happy-smile komentáře u knih
Na můj vkus byla knížka zbytečně dlouhá. Většinu času se věnovala soukromým životům vyšetřovatelů a detektivka tak ve výsledku dostala možná tak půlku prostoru. Kdyby se trochu osekaly Miiny a Munchovy psychózy, tak by to dopadlo o hodně líp. Mám sice ráda silné detektivní postavy, ke kterým se člověk může vracet, ale tady jsem měla opravdu pocit, že je těch soukromých záležitostí až moc a že je to na škodu.
Máme velké štěstí, autor si pořád drží stejnou laťku (ano, dala jsem sice o hvězdičku míň, ale to je asi přirozené, že člověk po tolika dílech už není tak učarován). Ani nevím proč, ale přišlo mi to, že tentokrát to přece jenom maličko vybočilo ze zajeté dějové linie - nedokážu úplně přesně říct čím, ale působilo to na mě vesměs pozitivně. Brutality jsou pořád stejné, možná horší. Až si člověk říká, že s Chrisem Carterem nemůže být něco v pořádku. :-) A tentokrát si na nás Chris nachystal pěkný chyták, který vás zaručeně dostane.
Jsem moc ráda, že u nás konečně vyšly další díly Dortmundera. Je to takové příjemné oddychové čtení, které nezklame. Rozumná délka, není to natahované a nemá hluchá místa. Westlake má skvělé nápady a opravdu ví, jak těm chudákům tu šichtu vždycky pěkně zpackat. :-) Jimmy a jeho otec neměli chybu.
Fantasmagorie... tohle slovo to podle mě vystihuje. Příběh o nějaké podvyživené emo ninja mstitelce a geniální hackerce, která jako Robin Hood bere život gangsterům a dává naději utlačované chudině a schovává se v podzemí Londýna, odkud má přístup do všech koutů této metropole, kdykoliv se jí zamane. Čím si tohle získalo takovou popularitu? Takhle naivní příběh jsem už opravdu dlouho neviděla.
První třetina knihy vypadá jako něco z tvorby Petera Maye. Bezstarostný život jedné dětské party někde na vesnici, kde si můžou užívat přírody bez dohledu dospělých. Potom se ale vše ošklivě zvrhne, posouváme se k výpovědi o jednom velkém utrpení. O tom, jak jsou děti zlé, když nepodléhají žádné zodpovědnosti. O netečnosti a touze dělat zakázané věci. O žárlivosti a nesmyslné mstě. Hrůzy se pořád stupňují, je to reálně a dobře popsané... Bohužel toto není to, co bych si představila jako moderní dílo hororu... Kdybych věděla, jakým směrem se to bude ubírat, tuto knihu bych nečetla. Opravdu jen pro silné povahy.
Ufff, ďábelsky zábavná a napínavá detektivka? Tak za prvé to s detektivkou nemělo vůbec nic společného, takže tím pádem se ani nemohla konat žádná deklarovaná brilantní finská variace na slečnu Marplovou. Za druhé ani nějak extra vtipné to nebylo. Člověk se sem tam pousmál, ale to je tak všechno. Jednalo se o román ze života bezmocných bábrlin, které okrádá a šikanuje personál domova důchodců. Takováto absolutně nesebereflektivní reklama knize strašně moc uškodila, kdyby člověk nečekal něco úplně jiného, tak to možná nemuselo být zas tak špatné. I když objektivně, byla to fakt docela nuda...
Děkuju autorce, že na začátek dala stručný souhrn toho, co se dělo v předchozím dílu, protože už jsem si to nepamatovala. Knížka má opět ohromný spád a čte se sama. V druhém dílu se vyklubou další otázky, ale stejně tak dostaneme všechny požadované odpovědi. Ale ten konec, ten byl opravdu hodně překombinovaný, za to musím strhnout hvězdičku.
Konečně přišel velký zlom. Příběh není dle předem dané šablony jako pět předchozích dílů. Dokonce se tady ani nevyskytuje Garcia. Autor ukázal, že umí napsat kvalitní knihu i když se odchýlí od zaběhnutého schématu. Je to super, jsem opravdu zvědavá, jak bude vypadat další díl.
Zase originální vraždy, ale na druhou stranu to je pořád všechno podle stejného scénáře. Stále moc nevíme o Hunterovi (jakto že je tak svalnatej, když nechodí do tělocvičny a pořád se jenom věnuje případům?). Ale i když si stěžuju, tak Carter prostě umí psát a pořád mě to baví stejně jako u prvního dílu.
