heavy66
komentáře u knih
Hudlaři
Ed McBain
Poslední příběh 87.revíru o brutálních vraždách starých lidí a vyrovnávání dávných účtů. Příběh plyne pomalu, aby se starci nezadýchali a je kořeněný milostnými problémy Berta Klinga a Ollieho Weekse.
Vražda předem ohlášená
Ed McBain
Tak trochu vykonstruovaná zápletka, tak trochu nevěrohodná pointa, ale pořád napínavé čtení!
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Ostrava 2 (Hřebenka)
Sto roků v hospodě seděl jsem
Sto roků chlastal jsem piva
za sto let na stará kolena
poslední pětka mi zbývá
Startek dým sedl mi do očí
od pípy smrtka už kývá
z vlasů, vousů a obočí
visí mi rampouchy piva.......
"Promiňte, paní profesorko, učil jsem se, ale nemůžu si vzpomenout, jak je to dál!"
Afghánec
Frederick Forsyth
Exkurze do dějin Afghánistánu a popis války s Talibánem po 11.září 2001 jsou vrcholně zajímavé, a zápletka tak dokonale a detailně vymyšlená, až se začínám bát, že teroristům stačí přečíst si knihu a mají plán hotový. A major Martin v nedohlednu! Naštěstí teroristi čtou výhradně Korán, takže inspirace nehrozí!
Kniha apokryfů
Karel Čapek
V 80.letech jsem se shodou okolností dostal na domácí seminář jakési křesťanské sekty. Představení sekty odhalovali satanismus v umění, a mezi literárními díly, mimo jiné, objevili Satana v Knize apokryfů. Chápu, na církev musel působit Čapkův humor a jazykové mistrovství jako červený hadr na býka!
Kdy, kde, proč a jak se to stalo – Nejdramatičtější historické události, které změnily svět
kolektiv autorů
Wikipedie v podobě vázané knihy. Dvě až čtyři stránky pro každou významnou událost, která ovlivnila dějiny lidstva. Zvolení Václava Klause prezidentem ovšem chybí! Spousta obrázků a doplňkových informací, které jsem mnohdy neznal, ke každé kapitole. Pěkné!
Skřeti z podsvětí
Theun de Vries
Skřety jsem četl v 80.letech a je to ďábelsky dobrá kniha. Byl jsem několik dnů sám ve velkém prázdném domě, pil rum, kouřil startky a četl tu knihu tak dlouho, až z ní Melchiorovy obrazy začaly vystupovat a byly mnohem zajímavější, barevnější, děsivější než originály mistra Hieronyma. Pak se čas vytratil, nebylo ráno, ani večer, jen tma a skřeti, čerti, pakobolti, pitvory, víra, hereze, trýznivá láska a Tet......
tmavým koutem černého pokoje z lásky pluje sumec po nebi
je Amor a jeho nahá dívka rašelina s mládětem a krvavou ratolestí
plechový satan s ocasem a křídly a jeho zuřivci sprostí hledají Grál
lebku uhrančivé panny prales roztoužených laní
ryba ukrytá v cudném pouzdře měkkými ústy hltá svou šedobílou potravu
na černém saténu vodního mechu pukají v šíleném kroužení
jak krysy ve své zvrhlosti krásou i krutostí spojení
v obruči vášně odpadky kramářů zvony zlatý kanárek na zkaleném čumáku
rudá ústa smějí se kouzelně svíjí se maso blána krůpěj rybí jazyk...
Tak takhle, přátelé, maluje Melchior Hintham!
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Zamilované romány nejsou můj šálek čaje, ale Láska... se mi líbila!
Blackout: Zítra bude pozdě
Marc Elsberg (p)
Román není špatný, jenom trochu sterilní. Zápletka je hlavně o tom, jak se při blackoutu daří elitám a jejich rodinám. Ostatní lidé jsou zahrnuti pod "miliony tam venku". Vyšetřování příčin blackoutu není nijak napínavé, ani závěr to moc nevylepší. Postrádal jsem pocit zadostiučinění, že zlo bylo po zásluze potrestáno. Emočně nejvypjatější scéna v nemocnici je inspirována událostmi v New Orleans po hurikánu Katrina. Znepokojivý a pravdivý je obraz prodejných politiků a nadnárodních firem, pro které je jediným měřítkem zisk za jakoukoliv cenu. Zaplatili jsme více než 100 miliard z našich daní za Temelín (který je v knize zmíněn), a výsledkem je pouze stále dražší elektřina, reálná hrozba blackoutu když se naší rozvodnou soustavou řítí elektřina z německých větrných parků , o "zelené" energii ze solárních panelů radši ani nemluvě.
