heavy66 komentáře u knih

Skvělá kniha, jako většina Fanánkových textů! Opileckým výtržnostem Franty Vrány na benzínových pumpách nebo popisu natáčení klipu Průša je úchyl jsem se smál nahlas!
Punk is not EET !

35 15.05.2019

Dobře napsaná kniha, zajímavé informace, zajímavé fotografie. Jen se mi zdá, že autor není úplně nezaujatý historik, že tak trochu Waffen SS fandí a obdivuje!

25 27.04.2019

Přečetl jsem to za den a moje pocity oscilovaly od smíchu, přes nevěřícné kroucení hlavou, až po znechucení!
A vzpomněl jsem si na tématické básničky z Občanského průkazu :

,,V přeplněné tramvaji,
frotéři se mačkají!
Ke štěstí jim totiž stačí,
když se na ně někdo tlačí!
Výhradně z těch důvodů,
nechybí v Májovém průvodu!"

,,Už to šustí, už to chrastí.
Z křoví lezou pederasti,
znásilnili za lesem, tajemníka SSM!"

30 09.03.2019

Příběh je kombinací dvou pravidelně se střídajících pohledů na Ostravu a její obyvatele.

Současná Ostrava – Bo je taková ostravská Lara Croft. Hrabe se v minulosti, sice po přechodu, ale se speciální makulou a výcvikem likviduje nepřátelské agenty nožem, puškou nebo holýma rukama jak na běžícím páse. Ačkoliv dostane každou chvíli na budku, zvládá všechno bez větších problémů. Maličko přitažené za vlasy, ale číst se to dá! Jen ta denní frekvence močení je už nad rámec povinných informací, které by měl autor váženým čtenářům o hlavním hrdinovi sdělovat!

Protektorátní Ostrava – o ní mi vyprávěla babička, která zde prožila celý život. O tom, jak cákali inkoust na bílé podkolenky Hitlerjugend, o tom, jak gestapo přišlo do krejčovské dílny pro její kolegyni židovku, nebo o ostravském gestapákovi s přezdívkou Černý Willy (skutečná postava v knize, Wilhelm Kampf). Když ho v roce 1946 pověsili, lidé si prý sahali na jeho vysoké černé boty pro štěstí.
Na www.ustrcr.cz lze najít článek o dalších postavách ostravského gestapa i odboje zmíněných v knize - Magdaleně Siwy, Antonu Steindorfovi (v knize Anton Steif), nebo Tamaře. Úřadovna gestapa zpočátku sídlila ve vile na Sadové 3.

Na konci se obě dějové linky protnou v docela zajímavé finále. Sice na něm hodně zapracuje náhoda, ale budiž! Ostrava forever!

49 28.02.2019

Začalo to jako nevinné nedělní ráno v portorikánský čtvrti. A postupně se začínají věci měnit, a většinou k horšímu....
Příběh se mi líbil, jsou z něj cítit autorovy sympatie k místním lidem a hluboká znalost prostředí vyloučených lokalit velkoměsta.

33 21.02.2019

Hluchý stárne a blbne, a už podruhé dělá stejnou chybu. Nakonec jako obvykle zmizí, tentokrát bohužel natrvalo. Jsou teď někde spolu s mistrem McBainem a užívají si zasloužený odpočinek. Škoda takového sympatického záporáka!

Sedí Stephen King po ránu u stolu, hrnek kafe, v televizi zápas Red Sox, s tužkou, čistým listem papíru a přemýšlí.

“Tak koho dneska necháme umřít?
Třeba všechny, kteří přijdou na maturiťák! Moment, to ne, to už jsem kdysi napsal.
Nebo všechny, co odejdou ze supermarketu! ….Ba ne, to už tady bylo.
Co třeba všechny, který zavolaj mobilem?! ….Hmm, to je taky starý.
Ha, ha, jednou jsem pro změnu nechal obživnout ty, co se dostali až na indiánský pohřebisko!“

V tu chvíli strčí do místnosti hlavu nejmladší synek Owen.
„Hele, tati, máma vzkazuje, že ti hrozně řve televize a ona nemůže spát! A že jestli to neztlumíš, stane se něco hroznýho!“

