Hella komentáře u knih
Dobrý příběh, čtivé a hezky česky povědomé. Nicméně ani jeden z hrdinů mi k srdci nepřirostl.
Bavily mě hlášky hlavní postavy, to bezesporu....ale po nějaké době jsem měla pocit, že děj knihy stagnuje a vleče se víc než nezáživně. I tak jsem ale samozřejmě dočetla a konec to trochu vylepšil.
Perfektní, dokonalý, ještě o něco lepší než předchozí titul Beze stopy!
Moje očekávání byla asi větší....jsem z knihy tak trochu na rozpacích. Vzhledem k tomu, jak moc se mi líbily příběhy Spasitel, Sněhulák, Pentagram nebo Lovci hlav, jsem tak nějak automaticky očekávala to samé i u Švábů a ono ne. Možná to bylo i tím, že jde o jeden z prvních Nesbových příběhů (takový Netopýr mě taky zrovna nenadchl), ale ty poslední absolutně ano.
Chvílemi mě tedy Švábi nebavili, chvílemi mi to přišlo moc cizokrajné a ne zrovna snadno pochopitelné...i tak jsem to ale dala za jediný den.
Málokterý příběh se mi tak dostal pod kůži - přečetla jsem na jeden zátah (holt to nešlo odložit). Nicméně zrovna tak - málokterá hrdinka u mě prošla celým spektrem pocitů, jako Camille: od pochopení, sympatií, lítosti, údivu, nechápání, rozhořčení - a na konci knihy jsem ji už naprosto nenáviděla. A takhle nějak si představuji dobrou knihu.
Zvláštní, strašně zvláštní kniha. V podstatě už několik dní přemítám nad tím, jestli se mi spíš líbila nebo spíš nelíbila. A nevím...ale faktem je, že jsem se do čtení musela nutit a chvílemi jsem stránky hanebně přeskakovala. Překvapuje mě jen to, jak je kniha neuvěřitelně vychvalovaná a doporučovaná a přitom se cítím divně, že já z ní takhle odvázaná nejsem.
Pěkný. Fakt pěkný. Nelze se od knihy odpoutat...takže jsem po bytě chodila s knihou v ruce.
Líbilo. Sice hodně postav a ze začátku trochu zmatek, kam koho zařadit, ale bylo to čtivé a postavy fantasticky vykreslené.
Po "zmasírování" obřímí bilboardy v metru jsem se na knihu dost těšila, ale musím říci, že zdaleka nesplnila moje očekávání a že velikášský titulek o senzační severské krimi přímo na knize značně přehání.
Překvapivě a nevěrohodně trochu moc mrtvol z řad policejního sboru, ale jinak jako obvykle - napínavé, čtivé a poutavé.
Marná sláva - v ději jsem se těžce a často ztrácela, pochopit ho kompletně by chtělo zřejmě pár vysokých špionských škol.... a domnívám se, že kvality předchozích dvou autorových knížek tato nedostihuje ani náhodou.
Když pominu to, že jsem zhruba ve třetině knížky uhodla motiv, k němuž se detektivové zdaleka ještě ani nepřiblížili, tak pak se mi kniha líbila moc.
Pěkný. Má to hlavu a patu; vtip, nadsázku, překvapení a odsejpá to. Skoro se nechce věřit, že autor je manželem autorky 50 odstínů... (bahna) :-)
Mám moc ráda první knihy ze série o Jacku Reacherovi, ale přiznám se, že v některých posledních příbězích jsem se docela ztrácela. Kupř. v Muži na odstřel jsem namouduši musela číst některé pasáže víckrát, abych pochopila, co že to chtěl básník říci... Světové strany, vektory, různé směry úniku pachatelů... zkrátka bylo toho trochu moc a občas jsem prostě odstavec či dokonce stranu raději přeskočila...
Ač obvykle přečtu každou Slaughterovku jedním dechem a jsem z ní paf, tentokrát se nadšení nekonalo a až se to stydím říct - knihu jsem dokonce v půlce odložila, jak mě nebavila.
Perfektní příběh, napínavé, věrohodné, dechberoucí a poutavé. Velmi nedočkavě budu čekat na další překládané tituly autorky.