hejsahopsa komentáře u knih
Upřímně jsem od tak vysoko hodnocené knihy čekala více.
Jak by řekl Cimrman, četla se dobře, to nemohu říct. Ale…
Vadilo mi, že se hlavní hrdinové často chovali nelogicky. Detektivka vsází na skandální téma zločinu, ale jinak je celkem předvídatelná.
Když knihu srovnám například s detektivkami od Michaely Klevisové, tak je to v podstatě brak.
Čekala jsem, že kniha bude pojata více seriózně. U uvedených případů autor často spekuluje a nastiňuje až konspirační teorie, což alespoň u mě vyvolává dojem bulváru a ne seriózní novinařiny. Ale oceňuji práci s nasbíranými fakty a podklady, jen se to mohlo obejít bez té mysteriózní omáčky a autorových domněnek.
V kontexu s nově zjištěným obviněním autora měním své hodnocení.
Narovinu říkám, že nebýt karantény, tak knihu snad ani nedočtu. Neztotožňuji se s hlavním hrdinou. Je toho až moc, co mi na něm vadí. Například neustálé projevování sympatií k “těm zlým”, čaté obracení se k čtenáři s lacinými poznámkami, neustále opakované fráze “víte, líbil se mi” a “promiňte, nechal jsem se unést”.
Celý nápad s palácem jako vypravěčem, je jistě dobrý, ale za mě poněkud nevyužil svého potenciálu.
Knihu jsem si chtěla přečíst kvůli jednomu citátu, který použil Robert Fulghum v knize Slova, která jsem si přál napsat sám. Citát si již zcela nepamatuji, ale byl prostý a uchopitelný a já si myslela, že kniha o Tau jich bude plná.
Ano, moudra to zcela jistě jsou a věřím, že pro mnohé srozumitelné a pochopitelné, pro mě však většina z nich má stejný význam jako jiné moudro neznámého filosofa:
Koho v noci svědí zadek, tomu ráno smrdí prst.
Zklamání... King už prostě není to co býval. Většina povídek je nezajímavých (asi 3 dobré tam jsou) s předvídatelným koncem a nebo ještě hůř, vlastně bez konce. King píše před každou povídkou krátký úvod, ukazuje se, že většina z nich již byla napsaná v minulosti, ale z nějakého důvodu zůstala zastrčená v šuplíku. Myslím, že je tam měl nechat...
Asi bych spíš dala 3 a půl hvězdy.
Samozřejmě pokud jde o výkony autora, tak je považuji za bláznivě obdivuhodné, ale mám-li srovnat knihu například s Jarošovými, tak ta Marouškova mi přišla poněkud chaotická, někdy jsem si ani nebyla jistá, ve stěně jaké hory se zrovna nacházíme. Také není tak strhující a u některých fotek mi chyběl popisek.
Ale jinak pěkné:).
Doporučení pro budoucí čtenáře: chce to trpělivost, není to kniha plná zvratů a dějových eskalací. Zároveň doporučuji podívat se do historických map, jaká území patří k daným národům (mnozí jistě víte, ale já potřebovala opáčko). Například oproti Egypťanovi Sinuhetovi je tam více politiky, spory o území a zkrátka je to více "natáhlé".
Rada na závěr: skleničku červeného (ať jste blíže bohům) a klídek v křesle.
Kniha se čte celkem dobře a rychle, nejspíš díky mnoha dialogům, ve kterých se navíc často jedna věta zopakuje 4x.
Líbí se mi, jak věcně je válka popsaná, žádné přehánění, jen přizpůsobení se.
Asi jsem poslední dobou ke Kingovi víc kritická, ale nemůžu si pomoct. Kniha je skvělá, čte se jedním dechem, ale ten konec!! Celou dobu se připravujete na něco velkolepého, jak se zbytek knihy tenčí, už tak trochu tušíte, ale na mě rozuzlení působilo jako ledová sprcha. Místo abych si řekla "hůůůstýý, tak takhle to je!" to vypadalo spíš na "aha, tak jo no..".
Smála jsem se nahlas a to se zase tak často nestává. Myslím, že šmrnc povídkám dodává i fakt, že autor je redaktorem. Jsou psané věcně ačkoliv jsou tak absurdní, že vám nezbývá, než se smát. A ve finále si řeknete, že kdyby náhodou taková situace opravdu nastala, nejspíš by se to odehrávalo zrovna tak.
Kniha mě nebavila, každá strana mi ubíhala neskutečně pomalu a vtipné mi to taky nepřišlo. Nejvíc mi asi vadilo, že autor nám nabízí kvanta příběhů snad o každém obyvateli městečka, ale všechno jsou to jen střípky, jakmile se vám postava začne líbit a rádi byste se o ní dozvěděli něco víc, autor ji opouští a začne o jiné.
Mám dojem, že tohle se úplně nepovedlo. Jak by řekla Misery, jsem Kingova "fanynka č.1" a většinou se od knihy nemohu odtrhnout, ale tato mi přišla tak nějak lacině předvídatelná.
Bezesporu kvalitní světová literatura, akorát mě lehce rozčiluje nereálnost celého příběhu. Malý Oliver, téměř od narození zkoušený osudem a šikanovaný společností, si stále udržuje svou nevinnost a ctnost, to je zkrátka blbost. Byl by z něho grázl:).
Je pravda, že kniha má prazvláštní atmosféru a bavilo mě uvažovat nad tím, co by ještě bylo uvěřitelné a co už ne, ale jinak bych ji zařadila spíše do průměrné četby.
Všichni se nejspíš shodneme na tom, že je kniha velice čtivá. Osobně si nemyslím, že by to bylo zvláštním stylem psaní a poutavým vyprávěním. Především toužíme nahlédnout do skrytého chodu mafiánských rodin, samozřejmě z bezpečné vzdálenosti a to nám autor umožňuje. Víc už napsat nemohu, však víte... Omerta...
Jsem z této knihy trochu rozpačitá. Byly chvíle, kdy jsem hlavní hrdinku obdivovala, litovala, pohoršovala se, ale ke konci knihy ve mně převládala jediná myšlenka: Tak už ji proboha někdo zabijte! Doporučuji čtenářům, kteří nikam s dějem nespěchají a nevadí jím, když se jedno téma omílá stokrát dokola.
Nejenom, že je to moc hezky napsané - několik příběhů, které jsou nenásilně spojeny hlavní dějovou linií, ale také se dozvíte něco z kultury, kterou jsem například já měla za hodně pokřivenou (i když si pořád myslím, že je tam něco špatně).
Kniha čtena před lety a teď hodnotím: děj si už přesně nepamatuju, ale jako puberťačku mě rozesmávaly situace typu: "Já nejsem tvoje matka, ale tvoje sestra. A já nejsem tvůj strýc, ale tvůj dědeček!". Ovšem ve finále jsem brečela, to si pamatuji dobře. Z toho mi vyplývá: kniha, která vás rozesměje i rozpláče.
Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy o tuhle část amerických dějin příliš nezajímala, tak by se dalo říct, že pro mě byla kniha přínosem (podle doslovu by měly být informace celkem věrné). Navíc mám ráda cestování v čase a vždy se trochu bojím, jak se s tím autor popere, ale tady to vyšlo myslím moc pěkně.