Hani77 komentáře u knih

Velice hezky napsané. Četla jsem více knih na toto téma, ale žádnou vyloženě z rodinného tábora, proto jsem se o něm ráda dozvěděla více. Také jsem se ráda znovu "setkala" s lidmi, které jsem znala z jiných děl, především Rudym Rosenbergem (alias Rudolfem Vrbou) a Viktorem Pestekem. Zatímco podrobnosti o útěku Rudyho pro mě nebyly žádným překvapením, protože jsem četla jeho knihu Útěk z Osvětimi, velice ráda jsem se dozvěděla něco více o Viktorovi Pestekovi. Fandila jsem mu, protože jeho návrat do Osvětimi nebyl naivní a hloupý, jak by se mohlo zdát, ale měl vše velice dobře promyšlené. Bohužel to nevyšlo. V knize je mnoho úžasných myšlenek k zamyšlení, které by se měly tesat do skály. Kniha je jedním z nejlepších děl na toto téma, rozhodně stojí za přečtení.

30 07.11.2019

Krtka a kalhotky jsem dcerám četla snad stokrát a pořád je bavil. Je to klasika, díky za ni, pane Milere.

30 09.01.2019

(SPOILER) Velice zajímavý román, ráda jsem se seznámila s nedávnou historií tohoto koutu naší země. Životní příběhy všech osob se zajímavě prolínaly, žádná postava se nevytratila z příběhu, aniž bychom se nakonec nedozvěděli o jejím dalším osudu. Ale jedna hlavní postava mi byla tak moc nesympatická a protivná, až mi přišlo, že takový člověk ani nemůže existovat.

29 18.01.2024

Z druhého dílu jsem měla trochu strach, kvůli nižšímu hodnocení. Ale pobavil mě úplně stejně jako první. Zvláště setkání s Karlem Schwarzenbergem a školní výlety na zámek Kostka byly super, skoro jsem brečela smíchy :-):-).

29 02.09.2023

(SPOILER) Přestože nepatřím k cílové skupině, tak se mi příběh četl moc hezky. Je na něm ale vidět, že byl psán za dávného socialismu, což mi místy vadilo. A ten zootechnik ze školního statku byl opravdu na ránu. Neumím posoudit, jestli to v zemědělství takto probíhalo, ale nelíbilo se mi to. A v jiné kapitole jsem zase našla "faktickou" chybu: při chemii se rozhodně neučili o "orbitech", tedy "oběžných drahách", ale zřejmě se učili o orbitalech. Pokud tomu autor nerozuměl, neměl tam ty odborné výrazy dávat raději vůbec. Může to být ale i "překlepnutí" v e-knize, kterou jsem si vybrala já. O tom běžném životě životě studentů mě bavilo číst, prožívat s nimi jejich příběhy. Mnohé hlášky mě pobavily!! František byl skvělý táta, moc se mi líbil jeho nadhled.

29 30.01.2023

Opět skvělé počtení plné záhad, které Poirot musel rozluštit. Sice jsem vraha odhalila až ke konci, ale nebylo to až tak překvapivé jako v jiných dílech. Doporučuji přečíst.

29 18.04.2022

Zajímavý pohled z druhé strany války, jak nesnadno se žilo lidem v bombardovaných německých městech. Jsem ráda, že jsem se ke knize díky výzvě dostala (pije se tam káva, když tedy nelokají plnými doušky tvrdý alkohol), ale jiná autorova díla se mi líbila víc, proto ubírám jednu *. Navíc ten úplný závěr knihy se mi zdál takový .... nefér.

29 06.02.2022

Román se četl hezky, autor mistrně vylíčil těžký život na Šumavě. Vzhledem k současnému zimnímu počasí - závějím sněhu a neustálému větru a sněžení jsem se do toho prostředí i krásně vžila. Přestože děj není nijak rozmanitý, nenudila jsem se a knihu si užila.

29 02.02.2022

Některé pasáže mi přišly naivní, ale nejsem cílová skupina a jako dítě bych to tak necítila. Kniha mě přitáhla a nepustila, dokud jsem nebyla na konci, tak musím dát pět. Hezká vzpomínka na dětství.

