletence - kdo je čí syn, z kterého manželství. A tak se mi stalo, že jsem si druhý den při čtení říkala: "Sakra, kdo je ten Henry Lowell?? To byl přeci něčí manžel .... ale byl to druhý nebo první manžel? A to byl ten nevlastní otec tadytoho?"
Za mě tam prostě byla spousta zbytečné omáčky na úkor dobré detektivní linky.
Bohužel musím v negativním hodnocení pokračovat. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Přestože jsem tak s hlavními hrdiny strávila několik dní, neoblíbila jsem si ani jednoho. Upřímně mi ale nejvíc vadil Jack se svou výbušnou a až bezohlednou povahou. Nedokážu pochopit, proč hazardně řídil dodávku, navíc nepřipoutaný a se spolujezdcem, když se mu před pár měsíci zabil při autonehodě bratr a on jako spolujezdec mohl být rád, že to přežil. Od té chvíle byl pro mě Jack pitomec. Buď svou fiktivní postavu nemá ráda ani sama Deveraux nebo nám tím chtěla demonstrovat, že jablko nepadá daleko od stromu?
Takže nakonec 2 hvězdy, protože přečíst se to dalo, ale měla jsem k tomu tolik výhrad, že už se k této sérii nevrátím.

4 01.01.2021

Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila. Přesně takhle si představuji anotaci k dobrému thrilleru/hororu. Asi příliš veliká očekávání zapříčila mírné zklamání. Kniha je psaná trochu těžkopádně, často jsem se přistihla, že mi ulítly myšlenky jinam a musela jsem si odstavec přečíst znova. Ale tak za půlkou knihy se to zlomilo, přibylo akce a napětí a knihu jsem dočetla jedním dechem. Jenom ten závěr ... takovéhle konce s otazníkem nemám ráda.

4 01.11.2020

Od thrilleru jsem čekala něco jiného, proto mě kniha velmi překvapila, když jsem se do ní začetla. Ano, je to spíše psychologický román. Nebyl to úplně můj šálek čaje, ale špatné to taky nebylo. Podle mě to neměla v hlavě v pořádku ani Mina ani Christine :)

4 23.08.2020

Tedy nesympatičtější ústřední dvojici aby člověk pohledal. Arogantní blb a ufňukaná prostoduchá grófka. Prvních 60 stran jsem se fakt nutila číst, protože mi oba lezli na nervy, pak děj trochu nabral na obrátkách a vtáhl mě a vzápětí mi už zase oba lezli na nervy :D
Ani nevím, jak vlastně knihu ohodnotit. Nápad veskrze nebyl špatný, byť mi hodně vzdáleně připomínal Karikovo tvorbu. Kniha se četla docela dobře, ale ta antipatie k oběma postavám mě provázela celou knihou a zásadně ovlivnila i můj celkový dojem z knihy :(

4 08.07.2020

Mně se to líbilo. Pět povídek a všechny mi přišly dobré a nechyběl ani humor. Bylo to skoro stejně dobrý jako ten první díl o Drachenfelsovi. Druhý a třetí díl mi přišel nijaký.

4 19.04.2020

Dílo mohlo být klidně propracovanější, protože zápletka nebyla vůbec špatná a určitě by se z toho dalo vykřesat víc. A škoda, že tam nebylo i víc vánoční atmosféry.

4 09.12.2019

Toto je první kniha, kterou od registrace na databázi, neohodnotím. Protože nevím, jak správně ohodnotit 77 stran hutně protkaných pestrobarevnými ilustracemi od pro mě dosud neznámého autora. Protože nad tím příběhem stále přemýšlím. Chvíli jsem uvažovala nad tím, co si dotyčná přála. Vymyslela jsem dva docela dobré tipy, a pak mě napadlo, jestli právě to není posláním knihy - zamyslet se. Jestli ano, tak u mě bylo poslání naplněno.
V závěru povídky jsem se s Murakamiho postojem k narozeninám ztotožnila.
Povídku jsem si přečetla jen kvůli výzvě. A nelituji. Povídka je krátká, rychle a dobře se čte, ale pokud se čtenář nezamyslí nad tím, co asi autor chtěl tímto vyprávěním říci, pak to bude dost plochý a nudný příběh, který rychle upadne v zapomnění.

Zpočátku jsem měla velký problém se začíst. Ale nemám ve zvyku rozečtené knihy odkládat a navíc jsem se na tuto knížku docela těšila, a tak jsem jí ještě dala jednu šanci a urputně se prokousávala 150 stranami, které mě nebavily.
Prolínání dvou časových rovin mi běžně až tak nevadí, ale tady to byl vždycky takový skok jinam jako kdybych četla zároveň dvě knížky, a pak měla problém si vzpomenout u čeho jsem skončila v té druhé knize. Teprve až za půlkou knihy začaly ty 2 časové roviny dávat smysl.
Hlavní hrdinka mi byla nějakým způsobem protivná a její naivní a leckdy iracionální jednání mi lezlo na nervy - třeba když se po propuštění upne na zcela cizího člověka a naprosto mu důvěřuje.
Nápad jako takový nebyl špatný, ale ten závěr byl už moc překombinovaný .

Nenadchlo, ale číst se to dalo .... možná ještě dám autorce šanci, když tohle dílo byla prvotina.

