HáTa94 komentáře u knih

Knihu jsem teď dočetla. Nápad nebyl špatný, četla se dobře a rychle , ale nevyvolala ve mně žádné pocity. Připadala jsem si jako nezúčastněný pozorovatel, kterého se to nijak netýkalo.

1 30.06.2017

Teď jsem to dočetla a musím honem psát, dokud je ve mně ten úžasný pocit. Sice mi to chvíli trvalo, ale ne kvůli knize samotné, ale spíše kvůli jiným povinnostem. Pro mě to bylo super čtení, i když občas někde pomalejší. Moc se mi líbilo, že autor zabrousil do našich vod a zaměřil se na Prahu za dob Rudolfa II. Jako zastánkyni spíše šťastného průběhu příběhu, mě mrzela ztráta mnoha kladných hrdinů (upíři pro mě nejsou záporáci), ale co se dá dělat. Hlavně si myslím, že nápad upírů sloužících církvi, byl bezva tahem. Rozpolcenost Rhuna-kněze v oblasti víry i citů ukazuje, že ne vše je černé a bílé, a že i v dobrém je něco zlého a ve zlém něco dobrého.


Kdo to ještě nečetl, tak zde, prosím, skončete se čtením. Nechtěla bych vám vzít chuť do čtení tím, že bych vám prozradila konec.


Konec knihy byl přesně podle mého gusta. Rhunovo nalezení pravdy, že i ti, kterým celý život věříme, se na nás mohou dopustit neodpustitelných lží, které dopadnou nejen na nás, a které nám vezmou mnoho drahocenného času. Konec zla, kterému nebylo dopřáno poznání dobrého a správného, a tím mu byla odepřena i možnost volby. Zázračné uzdravení chlapce, který onemocněl dříve, než stačil poznat svět, a který svou povahou dokázal probudit hluboko ukryté dobro v domněle ztracené duši či šťastný konec upířího a lidského páru. Přesně takové knihy mám ráda, protože si myslím, že na světě je mnoho špatného (ale i dobrého), a že ne na každého čeká happy ending, proto jsem ráda, že mohu utéct k takto šťastným koncům.

07.06.2017

Tuhle knížku jsem dostala před dávnými lety k Vánocům. Můžu říct, že z těch, které jsem jako malá četla (samozřejmě jen o koních), se stala mojí nejoblíbenější. Možná i proto, že se mě jistým způsobem dotýkala osobně. Doopravdy jsem si přála být tak silná jako hlavní hrdinka, která všechno zvládla, nakonec v životě uspěla a měla úžasnou rodinu. Od té doby jsem ji přečetla několikrát, a i když se mi doma na ni už pár let jen práší, tak mám pocit, že si ji ještě párkrát přečtu.

07.05.2017

Teď jsem ji dočetla. Strašně jsem se bála, že to jednou dočtu a už je to tady. Jedním slovem bych to asi nedokázala popsat. V úvodu jsem se lekla, že čtu jiný díl, ale rychle jsem se zorientovala. Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, protože jsem se už strašně těšila na cestu do 18. století. Ze začátku jsem si říkala, že bude divné, když se bude děj odehrávat ve Francii, ale nebylo. Já se do tohoto příběhu doopravdy zamilovala (a nejen do něj :D).

3 21.02.2017

Nechci se moc rozepisovat, to udělali už jiní, jak se tak koukám....nejdříve jsem viděla seriál (řekněme, že jsem byla hoodně nalákána chvalozpěvy na něj). No, nevěřila jsem tomu, ale dostalo mě to. Pod stromeček jsem si proto vyprosila knihu. Vtáhla mě do děje stejně tak, jako pohltily Clair kameny na Craigh na Dun. Příběh jsem prožívala od začátku do konce.
I když ta doba byla drsná, přesto měla pro mě obrovské kouzlo. Tamní příroda nenarušená elektřinou, auty a vším možným, do toho záhada cestování časem, schopnost přežít v naprosto odlišných podmínkách, rozmanitost postav.....no a řekněme si popravdě...která by nechtěla Jamieho? (omlouvám se Frankovi)

