Hankie komentáře u knih
Velkou část knihy jsem přemýšlela, proč se kniha jmenuje právě Hana, když se kolem ní děj až tak netočí. Ale točí a až v závěru jsem pochopila celou hrůzu jejího nelehkého života. I když je to jen postava z knížky, přála bych jí radostný závěr života, zasloužila by si ho... Smutný příběh, bude chvíli trvat, než ho z hlavy dostanu.
Už dlouho se mi nestalo, abych šla spát až dočtu.
"... dva doteky kůže si člověk pamatuje celý život - když se poprvé zamiluje a vezme milovanou osobu za ruku a když vás dítě chytí za prst. V obou případech jste k druhému připoutáni navěky."
"... zeptal se mě (vnuk), jestli každá hvězdička představuje někoho, kdo umřel. Jeho poznámka mě připravila o řeč. To je báječná myšlenka, že by duše každého člověka mohla rozzářit potemnělou oblohu. Vzal jsem ho za ruku a stiskl ji."
Druhá moje knížka s Kim Stoneovou. Zhltnuto za jeden den - nevěřícně jsem koukala, čeho je uznávaná psycholožka schopná. Takovou mrchu vymyslet... Přemýšlím, kde autorka vzala její předobraz. A potěšil mě Dougie, když se ukázalo, že jeho vášeň pro bloky a zápisníky není jen tak :-)
Kniha, díky níž mám zas o kus větší chuť zajít do kina a kdyby to šlo, rozjedu se do Brna, abych ji viděla naživo :-)
Nejprve se ke mně kniha dostala jako audiokniha a nebylo to úplně ono. Některé myšlenky mi přišly nedotažené, nedávaly smysl, i když příběh jako celek byl zajímavý. Až když jsem vzala do ruky knihu tištěnou, pochopila jsem proč. V audioknize není všechno, sem tam chybí dva řádky, půlka odstavce, a tak jsem se do knihy pustila znovu, tentokrát v papírové podobě. Najednou jakoby se jednotlivé dílky puzzle hezky spojily, všechno do sebe hezky začalo zapadat a zážitek ze čtení byl úplně jiný. Takže hvězdičky za knihu, nikoliv za audio!
Žádná velká zábava. Čekala jsem víc, asi kvůli jménu autorky, ale očekávání kniha nenaplnila. Dočetla jsem jen silou vůle.
Nebýt toho, že jsem chtěla dotáhnout čtenářskou výzvu do konce, asi bych se nedonutila knížku doposlouchat. Nevím, jestli za to může hlas paní Mařasové, která knihu interpretuje, ale pro mě i díky tomu kniha byla čirým utrpením. Zatím na mě působí jako neskutečně otravné a samožerské dílko, ale hecnu se a zkusím jí v novém roce dát šanci ještě v papírové podobě.
První "dánovka", která se ke mně dostala v češtině. Příběh nezklamal, dialogy opět potěšily, ale ten jazyk... Prostě k Dánovi patří slovenština, a tak se těším, až i tenhle díl vyjde jako audiokniha. A podle krátkého videa vypuštěného Publixingem to vypadá, že mají nového interpreta pro audioknihy. Hurá!
436 stran plných romantiky zhltnutých za jednu noc. Krásný příběh!
Moc pěkná knížka. V době kolektivizace jsem ani nebyla na světě, a tak je o to zajímavější sledovat, jak tu dobu vnímali statkáři, kterým sebrali, co šlo.
A poslední odstavec strany 216 - tak to je pro mě LÁSKA.
Říkala jsem si, jestli je kniha opravdu tak dobrá, jak všichni říkají. Pro mě ano. Počet stran mě tedy vyděsil, ale četla se skoro sama. Přemýšlela jsem, jak může děj vypravovat smrt. Může a je to laskavé vypravování. Taky jsem moc ráda, že jsem nejdřív přečetla knihu a až později se podívala na film. Ten byl pro mě zklamáním.
Nebýt ČT, asi by mi Michal Sýkora unikl, i tuhle knihu bych ráda viděla zfilmovanou.
Skvěle napsaná detektivka.
To si tak tipuju vraha, ono ne, ani tenhle ne. Vážně vraždil tenhle? Tak to bych nečekala!
Jsem ráda, že jsem vydržela, nenakoukla na konec a nechala se knížkou vést až do samotného závěru.
Docteno, jeden vecer a jedno rano. A ted nevim, zapsat do vyzvy jako knihu prectenou za jeden den nebo jako knihu s cislici v nazvu? Asi druha moznost. Knizka skvela, napinava, takze zkusim jine dilo autorky a treba najdu dalsi knihu prectenou na jeden zatah.
Prima krimi, stoji za precteni!
Pohlazení po duši. Kniha, která plyne jako potůček, plná laskavosti a pokory k životu.
Méně drsná detektivka než na jaké jsem od Adler-Olsena zvyklá, přesto mi běhal mráz po zádech. Kéž se nedožijeme toho, aby se příběh stal realitou i u nás. Potěšilo, že se vrátila Rose a Gordon vystrčil drápky.
Spousta moudrosti na necelých dvou stech stranách. Povinné čtení pro mou generaci, co pomalu přestává rozumět svým stárnoucím rodičům. Vyprávění z pohledu ženy, která už má život skoro za sebou. Zlobí se sama na sebe, že zapomíná, a tak si začne vše důležité zapisovat...
Nejméně 143 zbytečných stran, nebýt čtenářské výzvy, asi bych se ani nedonutila knihu přečíst. Zbytečně dlouhý a roztahaný děj :( Jestli se někdy pustím do třetího dílu, tak jen proto, abych se dozvěděla, jak to bylo dál se vztahem Cormorana a Robin.
Příjemná oddechovka, při které jsem se slzama v očích vzpomínala na babičku a v duchu se vracela do dob, kdy ještě byla mezi námi. Škoda, že receptů v knížce nebylo více, tuto linku autorka mohla držet o něco déle. Líbil se mi nápad, kterým byl dárek babičky vnučce, to bylo milé.
Velké překvapení. Agatha Christie má svůj styl, tahle knížka byla úplně jiná. Plynoucí příběh, každou chvíli se v mých představách měnilo možné pokračování příběhu a samotný závěr bych nečekala ani v nejdivočejším snu.
Pro Jude Deveraux mám slabost, takže přečtu cokoliv, co napíše. Ani tentokrát nezklamala, romance zabalená do kabátku tajemství s vraždou, a i když jsem s tipem na vraha nebyla daleko od pravdy, přece jen to bylo ještě o chlup jinak. Přesto všechno, historické romance Jude jdou prostě nejlíp.
Jsem ráda, že jsem vydržela a nenakoukla předčasně na poslední stránky. Přemýšlela jsem, proč jsou před kapitolami úryvky z dopisů a najednou to všechno zapadlo do sebe, jednotlivé kousky začaly dávat smysl. Sice malinko jinak, než jsem předpokládala, ale nakonec proč ne?