29 27.12.2021

Kniha je snad ještě smutnější než Na západní frontě klid. Nikdy mě nenapadlo, jak to měli navrátivší vojáci těžké. Setkávali se s nepochopením a mnozí nemohli najít své nové místo ve společnosti. Mnozí se velice změnili. Když se pak setkali, byli už někým jiným díky oblečení nebo tomu, čím se stali.

"Co nedokázala smrt, daří se životu. Rozděluje nás. "

Velice mile mě překvapilo, že kniha vypráví o vojácích stejné roty jako Na západní frontě klid, dokonce zmiňuje i padlé kamarády-Katczinského, Paula Bäumera atd.

"Je těžké se loučit - ale vracet se je někdy snad ještě těžší."

29 05.06.2021

Hodnotit tuto knihu je velice těžké. Čte se dobře, ale někdy mi přišlo, že se rozebíraly maličkosti, a důležitá věc se shrnula krátce. Ale 4* si dílo zaslouží.

POZOR SPOILERY!!!

Corinne jsem vůbec nechápala. Kdyby to nebyl pravdivý příběh, tak bych knihu odložila cca na 30. straně, protože se mi to zdálo úplně přitažené za vlasy, že by se někdo z civilizované Evropy mohl takhle zbláznit do Masaje a jít s ním do buše do chatrče 4 x 3 m a toaletou pod širým nebem. Na začátku jí osud kladl do cesty velké překážky a já bych to vše vzdala. A po prvním milování nebo několika prvních dnech měla zdrhat zpátky-nikdo by ji býval nedržel. Já bych nevydržela v tamních poměrech ani 4 hod., natož skoro 4 roky. Nedokázala bych žít v zemi, kde život kozy má větší cenu než život ženy. A už vůbec jsem nepochopila, proč se v případě nemoci tak moc bránila transfuzi kvůli obavám z AIDS, když se před tím milovala s Masajem, pro něhož rozhodně nebyla první ženou a na testy ho také neposílala :-). Také mi chyběl slovníček masajských pojmů (bývá to často součástí knihy, protože i když něco vysvětlí na začátku, na konci už si to často nepamatuji, a ne vše bylo vysvětleno). Dílo mi připomínalo Dominiku na cestě po Jižní Americe (také Corinne pořád bojovala s úřady, technickými problémy auta a nemocemi) a Bez dcerky neodejdu: tak v tomto případě jsem více chápala Betty Mahmoodyovou, která se do svého muslima zamilovala a žila v civilizované Americe a on se zcela změnil až po návratu do Teheránu, zatímco Corinnin Masaj byl pořád stejný a ona věděla, co čeho jde; také ji nechal vycestovat legální cestou, zatímco Betty utíkala přes hory. Upřímně, Masaj byl jen extrémně žárlivý, jinak se k ní choval slušně na to, v jakých poměrech byl zvyklý žít: tam opravdu žena nemá žádná práva a musí poslouchat muže, tak proč čekala, že si bude poroučet ona? Uhodil ji jednou (neschvaluji to a netrpěla bych to, ale v některých kulturách je to běžné), docela si uměla prosadit svou, jediné, co ji hodně omezovalo (a co bych také netrpěla), byla ta žárlivost a následné scény. Ale na to, co si vytrpěla Betty, to rozhodně nemá.

Příběh mě zaujal, tak jsem začala číst i druhý díl, ač má mnohem nižší hodnocení. Tak jsem zvědavá :-).

29 07.02.2020

Kniha je určena pro děti od 10 let, proto je psána jednoduše, ale potřebovala jsem knihu s hrdinou trpícím psych.poruchou do výzvy-a rozhodně nelituji, že jsem po ní sáhla. Místy by se člověk i smál některým historkám, ale ono to vůbec není k smíchu a klobouk dolů před těmi, kteří se starají o autistické dítě-nezvládla bych to! Jak moc si teď vážím drobných nedostatků svých dětí!!