„Mám to“, raduje se King senior, „necháme všechny ženský pořádně vyspat!
A aby je nic nerušilo, zabalíme je do kokonu jako můry! A kdo je vyruší, zažije něco nepříjemnýho! Owene, hochu, nikam nechoď, pomůžeš mi s tím!“

P.S. možná se vám to bude zdát těžké, ale pokud knihu dočtete do konce, uvidíte zvláštní strom s obrovskými kořeny, který nikde jinde neroste, potkáte bílého tygra, papoušky a mluvícího lišáka. Pokud knihu dočtete do konce, učiní vás lepšími, zbaví vás vzteku, vrátí vám rovnováhu a chuť udělat někomu radost. Vím, co říkám, udělal jsem to!

56 09.02.2019

Autor se snaží do posledního dechu přesvědčit váženého čtenáře, že nepoužil svůj obvyklý scénář!
Do případu brutálních vražd přidává řadu populárních témat, jako je nedůvěryhodnost sociálních sítí, honba za úspěchem a odcizení člověka v industriální společnosti, péče o historické dědictví předků, třídění odpadů, nebo úplatkářství ve veřejné správě!
Výsledkem je příběh s dopředu známou identitou vraha, přesto však napínavý, jde-li o záchranu nevinných obětí na poslední chvíli. Vrcholem ošklivosti je scéna v kině. Takto dokáže vztah mezi mužem a ženou popsat snad jenom Robert Bryndza!

48 26.01.2019

Pozor, budete-li číst můj komentář, může dojít k prozrazení části děje!

Mrtvá zóna není typická kingovka. Není to čistý horor s nadpřirozenými ději, jak bývá u Mistra časté. Spíše velký společenský román nebo politický thriller, který se odehrává v mém oblíbeném místě, kde jsem nikdy nebyl a kam se nikdy nepodívám, v Maine!
Horor je to samozřejmě také, zvláště sériové vraždy dívek v Castle Rocku. Při prvním čtení jsem v této části zažil strašidelné dejavu. John přijíždí do Castle Rocku, na stanici se seznamuje se zástupci šerifa Bannermana, a pak spolu jdou na místo poslední vraždy. John se dotýká lavičky, kde vrah seděl a najednou ho uvidí ve své mysli, temnou postavu v černém plášti! „Jsem hladký, hladký jako úhoř, nikdy mě nechytíte, vyklouznu vám jako úhoř!“ V tom okamžiku absolutně zabraný do děje jsem najednou věděl, kdo je vrah, znal jsem jeho jméno! Zaplavil mě intenzivní a pěkně děsivý pocit, že jsem v tom zasněženém parku s nimi a vrah se ke mně blíží. O pár stránek dál se jméno skutečně potvrdilo, a já si nedovedl vysvětlit, jak jsem ho mohl znát dopředu?!

Mrtvá zóna je dějově velice bohatý příběh, oplývá řadou propracovaných historek a detailů, od záchrany bytu Eileen Magowanové, hledání matky Sama Weizaka až po požár v Cathy’s. Příběhem prolíná politická situace v USA druhé poloviny 70.let, známá jména Gerald Ford, Jimmy Carter činí příběh ještě přitažlivějším, civilnějším a uvěřitelnějším. Bůh nedopřál Johnovi normální život, ženu, děti, Bůh si ho vyvolil pro svůj vlastní záměr, a John jeho úkoly plní, pomáhá a chrání, a sklízí jen nevděk a nenávist, až do hořkého smutného konce…..

…“Jestliže byl tenhle jeho talent darem od Boha, pak je Bůh nebezpečný šílenec, jenž patří pod zámek. Jestliže Bůh touží po smrti Grega Stillsona, proč ho tam neposlal už při porodu, s pupeční šňůrou omotanou kolem krku? Proč ho neudusil kouskem masa při jídle? Proč ho nespálil elektrickým proudem, když přelaďoval rádio na jinou stanici? Proč ho neutopil někde na koupališti? Proč měl za Boha dělat špinavou práci zrovna Johnny Smith?“

Někdy mám pocit, že Američani si už svého Grega Stillsona prezidentem zvolili, ale jeho jméno mám v mrtvé zóně, takže vám ho nemůžu říct, a Johnny už stejně není, aby s tím dokázal něco udělat.

