Hebrey
komentáře u knih
Tvrdohlavá Marie
Antonín Zhoř
Tuhle knížku jsem četla kdysi dávno. O Marii Curie - Sklodowské jsem se základní vědomosti dověděla krátce před tím, než jsem na knihu narazila v knihovně. O to víc mne zaujala. Pamatuji si, že se mi líbila.
Cestou do Lhoty
Daniela Fischerová
Klasický příklad toho, že, co je staré nemusí být vždy kvalitní. Obrázky jsou celkem fajn. Verše jsou docela vtipné, ale že by to bylo nějaké superdílo pro děti, kterého bych litovala, kdyby ho moje děti neměly, to zase ne.
Čluny v Brakkeputu
Miep Diekmann
Podotýkám, že už dávno nejsem cílová věková skupina, takže mé hodnocení i komentář nejsou úplně objektivní. Nicméně to byla první kniha krmě Robinsonů, která se odehrává na ostrově, po níž jsem sáhla a holt výzva je výzva :D Musím říci, že ačkoliv je kniha vlastně pro děti, že mě příběh zaujal a líbil se mi. Snad jen působil, zvlášť ze začátku, trochu útržkovitě, což může podle mne dětského čtenáře odradit. Ale možná se mýlím.
Respektovat a být respektován
Pavel Kopřiva
Snaha byla, ale ani na druhý pokud jsem knihu nedočetla :( ... Kdysi jsem ji dostala k Vánocům, pokusila jsem se tím prokousat, pak knihu odložila a teď jsem ji přes veškeré sebepřesvědčování, že to musím dočíst do konce, odložila znovu. Základní myšlenka, kterou se autoři snaží sdělit je velice dobrá. Souhlasím s tím, že je dobré si uvědomit, že i dítě je člověk a jako takový má svou osobnost, zájmy, temperament a povahu, a úkolem nás dospělých není nad ním stát s bičem, ale vhodným způsobem mu ukazovat hranice. Z toho, co jsem z knihy stihla přečíst, jsem si mnohé vzala a poučila se. Těší mne, že autoři nejsou jen vysokoškolsky vzdělaní, ale sami mají děti, takže vědí své i z valstní zkušenosti. Přesto mám ke knize několik výhrad, z nichž vyplývá i mé hodnocení. Za prvé, text knihy působí příliš učebnicově - krátké statě, používání kurzívy a zvýrazněného písma, přemíra závorek a návody "jak mluvit". Dokonce spíše než jako učebnice, to trochu působí, jako vypisky z přednášek, což knize škodí. Za druhé, nevím jakou prošla kniha korekturou, ale text zní trochu jako neupravený překlad, i přesto, že je původně psán česky. Skoro mám dojem, že autoři leccos nenapsali sami, ale přeložili z knihy, kterou ve své často citují. Co mi ale asi vadí nejvíc je představa, že druhá osoba jednotného čísla je "nerespektující" zatímco dlouhé, strojené, kostrbaté a mnohdy i gramaticky chybné věty jsou přesně to, co dítě potřebuje slyšet, aby pochopilo, co a jak. Navíc jsou situace, kdy nějaké vysvětlovnání, informování a popis mohou způsobit více škody než užitku. Kdykoliv navíc čtu nějakou knihu o výchově, vzpomenu si na naší učitelku na pedagogické škole, která vždycky říkala: "Tak, my vám tady povíme tu teorii, a jak by to mělo vzpadat, a vy pak přijdete mezi děti, a zjistíte, že je to valstně úplně jinak, protože tz děti nejsou roboti a každé je jiné." Já mám doma tři exempláře a mohu její slova potvrdit. Zatímco jednomu mohu popisovat a vzsvětlovat a má to smysl, druhý na mne při podobných pokusech kouká, jako bych mluvila papuánsky. K tomu jsem přesvědčená, že respektující přístup se dá kombinovat i s "pokyny", ono totiž někdy víc záleží na tónu, intenzitě hlasu a celkovém přístupu, než na tom jestli použiju 2. osobu nebo složité souvětí. Když na dítě zařvu "Nůž se drží v pravé ruce!" (příklad y knihy) a bouchnu k tomu do stolu, obávám se že to bude horší, než když vhodným tónem naznačím: "Nůž se nedrží v levé ruce."