Hold Katalánsku
George Orwell (p)
Orwellův román 1984 jsem četl před 30 lety a okouzlen genialitou díla, přemýšlel, kde se autor inspiroval, kde poznal fungování totalitních režimů?
Po přečtení Hold Katalánsku je to jasné!
Ve škole mě učili (a je to už hodně dávno, co jsem chodil do školy), že v občanské válce bojovali hodní Španělé, v čele s komunistickou stranou, za pomoci pokrokově smýšlejících interbrigadistů z celé Evropy proti zlým Španělům, fašistům generála Franka, podporovaných německými fašisty, italskými fašisty, a všemi ostatními imperialisty, kapitalisty a sionisty z celého světa. A protože těch zlých bylo víc, a měli víc peněz (z potu a krve dělníků), proto ti hodní prohráli!
Po přečtení Hold Katalánsku vím, že to tak jednoduché nebylo! Barcelonské události, bratrovražedné boje mezi levicovými frakcemi bývalých spojenců připomínají střípky Solženicynova Souostroví Gulag – lživá propaganda, obviňování z trockismu a fašismu, noční razie, zatýkání bez důvodu, věznění a popravy bez soudu!
A George Orwell potřeboval dalších deset let, aby španělské zážitky přetavil na obecně platné principy ve své učebnici totalitarismu, jednom z nejlepších děl světové literatury všech dob.
Na druhé straně už z názvu knihy je zřejmé, že Orwell měl Katalánsko a jeho obyvatele rád.
„Jednoho jitra bylo oznámeno, že nemocní z mého oddělení budou během dne posláni do Barcelony. Podařilo se mi poslat telegram ženě, že přijedu, a nato nás nacpali do autobusů a odvezli na nádraží. Teprve když vlak už měl odjíždět, vylezlo z ošetřovatele, který jel s námi, že nejedeme do Barcelony, ale do Tarragony. Předpokládám, že si to strojvůdce rozmyslel. To je celé Španělsko, pomyslel jsem si. Ale španělské bylo i to, že souhlasili s tím, že vlak nepojede, dokud nepošlu další telegram; ještě více španělské však je, že telegram nikdy nedošel“
Poslední rituál
Yrsa Sigurðardóttir
Moje první věc od Yrsy. Island, čarodějnictví, satanismus, samá zajímavá témata! Ovšem Malleus Maleficarum je zde trochu přeceňováno a démonizováno. V knihovně ho mám, samozřejmě ne originál, a je to těžké a nudné čtení.
Po razantním začátku se děj Rituálu v druhé půli zpomalí, ale napínavé to docela je, určitě zkusím od autorky něco dalšího!
Komiksová Kytice
Karel Jaromír Erben
Tohle by se určitě líbilo i panu Erbenovi!
Komiks skvěle doplňuje jeho hororovou klasiku!
Svatební košile forever!
Bylo nás pět
Karel Poláček
Bylo nás pět patří mezi moje zamilované knížky z dětství. Četl jsem ji mnohokrát, také na pokračování svému synkovi před spaním, je báječná od začátku do konce, a úplně nejvíc oblíbenou scénu mám, jak šli na vosy.....
"A tak jsme šli na ty vosy a byli jsme tři. A když jsme šli, tak jsme potkali Zilvara z chudobince a ptal se nás, kam jdeme. Když jsme mu řekli, že na vosy, tak pravil, že půjde s námi. Tak jsme byli čtyři. Když jsme ušli kousek cesty, tak jsme se ohlédli a Pajda utíkal za námi a uši mu plandaly a on se smál. Tak nás bylo pět." .....
