Hellboy
komentáře u knih

26/2022 Autorka použila zvláštní styl - píše v množném čísle, takže to zní, jako kdyby mluvila za všechny, za celou svou generaci. Trošku to připomíná ten debilní pamflet, který sdílí na facebooku starý boomeři: "Kdysi dávno, kdy nic nebylo a přesto všechno se sdílelo. Jsme generace, která se nikdy nevrátí. Generace, která trávila veškerý volný čas na ulici atd atd ad nauseam..." Ble. Rozdíl je v tom, že tenhle "pamflet" je kýčovitá pohádka, která překrucuje minulosti, lakuje jí narůžovo a záměrně zamlčuje tehdejší problémy. Každý člověk ve stáří rád vzpomíná na minulost, protože tehdy byl mladý a rozuměl světu, ale to není důvod si idealizovat komunismus, zavírat oči před tehdejšími zločiny a nesvobodou a ještě nadávat na dnešní svět proto, že se mění příliš rychle, takže mu někdo přestává rozumět. Kniha Annie Ernaux je jiná - používá sice podobný zobecňující přístup, ale nic nezamlčuje, neskrývá, neomlouvá, naopak ukazuje všechny tehdejší problémy zcela otevřeně. Knihou se vinou dvě linky - v jedné jde o klasickou "ernauxovskou" biografii, takže autorka popisuje svůj život od 40. let do současnosti (cca 2006). V druhé lince shrnuje zásadní události té doby. Je to podobně nahuštěný text, jako je rubrika Tento týden v Respektu - Uplynulých sedm dní očima Ivana Lampera. Každá věta odkazuje k něčemu konkrétnímu, co se ve světě stalo, ale velký důraz je kladený na francouzské reálie, ve kterých se kromě francouzů nikdo úplně dokonale nezorientuje, hádám, že třeba 70% narážek na francouzské reálie jsem nepobral. Což není nutně problém - kniha zároveň slouží jako jakýsi rejstřík nebo kniha z edice "Kdo je kdo" - zkrátka jako velký zdroj inspirace. Velkou roli tu mají "ženské" otázky: přístup k hodnocení žen, jejichž největší a jedinou hodnotou kdysi byla počestnost, takže o předmanželském sexu nemohla být řeč, menstruace, neplánované těhotenství, nelegální potraty, boj za jejich legalizaci, menopauza, sex v důchodovém věku, rozvod atd.
Co mi na knize trochu vadilo? Autorka nijak neskrývá svou levicovou politickou orientaci, ale události v knize popisuje bez ohledu na to, kdo zrovna vládne. Můj výsledný dojem z četby je ten, že skoro nemá smysl tak strašně rozebírat, jestli je lepší volit levici nebo pravici, protože po pár letech už na tom zkrátka stejně vůbec nezáleží. Dobré i špatné věci se zkrátka děly během vlády levice i pravice. Z tohoto pohledu věnuje volbám až příliš mnoho pozornosti, zbytečně. Ale to píšu teď jen proto, že kniha jako celek mě uvrhla do naprosté, děsné a všeobjímající DEPRESE. Prošel jsem s autorkou/hrdinkou celým jejím životem od dětství do stáří a odnáším si z toho jen to, že člověk může v životě dělat cokoliv, skutky vznešené i podlé, rozdávat radost lidem kolem sebe, starat se o své rodiče a vychovávat své vlastní děti, ale nakonec stejně zemře a nezůstane po něm vůbec nic, jen blednoucí vzpomínka. Až mě tahle deprese přejde, tak ten komentář třeba trochu opravím.


23/2022 Schrödingerova velryba je zajímavá kniha, která se dobře čte, ale po jejím dočtení se nemůžu zbavit určitého pocitu marnosti - k čemu to celé bylo? Kniha působí jako důmyslně vykalkulovaná hříčka, které ale chybí duše. Jako jedna epizoda z Ricka a Mortyho roztažená na dvouhodinový film a zbavená veškerého vtipu. (Teorie o množství paralelních vesmírů, které nějakým způsobem interagují + více příběhových rovin, z nich není patrné, která je reálná a která je řekněme "snem"). A jak už poznamenal někdo přede mnou, nemá to daleko k filmu Tenet - což je ale také ten nejvíc odosobněný a "nejstudenější" film od Christophera Nolana. Je z toho hrozně poznat, že autor je fyzik. Protože tahle kniha je doslova "poskládaná" dohromady, s matematickou přesností, ale absolutně bez citu. Tématem je mi to ale stejně velmi blízké, proto dávám vyšší hodnocení. Ještě bych chtěl, aby podobnou knihu napsal nějaký skutečně talentovaný literát.