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
"Labyrint" jsem přečetla už kdysi dávno a dodnes jej vnímám jako jednu z knih, které zásadně ovlivnily moje myšlení a vnímání světa. Komenský v něm sdělil důležité poselství. Myslím, že kniha má hodně, co říci nejen křesťanům, ale každému, a je dokonale nadčasová. Hlavní myšlenky platí i dnes.
Chápu, že někdo nedokáže rozumět staré češtině a je mi jasné, že některé věci je třeba vnímat v kontextu doby, kdy je Komenský napsal. Přesto je škoda, že jej dnes tolik lidí nechápe, protože má co řici i nám o 400 let později.
Krysáci jsou zase spolu
Jiří Žáček
Ten večerníček vlastně ani neznám, děti chodí na televizi k babičce, ale syn dostal za úkol přes prázdniny přečíst knížku a vybral si tuto. A tak jsem se o krysácích dověděla o něco víc, než jen z překotného vyprávění svých potomků. Musím uznat, že snad konečně docela slušný večerníček, jen mi připadají některé příběhy dost podobné.
Atlas tržních a jedovatých hub
Miroslav Smotlacha
Dobrá příručka. Úvodní textová část je sice zastaralá, některé informace už neplatí. Ale ty houby se od té doby moc nezměnily, takže pro praktického houbaře stále dobrá.
Vyprávění o Velkém učiteli
Boris Uher
Mohla by to být docela dobrá knížka. Tím spíš, že je psaná pro děti. Není příliš tlustá a obsáhlá, je v ní snaha o vysvětlení různých situací a pojmů tak, aby jim i školáci rozuměli, a myslím si, že přiblížit dětem takové osobnosti, jako byl J. A. Komenský, je více než nutné. Přesto mám vůči dílku jisté výhrady. Je příliš velká škoda, že je zaměřené jen na velmi úzkou skupinu dětí - na děti z křesťanských kruhů, přesněji řečeno jen na děti z Jednoty bratrské. Na jednu stranu je to pochopitelné, ale J. A. Komenský svým dílem, osobností a důležitostí daleko přesáhl hranice JB a není důležitý jen pro křesťanskou církev, ale pro celý národ potažmo pro celý svět. Sama jsem křesťanka, takže mně osobně ta "křesťanská hatmatilka" nevadí a rozumím jí. Komenský byl zapálený křesťan a je třeba ho tak i brát. Nicméně pro většinu lidí, a to i dospělých , bude tato kniha nejspíš dost nesrozumitelná. A to je obrovská škoda. (Dala bych spíš 3,5, kdyby to bylo možné).
Ještě jsme se nezbláznili
Jan Jirák
Knihu jsem našla v knihobudce, takže jsem od ní nečekala ani žádné velké zázraky. Nepřekvapila. Občas jsem se některým pasážím upřímně zasmála, ale povětšinou jsem měla dojem, že spíš než o humorné povídky jde o sbírku stížností a mentorování stárnoucího profesora a starého mládence v jedné osobě, který, aby to nevyznělo zase tak stroze, se snaží své poučky okořenit nějakým tím vtípkem. Styl psaní hodně vypovídá i o tom, že pan Jirák jse sice vzdělaný ale ne spisovatel.
Opilý prales
Gerald Durrell
Ale jo, ty čtyři hvězdičky dám.... JIné knihy od Durrella se mi líbily mnohem více. Tato je slabší, místy trochu nezáživná. rozhodně nepatří mezi klasické durrellovky, u nichž se čtenář začne po prvních třech větách smát až k slzám a smích přejde po dočtení knihy. Na druhou stranu, špatná také není.
Jihočeská vlastivěda - Jazyk
František Cuřín
Nedočteno, bohužel. Kniha mě lákala, protože téma mě velice zajímá. Leč jsem spíše lingvista - amatér a kniha je psaná až příliš odborně. Škoda.