"A tak když to hořelo, vosy převelice rychle vyletěly druhou ďourou a kroužily ve výšce a hrozně bzučely, neboť byly dožrané moc. A byly jich velká síla a točily se kolem dokola a koukaly, kde by byl jejich nepřítel. Jakmile nás spatřily, tak nás začaly počítat a viděly, že nás bylo pět. Tak se ten roj rozdělil na pět houfů a každý houf si jednoho z nás vyhlédl, aby mu to vykreslil." ....
"A když jsem přišel domů, tak se mne tatínek ptal, kde jsem byl. Já jsem pravil, že v houslích. On pravil: "tak proč máš křivou hubu, kdyžs byl v houslích?" To bylo pravda, že jsem měl křivou hubu a oteklý nos a místo očí úzkou škvírku, takže jsem vypadal jako Číňan. A když se mne tatínek porád ptal, tak jsem porád lhal, že jsem byl v houslích, ale lhal jsem málo, pročež tatínek odepnul pásek a já jsem dostal velice, abych podruhé nevrdlouhal."
Krvavá lázeň
Mika Waltari
Já, Michael Karvajalka, vyprávěl jsem příběh svého mládí mistru Waltarimu, který se narodil stejně jako já z finské matky, a proto nejlíp může rozumět tesknotě mojí duše.
Vyprávěl jsem mu o dětství ve velkém a krásném městě Turku, kde mi dobří otcové církevní pomohli od majetku, který je příčinou všech starostí, a oni vzali to těžké břímě laskavě na svá bedra.
Vyprávěl jsem o krvavé lázni, kterou připravil dobrý král Kristián na stockholmském náměstí pro švédské pány, a také o strašné přísaze, kterou jsem vyslovil nad mrtvým tělem mé ženy Barbary, a která se tak hrozně naplnila při vyplenění Věčného města, léta Páně 1527, takže jsem z toho žádnou radost neměl.
Smutek ze vzpomínek na vraždění, drancování a bezbožnosti mi svazoval ústa a jazyk, a nemohl jsem dál vyprávět, ale mistr Mika pobízel mě vlídně, a říkal, že to dozajista nebyla moje vina, a tak jsem se uklidnil a vzpomněl si na všechny podrobnosti.
Na německé sedláky, kterým jsem pomáhal vytvořit nové království boží, kde statky pozemské měly patřit všem a všichni lidé rovni před tváří boží. Můj přítel Antti, který je velký omezenec a hlupák, mi dobře radil, abych to nedělal, ale já mu nevěřil a vzniklo nám kvůli tomu mnoho škod a protivenství, protože sedláci si chtěli podržet svoje bídné chatrče a dobytek a úrodu, a království boží jim k ničemu nebylo.
Poslouchali jako hloupé ovce proroky a kazatele nového řádu, až sami nakonec neměli nic, jejich ženy a děti byly mrtvé, domy spáleny, dobytek uloupen a oni se radovali, když vyvázli holým životem, ale příliš mnoho jich padlo u města Leipheimu, Weinsbergu, Frankenhausenu, pro větší slávu boží.
Když jsem se pak setkal s dobrým doktorem Lutherem, mluvil jsem k němu zlými slovy a krutými výčitkami, protože Německo bylo plné bídy a mrtvol pro jeho učení. A on se na mě rozzlobil a udeřil mě silně rukou do tváře. A já jsem křičel na něj a ve mě křičelo zoufalství tisíců chudáků,
“Jen si mě bijte, protože to nic neznamená. Inkoust na vašich prstech, to už je krev nevinných lidí, a z každého písmene ve vašem spisku kape krev nevinných smíchaná s krví viníků. Jen si získejte na svou stranu knížata, doktore Luthere, tloustněte si v klidu a míru a nadělejte z nich nejvyšší biskupy jejich zemí a říší, jak jste sliboval, aby vykládali vaše evangelium lépe a vám mileji než hloupí a nevzdělaní sedláci. Jistě vyhrajete, uplatíte-li pány majetkem a statky svaté církve a postavíte-li kolem svého evangelia ještě mohutnější a strmější hradby, aby evangelium už nebylo svobodným božím světlem na zemi, ale uzavřelo se do vašich hradeb a zdí, aby neohrožovalo starý pořádek. Budete určitě spokojen, když vaše poselství bude veřejně čteno ve všech německých kostelích a i katoličtí páni, kteří vás dříve nenáviděli víc než samotného ďábla, budou teď s vaším jménem na rtech pobíjet své poddané jako dobytek bez duše. Před Bohem však tímto činem ublížíte své duši.”