17/2022 Klasický Arthur C. Clarke se svou vizí budoucnosti, jež v některých ohledech zajímavým způsobem evokuje Problém tří těles. Obě díla se zamýšlejí nad tím, jaký dopad bude mít na lidstvo kontakt s mimozemskou civilizací a obsahují značné skoky do budoucnosti. Zatímco Vzpomínky na Zemi jsou hard-sci-fi a snaží se držet současného vědeckého poznání, Clarke se pouští na pole čisté fantazie. Tato kniha také působí obecně mnohem naivnějším dojmem. Ale není se čemu divit, když je 70 let stará. Je taky zajímavé, jak moc kniha připomíná Clarkův nejslavnější opus 2001: Vesmírná odysea. Ve výsledku příjemná sci-fi jednohubka, ale zamyšlení nad utopií, kterou lidstvu vnutí mimozemšťané si budu pamatovat ještě hodně dlouho.


16/2022 Krátka a jednoduchá detektivka, jež nese několik typických znaků knížek Agathy Christie. V centru dění se vyskytuje malé městečko Lymstock, jehož obytelé začnou jednoho dne dostávat anonymní dopisy plné nechutných sprosťáren a zcela nesmyslných obvinění. Ale... opravdu jsou nesmyslná a vymyšlená? Nebo je na nich nějaké zrnko pravdy? Konec konců, říká se, že na každém šprochu, pravdy trochu. A není kouře bez ohýnku. Kdo píše anonymní dopisy a páchá na malém městečku vraždy? Stejně jako v jiných knihách Agathy Christie je tu celá plejáda podezřelých, pachatelem by mohl být téměř každý. Ale jak je u Agathy dobrým zvykem, většina stop je klamných, a má čtenáři (vyšetřovatelům) jen zamotat hlavu. Což vlastně platí i pro samotný ústřední motiv zápletky, a sice anonymní dopisy. Ty jsou podané jako dílo nemocné osoby, která má srdce plné nenávisti a dští kolem sebe jedovaté sliny hlava nehlava... koho mi to jen připomíná? Aha, internetové trolly, které píšou do diskuzí na internet urážky a je jim úplně jedno, koho zasáhnou. Fake news mají také častokrát nějaký pravdivý základ, jenže jinak jsou dokonale překroucené a odtržené od reality, což je ale jejich šiřitelům obvykle úplně jedno. V tomhle směru vlastně Agatha Christie popsala fenomén, který zdaleka nevymizel, ale ve skutečnosti v naší společnosti přetrvává. Co je taky pro Christie typické je (pro mě bohužel) fakt, že pachatele absolutně nejde vypátrat, čtenář si musí na rozuzlení zkrátka počkat, sebevětší důvtip obvykle na rozluštění zápletky nestačí. Tato kniha navíc končí podivně uspěchaným happy-endem hned pro několik postav najednou, což působí zkrátka poněkud vykonstruovaně - hlavně, aby se všechny dějové linky hezky uzavřely. Ze soudobého pohledu poněkud zastaralý přístup...


08/2022 Naprosto fascinující, nesmírně zručně napsaná kniha o tématu, o němž nikdo z nás tady v Evropě nemá ani tušení. Přijít třeba do Británie nebo Ameriky jako imigrant je těžké, ale přijít kamkoliv ještě s černou barvou kůže, to je ještě úplně jinej level. Autorka s ohromující lehkostí popisuje takovou zkušenost pomocí desítek historek, které dokládají její naprosto neuvěřitelný pozorovací talent a schopnost vykreslit nejrůznější charaktery lidí. Příběh Ifelemu a Obinzeho je hezký a zajímavý, ale vlastně podružný. Důležité je zachycení toho, jak ve společnosti přetrvává rasismus (a asi i navždy bude), jaké jsou jeho projevy, jak na něj různí lidé reagují... a toto téma je skutečně dokonale rozebráno ze všech stran a ještě se čtenář dozví něco o životě v Nigérii. Tady je moje jediná výtka, že některé scény z Lagosu působí snad až moc stereotypně - stoupání mladých mužů po společenském žebříčku, od chuďasů až po boháče, kteří pomalu nevědí, co s penězma. Co mi utkví v paměti: milenka generála, střídání režimů, péče o vlasy (relaxér)...


