Hebrey
komentáře u knih

Rozhodně čtivěji a zajímavěji napsáno, než publikace o Júliu Pántikovi ze stejné edice. Kromě strojeného nadšení ze socialistického režimu, které bylo povinné, bych snad vytkla časté opakování některých slovních spojení a výroků.


Jako životopis herce je kniha málo čtivá. Své si v ní možná najdou pamětníci, kteří J. Pántika viděli naživo ve většině jeho rolí, a možná ještě divadelní kritici. Čtivost navíc narušuje i silná tendenčnost tetu, což je v 60. letech pochopitelné, leč u drtivé většiny knih z období socialismu to je víc na škodu. O to ale více překvapí, že měl autor odvahu tehdejší strohost a schématičnost tehdejšího divadelního umění i
kritizovat.


Dobří životopis to nemají lehké. Musí na toho, o kom píší, vybalit nejen to známé a ideálně pozitivní, ale i jeho chyby, prohřešky a nedostatky. Jaroslav Marvan byl bezesporu skvělý herec, jakých bylo je a bude málo, dokázal zahrát velice rozdílné role. V osobním životě se ale dokázal občas chovat velice zbaběle, prospěchářsky .... Za to ale autoři knihy nemohou. Z literárního hlediska je kniha napsaná skvěle.
A protože autoři knihy jsou dva, pro mne znamená i splnění bodu výzvy.


Hodnotit a okometovat tuto trilogii jako celek není tak jednoduché. Pokud mám hodnotit styl psaní, jazyk, slovní zásobu atd., pak je kniha jednoznačně čapkovsky skvělá! Na druhou stranu to asi není, z mého pohledu, nejzdařilejší z Čapkových děl. Hordubal je velice dobrý, začátek se sice trochu vleče, ale postupně nabere grády a ta detektivní zápletka na konci určitě spraví chuť. Povětroň ale nebyl můj šálek kávy. Ty úvahy jednotlivých postav byly na mne poněkud zdlouhavé. Obyčejný život je velice zajímavý, stojí za to se nad některými úseky zamyslet i z pohledu vlastních zážitků a zkušeností, ale některé myšlenky a úseky příliš často opakují. Zkrátka je to skvělé, ale má to mezery.


Malý princ patří mezi těch několik knih, které jsem přečetla vícekrát. Je asi jedno, kolikrát to člověk přečte, vždycky v Malém princi objeví něco nového.


Vlastně jsem to ve skutečnosti nedočetla. Především je kniha dost chaoticky napsaná.


No já nevím. Mám poněkud smíšené pocity a kdyby šly dávat půlhvězdičky, dám 3,5. Číst se kniha dala, to ano, někde zhruba ve druhé polovině jsem dokonce měla dojem, že je to i trochu napínavé.... ale to je asi tak vše. Anotace slibuje tragikomedii, satiru až grotesku. Tak asi dvakrát jsem se trochu zasmála, ale do satiry to má daleko. První dvě čtvrtiny jsou v podstatě o ničem. Brenda, kterou má čtenář nejspíš litovat a stát na její straně, mi lezla na nervy a po celou dobu jsem se nemohla ubránit pocitu, že je úplně "blbá" Přiznávám, že toho o životě anglické smetánky 30. let mnoho nevím, ale některé momenty mi připadaly nesmyslné. A i konec byl docela divný. Jako oddechovka to ale jde.
Kniha začíná otázkou, takže pro mne je slněním posledního zbývajícího bodu výzvy 2017.


Už dávno nejsem cílová skupina :) Můj syn si tuto knihu vyžebral a mne zaujalo provedení i docela vkusně vyvedené ilustrace, tak jsem si řekla, že si jí přečtu také. (Navíc se vlastně odehrává v budoucnosti, takže do výzvy nemusím sahat po klasickém sci-fi). Musím uznat, že na dnešní dobu je to deocela hezká, zajímavá i trošku napínavá dětská knížka s docela pěknou nenásilnou zápletkou.


Rozhodně to není špatná kniha a jistě stojí za přečtení. Jakmile se čtenář prokouše úvodem, je dokonce i napínavá. Hlavní problém, na který se autorka snaží poukázat, je žel nadčasový a v různých podobách přítomný nejen v USA ale po celém světě. Poněkud na škodu je právě příliš dlouhý úvod, v němž se dva roky a téměř polovinu knihy nic zásadního neděje. Samotný pokus vyprávět "dospělý" příběh z pohledu dítěte, je jistě uznáníhodný, přesto to díky němu místy trochu "drhne". Do chvíle, než se začne rozvíjet hlavní děj, tak román působí spíše jako nepovedená dobrodružná knížka pro děti.


