hanzmb komentáře u knih
Tak jsem si naivně myslel, že půjde o něco, co mi zase prohloubí znalosti historie našich vztahů s Izraelem. Něco jako Mosty do Tel Avivu. Po několika stranách jsem začal v eknize hledat datum vydání, protože jsem dostal strach, že jde o něco z roku 1943. Ono něco podobného může vyjít u nás v 21.století?? Když jsem na posledních stránkách četl to hnusné šťourání se v Masarykově rodokmenu napadla mne 1 věc. Koho asi má v rodokmenu autor? Typl bych si, že to chrochtá a nebude to moc generací zpět.
Vezmi Conana a přihoď k tomu Kaina s Ahasverem. Pak to zahusti jadernou ponorkou s laserovým dělem. Pokud i to je málo přihoď ultrazvukový maják. Ano, tohle všechno tato šlichta obsahuje. Jak tohle mohl někdo i v roce 1996 nechat přeložit nepochopím. Asi se to svezlo s autorovým Conanem. Toho mám někde doma a takhle stupidní to snad nebylo. (Ten bod je za překlad.)
Vtipné využití jediného českého "bohatýra" ze Starých pověstí českých. Navíc i on zde spíš vítězí většinou hlavou než svaly. Příjemně se čte, ale spíš to je pro náctileté.
Trochu Ludluma, trochu Silvy a to vše ve staré dobré Anglii pod dohledem Scotland Yardu. Přesto velmi pěkně namícháno a někdy se k této sérii vrátím.
Název automaticky vyvolává dojem, že půjde o historickou detektivku. Snad ještě v 1.části se může o něčem podobném hovořit a to spíš okrajově. Ta druhá už se spíše blíží napínavé historické romanci. Přesto to k přečtení doporučuji. Zajímavý příběh na pozadí historických reálií. Napsáno docela čtivě (několikrát jsem se soustředil a snažil se najít přechodníky - nenašel, natož špatně použité). Proč jenom se ale autoři musí strefovat do stejného období, když mají tolik století k dispozici? Tím myslím Bauer x Hrdlička a nyní i Dostál x Koubková. (A musím si přečíst tu Vaňkovou.)
Každý čtenář má právo na svůj názor, ale neměl by používat ve svém hodnocení nepravdy. Ty pak mohou odradit další zájemce. K předcházejícímu hodnocení:
1. Na začátku Remigius řekne, že se blíží 60 letům. Vystupující prasynovec je mladík. Takže spíš na tehdejší dobu hodně pozdě zakládané rodiny a ne 12 let.
2. V románu se blíže hovoří o bratrovi, jeho ženě, jeho synovi a jeho ženě a o 1 z vnuků. 5 lidí. To přece není složitý rodokmen.
3. Všichni zmiňovaní Přemyslovci a příbuzný piastovský bratranec jsou zcela v pořádku. Autor historii podává nezkreslenou včetně dnes už těžko zjistitelného příbuzenství Vladivoje (Ryšavý je oficiální přízvisko Boleslava III. , stejně jako jeho otec byl Pobožný, to není literární záměr autora).
Nyní k vlastnímu hodnocení. Ten, kdo čeká napínavý detektivní příběh, může být zklamán. Remigius není a ani nechce být detektiv. Jen chce najít (i jen pro sebe) pravdu. Je to vyprávění o tom, jak se jedinec dokáže srovnat s tlakem okolí, vlastním svědomím a vírou v Boha. Ta vražda Jaromíra je jen spouštěčem a rámcem celého vyprávění. Příběh má svou logiku, postupný vývoj a vyvrcholení. Žádnou vatu pro nakladatele jsem nenašel. To, že se neustále hovoří o způsobu vraždy je logické. Zavraždili bestiálně knížete a každý se chce o tom něco dovědět. To může jen zpovídáním Remigia, který tomu byl nejblíž. Taková byla doba předgůglí. Popisy jsou ale zcela decentní, v průměrném thrileru jsou horší scény. Brzy se pustím do dalšího Remigiova příběhu.
Vše musí skončit nakonec happyendem a tak Ramses svou prozíravostí vše zvládne a může v klidu zemřít pod akácií. Už to tak nepřehání s těmi božími zásahy. To mi pomohlo se všemi díly nakonec prokousat. Musel jsem to vždy prokládat alespoň 5 jinými knihami. Nevím, jestli ještě někdy najdu na tohoto autora odvahu. Určitě už žádnou pentalogii.
Dlouho jsem váhal, zda mám ještě v této pentalogii pokračovat. Pak mi to jako obvykle nedalo a podlehl jsem. Je to o trochu lepší než minulý díl. Zůstávají všechny zápory dílů minulých. Prvoplánovitost, nereálnost egyptského vládního systému, vypomáhání si nadpřirozenem v okamžiku, kdy mi dojdou nápady. Nejvíc mě zklamal tím, jak odbyl 10 egyptských ran. To je věc, která mu mohla vydržet na 1/3 knihy. Odbyla se ale pár stránkami.
S každým dílem postupně ubírám hvězdičku. Toto dílo je všude prezentováno jako historický román. Postupně z toho vzniká fantasy a to s bídou druhořadá. Vše vrcholí vlastní bitvou u Kadeše. To už je jak pro desetileté kluky. Nejsem nepřítel fantasy, rád si ji i přečtu. Tady ale už jde spíš o to, že autor nehledá logická řešení, ale vytváří si berličku, jak vychrlit stránky pro nakladatele a moc si nenamáhat mozek.
2.díl pentalogie je dle mého horší než první. Neobjevilo se nic nového, co by už nesignalizoval minulý díl. Jen očekávané pokračování. Navíc popisované prostředí je dle mého nereálné. Především správní aparát je až moc podobný dnešní době.
