hellena1523 komentáře u knih
Příjemná oddechovka. Velmi milé čtení, i když trošku klišé. Pokud máte ale náladu na pohodové čtení, u kterého si odpočinete a utečete od šedi a problémů běžného dne, tak by se vám mohla kniha líbit.
Autor píše s příjemnou lehkostí.
No, žádný zázrak. Šablonovité postavy, detektiv opět chlapík s pohnutým osudem, to už je trochu nuda.
Líbilo se mi zasazení do anglického prostředí. Čtivost i napětí tam bylo, ale jinak jsem asi příliš rozmazlená lepšími autory.
Myslím, že toto bylo mé třetí setkání s autorem, ale ani tentokrát jsem jeho kouzlu nepropadla.
Strašně se mi líbila ponurá atmosféra, kterou je celá kniha protkaná, ale jinak jsem se nemohla pořádně začíst, nutila jsem se, abych knihu vůbec otevřela. Hlavní postava byla velmi dobře vykreslená, ale jinak mě kniha nijak zvlášť neoslovila.
V prvé řadě je nutno podotknout, že nejsem čtenářkou sci-fi, že se spíše jen snažím občas proniknout do tohoto žánru.
První díl ságy mě velmi zaujal během prvních stran, bohužel pak už jsem byla ztracená. Zkrátka totálně netechnický typ, takže jsem v technologiích a procesech byla ztracená.
Román byl napsán čtivě, poutavě, postavy byly pěkně vykreslené, ale nepropadla jsem mu a další do dalších dílů nemám chuť. Objektivně nemám co vytknout, ale ani tentokrát mě sci-fi nějak neoslovilo...
Mám pocit, že autor Oveho už nepředčí. Ale i tak jsem byla z tohoto formátu docela nadšená. Opět dávka emocí, ať už smíchu nebo slziček dojetí.
Knihu bych volila jako ideální dárek pro nastávající rodiče, ale i ty, kteří už za sebou nějaké ty plínky a sunar mají. :)
Backmanův laskavý humor je jako pohlazení. Jistě nesedne každému a každého neohromí, ale ti z nás, kteří milují trošku toho patosu, se jistě zalíbí.
Kniha je čtivá, ale podle atraktivní anotace jsem čekala asi trochu něco jiného. Je to pěkný společenský román, v němž se seznámíte s pěkně vykreslenými postavami, ale můj šálek čaje to není a nijak zvlášť mě neohromil. Průměr.
Po Trhlině, která byla famózní, byla Tma o něco slabší. Popravdě jsem byla poněkud rozpačitá. Opět velmi čtivé, skvělá atmosféra, líbily se mi odkazy na popkulturu a nechvalně známého sériového vraha (důkaz, že i současná tvorba může rozšířit vaše obzory).
Bohužel mě trochu zklamal závěr. Karika od začátku dává nápovědy, díky nimž je možné čekat, že rozuzlení bude trochu jiné, než se na první pohled zdá, příběh byl do detailu vypointovaný, promyšlený, ale konec zrychlený, zhuštěný a jakoby nekoresponduje se zbytkem knihy, kterou bych definovala jako tíživé, plíživé napětí.
Opět jsem se bála, byla napjatá, ale rozdíl mezi Tmou a Trhlinou prostě nelze přehlédnout.
Přesto jsem si čtení užila.
Pravděpodobně bych musela být velkou fanynkou, abych dala aspoň o hvězdičku navíc, ale bohužel. Herečka je mi velmi sympatická, tak jsem doufala, že mě třeba navnadí na seriál, který všechny moje kamarádky milovaly, a já radši koukala na Nemocnici na kraji města a BH90210...
Nenalákala. U knihy jsem se sice bavila, nasmála jsem se a její styl mi docela seděl, ačkoliv působil chvílemi dost chaoticky, přišlo mi to, jako by seděla u mě na gauči a vyprávěla, ovšem ke Gilmorkám mě to ani nadále nijak netáhne.
Nemyslím si, že bych kdy měla potřebu číst knihu znovu, to jistě ne, ale vzhledem k tomu, jak ji v jednu dobu četli všichni, tak jsem ukojila svou zvědavost. Úplně špatná vůbec není, ale žádný skvost taky radši nečekejte...
