heavy66 komentáře u knih
„Chtěla bych je všechny jejich jmény oslovit,
ale seznam zabavili, kde ta jména vzít!“
Verš z básně Requiem Anny Achmatovové, ruské básnířky, o anonymitě obětí stalinských represí, mě zaujal hned na začátku knihy.
Ale dál jsem četl dlouho, hodně dlouho, s přestávkami, abych dokázal vstřebat statistiku milionů vyhnaných, vyhladovělých, zastřelených, zplynovaných, pohřbených v masových hrobech pro šílenství dvou mužů a jejich zločinných režimů
Teprve po přečtení pochopíte ten obrovský rozsah výmyslů a lží o historii 20. století, kterými nás ve škole krmili až do roku 1989.
A také jasné důkazy o východoevropském antisemitismu, na který by většina zdejších zemí chtěla zapomenout, a Polsko si dokonce udělalo vlastní zákon s trestní odpovědností pro každého, kdo by chtěl polský antisemitismus připomínat.
Můžete myslet dialekticky a tvrdit, že „situace je tím lepší, čím horší se zdá být navenek“, ale pravdu trvale umlčet nelze.
Zatímco adorování nacismu a Adolfa Hitlera je trestné ve většině zemí Evropy, Stalina a komunismus je možno oslavovat beztrestně, a to je nebezpečné! Národ, který se nepoučí z vlastní historie, je odsouzen prožít ji znovu.
Vztahy mezi Brnem a Prahou jsou na bodu mrazu a pražský magistrát přehlídkou lumpů a kariéristů. Alice prosazuje Michálkovu doktrínu a oklikou přes Hamburk vyráží osvobodit Prahu, na rozdíl od sovětských tankových jednotek tentokrát po vodě. Moc pěkné postapo, i když sem tam příběhu musela pomoci šťastná náhoda!
Na knize mě zaujal název i obálka, a těšil jsem se, bohužel marně, že autor pošle upíry do skutečných historických reálií stalingradské bitvy, třeba do boje o stalingradskou sýpku, Pavlovův dům nebo traktorový závod, a zapojí do děje skutečné postavy, německé a sovětské velitele. Vadily mi příliš časté vulgarismy a sexuální scény. K podobnému druhu literatury jistě patří, ale tentokrát byly samoúčelné a příběh nikam neposouvaly! Stalingrad u mě zklamání a slabší průměr!
Četl jsem první české vydání Duny v roce 1988, po třiceti letech ji čtu znovu, a snad konečně začínám tomu fascinujícímu příběhu rozumět. Kde vzal autor inspiraci k románu, jehož filozofický přesah z něj dělá mnohem víc než jen obyčejné sci-fi? Arabské motivy a názvy jsou v textu zřejmé!
Caladan, kde voda padá z oblohy a stéká po povrchu v širokých řekách, to by mohla být Anglie.
Vysušený a rozpálený Arrakis je Blízký východ a severní Afrika. Tam vládne padišáh imperátor a Harkonenové, to jest Osmanská říše.
Fremeni nebo lépe freemeni jsou arabské kočovné kmeny, beduíni, kterým britský voják Thomas Lawrence, zvaný Lawrence z Arábie pomáhal úspěšně řídit povstání proti Osmanům v letech 1916-1918!
To je dost podobné Paulu Muad’Dibovi, který vede pluky fremenů proti padišáhovi pod černo zeleným praporem Atreidů. Mimochodem tyto dvě barvy jsou výrazně zastoupeny na vlajkách Sýrie, Jordánska a Iráku, kde Lawrence z Arábie působil.
Pak je tu koření těžené z písku (ropa), Gilda přepravců, která z koření bohatne (OPEC, založen 1960), píseční červi (?), Bene Gesserit (??) a další děje a postavy, které nezapadají do mého promyšleného scénáře….
Třeba je to opravdu jen příběh ze vzdáleného vesmíru, a podobnost naší planetě je čistě náhodná!
Je zajímavé, jak výborné romány z Divokého Západu dokáží napsat Evropané! Karel May nebo Wieslaw Wernic.
Na náměstí v Bruntále zastaví u chodníku poslední typ Škody Superb. Dva chlápci v jednobarevných košilích s dlouhými rukávy, tmavých kalhotách a naleštěných polobotkách vystoupí a beze slova kráčejí k místnímu řeznictví. Otevření dveří nedoprovází tentokrát cinkot zvonečku, ale temné údery řeznickou sekyrou. Za pultem stojí zamračený chlap v řeznické zástěře a porcuje flákotu syrového masa. Kapky krve cákají na bílé obkladačky. Odkládá sekyru a s tázavým pohledem k návštěvníkům mlčky brousí dlouhý řeznický nůž.
„Jste pan…?“, začne mluvit ten v bílé košili.
