hellena1523
komentáře u knih
Zatmění
Stephenie Meyer
Tak tenhle díl se nepovedl. Připadá mi nejslabší. Upřímně řečeno, doplňující novela Krátký druhy život Bree Tanerové je daleko lepší, než Zatmění. Taková zbytečná vata, natahování ságy...
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni
Robert Louis Stevenson
Léty prověřená kvalita. Doporučuji přečíst už proto, že moderní popkultura se často odkazuje právě na příběh dr. Jekylla a pana Hyda. Navíc je skvělý!
Děti Antonína Kaliny
Stanislav Motl
Schindlera zná celý svět, jsem ráda, že já jsem díky panu Motlovi poznala příběh pana Kaliny.
Zavržený
Becca Fitzpatrick
Nora mně chvílemi trochu lezla na nervy a Patch je trochu moc dokonalý na můj vkus, ale jako celek to docela fungovalo, já byla spokojená.
Jezero
Bianca Bellová
Autorka dokáže dokonale navodit atmosféru a vlastně i vzbudit emoce, pocity....ale to je asi všechno. Příběh mě příliš nebavil. Moc mě neoslovil ani autorčin styl vyprávění jako takový.
Věřím, že komu bude vyhovovat, nebo má rád tento zvláštní typ literatury, tak si ji zamiluje, ale na mě asi moc umělecké.
Myslím, že ocenění ML si zaslouží, to bezesporu, ale toto ocenění nedělá z knihy ještě nutně čtenářsky úspěšnou nebo vhodnou do každé knihovny.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Zajímavé, ale nesedlo mi to. I když je příběh dobrý, tak mi vůbec nevyhovovala forma. Toto nebude můj autor...
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Překvapil mě aktjuální jazyk,vzhledem k tomu, kdy kniha byla napsaná. Autorka píše velmi cynicky a z části knihy na mě dýchala tíseň, ale zároveň tu bylo dost momentů, které mě upřímně pobavily.
Hlavní postava byla skvěle vykreslená. Nejde sice o knihu, kterou bych plánovala číst znovu, ale bylo to velmi zajímavé, přínosné setkání.
Původní obálka se mi nelíbí, ale ta nová je naprosto fenomenální!
Zimní lidé
Jennifer McMahon
Tak tohle byla bomba! Postavy zdařile vykreslené, příběh (pro mě) tak děsivý, že jsem mohla číst jen ráno a odpoledne (totiž cestou do a z práce, doma už pak bylo moc tma a prázdno), bezvadně vypointovaný a ještě teď, když si vzpomenu, mi vstávají chloupky vzadu na krku.
Obálka je na můj vkus trošku amatérská, ale celkový dojem nekazí. Já byla moc spokojená.
Koláčky a spiklenci
Theo Addair (p)
Kniha je napsaná o poznání lépe než první díl, velmi čtivá, ale zápletka mi přišla nic moc. Už to bylo trochu moc přitažené za vlasy.
Největší dojem ve mně zanechala postava Danielova otce - to je opravdu záporák jak sviňa! Když si na něj vzpomenu, otvírá se mi kudla v kapse.
Hodnotím velmi kladně, ale současně je to pravděpodobně moje poslední kniha od tohoto autora.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Jen co prvotina Kateřiny Šardické se záhadným názvem Zmizení Sáry Lindertové zaplnila pulty knihkupectví, strhla se doslova lavina. Ať jsem otevřela jakoukoliv sociální síť či platformu, odevšud na mě vyskakovala ta kniha s tajemně krásnou obálkou. Až jsem nakonec podlehla a knihu si pořídila. Pár týdnů jsem ji ještě nechala uležet v knihovně, až jsem se do ni pustila a zhltla ji snad během dvou nebo tří dnů.
Jak jsem už zmiňovala, obálka mě zaujala na první dobrou. Faktem je, že poté, co jsem knihu viděla pěkně z blízka, mám výhrady k perleti, která mi přišla už zbytečná a na můj vkus trošku kýčovitá, ale jinak musím říct, že se mi pořád velmi líbí grafická úprava, ta se opravdu velmi povedla. V porovnání s obálkami jiných titulů se dokonce nebojím označit ji za jednu z těch, které jsou na světové úrovni.
