Hels-is-unicorn komentáře u knih
Nemám ráda postapokalyptickou literaturu. Nemám ráda české spisovatele. Ale pane jo, tohle mě fakt chytlo za srdce. Klobouk dolů před autorkou, která mě přesvědčila o tom, že dokonce i český autor dokáže napsat výbornou fantasy. Nejvíc mě nadchla dokonale promyšlená společenská hierarchie a všechny možné cesty, které pro sklenaře osud mohl připravit. Jediné, co mě štvalo, byla Ilan, pořád jsem čekala, kdy konečně praskne její pravá totožnost, zvlášť když se k tomu několikrát tak hezky schylovalo. A ono pořád nic :-) Tak snad se ve druhém díle dočkám, už si na něj brousím zuby.
Nějak asi nechápu, proč byla kniha tolikrát vyprodaná. Příběh byl v podstatě o ničem, i když rozhodně záživnější než autorčin druhý literární počin, Limea. Hlavní hrdinka byla místy vyloženě nesnesitelná, její charakter se pořád měnil, a kdyby si člověk dal panáka pokaždé, když ji něco nahněvalo, tak po pár stránkách skončí v nemocnici. Plusové body dávám za pana Reeda, protože takový pan Darcy čas od času neuškodí :-) A docela mě bavilo i to, jakým způsobem autorka pracovala s významnými historickými událostmi. Třetí hvězdu dávám za parádní obálku, která prostě nemá konkurenci.
Poslední výtku bych udělila nakladatelství. Osobně Fragment považuji za nejspolehlivější odnož Albatrosu, ale tady se překlad vyloženě nepovedl. Chápu, že dneska němčina asi není tak populární jazyk, takže sehnat schopného překladatele byl asi oříšek. Každopádně takhle mechanický překlad jsem snad ještě nečetla. Plus si nejsem jistá, jestli se jedná o chybu překladatele či originálu, ale postava, která vypráví příběh v ich formě, opravdu není vševědoucí a nemůže tedy vědět, jak přesně se cítí její bližní a co se jim zrovna honí hlavou, může to maximálně tipovat :-)
(SPOILER) Tohle bylo fakt hodně špatný. Kniha byla až bolestně nudná a na to, že ani není moc tlustá, úplně zbytečně dlouhá. Možná jsem se na ni prostě moc těšila.
Myslím, že se autor snažil navázat víc na film než na první díl. Některé věci si zapomněl připomenout (třeba že Šótó opravdu nepotřebuje překladač), u některých se očividně nechal inspirovat filmem - ať už v maličkostech, jako že se Aech najednou bojí hororů, nebo třeba v celé zápletce. Na prvním dílu mě nejvíc bavilo to, že se od filmu odchyluje právě v tom prapodivném vztahovém trojúhelníku, že je tam o něm v podstatě jen letmá zmínka, nic víc. No, tak ve druhém to autor prostě napral naplno. Nevím, jestli se mu třeba hodně na Netflixu zalíbilo Ty, že tuhle knížku postavil na motivech stalkingu, nebo co jiného ho k tomu vedlo, každopádně to bylo prostě špatné.
Postavy prošly taky jakýmsi vývojem... nebo spíš downgradem. Wade byl v prvním díle sice ubožák, ale pořád s ním člověk uměl soucítit. V tomhle díle byl prostě a jednoduše debil a úchylák. Být na místě jeho kamarádů, nedokázala bych se s ním bavit ani z lítosti. A už vůbec bych se do něj znovu nezamilovala jen kvůli tomu, že dokázal uznat svoji chybu. No a co se jeho party týče, eh... ne. V prvním díle byli každý něčím zajímavý, v tomhle díle fungovali v podstatě jako jedna osoba, jen rozdělená do více postav. Nejspíš je měly charakterizovat jednotlivé úkoly, ve kterých každý z nich vynikal, ale co si budeme, ty byly rozdělené podle naprosto parádních stereotypních šablon.
V prvním díle jsem se do děje dokázala vžít, i když jsem neznala úplně všechno, na co autor narážel. Tady ne. Odkazů bylo tolik a tolik, že působily akorát rušivě. Plnění každého úkolu bylo bolestně dlouze rozepsané, aby se tam ta miliarda narážek vešla, přitom to bylo úplně zbytečné. Chápu, že je kniha psaná pro jiného čtenáře, než jsem třeba zrovna já, ale například úkol s Hughesovými filmy mi přišel tak zmatený, že snad popletl hlavu i milovníkovi jeho filmů. Opravdu bylo potřeba ke každému NPC, které potkali, přiřadit jméno postavy, jméno herce a ještě název filmu? Totéž s Princovými písničkami. Neznám ho, nikdy jsem ho neposlouchala a jeho quest jsem absolutně nepochopila. Možná, kdyby k téhle knížce existoval (nekontrolovala jsem) Spotify playlist, třeba ideálně sestavený přímo autorem, který by byl pod QR kódem někde přímo v knížce... to už bychom pak asi mluvili o něčem jiném.
Přijde mi, že se změnila i povaha odkazů a narážek. Čekala bych, že i když je hon zaměřený na jinou osobu, zůstanou odkazy podobné. Ale ne, ze začátku v podstatě vycucnul Teorii velkého třesku a co se questů týče, snažil se být už jen zajímavý a originální a hlavně se neopakovat. Přitom bych neviděla nic špatného na tom, kdyby využil týchž zdrojů jako v prvním díle, pouze kolem nich vytvořil questy nové. Aspoň by to vysvětlovalo, proč to do háje zvládli tak rychle, když v prvním díle jim hledání tří věcí zabralo nějakých sedm, osm let.
