HanKasp
komentáře u knih
Druhý díl životopisu Mařenky Barešové, který sepisovala v průběhu svého života.
Krom v anotaci popsaného se v knize také dočtete o odcházení tatínka Mařenky Barešové, o jejích školních létech, o tom, jak přála lásku kamarádům a také popisuje o tom, jak začala více psát a že ji později mrzelo, že si neponechala jedny z prvních příběhů, které psala svým přítelkyním, a které rozdávala.
Třeba stále kolují v rodinách těch dívek. Kdo ví.


Velmi podrobná část života Vlasty Javořické - Marie Barešové zahrnující seznámení jejích rodičů, narození jejích sourozenců a jí samotné. Vlasta Javořická popisuje své útlé dětství, jak si hrála s panenkami, kde studovala, o vykonávání praxe lékaře jejího tatínka, o vdavkách a životě její sestry Toninky a o strastech jejího bratra Josefa. Také popisuje, jak vznikl její pseudonym.
Kniha se čte poměrně rychle, leč na můj vkus je životopis příliš podrobný a rozvleklý a v mnoha jménech jsem se ztrácela. V knize zaznívají také odkazy na některá její díla, kdy se životní situace promítly právě do knih - povídka "V cizině", "Střechy domova".


Standa nezklamal. :)
Jediné, co mi v knize chybělo, byly uvozovky. Člověk se v některých případech v diskusích ztrácel. Ale to vlastně nevadilo. :)


Knihy Pavla Čecha miluji a opakovaně se k nim vracím. Tajemství ostrova za prkennou ohradou a Velké dobrodružství Pepíka Střechy a "A" jsou knihy, které by neměly chybět v žádné domácnosti. A domnívám se, že se v nich najdou jak malí, tak velcí.


Po Selským baroku jsem se hned pustila do Rybí krve a kniha mne velmi nadchla. Šla velmi do hloubky a musela jsem při ní vzpomínat na jinou knihu A po nás planina, knihu obsahující vyprávění kronikáře Františka Vrzáka pocházejícího z dnes neexistující osady Podhájí. Velmi ji těm, co četli Rybí krev, doporučuji přečíst také.
V Rybí krvi se prolínají dvě dějové linky, přítomnost a minulost, která je "vyprávěna" Hanou. Kniha vypráví příběh vesnic a osudů jejich obyvatel, které byli vystěhováni kvůli výstavbě JE Temelín.


Rozhovory vedené rozhlasovými moderátory Českého rozhlasu s Václavem Cílkem. S částí výroků autora by se dalo nesouhlasit, nicméně kniha obsahovala řadu zajímavých postřehů, například z životního prostředí (téma vody, klimatu aj.). Záběr témat byl však široký a netýkal se jen životního prostředí, ale i například sociálních témat. Rozhovory probíhaly v letech (2005) 2006 až 2010.


Příběh jedné zahrádkářské kolonie nacházející se v Praze (Na Pučálce). Kniha obsahuje 54 krátkých příběhů popisujících atmosféru a dění v zahrádkářské lokalitě. Krátké texty jsou příběhy sami o sobě, celkově však utváří příběh jedné zahrádkářské kolonie, který je však možné napasovat na jiná obdobná území v České republice. Z knihy tk vyčtete nejen ráz lokality, ale i nátury jednotlivých zahrádkářů zakomponovaných do mýtických postav. Některé z příběhů byly velmi úsměvné a knihu velmi doporučuji k přečtení.
Mne si našla v době, kdy mě oslovili vědci z Masarykovy univerzity, abych jim oponovala Metodiku hodnocení zahrádkářských lokalit. Vtipně tak tato kniha utvořila tečku za jedním drobným úkolem. O to víc mne bavila.


Knížka pro dva o hledání. A shledání? To záleží jen na čtenáři, zda se kluk a dívka neminou.


Chcete se něco dozvědět o kůrovcovi? Pak sáhněte po této knize.


Vydařená vtipná kniha obsahující skvělý příběh o vědci a jeho ženě, kteří se jednoho dne vypraví na výzkumnou plavbu a ocitnou se na opuštěném ostrově plném podivuhodných zvířat.
Kniha dává čtenáři ponořit se do světa vlastních představ. Trochu mě zarazila nejapnost pana profesora, když nechal svou ženu na pospas několik dnů samotnou. Ale i tento fakt navíc zpestřuje dobrodružný příběh plný zvířat se zvláštním zjevem.


Smutná historie sedláckých rodů v 2. polovině 20. století, kdy v zemi vládnul totalitní režim. S mnohými křivdami jsme se dosud nesrovnali, jsou předávány z generace na generaci a občas se stane, že někde vyplují na povrch.
Selské baroko bylo celkem lehkým čtením. Musím přiznat, že z té doby jsem četla už hlubší knihy. Vadila mi zde právě ta povrchnost. V rámci linky romantického příběhu - genealoga a dívky z Prahy - se na pozadí odehrával příběh jiné dívky, která byla zrazena a tak také zradila. V závěru se obě dvě dějové linky protnuly, příběh tak dostal mnohem větší náboj, který pak o několik stránek dál vyšuměl.
Vnímám knihu i z toho pohledu, že jsem se neztotožnila s hlavní postavou. Nepřijde mi, že by měla dostat 5 hvězdiček, ale jsem ráda za uchopení tohoto tématu. Minimálně mě vede k tomu, abych po čase zase sáhla do knihovny po knihách z této doby.