No a teď už opravdu k obsahu
Od mladých českých autorek toho zpravidla příliš mnoho nečekám, jelikož jsem se setkala s mnoha texty, které mě buď nezaujaly, nebo byly skutečně tak špatné, že jsem litovala času stráveného v jejich společnosti. Pokud má jít o fantasy či mysteriózní příběh, moje obavy vzrůstají, protože mnohdy z českých textů cítím velkou inspiraci v zahraničí, málokdy mi připadají skutečně autentické či originální, což si myslím, že velká škoda vzhledem k reáliím, které české prostředí nabízí.
Využít, co se nabízí, v tom je genialita
V tom mě právě Kateřina Šardická naprosto odzbrojila. Zvolila si vcelku originální nápad, a protože skutečně využila génia loci českého prostředí a religiozitu židovské obce, která je velmi silně spjata především s tajemnou starou Prahou a jejími podzemními chodbami, jež dodnes fascinují lidi napříč generacemi, dala příběhu přesně tu mrazivou atmosféru, která vyznívá zcela přirozeně, skutečně autenticky.
Dokonce natolik, že jsem se mnohdy setkala s komentáři typu "už v životě nevlezu do metra", což bylo bezpochyby myšleno s nadsázkou, přesto to považuji za úžasnou zpětnou vazbu, což se nedaří každému. Nevzpomínám si, že bych podobné reakce někde četla ohledně kopce nebo centra města.
Čas a prostor a co dál?
Dobře zvolené prostředí, nápad a vhodné reálie ale pořád nedělají z knihy fenomén. Autorka si, podle mě, velmi vyhrála i s postavami, které jsou uvěřitelné, dialogy nejsou hloupé nebo vágní, ale skutečně posouvají příběh, přináší střípky do mozaiky, z níž se pak stává nejen čtivý, ale hlavně napínavý příběh, u kterého má čtenář husí kůži a skutečně chce vědět, co bude dál, co se vlastně stalo a jak to všechno dopadne.
Co říci závěrem?
Zmizení Sáry Lindertové spadá do young adult české scény a mně se chce říct: "Zrodila se hvězda!" Tak, jak jsem byla zpočátku skeptická, jsem teď nadšená. Když jsem knihu dočetla, měla jsem šílenou chuť začít ji číst znovu. Nakonec jsem sice sáhla po jiné z té hromady knih, které mám na svém seznamu "K přečtení", ale přiznávám, že sleduji Šardickou na instagramu, abych věděla, jak to vypadá s její další knihou, které už se nemůžu dočkat.
Knihu tedy mohu jen a jen doporučit.
Dívka s bombou
Jari Järvelä
Příběh jedné lásky, vraždy, nenávisti, pomsty, několika sprejerů a člena ochranky, který je nesnáší.
Kniha je od první stránky velmi čtivá a příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Z jedné strany sprejerkou Metro, která viděla, jak jí hlídači zabili přítele, z druhé strany členem ochranky Jerem, který byl do nešťastné události zapleten. Líbí se mi, že čtenář má takhle šanci prožívat příběh s tím, s kým více sympatizuje, ačkoliv má k dispozici oba pohledy a zná všechny okolnosti a motivace aktérů. Pravdou je, že jsem se nakonec neztotoznila ani s jednou z postav, jelikož obě jsou vykresleny na můj vkus moc extremisticky, což ovšem připisuji faktu, že kniha není příliš obsáhlá a je jasné, že je třeba postavám vydechnout život charakterovymi rysy, které v krimi příběhu budeme těžko kousat, pokud se bude autor hnipat ve složité psychologii; proto chápu jednodušší zpracování, což je u kontroverzního tématu vždycky tak trochu tanec na ostří nože.
Oceňuji, že autor zakomponoval i informace o přípravě barev nebo aktuální trendy nebo specifika z oblasti graffiti dodalo to knize na důvěryhodnosti, uvěřitelnosti. Působí - li kniha autenticky, je to vždy nadhodnota.
Asi nebude bavit každého, mě by třeba moc zajímalo, co by na příběh řekli samotní sprejeři, ale byl to příjemný čtenářský zážitek.
Na obtíž
Colleen Hoover
Autorka píše čtivě, postavám vdechne život a čtenáře donutí smát se, brečet, prožívat křivdu s hlavní postavou, doufat.
Čtení jsem si neskutečně užila.
