hellena1523 komentáře u knih
Bála jsem se, že mě nebude příliš bavit, příběh bude děravý, postavy nudné a celé to bude neskutečně zavánět fenoménem, který se dá považovat za mezník v rámci žánru, což je pro mě bezesporu Harry Potter.
Ale nemohla jsem se mýlit víc!
Fantasy svět a Nikdyuš je bezvadně vymyšlený a dávkovaný tak akorát, aby čtenář nebyl zahlcen informacemi.
Postavy jsem si zamilovala, nebo zaškatulkovala prakticky okamžitě a pak už si jen užívala, co se o nich dozvídám dál.
Jasně, nějakou podobnost s #hp bych bezesporu našla, ale netroufám si tvrdit, že to není tím, že zkrátka Harry je ten mezník, s nímž jsou a budou nově vydané knihy srovnávány, stejně jako tomu bylo a stále je u podobně významných titulů, z nichž můžeme jmenovat třeba Pána prstenů.
Autorčin styl mi naprosto sedl, měla jsem pocit, že po stránkách přímo letím, takže jsem knihu zhltla během chvilky.
A v neposlední řadě musím zmínit obálku, která se, myslím si, moc povedla.
Hlavní hrdina mi z počátku přišel zvláštně sympatický, ale později mi začala vadit jeho posedlost a patologické chování, kdy vlastně převzal něčí osobnost a oblékl ji jako kimono. Současně to ale bylo na příběhu právě to poutavé, ač bizarní...
Haiku mě příliš nebere, ale hodilo se a kniha i díky tomu získala svou okouzlující atmosféru.
A grafické zpracování? Tak to je absolutní nádhera! zpracování obálky, nebo ilustrace na začátcích kapitol jsou famózní!0
Jedna z knih, která možná neuchvátí, ale rozhodně ji chcete mít v knihovně a aspoň jednou přečíst...
Před časem jsem viděla film Padlé ženy o irských klášterech a prádelnach v nich, kde pracovaly ženy, které počaly nemanželské děti. Téma mě dost zaujalo a díky knize Philomena jsem se dozvěděla ještě víc o problematice obchodu s dětmi za Atlantik ve 40. a 50.letech, ale také o tom, jaký život vedl právě Philomenin syn Anthony, přejmenován na Michaela, který se z irského kláštera, přes školní divadelní prkna dostal až do vysoké politiky, kde pracoval jako poradce samotného Reagana. A jak těžké muselo být gayem v republikánske straně, mimo jiné - super!
Nakonec bylo v knize mnohem více z Anthonyho života, než Philomenina, ale to na dojemnosti a síle příběhu neubralo.
Oceňuji fotodokumentaci, dokonce dvě série fotografií a dokumentů.
Myslím, že Martin Sixsmith odvedl velmi dobrou práci. Zejména pak v kritice církve, která není slepá a čistě útočná, ale cítila jsem, že se snažil podat věci tak, jak byly, s co možná největší možnou mírou objektivity a možností, že ne každý církev za tyto kroky odsoudí, a tak jako autor dává pouze obraz, který musí čtenář dotvořit sám, na základě vlastních zkušeností a názorů.
Už se moc těším na film, který si asi hned pustím
Všemi vychvalovana #youngadult fantasy, která na mě vykukovala po loňském Humbooku ze všech stran, jelikož byla součástí VIP balíčku ke vstupence.
Jakmile jde kolem knihy podobná propagace, už po těch zkušenostech moc nevěřím všem těm nadšeným recenzím,takže jsem se na knihu ani nechystala, avšak pak jsem ji náhodou potkala v knihovně a řekla si, že ji zkusím.
Úplně zklamaná nejsem, ale nadšená ani omylem.
Začátek super, ale tempo nevydrželo, ačkoliv je kniha vcelku čtivá.