Tak takový je příběh mého mládí.
Záhada pro herce
Patrick Quentin (p)
Nové nastudování divadelní hry Járy Cimrmana Lijavec, tentokrát v režii Petra Dulutha s názvem Povodeň.
Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
Byla to povinná četba, ale vybavuju si, že se mi líbila. Pamatuju si Bobešovy prachaté spolužačky Miládku a Sisinku, jejichž přezíravý postoj k němu pomáhal formovat mé třídní uvědomění, které mě zase přešlo, jakmile jsem pobral rozum. A taky, že Bobeš měl rád párky! To máme společné dodnes!
Občanský průkaz
Petr Šabach
Občanský průkaz? jó, týý vole, kdepak je dneska konec stránce třináct?
Film mám moc rád, je to legrace i navážno, viděl sem ho už víckrát, jenže knížka je vyšší level, taky legrace, že jo, třeba s tím Ferdou Mravencem nebo s negramotným majorem, ale potom daleko vážnější, myslím ten masakr jedenadvacátýho srpna 69 úředně posvěcenej Zákonem č.99, kterej podepsal porevoluční hrdina Saša Dubček. A natáčení Temnýho slunce, kde to mohly máničky policajtům alespoň na chvíli vrátit!
Trefně a výstižně popisuje divnou dobu, kdy si nevěděl, jestli hašišák, s kterým piješ v hospodě, není náhodou od nich! Mimochodem u Trojek nám taky jednou kontrolovali občanky, před nejopilejší holku, která sotva mluvila a bylo jí krásnejch šestnáct, sme rychle postavili limču a dělali jako že nic! No prošlo to, ale lepilo nám.
Piva bylo tenkrát dost, na rozdíl od třicetiletý války, ale jinak to celý stálo za starou bačkoru! Díky, Petře Šabachu, že si nám to všem připomněl, pozdravuju do rockovýho nebe, a doufám, že se ty divný časy nikdy nevrátí!
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
„Kdo seje vítr, sklízí bouři“
„Každý z nás má v sobě dva vlky, dobrého a zlého, kteří spolu bojují. Zvítězí ten, kterého krmíš!“
Brněnský pochod smrti je temnou kapitolou našich dějin, na kterou žádný soudný člověk nemůže být hrdý, a nezáleží na tom, zda obětí bylo 500 nebo 5000!
Kde však jsou kořeny událostí, které k němu vedly? Po první světové válce a rozpadu Rakouska Uherska si německá menšina v českých zemích užívala relativní politické a ekonomické stability Československé republiky. S příchodem Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se začali Němci politicky aktivizovat. Vznikla Sudetoněmecká strana SdP, která otevřeně požadovala oddělení oblastí s německým obyvatelstvem od Československa a jejich přičlenění k Říši. "Heim ins Reich" (zpátky do Říše) křičeli Němci na demonstracích. Výrostci v bílých podkolenkách terorizovali české obyvatelstvo, ozbrojené Freikorps napadaly a vraždily české úředníky, policisty, pohraničníky… (hle jaká podobnost s českými výrostky ze Zbrojovky, kteří vyprovázeli brněnské Němce z města!).
Ve volbách 1935 volilo SdP 1.250.000 lidí, cca polovina německy mluvícího obyvatelstva. V lednu 1938 měla SdP 540tisíc členů, v květnu již 1.320tisíc! Němci začali krmit zlé vlky!
Každý člověk se základní znalostí dějin ví, jak to pokračovalo. Odtržení Sudet, vyhnání 150.000 lidí z pohraničí, obsazení zbytku českého území v březnu 1939, plán na konečné řešení české otázky, vraždění české inteligence, heydrichiáda, Lidice, Ležáky, Terezín, pankrácká sekyrárna ….. brněnští Němci, kteří si kupovali vstupenky na popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích jako do divadla!