Rozhodla jsem se lehčí formou nasát informace o umění, a tak jsem si koupila dvě knihy:
Proč je v umění tolik nahých lidí? od Susie Hodgeové a
Proč obrazy nepotřebují názvy od českých autorů Ondřeje Horáka a Jiřího Franty
Z knihy Proč je v umění tolik nahých lidí jsme byla zprvu poměrně nadšená, ale postupem času jsem se dobrala k tomu, že je v knize hromada dotazů, které mají čtenáře donutit se zamýšlet nad danými věcmi, ale nějak mě to neinspirovalo. Navíc mi často chyběly vysvětlivky k některým věcem. Stačila by třeba jen více zmínka o autorovi, než jen jeho jméno. Nebo, když už čtenáře text navedl k nějakému dotazu, v knize odpověď čtenář nenašel ani nevydedukoval.
Oproti tomu v knize Proč obrazy nepotřebují názvy jsem našla všechno. Kniha mě nadchla. Našla jsem tam příběh, zajímavou zápletku, napětí, plno informací, které nejsou čtenáři nuceni, ale přijímáni tak nějak přirozeně, pohádku s vítězstvím dobra nad zlem. Co bylo velmi obohacující, tak i informace o autorech a směrech, které nebyly strohým výčtem encyklopedie, ale podané v rozhovoru dědečka s vnučkou. A úžasný byl na posledních stranách a přebalu sled směrů, jak šli po sobě, takže se čtenář mohl více orientovat, který směr byl v kterém období, na co navazoval, z čeho vycházel, proč byl třeba jiný apod. Taková kniha umění, historie, vysvětlení pojmů atd. nenásilnou formou v jednom.
Jsem ráda, že se u nás najdou autoři, kteří dokáží vytvořit výbornou knihu.
Na dětech ji teprve vyzkouším, jak se jim bude číst a myslím, že bude také inspirací pro to si něco namalovat sami.


Naprosto famózní a především velice vtipná kniha o tom, co lze všechno stihnout ve 2 nebo 8 vteřinách, v 1 nebo 20 minutách, a nebo také v jedné hodině. A co lze všechno za tu dobu ztratit? Stojí za to zkrátit si chůzi přes roh, trávník, do kopce, přes ohradu nebo dokonce dálnici?
Musíte se zamyslet sami.


Zábavná kniha o přesunu jednoho vlka z knihy do knihy určená zejména menším dětem. Milé ilustrace.


Stručný vhled do světa umění a jeho interpretace. V knize naleznete obrazy známých malířů. Kniha nedává odpovědi na otázky, spíše nabádá čtenáře k pozorování a zamyšlení.
Přijde mi zajímavá, ale co mi v ní chybí, pokud bych měla vést nad knihou rozhovory s dětmi, chybí mi v ní doplňující informace, které si přečte např. rodič a může tak pomoct mnohem více rozvést diskusi s dítětem.


Co napsat o této knize? Nemám slov. Neskutečně silný příběh o kamarádech, o tom, jak se v minutě může hra zvrtnout v nebezpečí. Kniha o vzpomínání.
Kniha určená pro všechny věkové kategorie. Dokáži si představit i to, jak ji čte babička/dědeček s vnučkou/vnukem.


Zajímalo by mne, kolik času by zabralo nakombinovat všechny karty a vytvořit tak všech 4096 druhů. Už se těším, jak budeme s dětmi všechny ty zvířátka vytvářet. V knize je několik návodných otázek, které vám dopomohou, jak s ní pracovat. Další si můžete vymyslet sami. Myslím, že toto by mohl být adept, který dětem přiblíží zálibu v přírodopis či přírodovědu.

Velice silný příběh pro dospělé a děti vyprávěný bez jediného písmene. Vlastně ne, písmena v příběhu hrají velikou roli.
Pokud chcete svým dětem přiblížit dobu, kdy nebylo samozřejmé, že lidé mají možnost mít své vlastní názory, určitě sáhněte po této knize.


Pavel Čech nezklame. Vždy vymyslí něco nového, zajímavého. V závěru knihy jsem se hodně nasmála.
Jedná se o příběh myši s kocourem, kteří prolítnou několika pohádkami. V knize se tak nachází plno inspirace na další čtení. A domnívám se, že kniha by mohla zaujmout právě ty děti, které nerady čtou, že je tam moc písmenek. :)


Další z detektivních příběhů pro děti se odehrává tentokrát přímo v Římě za období Ceasara, který se snaží udělat dojem na Kleopatru a pořádá tak koňské závody v kvadrize.
Favoritovi závodu Scorpovi někdo omámil koně a k vyřešení záhady pomohou jeho děti Quintus a Julia.
V tomto vydání jsem narazila na poměrně hodně překlepů.
Jako ostatní vydání Zločinu na stopě obsahuje i tento díl doplňující informace jako slovníček pojmů, chronologickou tabulku, popis doby Galia Julia Ceasara, popis Římské republiky, obrázek a popis areálu Cirkus Maximus, informace o způsobu vlády v Římské republice (Senát, tenzoři, trubuni lidu, římští občané a otroci).