Kniha života pro každého
neznámý - neuveden
Zajímavé shrnutí evangelií pro křesťanské "začátečníky" nebo pro lidi, kteří chtějí se dovědět něco o základech křesťanství a obávají se otevřít Bibli.
Za všechno může jablko
Ephraim Kishon
Tak tohle jsem nějak nedala. Po hooodně dlouhé době jsem nedočetla knihu. Já mám jinak povídky Ephraima Kishona moc ráda a i v této knize jsem našla některé, které jsou pěkné, ale celkově se tato sbárka moc nepovedla.
Život sv. Martina Turonského
Martin Říha
Nutno uznat, že se jedná o dílo velice zajímavé. Samozřejmě, je třeba celou knihu brát trochu s rezervou. V dnešní době člověk sotva odhadne, co v knížce psané v 19. stol. o člověku žijícím ve století čtvrtém, je skutečná událost, a co je dílem legend a lidové tvořivosti. Jsem křesťanka, ale nejsem katolička. Nejspíš mi asi žádný katolík už nevysvětlí, jakým způsobem a podle čeho katolická církev určuje své svaté a nejspíš mi nikdy nebude jasné, který text z Bible ty lidi vede k uctívání lidí, jejich mrtvol nebo jejich částí. Na druhou stranu, Martin z Tours (Turonský) je (alespoň dle dostupných informací), jedním z těch, kteří nejspíš stojí za občasné připomenutí. Narozdíl od jiných svých "kolegů" nepáchal nic, co by bylo v přímém rozporu s křesťanským vyznáním. Naopak, pro leckterého křesťana (nejen katolíka) by mohl být alespoň svou pevnou vírou, pokorou, snahou bránit třeba i "kacíře" před násilím, dobrým příkladem. V dnešní době, kdy kdekdo rád "chrání" ty evropské tradice a kulturu, může být taková kniha zajímavá i pro ateistu. Tihle "svatí" k té kultuře totiž chtě nechtě patří, ale my o nich často nevíme ani dobré ani zlé. Musím ale říci, že poslední čtvrtina knihy mi hodně vadila. Tam už se jednalo jen o silnou katolickou propagandu. Je znát, že kniha vyšla krátce po plném uznání náboženských svobod u nás, a že autorovi nešlo jen o přiblížení života Martina z Tours, ale i o jakousi glorifikaci všeho katolického a naopak odlákání od nekatolických skupin.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Knize rozhdně náleží maximální počet bodů v hodnocení. Zakomponovat jistou myšlenku myšlenku, týkající se lidstva, do fantasy příběhu tak, aby ji vyčetl ten, kdo má "uši k slyšení" (nebo přesněji řečeno oči k vidění), a zároveň, aby byl příběh čtivý a poutavý, se snad ani hůře hodnotit nedá. Přesto si dovolím pár poznámek a mezi nimi i nějakou t.u výhradu. Osobně jsem měla několik záležitostí, které mi byly výhodami a nevýhodami zároveň. Za 1) jsem nečetla "Hobita", což možná způsobilo, že jsem na počátku měla menší chaos v jednotlivých postavách, událostech a názvech míst. Předmluva moc nepomohla a zorientovala jsem se až během děje. Za 2) jsem jako jedna z mála neviděla film. Na jedu stranu to bylo k dobrému, protože filmová představa tu mou ovlivnila jen částečně, na druhou stranu by mi film možná pomohl rozmotat ten počáteční chaos dříve. A za 3) už dříve jsem přečetla Lewisovu Narnii - A tady mi to prostě nedá a neodpustím si určité srovnání. Ná Pánu prstenů se mi rozhodně více zamlouvá, že Tolkien k tomu, aby čtenář mohl sledovat dění ve Středozemi nepotřebuje přechod z jednoho světa do druhého (žádná skříň, spánek, díra v plotě). Události v Tolkienové knize plynou bez ohledu na náš svět. Ačkoliv poselství, které se Tolkien snažil zapsat do svých knih a to, které se snažil sdělit Lewis Narnií, je v zásadě totéž, Narnie je prostě čitelnější - je v ní jasné, kdo je alegorií koho nebo čeho - nad postavami z Pána prstenů je potřeba trochu více přemýšlet, což může být k dobrému. Tolkienovi obdivovatelé s oblibou odsuzují Lewise za dětinskost, naivitu a předvídatelnost Narnie, o to víc mne překvapilo, že i Pán prstenů je poměrně naivní, místy se děj poněkud vleče a přešlapuje na místě, a co víc, i tady se dá hodně předvídat. Konec je navíc trochu utnutý, na to že další díly mají navazovat volně. Jistě se člověk může spokojit s koncem Společenstva prstenu, ale pokud se chce dovědět, jak to tedz nakonec dopadlo, musí se prokousat i oběma následujícími knihami. Tím nehcci říci, že je to špatná kniha. Naopak, i přes mých pár poznámek, je to velice kvalitní dílo a opravdu jsem si početla.
