hekarek komentáře u knih

To bylo tak strašně špatný!!! Ale zároveň neskutečně čtivý :-D
Takže jsem celou sérii prostě musela přelouskat asi za týden, ale nad každou stránkou jsem vyloženě trpěla. Zkrátka jedno velké wtf?
Proč se sakra děly věci, které se tam děly? Proč se lidi bezdůvodně chovali, jak se chovali? Proč naskakuje tak moc otázek? Když i sama autorka na ně pak zapomíná odpovídat a zároveň je jich tolik, že Vás odpovědi na ně vlastně přestanou zajímat. Proč je nastíněn nějaký systém, když tam ve finále žádný neni? Proč? Proč? Proč?!

11.12.2021

Za tich pět let od vydání přečteno po třetí, pokaždé to vnímám trošku jinak, ale pořád je to dokonalost. A to jsem z málo které YA knížky nadšená i po letech.

3 26.10.2021

Začnu klady, kniha byla čtivá, vzhledem k tomu, že jsem vůbec byla schopná ji dočíst a samotný konec se mi vlastně i celkem líbil. Vyloženě mě bavili "mezihry" mezi jednotlivými kapitolami, to byl asi jediný důvod, proč jsem ve čtení vůbec pokračovala a kdyby byla kniha jen o životě Hannina strýce, tak bych se vůbec nezlobila. Dále byla moc fajn myšlenka, že svět není jen dobrý nebo špatný a lidé jednoznačně hodní nebo zlí.

Tímto ovšem pozitiva končí, protože jinak mě kniha ohromně zklamala, v době čtení měla zde na databází hodnocení neuvěřitelných 90 % a samé kladné hodnocení, takže jsem se na ni vyloženě těšila, ale pro mě očividně fakt nebyla.
Panebože, vždyť tohle snad měla být kniha pro dospělé, ne? Hlavní hrdinka se chovala na čerstvou třináctku a onen drsný motorkář s děsně temnou minulostí tak na 15 let. Navíc v ní čtenář narazí snad na úplně každý klišoidní motiv, který se v knihách může vůbec objevit, o počínání postav snad radši ani nemluvím, ty se chovaly nepochopitelně, nelogicky a místy vyloženě hloupě.

Takže ano, číst se kniha dala, ale nesmí člověk mít žádná velká očekávání, jináč bude šeredně zklamaný.

2 08.02.2021

Miluju to! Je to strašnej punk, ale miluju to!

-holka, co vyrůstala na Stmívání-

4 19.01.2021

Snad nikdy jsem nečetla nic, co by se mi na jednu stranu tak strašně líbilo a zároveň mě to tak hrozně moc nebavilo, jako Kosti Mraza.
Líbili se mi neobvyklé nadpřirozené bytosti a svět, místy mi přišel parádní jazyk a jindy mě zase neskutečně iritoval.
První polovina byla jako za trest, hrozně se vlekla a s každou kapitolou jsem se rozmýšlela, jestli to prostě nevzdat, snad nikdy jsem se do čtení nemusela takhle nutit. Za polovinou se to o trošku zlepšilo, zato konec byl moc fajn. Svým způsobem byl konec tak moc fajn, že kdyby to končilo jakkoli jinak (myšleno běžně), tak bych vážně litovala, že jsem knihu neodložila hned po prvních třech protrpěných kapitolách.

3 05.01.2021

Po přečtení této knihy jsem vážně rozpačitá a její hodnocení asi budu muset na chvilku odložit, abych o tom mohla ještě popřemýšlet, protože momentálně jsem spíš zklamaná. Na knížku jsem se po přečtení Dopisů (dokonce opakovaném) strašně těšila, navíc se na ní všude pěla neskutečná chvála, že je snad ještě lepší, a tak jsem asi měla zkrátka příliš velká očekávání.
Emma mi moc neseděla a její kapitoly mě bavili o něco méně než Revovi. Ten mi přišel v Dopisech jako naprosto dokonalá postava, a tak jsem byla děsně zvědavá na jeho minulost a vlastní příběh, ale asi mi víc vyhovoval jako tichý tajemný týpek s kapucí na hlavě, o kterém se nic moc neví.
Kniha rozebírá obrovské množství závažných témat, jenže úměrně tomu každým jenom tak zběžně prolétne a jde od toho, což je vážně škoda, spíš si autorka měla vybrat pár a tím se věnovat více do hloubky, zatímco takto vyzněla celkem do prázdna. A možná i proto na mě kniha působila dějově trošku slabším dojmem, nějak ve mě vůbec nevyvolávala napětí a i s emocemi to bylo takové vlažnější.
Za mě byly nejlepší pasáže ty, ve kterých se objevoval Daclan a bylo to vlastně pokračování právě jeho příběhu, co mě z celé knihy zajímalo nejvíce.
Zkrátka za mě byly Dopisy výrazně lepší. Kdyby šlo o jakoukoli jinou knížku, tak bych asi dala hodně slabé 4 hvězdičky, ale když vezmu v potaz ten obrovský boom, který se kolem knihy odehrál, tak mám chuť ještě minimálně hvězdičku ztrhnout za nečekané zklamání.
Možná jsem byla jen ve špatném čtecím rozpoložení a zkusím dát Na co slova nestačí ještě jednu šanci, až ten humbuk kolem nich poleví, ale mám strach, že ani to moc nepomůže, škoda.