Postavy mě příliš nebavily a jejich jednání mi občas přišlo nesmyslné, nelogické, tak trochu na sílu a hlavní postavou jsem byla cca v půlce knihy otrávená.
Vadila mi prekombinovanost .
Co se tedy nepovedlo je ta měkká obálka. Kniha vypadá jako recenzní výtisk, což je dost smutné vzhledem k ceně. Nekoupila bych si ji a popravdě asi ani nedoporucila.
Mám knihy od Coo&Boo moc ráda, ale tohle je fušeřina... obálka je jinak povedená, ale zasloužila by si alespoň trochu pevnější vazbu.
Jinak je kniha graficky zpracována nádherně!!! Ilustrace na začátcích kapitol jsou překrásné.
Ale grafiku knihu nedělá a hodnotím hlavně obsah, takže když si shrnu pro a proti, rozhodně slabší než průměr...
Český fenomén #muffinacaj ovládl internetovou literární komunitu.
Jak už mnohokrát, i tentokrát musím říct, že Yoli má čuch na dobré autory/knihy!
Theo Addair píše vcelku čtivě a jako celek kniha působí velmi mile. Líbí se mi, jak pracuje s jazykem
Jediné, co mi vadilo, bylo to, že konec jedné kapitoly tvořil dobrou půlstranu kapitoly následující, což mělo význam ke konci, ale v průběhu knihy bych se bez toho obešla a byla čtenářský spokojenější
Pokud jde o postavy, ty jsou šikovně zpracované, působí reálně, ačkoliv trochu šablonovitě... A tedy Daniel je neskutečně protivná hysterka, označovat nepříjemnost ze střední jako "katastrofu", to je přinejmenším nevhodně teatrální, pokud tu nemluvíme o tsunami, zemětřesení nebo teroristickém útoku.
Díky za vysvětlení, jak ze jména Cristian mohla vzniknout přezdívka "Kit", protože to mi po prvních stránkách strašně vrtalo hlavou.
Obálka je moc hezká, jen tedy nechápu označení na zadní straně "LGBT" - proč? Jednak to člověku dojde, dá se dedukovat dle přední strany obálky a krom toho se ptám, zda je to nutné?
Aktuálně se pořád řeší, že mezi LGBT komunitou a heterosexuálními páry není rozdíl, jde o rovnoprávnost atd., tak proč to vypichovat? Na jiných knihách přeci taky není označení "heterosexuální příběh"...
Není to žádná trága, spíš zamyšlení, zda jsou takové poznámky nutné, vítané či kontraproduktivní...?
Ale zpět ke knize - milý, čtivý, hezký příběh na prazdniny/dovču /letní víkend
Stojí za přečtení, ale asi bych nečekala víc, než pěkný průměr, aby nebyl někdo zklamaný.
Vůbec mi nesedl styl psaní, neucelenost příběhu ve mně nevyvolávala dojem, že se každý příběh děje v jiném časovém úseku, ale spíš dojem, že autor pochybuje o vlastním stylu i závažnosti příběhu, že to musí podpořit tímto způsobem, čímž vlastně trochu snižuje úroveň čtenáře, který by jistě rozpoznal, že se jedná o jiný příběh, jinou dobu.
Propojení příběhů mi přišlo křečovité, postavy mě až na pár výjimek ani trochu nebavily.
Oceňuji odkazy na historii, literaturu, hudbu atd., několik pěkných obratů, ale jinak mi kniha nic moc nedala.
Taková navoněná bída...
Obálka je absolutně dokonalá!
Příběh se odehrává v 80. letech a já mám moc ráda klasické horory, takže mně se příběh líbil. Ačkoliv musím říct, že pro mě ústředním tématem vůbec nebyla hororová zápletka, ale přátelství a jeho vývoj. To se ovšem nevylučuje s tím, že pro mě hororová zápletka byla dost děsivá a nechutná.
Postavy mě za srdce příliš nechytily, ale nemůžu ani říct, že by mně něčím vyloženě vadily.