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Je mi ctí být první na DK, kdo tuto knihu hodnotí a komentuje. Ačkoliv si uvědomuji, že moje hodnocení nemusí být objektivní, protože autorku trochu osobně znám. Pravda, doba, kdy jsme spolu pracovaly je dávnou minulostí, ale i tak je to přeci jen jiné, když víte jak se autor vyjadřuje, co jak mluví a myslí a při čtení jeho knihy máte dojem, že Vám to vypráví nebo některé z příběhů znáte skutečně z "první ruky". Na druhou stranu si myslím, že kdyby někdo z mých blízkých známých napsal nějakou ptákovinu, že bych dokázala být i kritická a nehodnotila pozitvně něco, co se mi nelíbí. To ale není případ této knihy. Fejetony jsou vtipné (někdy až sarkastické), pobaví, informují, přivedou k zamyšlení. Pravda, pro někoho, kdo má rád novodobé drsňárny, to asi není. Těm, kdo si rádi otevřou ke kávě knihu, u níž si odpočine a zároveň pobaví, mohu doporučit.
Jak si navzájem lépe porozumíme
Jaro Křivohlavý
Psychologie a sociální komunikace jsou obory, které mě velice zajímají, takže terminologie mi problémy nedělala. Navíc jsem Jara Křivohlavého měla kdysi možnost slyšet i "naživo" během jedné besedy. Přesto mi kniha přišla hodně chaotická, málo konkrétní - sice jsem chápala, o co autorovi jde, ale mnoho mi nedala.
Pejsek Puntík
Lily Small
Tříletá dcerka si Puntíka moc oblíbila. Za sebe mohu říci, že mě knížka příjemně překvapila. V porovnání s jinou současnou "dětskou" literaturou je velice pěkná. Příběh je dostatečně pohádkový, trochu snový ale zase ne úplně bez zápletky. Pro malé dítě na dobrou noc nebo pro začínajícího čtenáře tak akorát. Jediné, co knížce, bohužel, ubralo na kvalitě je mizerná (nebo spíše žádná) korektura. Ačkoliv samotný překlad dopadl skvěle, nápadných, až smysl měnících překlepů a chyb je v ní dost. Ty mohou malému čtenáři dělat problémy. Proto jen 4 hvězdičky.
Sen o mém otci / Sen o mně
Karol Sidon
Knihu jsem dostala, zřejmě proto, že se hodně zajímám o judaismus, židovské dějiny a kulturu, k nimž Karol Sidon v našich končinách prostě patří. Navíc jsem pana Sidona párkrát viděla a slyšela, jak se říká naživo, a je mi jako známá osobnost celkem sympatický. Z těchto memoárů mám však trošku smíšené pocity. Dílo je hodně emotivní, silné, smutné, ponuré až depresivní. Trochu při čtení mrazí, když si člověk uvědomí, že nečte fiktivní román ale skutečný příběh a retrospekci.
Makalu
Ivan Gálfy
Velmi poutavě napsané, snad až na povinně tendenční komunistickou předmluvu, která jakoby do knihy vůbec nepatřila.