3 07.11.2020

Maximální oddechovka, celkově spokojenost, ale co knize fakt nikdy neodpustím, byl popis hasičských závodů, za ten snad knize ztrhnu ještě jednu hvězdu!! ????
Věnuji se požárnímu sportu od šesti let, takže při zjištění, že má být hlavní hrdina u hasičů, mi radostí srdíčko poskočilo, sice jsem se nad označením "požárník" dost nasmála, ale což, přeci jenom se dějově pohybujeme v trošku jiné době, ale když došlo na popis průběhu soutěže či snahu za každou cenu nacpat do textu požární slang, a to i za cenu naprosté nepřesnosti, tak to mi teda vyloženě krvácely oči, co to sakra bylo za zmutovanou disciplínu?!
Ale jinak klasická Lanczová, její knížky miluju a vždycky milovat budu, zkrátka moje totální guilty pleasure, které můžu číst opakovaně a donekonečna bez ohledu na věk.

03.11.2020

Knížka mě totálně rozebrala a asi se z toho hned tak nevzpamatuji. Bylo to krásný, nádherný, miluju to, ale už nikdy nechci nic takového číst.
Než jsem se do knihy pustila, ani jsem nečetla anotaci, takže jsem vážně netušila, do čeho jdu a očividně jsem na takovou sílu nebyla vůbec připravená.
Již od prvních a ze začátku naprosto nepatrných náznaků mi bylo jasné, že kniha skončí špatně, ale i tak jsem pokračovala ve čtení a když se začalo schylovat k nevyhnutelnému, musela jsem knihu odložit a vůbec jsem si nebyla jistá, jestli se k ní vůbec vrátím, jestli budu v nejbližší době připravená ji vůbec dočíst a svým způsobem i prožít. Musela jsem si na to vybrat vhodnou chvilku, protože jsem věděla, že budu brečet, hodně, hodně moc brečet, budu citově rozložená a bude to začátek mé čtecí krize, protože se po tomto budu dlouho vzpamatovávat a i tak jsem konec nesla velice těžce, padla krabice kapesníků a přes slzy jsem neviděla na písmenka , ale bylo to neskutečně krásný, brutální, smutný, depresivní, ale krásný. A myslím, že podobně musí kniha působit na úplně každého čtenáře a pro nás, co je jim téma psichyckých poruch nebo sebevraždy celkem blízké, byl příběh ještě o to silnější.
Víte, četla jsem Dopisy ztraceným a myslela jsem si, ze už jsem dostatečně čtenářsky vyspělá na to, abych četla vážnější contemporary, ale po tomhle vím, že nejsem, chci číst slaďárny a romanťárny se šťastným koncem, kde ke všechno dokonalý, milý a růžový... Takže jestli máte někdo radu, kterým knížkám se vyhnout velkým obloukem, sem s nimi, děkuji. Zdrcená a ubrečená holka, která snad na stará kolena začne číst anotace.

5 14.10.2020

Na český počin to byla fakt parádní jednohubka. Kniha přečtena během nemoci za pár hodin a na pár následujících mi výrazně zlepšila náladu. Navždycky nezklamalo, děkuju.

5 05.10.2020

Přemýšlela jsem i nad 4 *, velice zajímavá a skvěle popsaná myšlenka šíření epidemie a karanténních měst. Četlo se to celkem dobře, ale mám z knihy pocit, jako by mi pořád něco unikalo, z toho soudím, že tam muselo být spousta nelogičností a nedotažených myšlenek.
Vážně oceňuji vykreslení upírů jako šílených krvelačných mrch a ne jen jako krásných a romantických stvoření typu Edward.
Citáty na začátku každé kapitoly byla velká paráda, vytvářely správně ponurou atmosféru, nevadili mi ani útržky z minulosti, ale jinak mi styl psaní moc nesedl, nebo za to možná může český překlad, který místy působil dost kostrbatě.