V prvé řadě je nutné podotknout, že má autorka velmi zvláštní styl psaní, který s velkou pravděpodobností nesedne každému.
Mě ale zaujala, svět, který stvořila je bohatý, originální, lákavý.
Nejvíc jsem si oblíbila Essun, a tak mě asi nejvíce bavily části sledující její osud.
Ostatní postavy mě příliš nezaujaly, ale ani nenudily.
Oceňuji mapku na předsádce.
Příjemná oddechovka. Chvílemi jsem se i zasmála, k tomu ta krásná obálka, nemám co vytknout.
Šla jsem do celé série s tím, že od ní čekám romantickou oddechovou četbu, a to taky dostávám. A není to úplně pitomoučký, takže mě to vlastně mile překvapuje s každým dalším dílem.
Kniha je neuvěřitelně čtivá a plná hezkých ilustrací. Autor představuje fantastický svět s rozmyslem, a tak nezahlcuje přílišným množstvím informací. Přišlo mi ale, že mi příběh trochu moc připomíná Harryho Pottera...což pro mě bylo trochu rušivé. Ovšem pokud se od té podobnosti čtenář oprostí, kniha se jistě bude líbit.
Autorka píše velmi čtivě a umí pracovat s příběhem i postavami. Líbí se mi, že si volí témata, do kterých nejde každý, přitom je obvykle dokáže zpracovat bez patosu a tak, že nelezou čtenáři krkem.
Místy trochu teatrální, ale kdo z nás nebyl v tomto věku trochu teatrální, takže si vlastně říkám - proč ne?
Samozřejmě, jde o young adult knihu, takže spíš oddechovka, ale já si hlavní postavy natolik oblíbila, že jsem se smála, plakala, obávala - zkrátka jsem příběh prožívala s nimi.
Nápad se soundtrackem se moc povedl.
Určitě můžu doporučit.
Autor známý především pro své romány Tisíce planoucích sluncí nebo Lovec draků pravděpodobně nikoho nepřekvapil výběrem tématu. Na několika málo řádcích vypráví příběh malého chlapce, který se svou rodinou a skupinou prchá ze země zasažené válkou.
Působivé vyprávění může působit poněkud prvoplánově, což je podle mne vinou rozsahu. Silný, dojemný příběh umocňují i velmi zdařilé ilustrace Dana Williamse.
Opravdu kratinká povídka, ale zanechala velký dojem, možná snad i větší, než několika set stránkový román.
Nebylo úplně snadné se začíst, jelikož začátek se opravdu poněkud táhl, jak zde mnozí přede mnou poznamenali, ale pak měla kniha spád, napětí, zkrátka vše, co má dobrý thriller mít.
Paní Helenu Třeštíkovou mám moc ráda, velice si ji vážím jako člověka a jako dokumentaristky, která dokázala něco, o čem se mnohým ani nezdá.
Jak zde mnozí zmínili, i mě občas rušil pan Kosatík, ale musím uznat, že místy byly i jeho reakce vcelku přínosné.
Pravda, asi bych si možná o něco raději přečetla klasickou biografii paní Třeštíkové, ale i Sběrná kniha má něco do sebe.
Na tuhle prvotinu jsem byla opravdu velmi zvědavá!
Tušila jsem, že téma nebude moje, přesto jsem věřila, že alespoň některé pasáže se mě dotknou.
Ale ani vlastní dospívání a první partnerské/sexuální zkušenosti jsem neprožívala až tak hystericky, tudíž tématem se mne kniha skutečně nedotkla, naopak na mne působila infantilně (jo, i na mě) a vlastně jsem nechápala, proč bych vlastně měla něco takového chtít číst⁉️
Navíc jsem daleko spíš šovinista, než feministka, takže tento prvek mě docela otravoval (ale jo, obdobím "jsem žena, světe!" si aspoň na pár týdnů prošla asi každá, to je fakt).
