heavy66 komentáře u knih

Už se vám stalo, že jste po shlédnutí kulturního pořadu chtěli herce zabít? Určitě ano! Ovšem pouze v 87.revíru to někdo doopravdy udělá!

Znáte šest největších nepřátel socialismu v Československu 70. a 80.let?
Jaro, léto, podzim, zima, imperialismus a Plastic People of the Universe!

Texty a hudba kapely, které se komunisti stokrát báli jak čert kříže, nejsou na čtení ani poslech jednoduché.
Mám rád album Co znamená vésti koně, s temnou modlitbou za ruského básníka Osipa Mandelštama, který zemřel ve stalinském lágru!

jsem sám Osip a hostinská a hospoda jeho
sám utrápení a utracení všeho
a jeho bába svíčková umodlená a usouložená
bo žízní po životě v ráji v háji
v báni budeš sedět a truchlit
tak se pusť háčku nebo zalovím
a píchnu a říznu
a pusť krev za odpuštění našich hříšků brácho
pomodli se ať neupadnem v pokušení tě tady zmalovat
těmadle rukama jsem vychoval dvanáct pacholků
a nosil vodu do rozžhavený hlavy mološí matičky vlasti
a tobě rostou kozlí rohy nevděčníku
amen pravím tobě
nebude více zatvrzelosti a zlosti
nebude nebe nebude tebe nebude
vozíš se dlouho na ocase mé trpělivosti
a stín můj jako stín tvůj
vrahu hvězdo anděli strážný čerte a potomku
zlořečím a proklínám tě a ty se držíš
válíme se oba v bahně i v mracích
pláčeme oba nad sebou stejně
ty víc ne já víc ty lépe ne já lépe
sedíme spolu v cele u řeky s nadějí na neshledání
na návrat
na cestu
kádáš

55 28.03.2021

Čtyřicet miliónů diváků sleduje komikovu smrt v přímém přenosu, a Bert Kling sleduje hezkou blondýnku, kterou obtěžuje neodbytný nápadník. Čtivé a napínavé!

53 23.02.2021

Kolem její osoby je spousta nejasností, ale na její smrti nakonec nic divného není!

47 20.02.2021

Andělé na stromě, Sophiina volba v redakci konzervativního deníku nebo Ďábel promlouvající skrze božskou autoritu. Cestuji sama! To je šílené, co se těm Norům honí v hlavě, absolutní deprese, temnota mysli a duše! Psychiatři v Norsku prožívají zlaté časy!
Bjorkův opus by se dobře vyjímal na filmovém plátně. Musí se toho ale ujmout nějaký zkušený hororář, hlavně ne Tomas Alfredson, který promarnil příležitost s Nesbovým Sněhulákem! Moc pozitivních momentů kniha nemá, ale něco přece – Torbena a Tobiase, paní učitelku a Lukasovo závěrečné Opus Dei!

96 13.02.2021

Spousta zajímavých informací, jmen a událostí, které jsem neznal. Pobavil mě televizní kazatel Jimmy „Reptile“ Swaggart a jeho eskapády s lehkými děvčaty, i když o něm už jsem dříve slyšel. Zajímavým jevem, kterému nepřikládám zvláštní důležitost, byla zvýšená spotřeba bourbonu v průběhu četby!
Po přečtení knihy začínám rozumět hnutí Black Lives Matter. Neříkám, že souhlasím, ale dokážu pochopit! Kdyby mi někdo 200 let ubližoval a státní moc, u které jako řádný občan doufám ve spravedlnost, na to kašlala, taky bych se naštval! Tak jako rodina černošského policisty, kterého tento týden odmítli pohřbít v Louisianě s argumentem, že hřbitov je „only for white“! Amerika je nemocná, a díky silnému vlivu bigotních církví ji uzdravení hned tak nečeká!

56 30.01.2021

"Jen mrtví se dočkali konce války" - citát řeckého filozofa Platóna mě pronásledoval po celou dobu četby Nikulinových válečných zážitků.