Je pravda, že rodina jako tahle, to už je spíš krutá havárie, a autorka rozjela možná trochu víc témat najednou, která nakonec nedotahla do konce, nebo klouzala po povrchu, aniž by štrejchla hloubku, a syrská zápletka, byť sebeaktualnější, byla pro mě už trochu moc. Ale ústřední téma bylo jasné od prvních stran a mně se mi líbí, jak je zpracované, zejména oceňuji, že Yoli dodalo odkazy na české stránky pomáhající lidem najít pomoc, bojovat s depresí.
V knize mě dostaly wow momenty na konci knihy.
Temná krása
Mary E. Pearson
Zpočátku jsem se moc nemohla začíst a i teď, s odstupem času, si myslím, že bylo v knize spoustu hluchých míst, nepodstatných informací, zkrátka vaty.
Pak bylo ale v knize taky hromady skvělých momentů, kdy jsem se nemohla odlepit od stránek.
Rozčilovala jsem se, bála, brečela...
Strašně se mi líbí, jaký vývoj dala autorka postavám.
Ukončení dějové linky s komizarem (nechci vyzradit, co přesně se stalo, kvůli těm, kteří ještě nečetli) jsem čekala daleko epičtější...
Konec jsem čekala, ale stejně jsem měla radost.
Když zhodnotím sérii jako celek, tak je to jedna z těch povedených.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Pán Désiré už má plné zuby své manželky, a tak začne předstírat Alzheimera a raději se nechá zavřít do domova pro dementní seniory.
Anotace mi připomněla můj oblíbený český film Teorie tygra s Barťákem, kterého miluju, v hlavní roli, takže jsem čekala, že budu nadšená. ✨
Popravdě kniha nemá s filmem mnoho společného, kromě ústředního motivu (a mého nadšení), což bylo pro mne milé zjištění. Dostala jsem zase jiný úhel pohledu, jiný příběh.
Na knize mi byl velmi sympatický (mně vlastní) sarkasmus i smysl pro humor, který ale určitě nesedne každému.
Ačkoliv jsem se u knihy velmi bavila, nutila mě k zamyšlení nad určitými věcmi i způsobem života (stejně jako film) a v závěru jsem si i pobrečela.
Rozhodně stojí za přečtení, což dokazuje i to, že jsem ji narvala kolegům v práci a byli nadšení!
Divoká labuť a jiné příběhy
Michael Cunningham
Divoká labuť a jiné příběhy nabízí senzačně vypointované příběhy, které autor převlékl do současnějšího, velmi slušivého, skvěle padnoucího kabátku.
Asi dvě povídky mi nesedly stylem vyprávění, ale jinak to byla bomba!
Nevím kudy kam
Gayle Forman
Líbilo se mi, že autorka opět zakomponovala do příběhu hudbu, stejně jako v případě Jestli zůstanu, i to, že reaguje na aktuální trendy, jako byl (a pořád celkem je) youtube.
Začátek byl poněkud rozpačitý a popravdě, když jsem už asi po páté četla větu "Nevím kudy kam", obávala jsem se, že tohle nedám. Nechtěla jsem ale knihu hned odložit, protože z předchozí zkušenosti vím, že Formanova umí psát, a to velmi čtivě. Což se nakonec potvrdilo a já knihu zhltla během pár hodin.
Ano, příběh je trochu naivní a některé situace přitažené za vlasy, těžkopádné či těžko uvěřitelné. Ale kdo říká, že to nakonec nějakým zvláštním způsobem nefunguje...?
Já byla nakonec moc spokojená a knihu bych určitě doporučila, protože je to hezká oddechovka, u které si však citlivější čtenář(ka) klidně popláče.
A protože Formanova píše velmi jednoduše, nehraje si na žádné velké umění pro umění, jak tomu říkám, tak už se těším, až se pustím do její knihy Byla jsem tu, kterou mám v angličtině.
Galerie mrtvých
Chris Carter
Opět brilantní práce s napětím a neskutečně skvělý závěr.
Dočetla jsem v noci a bála se tak, že i pes musel vydržet do rána, jelikož jsem neměla odvahu opustit byt. Ještě pár Carterových knih a pravděpodobně budu shánět léky na agorafobii.
Přestat ale nemůžu, přece se dobrovolně nevzdám svého nejoblíbenějšího spisovatele thrilleru!
