Hanzs komentáře u knih
Původně jsem si říkal, že nebudu psát komentáře k Zeměploše dřív, než celý cyklus dočtu. Jenže dnes jsem dočetl Noční hlídku a musím to prostě porušit.
TOHLE je největší z knih cyklu, nejpropracovanější linie, postavy na dřeň (nebo ještě dál), pozadí "současného" Ankh-Morporku vytažené na světlo tak ostré, že si veliká A'Tuin musí zakrývat zrak chobotem pátého elefanta.
Všechno tu sedí, všechno tu krásně řetězí pointy a nakonec I ten nejmenší detail (odklepnutý popel doutníku) zapadne přesně tam, kam má.
První příběhy s Mrakoplašem jsou krásné, Elánius nebo Smrť jsou machři, ale Noční hlídka přesně podle obrázku na přebalu funguje jako dokonale namazaný stroj. "Stroj funguje, kolečka se točí."
11 hvězdiček z 10!
Petr Brož (aka Chmee2) si večery na twitteru krátil tak dlouho historkami z geověd, až jsme ho jednou v komentářích dokopali k tomu, že je všechny vydal.
No dobře, úplně takhle to nebylo, ale myslím si, že jsme všichni rádi za papírové vydání. :)
Přiznám se ovšem bez mučení, že některé si dobře pamatuji z vláken, jen tahle knižní podoba je příjemnější pro čtení a další zpracování (vrabci už si žijí ve výuce, teď můžu jednodušeji zpracovat další kousky).
Proč Geostorky číst? Autor to sice píše hned v úvodu, ale nemůžu si odpustit vlastní variantu: Geostorky pomáhají pochopit princip akce a reakce v našem světě. Totiž že sice máme každý možnost udělat téměř cokoliv, ale že i ta malinkatá a zdánlivě nedůležitá činnost každého člověka může mít dalekosáhlé následky. A že někdy tuhle roli sehraje i sama Příroda/Země.
Proč Geostorky nečíst? Leda byste neuměli číst. Čtivě a poměrně jednoduše sepsané a nesmírně zajímavé okamžiky zeměvědné (brr, to je slovo) stránky Země jsou "must know" pro každého alespoň trochu zapáleného člověka na téhle planetě.
TOP příběhy/vlákna/geostorky: Jen holčičí řeči!, Život na senzitivních jílech (dohledal jsem si to video a - WOW!), Muž, který přežil konec světa a Důl je díra v zemi (extrabody za DJC).
Mimo všechny kategorie je pak Horečka tančících koček. To je tak silný příběh, že jsem si ho tehdy na twitteru i tady v papírové podobě musel rozdělit. Uf.
Letos vyšla reedice autorovy prvotiny, tak jsem si ji pořídil, poněvadž v době vydání jsem měl jiné literární zájmy. A mělo to tak být - kdybych ji četl tehdy, asi bych se směřoval jinam a jinak.
Rudiš v dodatku k novému vydání píše, že si knihu někteří cestující do Berlína berou s sebou jako 'průvodce', a já po přečtení musím říct, že tomu naprosto rozumím.
Během prvních stránek jsem měl chuť vykašlat se na rozdělanou práci, sednout na vlak a dojet si na Kudamm, do Hönow nebo se jen projít po Unter den Linden. Kolem by voněly currywursty a kebab a pod svýma nohama bych našel svět na kolejích. A dalo by se v něm ztratit, protože i tady, pane Krausi, procházejí dějiny a překolejit Berlín, ano ano, to by snad ani rytíř Ghega nedokázal.
V kabinetu jsme s kolegyní chvilku mluvili o čtenářském deníku coby přežitku. Probírali jsme aktuální seznam pro dnešní děti a taky to, jak moc (ne)čtou. Zarazilo mě, že na seznamu nevidím žádnou poezii, tak jsem se zeptal. Já mám rád japonskou, v knihkupectví roky chodím kolem knih R. Kaur, aniž bych je otevřel a začetl se. Teda, otevřeny byly, ale nepříliš vážně čteny.
Minulý týden jsem se stavil u nás v knihovně, abych něco odevzdal a na pultu ležela tahle kniha. Vzal jsem ji a v pár dnech přečetl. Nemyslel jsem si, že by mě jako muže zasáhla nějak víc, přeci jen asi nejsem úplně cílová skupina, a on se stal opak.
Místy jsem se musel zastavit a přemýšlet. Někdy víc, někdy míň. Do čtenářského seznamu pro děti bych ji nezařadil, ale líbí se mi, že už nemusíme držet poezii v historických formách. Instagramová poezie by mohla nakonec i těm dětem být možná o trochu blíž.
---
popřej čistou lásku klid a mír všem
co na tebe byli zlí
a jdi dál
- osvobození
Sáhnul jsem po novince z Edulabu, neb jeden z recenzentů se o ní pěkně zmínil (i v recenzi) a pak jsem na ni narazil i v jednom podcastu.