4 07.06.2019

* 3,5 Tak jsem z knihy dost rozpolcená. Na začátku mě naprosto chytla, přečetla jsem v zátahu půlku, chvílema jsem napětím málem nedýchala, zhruba od té půlky už to začínala být nuda a já si vzpomněla na knihu Stařec a moře, kterou jsem kdysi povinně přelouskala před maturitou a ani po přečtení jsem nechápala, jak se autorovi podařilo v podstatě o ničem popsat přes 100 stran. Načež přišel závěr a já si uvědomila, že to čtu s obočím vystřeleným skoro do půlky čela. Trošku mi to přišlo jako kdyby přišel dramaturg a scénář na konci seškrtal a donutil scénáristu k radikálnímu přepsání. Poslední stránky se mi obočí vrátilo do původní polohy a já zjistila, že mi ze skvěle rozehraného příběhu plného napětí zůstala na jazyku zvláštní pachuť. Trhlina pro mě je o něco lepší (u ní jsem to měla naopak - skoro nudný začátek vycpaný vatou vynahradil následný děj a finále).

4 20.03.2019

Na knihu jsem se chystala už delší dobu, a když se na ní konečně dostalo, pustila jsem se do čtení s nepříliš vysokým očekáváním. Kniha měla ale překvapila. Myslím, že v sobě skrývá větší potenciál, než se na první pohled může zdát. Neřekla bych, že se jedná o klasickou YA literaturu, přestože v hlavní roli vystupuje náctiletá Hattie. Hattie, která umí hrát - nejen ve školním divadle. Hraje sociální role natolik dobře, že skoro přichází o svoji identitu. Kdo vlastně ta Hattie je? Je tím, čím jí chtějí mít ostatní. A tak Hattie hraje přesně to, co od ní ostatní čekají. Hodnou dceru, chytrou studentku, hrdou patriotku, přestože venkov nesnáší a sní o New Yorku. Až se jí hra vymkne z rukou.
Kniha mi trošku připomněla Do vody - minulost se prolíná s přítomností a Hattien příběh je vyprávěn z pozice několika vypravěčů. Ale na rozdíl od knížky Do vody se tahle čte lehce a děj smysluplně svižně ubíhá, a navíc mi připadal i uvěřitelný.

4 08.03.2019

Musím souhlasit s LadyCarousel. Zpočátku mě kniha úplně pohltila, v jednom zatáhu jsem ji přečetla do půlky, ale pak se něco zlomilo. Kniha byla pořád hodně čtivá, ale to počáteční kouzlo se vytratilo. Ale i tak to byl pořádný nářez od začátku do konce. A zvlášť konec mě překvapil. Epilog jsem si musela přečíst dvakrát, abych ho pochopila a opravdu mě dostal. Nebýt těch, chvílemi dost těžko uvěřitelných, akčních scén ve 2/3 knihy, tak by to bylo na 5 hvězd. Ale přesto doporučuji ke čtení. Už dlouho se mi nestalo, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout, a poté co jsem si řekla, že už opravdu musím jít spát, přečetla ještě další 2 kapitoly :)

4 26.01.2019

Kniha mého dětství. Ale coby dítě mě přeci jen fascinovala víc :)

4 20.08.2018

Poprvé jsem příběh četla někdy ve svých 13ti letech. Pamatuju si, že ve mně zanechal šokovaný dojem. Stevensona jsem měla ráda a přečetla od něj několik knih. Po letech jsem se k němu chtěla vrátit a ověřit si, zda by se mi v dospělosti jeho knihy pořád stejně líbily. Nikdy jsem se k tomu ale nedostala, až teď prostřednictvím výzvy a jsem ráda, že jsem si jeden z příběhů z pera p. Stevensona mohla znovu přečíst. Sice už jsem nebyla tolik šokovaná zvrhlou osobností p. Hydea, ale pan Stevenson psát uměl ;)

4 30.07.2018

Na knížku jsem narazila náhodou, přeci jen už do cílové kategorie nespadám a v knihovně v oddělení pro Děti a mládež jsem se cítila dost divně, ale anotace mě vyloženě navnadila (vstupování do příběhů, krimizápletka). Svého výběru jsem ani na okamžik nelitovala. Už dlouho jsem nečetla knížku, která mě pohltila od první stránky a já se od ní nemohla odtrhnout. Knížka mě doslova vtáhla do děje, až se mi leckdy do reality ani vracet nechtělo. Parádní knížka. Doporučuju.

4 16.06.2017

Čtyři hvězdičky za čtivost knihy (ikdyž až tak od 60. stránky, do té doby se nic moc nedělo), reálnost děje a postav (postavu Pavlíny i Luboše bych našla ve svém okolí). A právě proto, že jsou knížky od Lanczové z reálného života, baví mě je číst i po těch 10 letech, co jsem s jejich čtením začala. Hvězdičku ale ubírám za ten otevřený konec - tohle nemám ráda. Všechno by vyřešil druhý díl, na ten se ale Lanczová zjevně nechystá: "Pokračování Života na ostro neplánuji, myslím si, že je lepší nechat tomu otevřený konec, tím spíš, že v obou případech dobrý, ať už se Verča rozhodne tak či onak :) A to, jak se rozhodne, záleží teď vlastně na čtenářkách, jaký konec si tam dosadí. (lanczova.cz) "

4 08.10.2015