Obálka je teda otřesná! Jasně, svět není jen krásný a k tématu by se nehodily kytičky a motýlci (to by byl taky pěknej kýč), ale kniha by asi měla působit tak, že ji čtenář chce mít v knihovně. Je mi líto, ale tohle bych si nedala ani na záchod a o to víc jsem ráda, že mám látkové obaly na knihy.
Další věc, s níž bych, coby autor prvotiny, byla opatrná, jsou silná slova na adresu jiných titulů či autorů. Ačkoliv sdílím vcelku podobný názor, takovou aroganci, s jakou autorka smetla soudobého spisovatele #youngadults světovky, bych si skutečně nedovolila.
A to je vlastně to, co mi na knize vadilo asi nejvíc - ta arogance a nevyzrálost.
Nováčková je neuvěřitelně talentovaná, její styl je svěží, svižný, dokáže brilantně použít sebeironii, ale právě díky té nevyzrálosti sama dobrý dojem sejme. Zvlášť, když tato autobiografická kniha není zas tak nosná, příběh není ničím zajímavý.
Až najde téma, které nebude čtenáři otravné, a naučí se být trochu pokorná vůči jiným autorům a svým čtenářům, může z ní být opravdu skvělá spisovatelka. A já bych to jí i nám čtenářům opravdu přála, protože psát doopravdy umí! (Ale to ještě z nikoho spisovatele nedělá) Zatím působí spíš jako poněkud nabubřelý žabec, co si o sobě myslí, že je spisovatelka, což bylo z této autobiografie strašně cítit a proto nemůžu dát lepší hodnocení.
Tak tohle byl masakr. Téma dost brutální, autorka mu dodala ještě větší dávku autenticity, když zmínila několik reálných případů.
S hlavní postavou jsem se dost ztotožňovala a chápala Eliščiny motivace. Závěr mě přes prvotní překvapení vlastně potěšil a dal takové vysvětlení, které mi nakonec dávalo největší smysl.
Michal Viewegh není právě můj nejoblíbenější autor, ale musím uznat, že tohle byla nejlepší a nejvtipnější kniha, které jsem od něho dosud četla. Možná i proto, že máme s hlavní hrdinkou slabost pro Pažouty, taky jsem s jedním takovým byla (naštěstí s mojí maminou jen kamarádil) :-D
Mycelliu jsem nepropadla, ale tohle se povedlo. Čtivé, místy vtipné. Kadlečková používá příjemné obraty a její styl má své kouzlo. Nesedne každému, mně se ovšem líbila a zasazení historických postav a událostí do současnosti mi přišlo zajímavé.
Mně ta Moyesová asi fakt nesedí. Já jsem schopná bulet i u reklamy na toaleťák, když tam dají štěňátko, ale tohle už je druhá knížka od Jojo Moyes a zase nic, ani kapka.
Příběh nebyl špatný, ale autorka tak strašně klouže po povrchu za pomoci prázdných postav, že to ve mně nevyvolává žádné emoce.
Tohle se hodně povedlo. Mrazivý, dobře vystavěný příběh, v němž je vše do detailu promyšlené. Ve chvíli, kdy si začnete říkat, proč hlavní postava neudělá to a to, už se vám dostane celkem logické odpovědi. Postava, která měla být děsivá, opravdu byla. Hlavní postava mi přišla trochu moc ukňouraná a místy otravná, ostatní pro změnu ploché, což chápu, že neměly tolik prostoru. Chování jedné z vedlejších postav na konci knihy mě trochu překvapilo a přišlo mi nelogické, neuvěřitelné, trochu jak ze seriálu Zoufalé manželky, ale ono to i tak docela fungovalo.
Velmi čtivé, svižně napsané, příběh šlapal, že jsem měla co dělat, abych se od knihy vůbec odtrhla. Za mě dobrý!