Na začátek malá jazyková lekce:
Terranova (z lat.) nová země
Damisch (z něm.) hloupý, ztřeštěný, zatracený

V seniorském věku mám smrti blíž než young adults, pro které je kniha určena. Díky za čtenářský zážitek, Vaše Ctihodnosti, přečetl jsem ji jedním dechem, už mi nezbývá ani jedna stránka, ani jeden den imunity!
Takže rychle nějaké citáty klasiků!
"Kdo žije rizikovým životem, kráčí kosení vstříc s otevřeným hledím!"
(z deníku Ctihodného smrtky Faradaye)
"Člověk je povinen žít s radostí. Kdo se radosti vzdá, bude pokosen!"
(z deníku C. s. Curieové)
"Jsem náhoda, osud, nesprávný čas a špatné místo! Jsem infekční nemoc, 11.září, vánoční tsunami, opilý řidič autobusu, žralok tygří, raketový inženýr!"
(z deníku C. s. Goddarda)
Se smrtkou se nevyjednává, a žádné prosby na ni neplatí. Proto prosíme Pána Boha, ať se za nás u smrtky přimluví. Někdy se to i podaří. Ale nikdy to není napořád!

Na závěr verše:
"Včera ráno přišla zubatá,
Povídá mi "Vem si kaťata,
Je čas, hochu, musíš jít hned se mnou,
Nebreč, žádný finty Smrtí nehnou."

P.S. Příběh mi připomíná Kohoutovu Katyni

58 06.01.2019

Příběh ztracené a nalezené Jessiky Collinsové je temný jako hlubiny v názvu. Londýn je tentokrát deštivý a zamlžený, stejně jako dvacet šest let staré okolnosti dívčina zmizení. V napínavém pátrání mezi vysloužilými pedofily, bývalými policisty a podivnými rodinnými vztahy si Erika sáhne až na dno svých sil. S pachatelem se tentokrát fyzicky střetne osoba, která je Erice velice blízká, a autor konečně přidává do děje i milostné vztahy pro většinovou komunitu čtenářů! Jen by mě zajímalo, jak byla tato kniha přijata v Irsku?

44 05.01.2019

V Londýně panuje horké počasí a pachatelem brutálních vražd je fantom, jak z románu Edgara Wallace. Napětí se brzy vytrácí s odhalením vrahovy totožnosti. Příběh má podobný scénář jako Dívka v ledu, Erika je pořád stejně neposlušná, svéhlavá, nedisciplinovaná, pachatelem znovu přímo konfrontována, a opět hraje velkou roli náhoda nemající s logikou mnoho společného. Autor do děje stále častěji vkládá vlastní sexuální a vztahové preference, což zbytečně odvádí pozornost od nosné linky příběhu. Celkově pro mě podprůměr!

41 05.01.2019

První případ detektiv šéfinspektorky Eriky Fosterové vypadá jako pokračování díky častým zmínkám předcházejících událostí. V Londýně neprší, ale mrzne, a příběh připomíná Muže, kteří nenávidí ženy, nicméně Erika je i přes nedostatek disciplíny, dodržování předpisů a úcty k nadřízeným, mnohem normálnější než Lisbeth Salanderová. Příběh je plný postav elegantních mužů s upraveným obočím a pevným zadkem, a nehezkých, obtloustlých, špatně oblečených a ostříhaných žen. Je to nezvyklé, ale holt každý jsme nějaký! Více mi vadí, že autor používá princip „deux et machina“, tj. řeší neřešitelnou situaci v ději zázračným zásahem na poslední chvíli a bez logiky. Do dobré detektivky tohle nepatří! Celkově pro mě průměr!

58 05.01.2019

Pomalý, nepříliš zajímavý příběh z islandského venkova, se složitými místními jmény a názvy, se doopravdy rozjede až v poslední čtvrtině. Pointa není špatná, ale prokousat se k ní mi trvalo nepřiměřeně dlouho.