Hlavní důvod, proč jsem knihu vlastně otevřela, byl, že začínala otázkou a tak jsem se milně domnívala, že s dětskou knížkou zvládnu jeden bod výzvy jako nic. Nakonec jsem se knihou nemohla prokousat. Nejen, že nejde o beletrii, a ona se ta naučná literatura někdy čte dost ztuha, ale ačkoliv je kniha adresovaná dětem, místy používá až příliš odborný jazyk, což je pro neodborníka kámen úrazu. Jinak je tématicky zajímavá a myslím, že je skoro škoda, že nikoho ještě nanapadlo udělat nějaké nové vydání, rozšířené o nové, moderní poznatky a vynálezy. .....v mém případě nakonec do výzvy nepůjde, zůstala nedočtena a "otázku" budu muset najít na začátku jiné knížy.


Jééé.... tohle měly moje děti, když byly úplně malé. Tedy - ona se tu ta knížečka možná ještě někde potuluje, ale přeci jen je už i nejmladší dcerka trošku odrostlá. Každopádně první syn Lva miloval ...... a to zrcadlo na konci, to byla ta největší pecka!


Jé.... To byla jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Jako dítě jsem jí přečetla snad čtyřikrát :D


Zajímavé téma, zajímavé myšlenky, ale text je poněkud "těžce stravitelný".


Temno jsem vlasně tak úplně nečetla, jako běžně čtu knihy, ale můj nevidomý kamarád si ode mne vyžádal namluvení na (tehdy ještě) kazety. Byla to síla, protože ono je něco jiného číst starou a ještě k tomu Jiráskovu češtinu jen tak pro sebe a něco jiného to přečíst nahlas pokud možno bez chyb.
Nicméně se mi román líbil. Hodně ke mne, jakož to ke křesťance - nekatoličce, příběh promlouval. Do dnešní doby má určitě, co říci k událostem z naší historie.


Ale jo, určitě to není špatné. Já moc nejsem fanynka knížek, které se tváří jako pokračování něčeho, třeba filmu, seriálu, ale styl ilustrací i samotného vyprávění jasně vypovídá o tom, že tomu tak není. Nicméně, já nejsem cílová skupina. Moje děti milují McQueena i knížky o něm, takže tahle patří mezi nejoblíbenější.


Spalovače podle mne nelze hodnotit méně než maximálním počtem bodů. I když Vám z toho leze mráz po zádech a hlavního hrdinu musíte z duše nenávidět a ta nenávist se s jeho postupující psychoózou ještě stupňuje, tak je tu především naprosto fantastický styl psaní Navíc je v knize a jejím díle jasný vzkaz nebo snad varování, které je nadčasové.


Spíše než přečteno by se dalo říci několikrát důkladně prolistováno a prostudováno už před delší dobou. Knihu jsme měli doma, a tak jsem měla příležitost do ní nahlížet po libosti. Nakonec jsem ji potřebovala na střední škole jako podklad k maturitě, protože jsme brali dějiny umění a tohle byl asi nejlepší zdroj informací. Asi neznám lepší knihu o dějinách architektury v různých slozích, která by nabízela tak detailní přehled a zároveň byla napsaná tak, aby jí pochopil i nearchitekt.


Tu jsem kdysi dávno měla doma a listovala jsem v ní pravidelně. Super knížka, v mnoha ohledech lepší než stohy psychologických a teologických spisů.


Jak se zde na DK rádo píše, přečteno "jedním dechem". Kdybych neměla na práci i jiné věci než čtení, asi bych zvládla Vraždu v ambitu přelouskat i za jeden den. Musím autora pochválit za skvělé vyprávění, velmi zdařilé popisy včetně charakteristiky postav. Byla to první Vondruškova kniha, kterou jsem přečetla a musím přiznat, že mám si čtení vážně užívala. Nicméně je tam pár drobností, které mne nakonec přesvědčili jednu hvězdu ubrat.... Že si autor hodně domýšlí co do stylu života středověkých lidí, bych mu v této knize odpustila, není to literatura faktu :) ... Nicméně jsem narazila na dva detaily, které jsou vyloženě nesmyslné :). Ten první je fakt, že Václav II nemohl mít "rád svůj hrad Točník", ten totiž založil až Václav IV. Ten druhý není tak závažný a myslím, že drtivá většina čtenářů si ho nevšimla a nevšimne, zvlášť pokud nežijí v Severních Čechách. Jenže my,co bydlíme přímo pod Házmburkem, víme, že Zajíc z Házmburka nemohl být na hostině odehrávající se ve 13. století. Zájícové byli v té době možná z Valdeka a to ještě teprve ti úplně první. Házmburk v té době patřil klášteru a jmenoval s Klapý.