7 21.02.2017

Z této knihy mám doopravdy rozporuplné pocity. Líbil se mi styl, jakým je napsaná, ale zároveň jsem trpěla u všech zdlouhavých popisů. Možná tomu přispěl fakt, že Prahu neznám, ale do těch popisů se mi pokaždé podařilo zamotat jak do pavoučí sítě. Kolikrát jsem chtěla četbu vzdát.
Z příběhu jsem měla stísněný pocit. Detektivka, historie, „mystérie“… Nevím, nedokážu si to nikam zařadit. Každopádně mi od začátku bylo jasné, kdo má vraždy na svědomí. Z toho fanatismu, nebo jak to mám nazvat, kterého se člověk dobere na konci knihy – i když náznaky knihou probleskují, mi teda moc dobře nebylo. Stačila mi ta představa, čeho by byl, nebo je, člověk schopný. Slepá víra v obrácení běhu času – od pokroku vedoucího (ne vždy) k užitku, k dobám dávno minulým, spravedlnost oko za oko, nebo spíše stavba za život…
Takže, shrnu-li to, knize dávám hvězdičky za styl, jakým je psaná a za chvíle, které ve mně vyvolávaly napětí. Ale rozhodně se nestydím napsat, že se mezi mé oblíbené knihy nedostane. I přesto jsem zvědavá, pokud se tak někdy stane, jak bude vypadat filmové zpracování, které je již několik let odkládáno.

05.01.2017

Krásná, smutná kniha. Srdce mi často bušilo během četby a bylo mi z toho tak nějak úzko. Příběh je silný a podtrhuje ho ještě to, že je vyprávěn onou dívkou Leni/Alenkou a ne dospělou "nezaujatou" osobou. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala až teď a nečetla jsem ji jako malá. Řekla bych, že se hodí spíše pro dospělé nebo starší děti. Každopádně stojí za přečtení.

3 02.01.2017

Podzemní říše byla první knihou, kterou jsem od Rollinse četla. Než jsem se rozhoupala a pustila se do čtení jeho knih, tak to chvíli trvalo, protože mě nikdy tento typ knih nebavil. Po přečtení Podzemní říše jsem zcela změnila názor. Zhltla jsem ji během dvou dnů, kdy jsem se od ní nemohla odtrhnout. Za mě dostává plný počet bodů.

22.11.2016

Tato kniha na rozdíl od Podzemní říše mě moc nezaujala. Na začátku knihy jsem měla úplně jinou představu, ale podzemí a potvory hemžící se v prostorách nekropole se mi vůbec nelíbily. Každopádně to nechci označovat za špatnou knihu, jen mi prostě pocitově nesedla.

2 22.11.2016

Z této knihy jsem měla rozporuplné pocity. Některé části se mi líbily více, některé méně. Příběhu jsem tolik nevěřila. Každopádně se mi líbila asi víc, než kniha Pohřbeno v hlubinách.

22.11.2016

Tak tato kniha mě okamžitě vtáhla do děje. Úžasný dobrodružný příběh, nádherné prostředí, kmen Ban-Ali a jeho posvátný strom. Podle mého názoru je Amazonie jednou z nejlepších Rollinsových knih, které jsem zatím četla. A závěr knihy byl pro mě úžasnou tečkou (ať už se jednalo o příběh hlavních aktérů nebo o příběh stromu).

1 22.11.2016

Písečná bouře byla moje třetí kniha v pořadí, kterou jsem od Rollinse četla a hned se zařadila na první příčky. Po knize Pohřbeno v hlubinách, která se mi moc nelíbila, jsem byla nadšená. Přečetla jsem ji jedním dechem. Napínavý příběh, ztracené město Ubár a jeho strážkyně, horké písky Arábie... Doopravdy krásná kniha.

2 22.11.2016

Sérii Sigmy mám moc ráda. Příběh s indiánskou tematikou se mi velice líbil. Hned bych se jela do Yellowstonu podívat. Na Rollinsových knihách mám ráda, že do smyšleného příběhu zařadí vždy fakta. Já osobně si kolikrát zapamatuji lépe fakta, která jsou zařazena do příběhu než to, co bych si přečetla v jakékoliv učebnici nebo odborném článku. Pro mě jeho knihy zůstávají mezi nejlepšími, které jsem kdy četla.

3 22.11.2016

I když je kniha určena převážně dětem, tak jsem ji nemohla odložit. Možná to je tím, že v každém z nás je někde skryto dítě, které touží po dobrodružství, kouzlech a přátelství, které překoná čas i hranice.

Moc se mi líbil nápad, že si všichni rozuměli, aniž by znali jazyky ostatních národů či kmenů. Škoda, že to v reálném světě není možné :D. Dost by mi to usnadnilo nervy z mého věčného a bohužel marného učení se cizím jazykům. :D

PS.: Musím se přiznat, že to písmo jsem nerozluštila :D.