01.10.2020

Nic jsem od knihy nečekala, obálka je fakt otřesná a na základě anotace bych taky neměla nejmenši chuť to číst, každopádně se ke mně Krev pro rusalku dostala a nějakým záhadným způsobem mě to neskutečně bavilo. Přiznávám, moc mi neseděl jazyk, občas to bylo přitažený za vlasy a místy tak trošku zvrácený, ale možná právě proto, a po pár nekonečných slaďárnách, to byl vyloženě balzám na duši.

6 01.06.2020

3 ⭐ a to velice slabé. Kniha se četla celkem dobře, to se zase musí nechat, ale to téměř nic, co se v knize odehrálo, mohlo být napsáno na 350 stránkách.
Za mě po předchozích dílech vážně jedno velké zklamání, to tu knihu před vydáním jako nikdo nečetl?! Jasně že to má 700 stránek, když se tam neustále opakují ty samé informace a popisy. Jako dozvědět se v jedné kapitole, že celé bojiště je pokryté blátem a krví... krev se mísí s blátem... a bláto zase s krví... no a zkuste hádat, čím je pokrytý celý Rhysand, správně! BLÁTEM A KRVÍ. A v tomto duchu se nese celá, naprosto zbytečně natahovaná, kniha.

*Pozor, možná spoiler k předchozím dílům!
1. díl byl fajn, ale říkali jste si, jak můžou být Feyre s Tamlinem tak strašně zamilovaní, když to mezi nima očividně tak úplně nefunguje. A ano, pokud jste ženského pohlaví, tak už teď víte, že děsně temného Rhysanda prostě budete žrát.
Proto pro mě byl 2. díl naprasté pochrochtáníčko, když už i hlavní hrdince konečně došlo, že to s Tamlinem vážně nefunguje a že je asi na čase výměna partnerů. Za tohle opravdu palec nahoru, protože málokterá YA kniha připouští, že vaše první láska nemusí být nutně i ta poslední, další bod je za vypuštění klasického milostného trojúhelníku, buďme rádi za ty dary.
Akorát mi tedy není úplně jasné, proč z toho musel Tamlin vyjít jako násilnický hovado, jakože ať žije černobílý svět? Od teď ho zákonitě musíte nenávidět a nevadí, že kvůli tomu autorka postavu kompletně předělá.

No a 3. díl? Lucien byl vlastně vždycky docela fajn postava.

1 27.05.2020

Tak to byl vážně nářez a jestli má čtení rozvíjet slovní zásobu, tak této knize se to skutečně povedlo, alespoň co se sprosťáren týká :)

2 11.05.2020

Upřímně nechápu, jak je možné, že má tato kniha tak vysoké hodnocení.

Přiznávám, autor zjevně umí psát velice poutavě, jináč bych nepřečetla téměř 600 stránek o ničem.
Jsem na dlouhé knížky zvyklá, většinou je to pro mě příslib něčeho geniálního, na co se vyplatí si počkat a přečkat i trošičku delší rozjezd, proto jsem se zaujetím přečetla téměř polovinu knihy, která působila velice slibně a napínavě. Po dalších 100 stránkách jsem si říkala, že už by se mohlo začít formovat to očekávané velké finále, po další 100 jsem si začala uvědomovat, že mám za sebou 500 stran z 599 a stále se vlastně nic nestalo a po dalších 50 stranách mi došlo, že už se to až do konce nejspíš ani nezmění. Závěr šíleně přeslazený, takže jako pěkný, všichni jsou šťastný... kromě teda zklamaného čtenáře, ale vážně jsem prahla po něčem větším a hlavně více promyšleném.
První část knihy, zaměřená na hrdinovo dětství, byla zajímavá a člověka navnadila na strhující příběh, který se bohužel nekonal. Hlavní hrdina je v dospělosti vyloženě tupej. Nechápu, kde v něm všichni ti "moudří" muži a ženy, které během svého života potkává, vidí toho vůdce a sjednotitele lidu. Být rolníkem/horníkem/nevolníkem, tak je Mikael ta poslední osoba, kterou bych následovala. Téměř všechny postavy se v průběhu chovají naprosto nelogicky, a veškeré slibně nastíněné zápletky jsou nakonec totálně zazděny. Jo a mimochodem, nakonec zklame i největší záporák.

Takže verdikt, na jednu stranu mě tako kniha naprosto demotivuje k předčtení dalších děl od autora. Na stranu druhou nemohu vyloženě říct, že bych se do čtení této knihy musela nějak nutit, četla se dobře, celkem rychle, ale příběh byl vážně chabý a působil naprosto nedomyšleně.

3 23.03.2020