Po 90 % knihy jsem byl nadšen. Pěknou češtinou vyprávěný příběh. Reálie asi opravdu odpovídající 11.století - nebo tomu co člověk zná z jiných knih a co si představuje. Hlavně na začátku jsem až cítil v textu duch Markéty Lazarové, i když ta je z až pozdější doby. Ale ta tvrdost a syrovost v příběhu a v popisu prostředí je podobná. Bohužel je kniha zcela bez konce. Jak kdyby to autora najednou přestalo bavit a na 3 stránkách to uštve k ničemu. Jak kdyby mu přišlo hlavního hrdiny líto a nechtěl ho nechat zahynout, což by byl dle mého konec v duchu předchozího příběhu.
Autor má z této doby ještě 1 knihu, třeba tam něco bude navazovat.
Po přečtení série Soudce Amerotke, jsem se rozhodl pokračovat v Egyptě touto sérií. První díl je standardní rozjezd pentalogie tj. seznámení s prostředím, hlavními hrdiny.
Docela příjemné čtení, určitě budu pokračovat. Trochu mi vadí to tajemno, až moc fantasy v historickém románu.
Ani tento díl se nedá považovat za historickou detektivku. Ději trochu pomohlo, že se dostal z Prahy a neopakují se neustálé pijatiky. Na druhou stranu zase zmizely ty dobové lékařské reálie. To je škoda. Navíc vlastní příběh je takový slepený. Spousta věci je náhodných a bez logické návaznosti.
Pokud čtenář přistoupí srdcem tak 5*. Neexistuje větší zločin, než násilí na dětech. Každá kniha, která na to upozorní je důležitá. Tenhle přístup mi ale vydržel tak 60% knihy. Pak postupně se začal zapojovat mozek a dojem z knihy šel dolů. Spousta nelogičností, zmatené přeskakování apod. Kdyby to psala sama, tak to pochopím. Tohle je ale výsledek spolupráce s novinářem! Výsledek je po řemeslné stránce zoufalý. Nejlépe je přitom zpracované rané dětství, které by si měla pamatovat nejméně. Ani se nedivím sporům, které kolem knihy vznikly.
Odhalený vesmír jsem četl hned po vydání, takže byl dost problém se do této reality po mnoha letech zase vcítit. Spíš než technicko-dobrodružné pasáže mne tentokrát mnohem více bavila ta část sociálně-politická. Dohromady pak solidní sci-fi, které vyčnívá nad průměr.
Dánové vtrhnou do Norska. Vraždí a loupí. Nakonec je Norové porazí a povraždí. Do toho je do prostředka strčené fantasy. Naštěstí ne moc divoké (ale taky ani zajímavé). Jo a jeden vlkodlak. Trochu málo invence na skoro 300 stránek.
Vždycky se mi od Šlechty více líbilo Pohraničí a tato sbírka to jen potvrdila. Dát dohromady 3 tak nevyrovnané povídky je skoro umění. Smečka je vynikající. Má to zajímavý nápad, napínavý průběh a výbornou pointu na závěr. Rýn startuje také dobře, ale závěr je vysloveně zoufalost o ničem. Bohužel o ničem je celá 3. povídka. V té chybí naprosto všechno. Jak kdyby bylo potřeba naplnit nějak 300 stránek textu.
Klasický Reacher. Spíš i lepší, i když na mnou preferovaného Nepřítele to nemá. Jednou za čas se budu k této sérii vracet, i když 2 díly po sobě bych asi nedal. Detektivka jde tentokrát trochu stranou, protože to řešení se jasně nabízí už někdy od setkání se sestrou 1. unesené ženy. Ale nechápu ty jeho milenky. Kartáček má v kapse, ale v Anglii byl už asi 4.den ve stejném prádle :).
Ještě se mi nestalo, abych měl na knihu tak absolutně shodný názor jako Eigis. Ať nejlepší, nejhorší povídka, či Kantůrkův komentář. Tak jen pár poznámek navíc. Kuglerová, Vrbenská - literárně asi nejlepší, ale ženám bych ze zákona zakázal psát conanovské povídky :). Medka beru jako odlehčenou parodii. Ty popisy posilování jsou bezkonkurenční. Obecně ale nechápu proč tato díla vznikají. Buď spisovatele obdivuji, ale pak bych se měl snažit psát v jeho duchu. Ne jenom použít jméno hrdiny. A nebo - hůře - se snažím využít boomu a vydat něco, co bych jinak neudal. Proč si raději nevytvořit třeba Českýho Honzu a příběhy dát jemu? U JFK to docela pár let fungovalo.
Kdo očekává klasický historický román, ať raději sáhne někam jinam. Kdo má chuť si přečíst něco nestandardního a užít si několik hodin ve společnosti knížete Břetislava ať neváhá. Spousta historických událostí má v jeho vzpomínkách zcela jiný průběh, než je klasický výklad. I jazyk, kterým kníže vzpomíná, je jazykem současným s mnohými přirovnáními v té době určitě neexistujícími. Ale kdo může dnes něco říct o jazyku běžného člověka 11. století? Kníže tak mluví spíš jazykem ne příliš vzdělaného i když inteligentního muže, který má na krku neustálý boj o přežití. Možná i tak trochu šéfa gangu, který bojuje o svůj životní prostor. On k němu měl tehdejší kníže dost blízko. Prakticky jediný argument byla síla trochu křísnutá lstivostí. A ten jazyk to vše jen násobí. Nějaká spisovnost s pár archaickými výrazy by jen škodila.