40/2021 Neil Gaiman tady trochu vykrádá sám sebe, ale pořád ještě píše s takovou lehkostí a tak suverénně, že mu to nemůžu mít za zlé. Perfektní výlet do dětství, které ještě vidí magii všude tam, kde nudní dospělí netuší nic zlého.


(SPOILER) 36/2021 Není snadné se do knihy začíst, prvních 50 nebo skoro až 70 stran je skoro až utrpení, protože jde jen o nekonečné intro a děj zde takřka chybí. Čtenářova námaha je pak naštěstí vykoupena fantastickým příběhem, který se následně rozvine ve zbytku knihy. Fantastický, fantazijní, fantaskní, na pomezí reality, snu, sci-fi a fantasy. Skoro až detektivní skládačka pracující s motivem ztráty paměti a nespolehlivého vypravěče (nelze nevzpomenout na film Memento), která je nicméně čtenářsky vděčná a hezky se uzavírá. Překvapení roku.

21/2021 Policie pomo pije. Co je to proboha za šílený název? - říkal jsem si, a knihy jsem se chtěl zbavit. Pak jsem ale tuto knížku z edice "Čtení na dovolenou" vzal na dovolenou a nestačil se divit. Velmi slušná detektivka ze Švédska a Dánska z 60. let, ve které jsem vycítil předobraz knih z pozdější vlny Severské krimi. Celou dobu jsem se domníval, že jde o samostatnou knihu a až zpětně jsem se dočetl, že jde o jeden svazek z 10 dílné série, a že autoři Maj Sjöwallová a Per Wahlöö jsou dle wikipedie skutečně považováni za duchovní rodiče severské krimi, které jako svou inspiraci uvádí například Jo Nesbø. Čím se tedy kniha vyznačuje, čím se odlišovala od dřívějších běžných detektivek a proč stojí za pozornost? Jde v první řadě o nesmlouvavou kritiku poměrů ve švédské společnosti. Rozevírající se nůžky mezi nesmírně bohatými průmyslníky, kteří jezdí v luxusních vozech Jaguár nebo Bentley do svých honosných byť nevkusných sídel, kde si vydržují své trofejní manželky a bohatnou nejen z vykořisťování svých zaměstnanců, ale také z nezákonných obchodů s podezřelými africkými útvary, jako je Mozambik (tehdy ještě ne samostatný stát), a na druhé straně chudáky, kteří dřou od rána do večera za almužnu, neustále jim hrozí riziko ztráty zaměstnání bez náhrady a žijou v baráku, odkud je mohou kdykoliv vyhodit. Do toho jsou velká města prolezlá zločinem, autoři zmiňují drogy, feťáky, domácí násilí, xenofobní útoky na přistěhovalce atd atd. Je zjevné, že tato příkrá kritika poměrů (kapitalistické společnosti) je jedním z důvodů, proč kniha mohla vyjít v komunistickém Československu. ___ Jinak co se týče samotného děje, tak zde máme vraždu bohátého obchodníka, o němž se toho moc neví, a párek policajtů, kteří jsou zábavně neschopní a vyšetřování se jim moc nedaří. Nakonec ale, dílem vleklé detektivní práce (nekonečné telefonování, vyslýchání svědků a sbírání důkazů) a dílem velké náhody, případ rozmotají jako relativně velmi přímočarý - přičemž vyznění celé knihy je opět maximální kritika společenských poměrů. Za roztomilou Bornovou obálkou a prapodivným názvem se skrývá skutečně zajímavý drobný klenot severské krimi.