56 30.01.2021

Vesmírná odysea je fascinující příběh, jeden z nejlepších scifi thrillerů, které jsem kdy četl. Poprvé, někdy v sedmnácti letech, mě útlá kniha pohltila, a když jsem se po několika hodinách vrátil z výletu k Saturnu, nemohl jsem pochopit, že ležím doma na gauči, otevřeným oknem svítí do pokoje slunce a slyším lidské hlasy.

Mám rád brak - knihy Františka Kotlety, filmy George Romera a muziku Cannibal Corpse, ale tohle je pro mě never more! Stacy straší ve vagíně a Carltonu Mellickovi ve věži. Jeho prvotina je nudná a otravná blbina, kterou mohu doporučit tak chovancům ústavu pro sexuální devianty. Jedna*, že jsem se občas zasmál. Moc často ne!
(omlouvám se všem váženým čtenářům, kterým se to líbilo!)

43 16.01.2021

Pokud Jo Nesbo napíše román o dvou bratrech, okamžitě vám dojde, které bratry má na mysli. O chvíli později to sám prozradí, i když důkaz maskuje rodnými jmény prezidentů a ministrů! Pak přemýšlíte, jak naroubuje klasické téma na současný norský venkov, a zjišťujete, že idylka bratrské lásky v lůně horské přírody pomalu přerůstá v podivnou směs osob, vztahů a dějů. Máte pocit, že vás marasmus nezkažené vesnické morálky vtahuje jak smrdutá bažina, a nechtíc připustíte, že to happy endem asi neskončí!
A když opravdu dočtete až do konce, a váš předpoklad se …… (nechci spoilovat), uznáte, že to vůbec nebylo špatné, ale že na rozdíl od Syna zde není motivace klíčových postav ve vztahu k biblické předloze jasná, a že by to autor mohl váženým čtenářům laskavě dovysvětlit!

68 02.01.2021

Podobně jako u Satanovy dcery mě zajímá, zda je román pouhou paranoidní vizí šíleného spisovatele ujíždějícího na lysohlávkách, kterého pronásledují hračky, jimž v dětství ubližoval, nebo je kříženec člověka a pandy nastaveným zrcadlem aktuálním 40 druhům pohlaví? Nebo snad kritikou pokusů s genetickými úpravami lidí, zvířat, potravin?
Každopádně celé je to masakr, a závěr s nečekaným odhalením, to už je hodně silný matroš!

39 01.01.2021

Nemohu pochopit, jak Leningraďané přežili blokádu? A když přežili, jak si zachovali zdravý rozum? A pokud je milosrdná pomatenost mysli nezbavila zlých vzpomínek, jak dokázali žít dál? Ano, vím, že statisíce nepřežily, tisíce ztratily zdravý rozum a mnozí nedokázali žít dál!
Jako dvanáctiletá Táňa Savičeva, jejíž deník, zmíněný v knize, je pro mě symbolem utrpení lidí v Leningradu.
Tánin deník má devět stran. Prvních šest obsahuje jméno a datum úmrtí Tániny sestry, babičky, bratra, dvou strýců a matky. Na zbylých třech jsou tato slova - "Savičevovi umřeli...Všichni umřeli...Jediná Táňa zůstala."
Je těžké představit si fyzickou a duševní trýzeň malé holky, která zůstala sama ve válkou zničeném městě. Přečetl jsem hodně knih o válce, ale málokterá je tak působivá jako devět stránek Tánina deníku!
Vysílenou Táňu nalezla v jejím bytě sanitární služba. Spolu s dalšími sirotky ji evakuovali z obleženého města. Lékaři se jí snažili pomoci, ale Táňa zemřela na následky tuberkulózy, podvýživy a hlubokého smutku

