HáTa94 komentáře u knih

Kniha se mi moc líbila, i když jsem se musela přes začátek trochu prokousat. Příběhy obou dětí byly opět velmi zajímavé. Určitě by mě potěšilo více informací o Drakeovi, ale takový je prostě život. Nikdy není vše takové, jaké bychom si představovali a přáli.

22.11.2016

Torey píše velmi dobré knihy, takže i když dávám knize méně hvězdiček, neznamená to, že se mi nelíbila. Je to skutečný příběh, který se tak prostě stal a nikdo na něm nic nezmění. Životní příběh Sheily je silný a její cesta k "normálnímu životu hodně klikatá (s pro někoho možná překvapivým koncem). Důležité je, že ona sama je nakonec spokojená, i přes takové věci, které ji budou provázet asi až do konce života. Takže mé hodnocení asi vychází z mého pocitu, který jsem v průběhu měla, ale nedokážu ho popsat, ale to vlastně není vůbec na škodu.

2 22.11.2016

Šejtročka mám ráda už od malinka. Kdysi nám ho četl taťka před spaním spolu se spoustou jiných knih. Pro děti na dobrou noc je tato kniha jako dělaná. Já si ji ještě dnes pouštím namluvenou před spaním.

22.11.2016

Další z knih mého dětství. Příběhy broučků, i když mnohdy smutné, jsou nejen nádherně napsané, ale také si myslím, že dětem předávájí určité hodnoty. Kniha nemaluje životy broučků růžově, ale poukazuje také na pomíjivost života. Dodnes si vzpomínám na pocit, který jsem měla, když zemřela Janinka. Vždycky se mi strašně moc líbila jejich modlitbička a často si vzpomenu na větu "A byla zima." nebo "A bylo jaro." Tato tři slova ve mně vyvolávají zvláštní příjemný a možná trochu smutný pocit. Každopádně by v knihovničce dětí chybět neměla.

7 22.11.2016

Tak tato kniha mě uchvátila od prvních vět. Strohý styl, kterým je kniha napsaná, jakoby podtrhával ještě více vesnickou atmosféru i tamní obyvatele. Vztah Jozy a Hanule nebyl od začátku takový, jaký si každá z nás přeje, ale nakonec z toho všeho, co se v knize odehrálo, vzniklo mezi nimi nepopsatelné pouto, možná ještě silnější než se na první pohled zdá. Neznali se a museli se oba mnohé naučit. Museli k sobě najít důvěru a naučit se spolu žít. Po dočtení mi bylo jasné, že stejně jako Hana bych nechala svou duši v Želarech, u vesnického kováře, byť bych se vrátila do "normálního" života.

6 22.11.2016

No, slyšela jsem, že tato její kniha je nejslabší, ale osobně tento názor nesdílím. Kniha se mi moc líbila. Celá Chipmunčí parta sršela energií (i když ne úplně v těch pravých chvílích), příběh Venus a Wandy byl opět takový, který vás uchopí a vám pak v hlavě vyvstane mnoho a mnoho otázek, anebo se prostě jen tak zastavíte a musíte prostě přemýšlet, a to nejen tehdy, kdy se jedná o ty dvě a jejich rodinu, ale i o zbytek třídy.
To, že mě ten příběh pohltil, bylo znát i ve chvílích, kdy bylo v knize něco obecného a já jsem měla tendenci prozkoumávat knihu dopředu, jestli tam náhodou někde něco nezahlédnu k tomu, co zrovna chci vědět.
Každopádně, pro mě, jako pro (budoucího) speciálního pedagoga, je tato autorka velkou inspirací. Kromě (dalo by se říct) případových studií to je taková "kuchařka", ve které lze objevit také něco z praxe - jak se daný (zkušený) učitel zachová v té a té situaci, jaké využívá aktivity, atd. Už jsem to tady v některém komentáři možná psala, ale rozhodně by tyto knihy měly být zařazeny do povinných četeb, protože skripta a odborné knihy nás nenaučí všemu. Encyklopedické znalosti se člověk nabifluje, ale zkušenosti získává až z praxe. A myslím, že tato autorka praxi rozhodně zprostředkovává.

1 22.11.2016

Tak, teď jsem knihu dočetla. Další fantastická knížka tohoto báječného spisovatele. Ač mnozí mohou namítat, že jsou knihy psané stále stejným stylem a nemůže je nic překvapit, tak se vážení držte - může. Je to dáno spojením reálného a smyšleného, které není odděleno tlustou černou čarou, ale leží na nezřetelné hranici.
Stále nová témata a záhady udržují mozek čtenáře neustále v chodu. Kolik lidí by se asi tak zamyslelo při pohledu na nebe nad něčím jiným než nad tím, že se podívají, svítí-li měsíc či ne nebo jsou-li vidět hvězdy. Kdo se zamyslí nad tím, proč to tak je? Kolik lidí napadne při pohledu na gorilu nebo šimpanze v zoo, jak to jsou inteligentní tvorové. Vždyť by stačila před ne tak dávnou dobou malá náhoda a vše mohlo být úplně jinak.
Autor s vydatnou pomocí postav udržuje čtenáře v napětí. Myslím si, že za těch (kolik...20 knih?) dejme tomu 20 knih si čtenáři autorovy postavy velmi oblíbili a prožívají s nimi dobré i zlé. I nově příchozí postavy jsou čtenářem záhy přijaty do rodiny (u mne tedy jo).
Ke konci knihy se vždy těším (i když mi je zároveň líto, že kniha končí) na epilog a závěrečné prozrazení pravdy a fikce. I když...co to jako v tom epilogu má být? Každopádně u této knihy jsem v závěru uronila slzičku při posledním setkání s Baakem a hlavně při poslední scéně...ale prozrazovat nebudu, jestli chcete zjistit veškerá tajemství...čtěte!

3 01.10.2016