22.11.2016

Dobrodružný, pohádkový příběh o J. Ransomovi se mi moc líbil. Občas neškodí popustit uzdu své fantazii a představit si, co by bylo, kdybychom se přenesli v čase kamkoliv. Co by se mohlo stát, koho bychom potkali a mnoho dalšího. I když se mi první díl líbil o maličko více, tak to rozhodně neznamená, že knihu ochudím o body.

22.11.2016

Tak tahle kniha mě úplně pohltila. Vůbec se mi nestalo, že bych si v některé kapitole říkala, aby už skončila a mohla bych číst tu linku, která mě zajímá. Pro mě jsou příběhy Sigmy asi nejlepší, které jsem kdy četla a její postavy nemohou být snad ani neoblíbené. Jsem moc ráda, že Rollins začal Bratrstvo trochu přibližovat. Kniha tím dostala trochu čerstvé krve a čtenář konečně pronikl trochu do tajemství tajemné organizace. Námět, i když znepokojivý, byl určitě dobrou volbou a nová dvojice v podobě Tuckera a Kaina je prostě skvělá. A nesmím zapomenout na pro mě asi nesmrtelné hlášky Kowalskeho, které mě v každé knize hrozně baví a už tak vážná témata a situace odlehčují. U mě Rodokmen smrti dostává plný počet bodů a stoupá mezi mé nejoblíbenější Rollinsovy knihy o Sigmě.

2 22.11.2016

Už dlouho jsem se chystala, že si v knihovně půjčím některou z knih od Torey L. Hayden, ale všechny byly pořád rozebrané. Jsem moc ráda, že se mi to konečně poštěstilo, protože ta kniha mi hodně dala. Autorka dokázala příběh napsat tak, aby to zaujalo a nenudilo.
Myslím si, že to jsou přesně takové knihy, které by si měl "povinně" přečíst každý, jako doplňující literaturu ke studiu speciální pedagogiky (tím netvrdím, že to není kniha určená pro všechny, kteří si ji chtějí přečíst a nejsou speciálními pedagogy). Člověk se může nabiflovat skripta a učebnice, ale teprve praxe a předávání zkušeností (a mnoho dalšího) od těch povolaných ho mohou posunout o kus blíž k tomu, být dobrým speciálním pedagogem.

2 22.11.2016

Hezká (nejen dětská) knížka o tom, jak se cítí malé děvče, které se zrovna přestěhovalo do nového domu, chodí do nové školy, ve které nemá žádné kamarády a ještě má bratříčka s Downovým syndromem. Na knize se mi líbí, že je psaná z pohledu Míši a není vyprávěním toho, jak se asi Míša cítí. Myslím si, že touto formou bude knížka dětem bližší.

2 22.11.2016

Tak tohle byl hodně děsivý skutečný příběh. Z pasáží, ve kterých holčička mluví o tom, co prožívá, jsem měla husí kůži a v některých okamžicích mě ta malá dívka až děsila.
Vůbec si nedokáži představit, že bych byla na místě Torey. Je to, jako by autorka stála přivázána k páru koní a každý by táhl na jednu stranu. Na jedné straně povinnost nahlásit zneužití holčičky (ale kým???) a na straně druhé nedostatek důkazů a obrovské pochybnosti je-li to pravda nebo "jen" duševní problém dívky. Nedivím se, že to trvalo tak dlouho, protože stačilo udělat malý krůček vedle a Jadie by Torey přestala úplně věřit a mohla se vrátit ke své mlčenlivosti. Tím by byly všechny naděje (nejen) na její budoucí normální život pohřbeny.
Za to, že Torey "hon za duchy" zvládla, má můj obrovský obdiv.

3 22.11.2016

Torey Hayden umí podat danou problematiku tak dobře, že kniha člověka vtáhne a pustí ho až po poslední větě. Osobně si myslím, že tyto příběhy mohou dát mnohé zkušenosti (speciálním) pedagogům, prostě všem odborníkům (ale slovy autorky, kdo z nás může říct, že všemu rozumí), ale i dalším. Není to jen holá teorie v učebnici. Právě takovéto povídání může poskytnout to, co učebnice nedokáží. Ukáže, že to není lehká práce, že je velice náročná (psychicky, fyzicky i časově), někdy by se dalo říct i nebezpečná a hlavně, že je to běh na dlouhou trať.

22.11.2016