“Nejmenovat!“, vyštěkne řezník. „Vy víte, kdo jsem já, a čekám, že mi řeknete, kdo jste vy a co tu chcete?!“
„Pracujeme pro IT oddělení jedné velké průmyslové společnosti a jsme pověřeni nabídnout vám obchod!“, chlápek v růžové košili upírá na řezníka pevný a energický pohled
„Jaký obchod, IT technologiím rozumím jako koza petrželi, to jest vůbec!“
„To je v pořádku,“ pokračuje pan Růžový, „od vás potřebujeme příběh. Budou v něm IT technologie, naše výrobky, zločinná konkurence a vaše magie, démoni, zombie, vúdú a tak. Jen tam tentokrát nebude sex, nějaké jiskření možná, ale žádné porno, na které jste zvyklý!“
„Jakmile si plácneme, sdělíme vám další podrobnosti!“ přidává se pan Bílý.
Řezník zamyšleně hledí výlohou na pusté náměstí, na které padá podzimní soumrak.
„Tak dobrá,“ řekne po chvíli, „ruku na to!“ Natáhne obrovskou dlaň s chlupatým předloktím směrem k návštěvníkům a pevně stiskne ruku pana Bílého.
Dohodu zpečetí další úder sekyrou, stříkající krev, jekot pana Bílého a šílený řezníkův smích….
V Norsku je nedostatek pachatelů i obětí, což suspendovaný Harry Hole využije, aby se dostal až tam, odkud není návratu. Obvyklé schéma, vražda, podezřelý, podezřelý, viník, se rozplývá v mlze, studeném dešti a tající sněhové břečce na zelené míli, a Harry zjistí, že mnohem těžší než vstoupit podruhé do stejné řeky, je vylézt z ní ven, a že nůž do zad nám často vráží ti, od kterých bychom to nikdy nečekali!
Užitečná faktografická publikace o nedávné době temna našeho národa. Detailní popis kdo byl kdo - osobnosti, organizace, hrdinové i zrádci národa, a hlavně jména těch, kteří byli zabiti okupanty, aby jejich tragická a zbytečná smrt nezůstala zapomenuta. Doporučuji Grospičovi k poučení, jak to bylo s těmi dopravními nehodami!
Kniha začíná skvěle vygradovanou svatební scénou, pak budování zápletky v zajímavém prostředí Dolní Sněmovny dovede děj až k Zločinu! Druhá polovina popisující hledání Zločince je rozvláčná a pocitová - koně, děti, hříchy otců, naušnice, socialismus a Charlotte. Finále je napínavé a odhalení ne až tak překvapivé! Jen ten vztah mezi Cormoranem a Robin se autorce nedaří eskalovat. Škoda, snad v dalším díle! Smrtící bílá - u mě dobrý!
Sympaťák Ollie na začátku drží děj na vodou silou své osobnosti, naštěstí v druhé půli příběh získá typický mcbainovský střih, jednotlivé části se jako obvykle propojí v zajímavé finále, kdy zločinci kapitulují před partou oblíbených detektivů. Dobrý způsob jak doplnit dvanáctou položku čtenářské výzvy!
Stanislav Kostka Neumann!
Anarchistické a revoluční verše, lesy, vody a stráně bych od něj čekal, ovšem erotiku říznutou satanismem ne, o tomto autorově díle jsme se ve škole neučili!
"Ohněm a mečem dobyl jsem tvé srdce,
v hrudi cítil tlukot temného zvonu,
Ohněm a mečem dobyl jsem tvé srdce,
tepny jak struny praskaly mi v těle,
Ohněm a mečem dobyl jsem tvé srdce,
horkost sežehla mou vyprahlou kůži,
Ohněm a mečem dobyl jsem tvé srdce,
v ústech jsem cítil slanou příchuť krve,
Ohněm a mečem dobyl jsem tvé srdce,
tvářemi zachytil tvé horoucí slzy,
Ohněm a mečem složil jsem hold,
vládci svobodných lidí,
nejkrásnějšímu z andělů!"
Šachové figurky jsou složitější než ta nejsložitější šachová partie! Fin ty průšvihy snad přitahuje! A s ním všichni jeho kamarádi, minulé i současné milenky, celá rodina, blízcí i vzdálení příbuzní, prostě každý na koho se podíváš na těch studených, deštivých a zamlžených Ostrovech! A o tom to je. V takovém počasí se nic pěkného ani stát nemůže!
Čtyřverší napsal Villon v pařížském vězení, odsouzen k smrti oběšením
"Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší;
ať pozná, oč je zadek těžší."
Tuhle krátkou mám z jeho balad nejraději, protože o něm vypovídá víc než sáhodlouhé rozbory a referáty.
Byl to rebel a optimista lehké mysli, s vytříbeným citem pro černý humor!
"Máte nějaký vzkaz lidem Země?"
"Ano."
"Jaký?"
"Ahoj, lidé Země!"