72 06.12.2020

Jak se pozná pětihvězdičkový román? Třeba podle toho, že se nemůžete od čtení odtrhnout, i když ciferník budíku notně překročil hodinu určenou k spánku. To bylo teda vstávání v pět ráno!
Slova paní Mornštajnové hladce splývají, obratně se skládají do vět, na bílé stránce přibývá řádek po řádku příběh. Příběh časově zpřeházený, jména postav a jejich role vám docházejí se zpožděním jako ve filmech Quentina Tarantina, ale tady není místo pro černý humor, tady není místo pro žádný humor, a žádný dobrý konec, žádné "vzali se a žili spolu šťastně až do smrti!"
Den za dnem plynou, díváte se na ně přes čiré sklo jak v mořském akváriu - temné město, tající sníh, tekoucí řeka, mlha, Hana, Rosa, Elsa u stolu v osvětleném okně. Chcete jim říct, aby se sbalily a vypadly hned teď, ale ony vás přes to sklo neslyší. Křičíte, máváte, snažíte na sebe upozornit, protože vy víte, co přijde, ale nedívají se na vás, žijí své životy den po dni a pomalu se blíží k černé propasti bez konce.
Děkuji, paní Mornštajnová, napsala jste dobrý román, dojemný a působivý, ale teď si přečtu něco veselého, třeba Gabru a Málinku, to je taková milá dětská knížka z dávných dob, z Valašského Meziříčí!

182 18.11.2020

Hodlám se začíst do Hany, pravděpodobně nejoceňovanější knihy na zdejší Databázi! Všechny ty nadšené, pětihvězdičkové komentáře zdejších čtenářů a čtenářek pro mě nejsou spoilerem, ale pozvánkou a výzvou pustit se do knihy co nejdříve!

87 17.11.2020

V polovině osmdesátých mě spolužák intelektuál vzal do filmového klubu na Tarkovského. Úplně mě to rozsekalo, nevěděl jsem, co si mám o filmu myslet! Neznám jiný příklad, kdy se film liší od literární předlohy víc než Piknik u cesty od Stalkera.
Knihu jsem četl možná rok po filmu, a rád se k ní vracím dodnes. Žádná prosovětská agitka, ale stručný příběh nabitý dobrodružným dějem, plný skepse, deprese, nihilismu, se zvláštním, alegorickým závěrem.
Poslední kapitola románu se přibližuje Tarkovského filmovému obrazu. Cesta Roda a Artura Pásmem za zlatou koulí je pro mě alegorií Křížové cesty, plná zastávek, pádů a utrpení, zpytování svědomí, oběti a vykoupení!
„Štěstí pro všechny, zadarmo, a nikdo ať neodejde s prázdnou!“

79 14.11.2020

„Démoni a kokotiny, přesně tohle chybí romantickým komediím" (citát autora)
Punková pohádka pro narušené děti a závadovou mládež nebo angažovaná společenská sonda do problematiky náboženské nesnášenlivosti a partnerského soužití, pocházejí-li partneři z výrazně rozdílných kultur?
Je tam od každého kus plus krvavě červená knihovna, ale dohromady to docela funguje, i přes krev, vnitřnosti a usekané hlavy mi to přijde takové lehké a hravé, to bude asi tím legem!

56 07.11.2020

Poslouchal jsem audioknihu na D5 mezi Prahou a Plzní a k soustředění za volantem vhodná není, a rozhodně ji nelze doporučit dětem a citlivým povahám! Hrůzné svědectví o nekonečné lidské nenávisti, zlu a smrti, o to hroznější, že je skutečné! Posléze jsem přeladil na zprávy z domova i ze světa, v porovnání s knihou hotový balzám na nervy.

50 31.10.2020

Pokud porovnám Černou neděli s podobně zaměřeným románem Pátý jezdec-strach dvojice Lapierre, Collins, pak Neděle hladce prohrává, ale pomohla mi dokončit letošní čtenářskou výzvu, takže ji beru na milost.

39 31.10.2020

(SPOILER) Podle Národního centra pro pohřešované a zneužívané děti je ve Spojených státech každoročně hlášeno přibližně 800.000 pohřešovaných dětí. Většina se najde. Tisíce nikoli. Tak kde jsou ty, co se nenajdou? V Ústavu!
Někteří vážení čtenáři reklamují, že je nový King nevyděsil. Přitom je to o pokusech na dětech, jak z dílny Anděla smrti v Osvětimi - já vyděšený jsem! Vyděšený a potěšený, jak Mistr opět mistrovsky zpracoval svoje oblíbené téma mimosmyslového vnímání!

81 03.10.2020

Přiznávám, že přečíst klasiku Babičku jsem nikdy nenašel odvahu, ale V zámku a v podzámčí je čtivý drsný sociální horor!

57 20.09.2020