Willingham napsal mnoho článků a z hlediska kognice určitě patří mezi výrazné popularizátory ve světě. Český překlad jsem přečetl ve třech etapách, pokaždé jsem o jednotlivých kapitolách, jednotlivých tvrzeních nebo článcích (na něž autor odkazuje a v závěru je vždy jejich seznam) potřeboval přemýšlet, vstřebat je.
Celou publikací se táhne kognitivní rozměr vzdělávacího procesu, chybí přesahy do afektivní a konativní části celého procesu, ale ty si najdu jinde. :)
Knihu doporučují nejen pedagogické veřejnosti, nýbrž i zvídavým rodičům a těm, kteří pracují s dětmi a chtěli by je třeba dále rozvíjet. Před lety jsem narazil na podobně zajímavou publikaci (https://www.databazeknih.cz/knihy/povidejte-si-s-detmi-velke-myslenky-329672), jen trochu jinak psanou a myšlenou, jen cíle jsou dosti podobné.
Učitelé, čtěte!
Potřeboval jsem uniknout z beletrie, z fantasy, z ponurého února. Sáhnul jsem po japonské poezii, která mi během covidové distanční výuky pomáhala uklízet myšlenky mezi květy sakur, tahy štětce a křídla jeřábů.
Díla středověkého autora pro mne byla zajímavým exkurzem, v zásobě mám spíš moderní (rozumějme po 18. století) autory. Z textů mne potěšily jarní a letní 'verše' a pak jedna z milostných.
---
Kde horský potok spěchá
ve víru
list se potopil.
Snad na hladinu znovu vyplave
za pár chvil.
Se zvědavostí jsem sáhl po "novince" v knihovničce. Hájíčkova trilogie mne v době vydání úplně minula, ale teď zapadla tam, kam měla.
Místo, osoby i osa příběhu jsou v pořádku, spolu hrají tak, jak bych si to představoval. Během čtení poslední třetiny jsem - s ohledem na stránkový rozsah - trnul strachy nad rychlým závěrem nebo nějakým nechtěným zvratem, ten ale naštěstí nenastal. Postavy si v textu čtenář musí trochu zažít, rozhodně jich tu vystupuje..no, skoro celá vesnice, navíc v několika generacích, ale to není na škodu.
Co bych ovšem po prvním díle trilogie vytknul, jsou: hloubka osob (třeba R.Z. a někteří sedláci by si prostě zasloužili mnohem, mnohem víc), rozsah (to možná po dokončení trilogie upravím) a hloubka děje (asi bych si dovedl poradit i s širším a hlubším záběrem - naskakuje mi srovnání s K. Tučkovou a aktuální Bílou Vodou).
Novinka od Kazdy se vyskytla pod stromečkem a byla to příjemná jednohubka.
Autorčina kniha popisuje půdu od A do Z, přičemž se věnuje skoro všemu důležitému. Houby, mikrofauna, vztahy, vznik, zahrádka...je v tom fakt všechno pro člověka, který chce o půdě vědět něco víc.
A jako bonus, kvůli kterému stojí za to hlavně (pro mě) knihu otevřít, jsou tu přesně sedící ilustrace v barvách půdy. Odpovídají tomu, o čem je text na té které stránce, jsou hezké, milé a barevně člověku prohlubují "půdní zážitek".
Knihu doporučuji všem jako skvělý jarně-podzimní doplněk k přemýšlení o přírodě, případně zahrádce. No anebo ji lze uchopit jako další díl Wohlebenovy série o stromech (ať už pro dospělé či pro děti).
Petr Daniš ve své nejnovější publikaci popisuje klimatickou změnu snad ze všech (ne)možných pohledů. Celá kniha je členěna do přehledných, obsahově rozumných a čtivě psaných kapitol, které by čtenáře, jenž se zajímá o téma klimatu (ale také udržitelné dopravy, energie budoucnosti, zelené politiky), měly přesvědčit k proaktivnímu přístupu.
Osobně kvituji zejména závěrečné kapitoly s osobním vhledem a radami, jak s klimatickou změnou pracovat. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo o klimatu přemýšlí, plánuje rodinu, chce bydlet na této planetě...a pomoci autorovi splnit jeho závazek s počtem distribuovaných kusů. :)
Dostal jsem se k dávnému příběhu po doporučení autorky na twitteru, poněvadž byla ústecká a navíc pracovala v rozhlasu.
Motiv mi připomněl Hájíčkovy knihy z jihočeského prostředí, byť tady byla celá atmosféra hodně hutná, syrová. Když na návsi stojí Tekla, cítil jsem v chřípí bláto pod jejíma nohama... Úvodní část (označeno jako první kniha) je výrazně lepší, vesnické životy tu jsou vrstveny přes sebe, válečná léta pak docela plynule navazují. Druhá část byla o něco horší, začaly se do ní propisovat historicky nutné pasáže, které bych si klidně odpustil (byť chápu, proč tam tehdy musely být). Finální budovatelská část je strašná (přijde mi, že byla zbytečně rychle odbyta pasáž v Budějovicích), závěr asi hodnotit nebudu vůbec, 'Malina by nebyl rád'.
No, jdu číst něco víc současného.