Hani77 komentáře u knih
Jediný důvod, proč jsem tuto krátkou knížečku přelouskala, byla čtenářská výzva. Verše mě (až na malé výjimky) nenadchly.
Čtení o Zátopkovo běhání mě bavilo, některé historky byly dojemné nebo i úsměvné, ale socialistická agitace sílila po Vítězném únoru stále více, jedna kapitola nebyla ke čtení vůbec. Tyto řádky jsem jen přelétala očima, abych knihu mohla dočíst. Jinak se mi dílo líbilo.
(SPOILER) Kniha mi vůbec nesedla. První deníkové zápisy jsou hodně dětské, později se změnily až v erotické tlachání ... opravdu zajímavé pasáže by se daly shrnout na cca 100 stránek. Líbily se mi fotky, zajímavé byly dobové výstřižky a dokumenty, to vše můj celkový dojem hodně vylepšilo. Ráda jsem si prohlédla i její obrázky. Ale zápisy z deníku a dopisy rodině byly mnohdy nezáživné a zdlouhavé.
Mně to přišlo miloučké, hned to putovalo jako dárek dál :-).
První polovinu knihy jsem trpěla, chtěla jsem knihu odložit. Jediné, co mě zaujalo, byla práce biblioterapeuta. Bohužel ale většinu rozebíraných knih neznám. Druhá polovina mě zaujala a dala bych i 4*. Příběh všech postav se nějak uzavřel. A konec mě dostal. Mám ráda šťastné konce. Ale díky té první nezáživné polovině musím dát nižší hodnocení.
(SPOILER) Když jsem hledala knihu o známé české osobnosti do výzvy, okamžitě mě zaujala tato kniha-a hned první kapitola mě pobavila. Očekávala jsem humorné dílo. Později jsem zjistila, že je to jen neustálé popisování, jak se Hašek ožral, koho urazil, komu ublížil ... poté vystřízlivěl a chlastal nanovo. Byl nejen škodolibý, ale až zlý. Mám moc ráda Švejka a přišlo mi, že Švejk je Haškova autobiografie (ruský špión, propité jízdné na vlak do Budějovic apod.). Dočítala jsem už jen kvůli výzvě. Světlými momenty bylo několik humorných historek, ale člověk je musel hledat mezi četnými alkoholovými dýchánky. Jsem ráda, že jsem si dílo přečetla, možná se někdy k některými kapitolám vrátím, ale celkově docela zklamání.
Vůbec jsem netušila, že Báječná léta pod psa mají pokračování, to jsem zjistila, až když jsem hledala knihu pro výzvu. Ráda jsem se dozvěděla, jak to bylo s rodinou dál, ale už to nebylo ono. A filozofování o politice mě vyloženě nebavilo.
Některá říkadla jsou notoricky známá, některá ne. Kniha má četné ilustrace, proto jsem si ji vybrala jako 1.knihu do výzvy, než se začtu doopravdy :-).
Přečetla jsem s dcerami, když byly malé na originální Babičku, ale nenadchlo mě to. Vážně je lepší pár let počkat.
Některé statisické údaje na začátku knihy mě moc nezajímaly, navíc je kniha přeci jen stará a neaktuální, ale příhody o zvířatech byly velice zajímavé. Celkový dojem dobrý. Jako malá jsem chtěla být ošetřovatelkou zvířat v ZOO, nejlépe u kočkovitých šelem, proto jsem si knihu vybrala do ČV.
Ač je to krátké dílko na cca 2 hod., napoprvé jsem ho nedočetla. Teprve napodruhé jsem to přelouskala. Nesmrtelný příběh,skvělá zápletka, ale nenadchlo mě to.
Knížečka je tvořena zajímavými dobovými a současnými fotkami pro srovnání. Veškeré informace jsou shrnuty na 4 stranách, jinak jsou zde pouze fotografie s popiskami, ale je to moc hezky udělané, krásná vzpomínka na návštěvu vily.
Kniha je rozdělena na 3 části. V první autorka dojemně líčí dětství. Moc se mi líbila věta, kterou řekl její dědeček jejímu tatínkovi, když se mu narodila 2. dcera: "Nic si z toho nedělejte, že je to zase dcera. Mě taky dost mrzelo, že mám jen dcery. Pak přišla 1.světová válka a já byl moc rád, že mám právě děvčata." Druhý oddíl se věnuje vypálení vesnice a pobytu v Ravensbrücku, ale líbí se mi, že tu nejsou popisovány ty největší hrůzy, autorka naopak poukazuje na solidaritu a ochotu vzájemně si pomoci. Třetí část je pak o návratu domů. Reakce a závist některých lidí je opravdu nepochopitelná!
Večerníček jsem nejdřív vůbec neměla ráda, ale když jsme si později koupili knížku, zamilovala jsem si ji a četla jsem ji dcerám opakovaně. Patřila k našim nejoblíbenějším knihám :-). Nemá chybu.
Četla jsem (opakovaně) v dětství a poté jednou v dospělosti. Některé kapitoly jsem měla radši, některé méně (třeba jsem je pak i přeskočila), ale jako celek je to super kniha. Klasika, kterou by měl přečíst každý školák :-).
Mušketýři byli moji oblíbenci v době dospívání. Četla jsem oba díly nejméně dvakrát.
Některé povídky se mi líbily víc, některé méně. Nejvíc mě zaujal první a poslední příběh. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu jinou verzi Orwellova románu 1984 (tedy příběh podobně absurdní společnosti). Kdykoliv uvidím muchomůrku, určitě si na knihu vzpomenu. Rozhodně jsem ráda, že nemusím v takové zemi žít.
Některé hlášky byly super, ale už jsem se nesmála tolik jako v 1.dílu.
Kniha má regionální význam. Popis jednotlivých povodní mě moc nebavil, až do té největší, v roce 2002. Živě jsem si vybavovala jednotlivá popisovaná zatopená místa a při popisu kamenného mostu jsem už brečela. Chvíli jsme neměli Kamenný most, zato jsme měli moře. Všichni jsme tam tehdy stáli a mlčeli, jen řeka strašně hučela a valila se přes jeho zábradlí. Myslím, že všichni jsme se o něj báli, že tohle nemůže vydržet. Máme ho rádi, asi proto se celá jeho oprava zaplatila pouze ze sbírky za peníze od lidí i od firem. Hvězdičku navíc přidávám za fotografie.