24 05.01.2019

"Na kratičkou chvíli se jeho zrak střetl s Finovým, pak se beze slova otočil, klesl do prázdna a všude kolem něj se vznesli terejové podobní ohnivým andělům, aby ho odnesli do pekel."
Červená knihovna s noir atmosférou! Těch osudových odhalení bylo na můj vkus až dost, na druhou stranu je to napínavý, temný, mrazivý příběh zastřený dýmem hořící rašeliny, a popis tradičního lovu guga na An Sgeir je fascinující. Chlapi z Lewisu nebyli a nejsou žádné bábovky!

57 30.10.2018

"Ranaři zůstali stát u dveří. Vypadali jako sourozenci, ale při pohledu do jejich očí, sourozenci byli možná už jejich rodiče."
Guli daj, Joro-gumo nebo Iblis nejsou názvy želé bonbonů pro děti, ale jména nebezpečných démonů, se kterými se potýká Tomáš Kosek a jeho tým od Havany po Tokio.
Trochu slabší než Swingers party, ale bavilo mě to!

29 21.10.2018

Plukovník David Michálek zachraňuje svět!!
Když nás v roce 1939 přepadli Němci, česká armáda nebojovala. Když nás v roce 1968 navštívily spřátelené armády, česká armáda zase nebojovala.
Jsem pyšný, že v roce 2050 bude česká armáda statečně bránit Brno a bojovat proti nepřátelům i v zahraničí!
Našim vojákům pomůžou polepšené čubky, ukrajinské divoženky, japonská samurajka, nebo starý francouzský legionář!
Neboť jak vždycky říkal generál Schwarzkopf : „Jít do války bez Francouzů je jako jít na lov jelenů bez akordeonu!“
Trochu slabší než Poločas, ale dobrá oddechovka to je!

32 05.10.2018

1."Počkej, až řeknu banzai, jasný?" "Jasný, plukovníku," odvětila Nacumi.
"Banzai," zašeptal jsem. "Banzai!", vykřikla nadšeně Nacumi.
2."Víš, jako to říkal generál Špaček: Před popravou je nechte vychcat a nabídněte jim cigáro, protože ty pochcaný mrtvoly jsou pak strašně neestetický."
3."V Rusku, kurva, v Rusku. Všechno zlý přijde vždycky z Ruska!"
Před Brnem začíná být horko a plukovník Michálek vyráží s Alicí a Ryanem na brutální, krvavou a napínavou misi proti Měnitelům!

33 29.09.2018

Šéf nenechává na české kuchyni nit suchou, ale snad je motivován touhou něco zlepšit! Líbí se mi jeho názory, že restaurační byznys nemůže dělat každý, a když už ho dělá, měl by ho dělat pořádně. Kdo sledoval jeho pořad, zná řadu podniků, které je lepší nenavštěvovat, v tom je Šéfův přínos pro zdraví českého národa nesporný. S jeho kritikou základních stavebních kamenů české kuchyně mohu často souhlasit, jsou opravdu příliš těžké, hutné, tučné a nemoderní, například vepřo knedlo zelo nebo mastné bramboráky! Ovšem jedním z největších, ryze českých kulinářských zážitků z dětství pro mě vždy zůstanou babiččiny borůvkové knedlíky s cukrem, máslem a tvarohem, těm se žádný foie gras s křepelčím vajíčkem a černým lanýžem nevyrovná. A na smažený eidam s hranolky a tatarkou mi, Pohlreichu, nesahej, to je moje oblíbený jídlo!

31 23.09.2018

Bojíme se strašidelných filmů, vyprávíme si v bezpečí domova, co "hrozného" jsme kdy zažili, ale nebyli jsme ve skutečném pekle, jaké prožil autor této knihy. Nevadí mi jeho styl psaní, chápu jeho úsilí dostat ze sebe hrůzné vzpomínky, protože má vlastní fantazie se vzpírá představě tisíců zplynovaných těl, nebo padesátimetrové jámy, ve které hoří živí lidé, je to příliš hrozné, příliš neuvěřitelné. Finit hic Deo, finit hic humanity!

43 16.09.2018