Per Aspera Ad Astra - Zajímavé, Napínavé, Uvěřitelné, Fascinující!
Naše druhová agresivita, která člověka na Zemi pozdvihla na vrchol potravního řetězce, nám při setkání s dokonalejší mimozemskou civilizací může být nebezpečná!
A politika, ta je nebezpečná vždycky!
Příběh vojáka, který prožil celý svůj život během tří týdnů dovolené. Příběh smutný, s nepatrnými záblesky naděje a tragickým koncem. Vztah Ernesta a Alžběty mi připomněl Winstona a Julii v 1984.
Erika v případu Plaváček plave více než obvykle, proto se jí všichni snaží pomoci. Nejdříve napoví sousedka Alison, která věší prádlo nad kuřárnou, a chtěla by sežrat Jasona Stathama. Erice nápověda nestačí, tak musí pomoci kolega, který nosí na klíčích lego panáčka, a manželka mu denně mění vlasy (panáčkovi, ne manželovi). Erika konečně prozře, ta podoba, oči, nos, lícní kosti! Jak říkával inspektor Trachta, „je-li na místě činu univerzální dědic, vyšetřování prakticky skončilo!“ Stačí jen letmo mrknout do evidence obyvatelstva a hned je všechno jasné! Chladnokrevně není detektivka, ale směs černé, červené a duhové knihovny! Za originální způsob rozchodu hlavních hrdinů nějakou tu hvězdičku přece jenom dávám!
Hned na první stránce knihy naloží autor vážené čtenáře do závodního auta, a ďábelskou rychlostí je proveze serpentinami prvních stopadesáti stran příběhu. Pak vás vyklopí před hlavním vchodem do soudní budovy ve Flint City, takže se pořádně praštíte do levé strany hrudi, zhruba tam, kde se nachází vaše srdce. Chcete skočit zpátky do sporťáku a dozvědět se, jak to bude dál, jenže zjistíte, že dál se jede v kolečkovém křesle Lovie Boltonové, a ten příběh, který vás na začátku tak zaujal, už jste někdy předtím četli!
A hele, první komentář od chlapa, navíc inženýra!
Fejetony jsou typu "já jsem normální, a všichni okolo jsou blázni!" Krátký formát s více či méně výraznou pointou je v pořádku. Úsměv ano, ale salvy smíchu u mě nevyvolaly. Zajímalo by mě, zda Iva je skutečná osoba nebo je to autorčino alter ego?!
Komisař Durman je stvořen ze stejné esenciální matérie jako slavní kolegové, inspektor Trachta, Franta Bidlo ze Spojených států žižkovských, Léon Clifton nebo Nick Carter-Ledvina. Dopadení kriminálních živlů je pro ně nejvyšší motivací a metou, lhostejno zda se jedná o kanibaloidní rostlinu či Nový světový řád. Díky svému úchylnému stvořiteli, (což lze jasně dokázat postavou daguerrotypického priapografa Vnislava Utruma), komisař navíc obdařen neutuchající sexuální apetencí, která přesahuje hranice věku, rasy, techniky a následků. Celý tento duševní sekrement posypán kořenící směsí surrealistického vnímání obecných jevů podle Borise Viana, a doslazen speciálně upraveným bílým cukrem z ruzyňského cukrovaru barona Sulz-Rossoll dAspiq!
(Při letu Samoletem českým nad bojištěm u Hradce Králové podařilo se komisaři Durmanovi a kamnáři Kadeřávkovi pořídit unikátní záznam rozhovoru vrchního velitele pruské armády generálplukovníka von Moltke s pruským králem Vilémem I. o bitvě v lese Svíb)
"Majestät, ich habe Ihr 27. Regiment geschickt, 3000 Männer mit 90 Offizieren in diesen verdammten Wald und kaum 300 leben von ihnen auf den anderen!"
"Und was ist mit all den Teufeln mit den anderen passiert, General?"
"Wir wissen es nicht, mein Herr! Ich habe dem Freiwilligen, der es herausgefunden hat, 100 Gold angeboten, aber keiner Ihrer Soldaten hat den Mut gefunden! '
"Was ist mit dir, General?"
„Ich, Sir? Ich hatte andere Aufgaben! Ich musste den Österreichern helfen, diesen Kampf zu verlieren! '
„Vaše Veličenstvo, poslal jsem do toho prokletého lesa váš 27. pluk, 3000 chlapů s 90 důstojníky a na druhé straně z něj vyšlo sotva 300 živých!“
„A co se, u všech čertů, stalo s těmi ostatními, generále?“
„Nevíme, můj pane! Nabídl jsem 100 zlatých dobrovolníkovi, který to zjistí, ale nikdo z vašich vojáků v sobě nenašel odvahu!“
„A co vy sám, generále?“
„Já, pane? Já měl jiné úkoly! Musel jsem pomoci Rakušanům prohrát tuhle bitvu!“