Velmi zajímavá obálka, ale ve čtenáři spíše mylně evokuje, že se jedná o detektivku. Té je ale věnováno na konci tak 30 stran a jinak o ni autor ani nezavadí. Jedná se o román, který vypráví o útěku mladíků z domova, snaze zjistit, co se životem a o tom, jak si člověk i po 50 letech pamatuje a přehodnocuje svoje životní milníky. Některé jeho knížky byly lepší, ale i tak Peter May umí. Jenom od toho tradičně nečekejte žádnou detektivku.
Zjišťuju, že ač je kvalita knihy opravdu na vysoké úrovni (žádná hluchá místa, nápaditost atd.), tak tady přece jenom něco chybí. Hunter se nijak nevyvíjí. Od toho, co jsme o něm zjistili v první knize, nevíme o jeho soukromí vůbec nic nového. Když jednotlivé díly čte člověk odděleně, tak to asi nevadí, ale když to někdo čte hned po sobě, tak tento nedostatek docela pocítí. Chybí nějaká linka, která by čtenáře nalákala na další díl - Hunter prostě bude řešit další případ, v jeho životě se ale nic nepohne... I tak je to ale pořád plný počet.
Docela mě překvapuje, že jsou tyto detektivky tak populární, když jsou popisované vraždy tak brutální. Musí se nechat, že má autor opravdu dobrou představivost a vždycky dokáže vymyslet něco nového a překvapivého až šokujícího. Mě osobně to baví stejně jako předchozí díly. Tím, že jsem to četla po sobě, tak opravdu můžu zhodnotit, že kvalita ani trochu neklesla.
Druhý díl je stejně kvalitní jako první. Autor nasadil vysokou laťku a drží ji i tady. Vraždy jsou opět nápadité a vyšetřování skvěle plyne bez jakýchkoliv hluchých míst. Má to spád a člověk se nenaděje a už je konec knihy, těším se na další vyšetřování.
Ano, staré dobré časy se opět vrátily. Devítka se držela jednoho příběhu, tentokrát nám autor servíruje různé epizodky, není to ale ničemu na škodu. Poseroutka holt pořád baví, to jsem zvědavá, jak dlouho mu to ještě vydrží.
Dlouho jsem se na tohoto spisovatele chystala a rozhodně nejsem zklamaná. Dedukční schopnosti jako Sherlock Holmes a příběh se skvělým spádem, takže to člověk čte jedním dechem. Na druhou stranu je to jedna z mála detektivek, kde jsem přišla na vraha a to dokonce skoro hned, jak se objevil na scéně. Tak nevím, jestli je tohle plus nebo ne. :-)
Člověka překvapuje, že i u devátého dílu si lze udržet stejnou kvalitu. Na druhou stranu, knížky jsou velmi kraťoučké a kdyby byly psané standardním písmem a bez obrázků, tak se jeden díl skládá z pěti současných... Každopádně Greg pořád baví a už se těším na další díl, protože Poseroutka má rozhodně stále co nabídnout i dospělým.
Fitzek i v této knize přichází se zajímavými zvraty a díky tomu se u toho čtenář nenudí. Kvalita této knihy a prvního dílu je srovnatelná. I tak si ale stále myslím, že Filtzkovy starší knihy byly lepší. Trochu mi tady vadilo, že najednou skáčeme k nějakému úplně jinému zabijákovy a že s ním má Sběratel očí dokonce nějaké vazby, což mi nepřišlo moc uvěřitelné. I tak ale opět autor zase překvapil tím, že všechno bylo jinak, takže ve výsledku opět za čtyři.
V této knize Fitzek sází spíše na detektivku než thriller a nevím, jestli je to dobře. To, že má jedna z postav jasnovidecké schopnosti, asi až tak nevadí. Aspoň se kniha snaží něčím odlišovat od ostatních podobného žánru. Tak nějak jsem ale měla pocit, že Filzkovy ostatní knihy byly o dost lepší.Ale konec to tak pan nějak vyrovnal, takže dávám čtyři.
Další super thriller od Fitzka. Autor nám postupně mění před očima úhel pohledu. Nejdříve to vypadá, že se jedná o nějaké zadržování psychopatem, pak se přehoupneme ke konspirační teorii a nakonec je pointa ještě někde jinde. A opět to Fitzek dokázal napsat tak, že se člověk nedokázal odtrhnout a musel to prostě co nejdříve dočíst.
Autor umí skvěle vystihnout a udržet napětí, vyvolat pocit stísněnosti, úzkosti, tajemna a strachu. Stejně tak dobře pochybnosti o tom, kdo je opravdu pachatel, a zasívat do čtenáře podezření, jestli není vše úplně jinak. Brilantní, už se těším na další Fitzkovy knihy.