29 05.01.2020

Velice silný příběh, často jsem „nedávala“ víc jak jednu kapitolu najednou. Walter/Rudolf měl ale velké štěstí, že vždy našel způsob jak přežít. Určitě doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět více o chodu Osvětimi a Březinky, ale místy je to hodně drsné. Existovala hierarchie vězňů a ti, kteří přišli nejdříve a přežili tvrdé začátky, se měli výrazně lépe než ti na nejspodnější úrovni. Díky této knize jsem pochopila hodně souvislostí z knihy Tatér z Osvětimi, u které jsem si při jejím čtení myslela, že román má hodně „obroušené hrany“. Ale asi opravdu byla taková realita. Milióny lidí v koncentračních táborech neskutečně trpěly, ale podle Vrbovo slov „elita si tu žila na vysoké noze, daleko lépe než většina lidí v Evropě“.

Člověk se ptá, jak mohli Němci tak slepě jít za svým vůdcem a přihlížet zvěrstvům, která se páchala. Trochu to objasňuje Vrbovo vysvětlení: „Byla to psychologická válka na vlastní frontě. Dítě v Berlíně potřebovalo boty. Hitler je našel v Osvětimi. A máma napsala tátovi na ruskou frontu dopis, v kterém velebila spasitele s malým černým knírkem.“

29 09.09.2019

Přečteno doslova jedním dechem cca za 1 hod. Myslím, že k tomuto dílu není co dodat, budu se k němu ráda vracet. Ale myslím, že bylo pro mě silným zážitkem právě z pohledu matky. Jako bezdětná bych to tak nevnímala.

29 08.03.2019

Tyto pohádky jsem měla moc ráda, měli jsme je i na LP desce. Ještě dnes si je ráda přečtu. Moje děti bohužel už nezaujaly.

29 04.01.2019

Příběh jsem znala z televizního zpracování, přesně jsem věděla, kdo je vrah a co ho k tomu vedlo, přesto jsem si čtení velice užila. Poirot vyslechne všech 5 podezřelých a nechá si od nich napsat jejich postřehy. A na základě toho případ uzavře. Doporučuji.

"První z pěti prasátek se na trh směle vydalo....
A to druhé prasátko zase doma zůstalo
Třetí malé prasátko mělo všeho dost a dosti
A co čtvrté prasátko? Ať prý se jen postí
Páté z nich se nakřičí až k zlosti"

28 05.01.2024

Knihu jsem přečetla jako vzpomínku na pana Františka Nepila. Barykovy příhody jsem poznala buď v Mateřídoušce, když jsem ji kupovala dětem, nebo ve Večerníčku, který jsme s dětmi mnoho let pravidelně sledovali. Oboje bylo skvělé. Samotné čtení bylo tak za 4,5 *, ale vzhledem k tomu, že jsem i při tom čtení slyšela nezaměnitelný hlas pana Nepila, tak dávám plný počet. Obrázky paní Heleny Zmatlíkové jsou taky roztomilé, připomněly mi mé dětství.

28 12.10.2022

Moje první přečtená Mayovka!!! Zatím jsem pouze viděla v TV Vinnetoua a Poklad na Stříbrném jezeře, žádná jiná díla jsem neznala -dostala jsem se k nim až díky výzvě. A jsem překvapená, jak moc mě toto dílo bavilo, začala jsem shánět 2.díl.

28 02.10.2022

Po přečtení knihy Na západní frontě klid jsem si myslela, že nikdy nic tak děsivě realistického z období 2. sv. války už číst nebudu. Omyl, toto vyprávění bylo ještě mnohem děsivější, až se mi nechtělo věřit, že to bylo na východní frontě tak strašné. Znala jsem heslo "nas mnogo", ale že měl lidský život až tak malou hodnotu, to mě nenapadlo. Posílat mladé kluky do beznadějných bitev, to bylo na provaz, ne na metál. Doporučuji přečíst, ale je to velice těžké čtení. A z chování ruských vojáků na území dobytého Německa mi bylo taky špatně.

28 15.01.2022

(SPOILER) Opět jedna skvělá detektivka, u které jsem vraha neodhalila. Zápletka týkající se syna paní Folliatové mě sice napadla poté, co řekl starý Merdell, ale až takhle dokonalé rozuzlení pro mě bylo velkým překvapením. Stejně jako u jiných Agátiných děl, po pomalejším rozjezdu vás to chytne a nepustí, dokud nejste na konci. A pak si řeknete, ten konec byl ale hodně dobrý.

28 24.05.2021