02/2021 Neal Stephenson je grafoman. Kdyby byla kniha o 300 stran kratší, tak jí to jedině prospěje. Zároveň tam pravidelně vkládá občas fakt nepochopitelně teenagersky "humorné" vsuvky týkající se povětšinou sexu, které jinak relativně vysokou hodnotu díla zbytečně sráží. Jako kdyby tuto knihu směřoval primárně na teenagery / dvacátníky, ale neumím si představit, že bych to půjčil k přečtení svému 90 letému dědovi (ne, nejsem nijak zvlášť prudérní). Nicméně oceňuji Stephensonův neuvěřitelně široký záběr, skvěle zrešeršovanou historii atd. Ve výsledku, po přečtení skoro 1000 stran textu si ale nemůžu pomoct, abych si neřekl "tolik práce, a přitom taková blbost" :) Takže, k samotnému obsahu. Po přečtení kyberpunkové bible Sníh / Snow crash se Stephenson ponořil do historie spojeneckého šifrovacího oddělení během druhé světové války, které se snaží a) prolomit německé/japonské depeše, b) zareagovat odpovídajícím způsobem ale zároveň c) nedat nepříteli vědět, že šifra je prolomená, protože by ji nepřítel změnil, takže ještě k tomu d) vytvářejí falešné stopy, které mají nepříteli vysvětlit, jak se podařilo zareagovat viz b). Kromě toho se tam odehrává další dějová linie v současnosti (1990s) ohledně šifrování v době internetu, která zajímavým způsobem předvídá například kryptoměny (zajímalo by mě, jestli má Stephenson nějaké bitcoiny). Ve výsledku se samozřejmě obě dějové linie protnou. A kdyby na to někdo měl mozek, tak mu ještě autor vysvětlí, jak lze šifrovat pomocí balíčku karet - musím se přiznat, že jsem to nepobral :)


First world problems... :D Tahle kniha by se měla jmenovat "Zázračné vyhazování". Vždy, když Kondo mluví o úklidu, tak tím myslí vyhazování věcí. A dává to smysl. Všichni (západní civilizace) žijeme zavalení milionem věcí, které nepotřebujeme, které nás svazují, stahují někam do minulosti, a kdybychom se všeho zbavili, a nechali si jen to, co opravdu, skutečně z celého srdce milujeme, tak se nám šíleně uleví, a na 99% věcí, které vyhodíme, už si nikdy ani nevzpomeneme, natož, aby nám scházely. Kniha samotná trochu trpí přílišnou délkou - přece jen jednoduchá myšlenka "vyhoďte všechny své zbytečné krámy" je zde roztažená na skoro 200 stran LOL. Ale na mě osobně to zafungovalo jako VYNIKAJÍCÍ motivace. Doporučuju)))


(SPOILER) Sbírka 17 poměrně krátkých a velmi různorodých povídek, což mě dost bavilo, různá období (19. století, devadesátky, blízká budoucnost), místa, protagonisté (povětšinou teda samí loseři) i žánry. Rychlé načrtnutí zajímavé situace, nějaké morální dilema a pootevřený konec. No, povídky jsou zvláštní útvar. Asi nejzajímavější je poslední, titulní, věc, o dvou bělošských dětech vyrůstajících s rodiči antropology někde v polární tundře, když jim umře matka, a oni se rozhodují, co udělají s jejím tělem na základě toho, jaká znamení jim poskytuje vesmír. V něčem mi to připomnělo autorovu Knihu zvláštních nových věcí.


Essential Jaroslav Foglar. Tahle kniha snad obsahuje úplně všechny jeho trademarky. Ale zároveň tam něco chybí, něco, čím by mě víc oslovila a vzala za srdce. Ve srovnání s příběhy Rychlých šípů, bobřích hochů nebo Chaty v jezerní kotlině tu zkrátka chybí něco pozoruhodnějšího a pamětihodnějšího, než je jen boj o autorská práva hry Fan-Tanu.


V podobném duchu jako Osm hor, tentokrát je to ale bez jakéhokoliv děje, příběhového oblouku. Podobně jako sama cesta, která nikdy nevede na vrchol, ani kniha neobsahuje úvod, stať a dramatické vyvrcholení. Je to ještě lyričtější a melancholičtější, než předchozí Cognettiho knihy, což mi ale naprosto vyhovovalo.


Vynikající, spletitá, nejednoznačná kniha, která pokládá jen samé otázky a na skoro žádné neposkytuje odpovědi. Obdivuji autorovu fantazii, se kterou vymyslel tento vesmír odehrávající se na dvou místech, ve dvou labyrintech - Domě duchovních cvičení obývaného stařenami, jejichž životním posláním je shromažďovat haraburdí, a v Rinconadě obývaného zrůdami... Obdivuji způsob, jakým autor převedl přímou řeč z okovů uvozovek do nekonečně dlouhých souvětí, a bez problémů provádí čtenáře několika časovými rovinami. Bravurní dílo, jehož čtení jsem si fakt užíval, ale vyžaduje od čtenáře trošku větší dávku trpělivosti, než je obvyklé.


A další potulování se, tentokrát více než kdy prodchnuto mystickou atmosférou východní filosofie.