Pak přišlo jaro 1945 a okamžik účtování! Okamžik, který si vybrala Kateřina Tučková pro svůj román. Hlavní hrdinkou vystavenou zlobě českého davu je ta nejnevinnější oběť, kterou mohla najít – dcera smíšeného páru, sirotek, znásilněná vlastním otcem, která nese na svých bedrech hříchy obou obcí a přitom se necítí být součástí ani jedné z nich! Není to úplně fér, když uvážíme, že autorka téměř nezmiňuje nevinné oběti německého nacionálního socialismu. Snad jedině Aničku Goldovou, židovku, kterou udala Freibergová, že se skrývá před transportem.
Román je plný silných ženských postav. Žena je obětí událostí a současně se aktivně snaží chránit děti a dosáhnout lepší budoucnosti. Muž je v lepším případě zbabělý, pasivní, nedokáže včas přijmout správná rozhodnutí, což způsobuje ženě utrpení, v horším případě znásilňuje a vraždí. Ani čestné výjimky Karel a Hubert nejsou jednoznačně kladné postavy, právě proto, že nedokáží svým ženám poskytnout lepší budoucnost.
Nenávistné odsouzení prezidenta Beneše, moravských sedláků v Perné nebo brněnské poválečné architektury jakoby ústy Gerty Schnirch pronášela sama autorka!
Vyhnání ale není špatná kniha! Mám za to, že je třeba připomínat zlé události pro poučení a varování příštích generací! Musíme si přiznat, že česká holubičí povaha je mýtus, že i náš národ má svoje “Zbrojováky“, kteří krmí zlé vlky, a hojí si komplexy na slabších, kteří se nemohou bránit.
Na druhé straně je potřeba pravdivě vysvětlit příčiny a následky, ne vzbuzovat dojem, že se český národ, vy nebo já musíme stydět, omlouvat nebo dokonce finančně kompenzovat odsun Němců! Vždyť ty majetky, o které se sudetský landsmanšaft pravidelně hlásí, možná před válkou patřily vyhnaným Čechům, nebo Židům, kteří zmizeli v koncentračních táborech Třetí Říše!
Česko-německá deklarace z roku 1997 měla nastolit nové vztahy mezi našimi národy založené na historickém vyrovnání, sdílení stejných demokratických hodnot a vzájemném respektu.
Nakolik se to podařilo, nechť každý posoudí sám optikou událostí posledních let, kdy si německá vládnoucí garnitura pozvala do země lůzu ze zemí třetího světa, před vlastním národem skrývá problémy s tím spojené, a okolní země výhružkami nutí, aby se na tom podílely!
Démon alkohol
Jack London
Co si o něm myslí Jack London?
"Nesmíme však zapomínat, že Démon alkohol dovede měnit svou podobu. Právě tak jako ke slabým a vyčerpaným obrací se i k těm, kdo hýří silou a mají přemíru životnosti, anebo naopak k těm, kdo se nudí a zahálejí. Vezme si pod paží kohokoli, ať je v jakékoli náladě. Síť přeludů dovede rozprostřít nad každým člověkem. Za uhasínajíci světlo dá nové, za holou skutečnost dá pozlátko iluze a nakonec oklame každého, kdo si s ním zadá"
Co si myslí Charles Bukowski?
„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“
Co si myslí o Démonu alkoholu neznámý poslanec?
"Tedy, pokud máte na mysli ten ďábelský lektvar, který ničí duši i tělo, likviduje rodinný život a morálku jednotlivce, tak jsem naprosto proti! Pokud ovšem myslíte onen božský elixír každovečerního potěšení, tu ochranu proti ledovému zimnímu větru, lahodnou tekutinu, jejíž spotřební daň tak štědře přispívá do veřejných rozpočtů na financování zdravotnické péče, tak potom jsem samozřejmě pro!"
A co si myslí heavy66?
Dokud nepřečtete Démon alkohol, nevíte o pití nic! Výborná kniha!
Spad
František Kotleta (p)
Po jaderné válce si konečně Pražáci a Brňáci nemají co vyčítat! Díky, Františku!