Pro mě je to příjemná výjimka, která potvrzuje pravidlo. Píšící herečky jsou obvykle velkým zklamáním, což se tady nestalo, a kniha je příjemné průměrné čtení, u něhož se minimálně pousmějete.
Musím uznat, že jsem byla velmi mile překvapená! Upíří fantasy pro ženy s prvky erotiky zní jako naprosto šílená kombinace, ale kupodivu to nebylo zdaleka tak hloupé, jak jsem očekávala. Překvapením bylo i to, jak citlivě dokázal muž popsat některé momenty nebo pocity hlavní hrdinky, to se povedlo.
Postavy byly poněkud šablonovité, ale je pravda, že se mi líbilo, že hlavní postava nebyla úplně stejná jako většina ostatních v tomto žánru (ať už jde o upířiny nebo erotické romány, ty holky často bývají na jedno brdo) a jako u jediné jsem tam cítila nějaký vývoj.
Je potřeba říct, že první polovina knihy je výrazně lepší, než druhá. První polovina byla svižná, pěkně šlapala, stránky mi jen lítaly pod rukama, druhá polovina nasazené tempo neudržela a už spíš tak nějak dobíhala. Ne, že by nebyla čtivá, ale zkrátka bylo cítit, že to tempo již není takové.
Knihu hodnotím jako příjemné překvapení, průměrnou odpočinkovou četbu.
Murakamiho obecně nemusím, ale tyhle povídky od Odeonu mě skutečně přesvědčily o jeho talentu. Tedy...ty první dvě. Spánek byl dokonalý, Podivná knihovna podivně skvělá, Útok na pekárnu byl už o dost slabší, ale Birthday girl, to byla vyloženě slátanina.
Předčítala jsem ji v autě, když jsme s přítelem jeli do Slovinska, a ani jeden z nás z toho nebyl nijak nadšený, spíš jsme se ihned po dočtení shodli, že to byla pěkná blbost a vyhozené peníze.
Jako obvykle, krásné ilustrace a celkově vzhled knihy je super, kvalitní papír, krása, ale bohužel, knihy nekupujeme ani tak proto, aby hezky vypadaly, jako spíš pro jejich obsah, který byl v tomto případě zoufalý.
Pouze to, že kniha je hezky zpracovaná a obsahuje nádherné ilustrace, mě přesvědčilo, abych nedala hodnocení "odpad!"...
Musím říct, že jsem od knihy měla nějaké očekávání, což obvykle bývá chyba, protože jsem nakonec většinou dost zklamaná, ale tentokrát jsem dostala přesně to, v co jsem doufala.
Místy jsem doslova řvala smíchy, což asi netěšilo moje sousedy, protože jsem se výbuchům smíchu nedokázala ubránit ani v noci...
Chvílemi jsem se nad příběhy zamýšlela, jindy se jen bavila. Seděl mi styl, forma a samozřejmě téma (jinak bych si knihu nekupovala).
Jediné, co mi nesedlo byla obálka. Český design mi nesedí, působí přeplácaně, kýčovitě. Ačkoliv jde o humornou knihu, uvítala bych trochu více střídmosti. Ovšem co do obsahu, s tím jsem byla spokojená a myslím si, že se ke knize občas vrátím.
Ten jazyk, můj bože, ten jazyk! Čapek používal naši mateřštinu s takovým citem, až srdce zaplesá.
Pravda, já osobně strašně nemám ráda detailní popisy v knihách, což je paradoxem, jelikož Anglické listy jsou převážně popisem, ale tak kouzelně napsaným, že jsem nemohla odolat.
Knihu jsem si užila ve formě audioknihy v aplikaci Radiožurnalu a snad i způsob, jímž byla namluvena, a který tak krásně seděl k atmosféře, mě tak okouzlil, že jsem si ji pustila znovu.
Pokud máte chuť strávit příjemné odpoledne ve společnosti Čapka a představ o Anglii, neváhejte, budete spokojeni.
Absolutně nechápu tu popularitu.
Nereálné, neuvěřitelné, naivní s faktickymi chybami.
Postavy ploché jak přistávací dráha na letišti! Milostná zápletka, na níž měl příběh stát, bylo zoufalým plýtváním papíru a času náročnějších čtenářů, nebo těch, kteří mají načteny romány i faktografické publikace s tématikou holocaustu. Už čtení úvodního slova autorky mě mělo varovat.