03/2023 Tahle kniha Philipa K. Dicka mi přijde unikátní tím, kolik z jeho oblíbených témat se zde objevuje. Při čtení mě napadlo, že bych si měl udělat bingo a postupně si je škrtat. Svět po třetí světové válce. Mutanti (děti). Zvláštní schopnosti. Androidi (Simulakra), kteří jsou k nerozeznání od skutečných lidí. Telepatie, telekineze, prekognice - předvídání budoucnosti. Únik na Mars v duchu amerického kolonizátorství. Němci / nacisti. Všemocné korporace, proti nimž stojí malí a bezmocní jedinci. Obsese předměty, materialismus - demižony, rachotiny, nahrávací přístroj obsahující živý organismus. Psychické nemoci, deprese, psychiatři. Obří kolektivní kol-domy. A samozřejmě cestování časem, jež je bohužel dost trestuhodně nevyužité. Tohle všechno je skvělé a je radost mít to všechno pohromadě, ale hrozně tu chybí výraznější zápletka, která by to vše spojovala dohromady. Nebo alespoň nějaký výraznější moment, scéna, která by se mi zaryla do paměti. Jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších scén se týká klavíristy Richarda Kongrosiana, jenž začne telekinezí přitahovat věci do svého těla - to je pořádná PKDickovská scéna. Pak je ještě zajímavá přestřelka, do níž zasahuje "Von Lessingerův přístroj" na cestování časem/prostorem. Opět - trestuhodně nerozpracované. Zbytek knihy je děsně průměrný a nezapamatovatelný, což je veliká škoda, jedna z nejslabších PKD knih. Je to pochopitelné, když si člověk uvědomí, že v roce 1964 se jednalo o jednu ze ČTYŘ knih, kterou ten rok Dick vydal. Prostě to chrlil jako Baťa cvičky a je to vidět. Přesto ho miluju.


28/2022 Nápaditý příběh o malé holčičce Františce, která žije v nudném černobílém světě se svými úzkostlivými rodiči, kteří jí nechtějí nic dovolit. Františka postupně objeví, že kromě nudného světa plného omezení a nudy existuje i nádherný barevný svět Fantazie plný fantastických barev, chutí a vůní, kde lze prožít fůru úžasných dobrodružství. Františka opakovaně navštěvuje tento svět a objevuje jeho zákonitosti, ale pak se pustí do těžkého úkolu - obarvit svůj vlastní svět a ukázat i svým rodičům, že existují barvy, vůně, chutě a zábava. ________ Mladá autorka zjevně čerpala inspiraci z knih jako je Nekonečný příběh (svět Fantazie) nebo například Alenka v říši divů (objevování zákonitostí fantastického světa plného antropomorfních věcí a mluvících zvířátek), nicméně nejedná se o vykrádání, spíše důstojné navázání na tu nejlepší tradici. Měl jsem původně trochu obavu, jestli na mě nebude kniha až moc ezo, ale to naštěstí vůbec není, jedná se o milý příběh o tom, že děti se nemají vychovávat úzkostlivě, s neustálým strachem, že se jim může něco stát, ale má se v nich podporovat hravost a fantazie. Umím si představit, že si tuhle knihu někdy budu číst se svými malými dětmi.


13/2022 Stručné, ale přesto poměrně důkladné seznámení s životem Dimitrije Šostakoviče a jeho vnitřním zápasem o zachování vnitřní integrity ale také vlastního života ve stalinském Rusku. Nějakým způsobem mě vždy těší, když se západní autoři pokouší postihnout realitu východního bloku a v tomto případě to bylo nadmíru úspěšně. (Velké mínus zaslouží redaktor - už dlouho jsem neviděl takové množství překlepů, chyb, vynechaných písmen potažmo celých slov. Nechápu).


38/2021 Moje první Ferrante, Geniální přítelkyně jsem nečetl. S přibližným obsahem knih jsem ale seznámen i díky seriálu a lze konstatovat, že tato kniha prozkoumává stejná témata: dětství a dospívání, přerod do dospělosti. Vztahy s kamarádkami, s rodiči, příbuznými, s kluky. Chození, líbání, sex. Vzdělání, učení, flákání. Přirozená inteligence, nadání, zabedněnost. Náboženství, víra, hřích, pokání. Lhaní, lhaní, lhaní. Mně to sedlo dokonale. 80 %