Chápu, že nedokázala využít potenciál příběhu a hlavně prostředí, ale pokud cítila, že na to nemá, měla si to napsat do šuplíku, nebo zvolit jinou formu - například stvořit fiktivní svět inspirovaný událostmi holocaustu, ale ne napsat takhle okleštěný román a zasadit ho do prostředí, které zřejmě vůbec nechápe a nemá o něm nejmenší znalosti, protože jinak by z Osvětimi nemohla udělat div ne dětský letní tábor pro zocelení rozjařené mládeže.
Postrádal jsem emoce. S jedinou výjimkou naštvanosti, jak se mohl stát tak populárním tak strašně špatný román.
Velké zklamání. Jak mám Colleen ráda, tak tohle se nepovedlo. Střídání časových rovin evokuje dojem, že by byl příběh sám o sobě jinak dost nudný a banální.
Hlavní postavy jsou tristní. Quinn pohybující se pouze ve dvou rovinách - sebemrskačské a sebelítostivé - je velmi nesympatická! Její manžel nereálný a nechutně přeslazený, zejména v poslední třetině mi až trnuly zuby.
Autorka píše čtivě, to jí nelze upřít a ostatní její knihy mám moc ráda, ale je vidět, že toto téma bylo nad její síly.
Za mě průměr, který určitě nemám chuť znovu číst a vlastně ani doporučit.
Skvěle napsané, bez zbytečných triků, jak udržet čtenářovu pozornost, zvědavost a napětí.
Oceňuji, že autorka nevěnovala zbytečně pozornost skutečně historické postavě P. T. Barnuma na úkor Améliina příběhu, ale zároveň ho postavila do takového světla, že mě přiměla o něm přemýšlet i z trochu jiného úhlu pohledu.
Postavy i jejich motivace byly šikovně popsané.
Líbilo se mi i zakomponování možnosti, jak mohla vzniknout romantická představa mořské panny jako okouzlující bytosti.
Jediná výtka snad jen to, že mohla být ona tzv. reálná mořská panna vyobrazen alespoň na vnitřní straně obálky. Lze ji sice dohledat na internetu, protože kresby i fotografie existují, ale knize by tento detail dodal na tajemnosti.
Předsádka je nádherná!
Oceňuji také otázky na konci knihy, které vedou k zamyšlení i příjemné diskusi mezi čtenáři.
Pro mě jedna z nejlepších knih za uplynulý rok.
Jedním slovem - otřesné!
Špatně napsaná kycovita slatanina s hrdinkou, kterou chcete profackovat.
Ani jako oddechovku nemůžu doporučit.
Pravda, scifi není můj žánr, přesto se občas snažím přiblížit. Tentokrát to ovšem nevyšlo.
Krátké kapitoly mi obvykle vyhovují, ale tentokrát mi znemožňovaly seznámit se dobře s prostředím a postavami, příliš časté skoky působily nelogicky a ukvapeně. Jako scénář k seriálu/filmu, jak zde někdo trefně zmínil, by to bylo super, ale jako kniha to prostě není dobře napsané. Scénář je scénář, román je román.
Další díly číst určitě nebudu.
Lidem, kteří scifi běžné nečtou bych nedoporucila, jinak věřím, že si tato série své čtenáře bez pochyby najde ;)
Autor je přirovnáván k Vieweghovi, ale řeknu vám - zlatý Viewegh! A to nejsem jeho největší fanda.
Všechny postavy totálně patologické, příběh prekombinovany, nectivy.
Nebavilo.
Příjemné setkání s autorkou, s níž se v mnohém shoduji. Faktem ale je, že se v podstatě dost opakuje a chvílemi už jsem byla znudena.
Píše velmi civilne, dobře se čte, ale pravdou je, že nemám chuť číst pokračování.
Zajímavý náhled i na Paříž jako takovou, ovšem pozor, pořád jde o názor a vlastní zkušenost, kterou nelze považovat za faktickou a generalizujici informaci. ;)
Historické romány nejsou právě můj nejoblíbenější žánr, ale Vlad mě nalákal a musím říct, že to bylo zajímavé čtení. Poznat trochu víc skutečnou historickou postavu, jejíž torzo všichni známe jen s pověsti, kterou vytvořil Stoker.
Velmi čtivé.