A když už jsem nakousla časoprostor (který byl absolutně nereálný, ale budiž), líbilo by se mi, kdyby například na začátku každé kapitoly byl uvedený i zbývající čas. Popřípadě třeba občas na okrajích stránek. Vlastně kdekoliv. Ano, čas od času byl zmíněný přímo v textu, ale zdálo se mi, že tak úplně nekorespondoval s dějem.
Poslední věc, ke které se chci vyjádřil, je umělá inteligence a celkový motiv a příběh. Zbytečný, neoriginální padouch. Pokud chtěl autor docílit toho, aby udělal z kultu osobnosti z prvního dílu normálního člověka, minul se účinkem. Ale naopak docílil toho, že je jeho kniha o to neoriginálnější :-) No... a ten zbytečný a až nechutně přeslazený konec radši ani nebudu komentovat.
Knihu jsem si koupila a nechám si ji jen kvůli tomu, že nemám ráda, když nemám kompletní sérii. Nedoporučuju číst vůbec nikomu, naopak doporučuju předstírat, že se tahle kniha nikdy nestala.
Stejně jako mnozí další jsem si před přečtením dala rereading předchozích dvou dílů. O to víc mě zaskočil začátek knihy. Trošku mi to připomíná proměnu ala Harry Potter. První dva díly jsou krásné, až sladce naivní, Ilan je zvědavá holčička, kterou si prostě každý musí zamilovat. Ale čím je starší, tím je život a svět temnější, bolestnější, děsivější. Na to, že jsem ve čtení navazovala na předchozí díly, mi hrozně dlouho trvalo, než jsem se začetla. Nevím, jestli si v redakci nedali tolik práce s editováním knihy, nebo se pozměnil autorčin styl psaní, ale přišlo mi, že syntax v Nasteree je o dost kostrbatější než v předchozích dílech. Možná až zbytečně komplikovaná a dlouhá souvětí, kvůli kterým se pak člověk víc ztrácí v ději. Ale nevadí, klidně se to dá přičítat tomu, že Ilan stárne, takže se i její myšlenkové pochody komplikují. Sice se kniha trochu hůř četla, ale konec všechno vynahradil. Jen bych se obešla bez toho, aby se v každém díle oživovalo přátelství s pětadvacítkou, jen aby se vzápětí zadupalo do země. Přiznám se, že myšlenky na to, jestli jsou nebo nejsou přátelé, už mi docela začínají vadit. Jinak dějově super, Stehlíková pořád zůstává nádhernou růží v trní české fantasy :-) Tohle bude už napořád srdeční záležitost.
Co se této série týče, jsem pořád jaksi na rozpacích. Ano, jsem zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet dál, ale nemůžu říct, že by mě nějak zázračně chytila za srdce. Postavy jsou všechny jaksi nesympatické, což je vlastně ale dobře, když vezmeme v úvahu, z jakého jsou prostředí. Nejvíc mě asi baví to, jaká bezmoc z obou knih čiší. Čtenář nikdy nemá pocit, že by to s hrdiny mohlo dopadnout nějak zázračně dobře, i když se občas objeví nějaké to dílčí vítězství. Plus jsem, stejně jako u prvního dílu, ráda, že nedochází k žádným velkým láskyplným gestům a vzplanutím. Protože v takovém prostředí by to nebylo ani možné. A je dobře, že postavy si to uvědomí a k lásce přistupují realisticky, což je v YA hodně výjimečné.
Na závěr bych ráda smeknula před Hostem a především před korektorem tohoto dílu. Našla jsem jedinou chybu a to ještě typografickou. Kéž by to tak opět vypadalo u všech knih!
Ready player one je pro mě zhruba stejně výjimečný jako Harry Potter. Jedna z mála knížek, kde se mi líbí filmové a knižní zpracování zhruba stejně. Nejspíš proto, že kromě jmen postav toho spolu nemají zas tak moc společného. Knihu jsem četla už dvakrát, i poprvé to bylo až po zhlédnutí filmu. A byla jsem v šoku, jaký svět dokázal autor vystavět. Tak rozsáhlý a obsažný, že absolutně nebylo v ničích silách ho přivést k životu na stříbrném plátně.
Teď, když píšu recenzi, mám za sebou už i druhý díl. Což mi umožňuje vypíchnout několik věcí, kterých si na téhle knize velice vážím. Hrdina není kladný, ale zároveň ani záporný. Ve filmu je to typický klaďas, hrdina každým coulem, člověk, co dokáže snad až nemožné. V knize ne, v knize prakticky nezvládá ani existovat. Líbí se mi, jak nenásilně autor pracuje s tématem psychických nemocí, sexuálních diverzit, fyzických odlišností a handicapů a podobně.
První díl má navíc tu výhodu, že si autor dal spoustu práce s tím, aby reálie, se kterými se čtenář setká, přiblížil i neznalému člověku. Jistě, každý čtenář určitě zná aspoň něco, protože kdyby ne, vůbec by pro něj tahle kniha nebyla zajímavá. Ale autor mu zároveň poskytuje i dost materiálů a prostoru k tomu, aby se chytil i tam, kde by jinak bez Googlu tápal (což se o druhém dílu rozhodně říct nedá).
Poslední věc, za kterou jsem opravdu nesmírně ráda, je to, že se jedná o uzavřený příběh, který vůbec pokračování nepotřeboval. Protože hodlám předstírat, že žádné nemá.
Netuším, co napsat. Vím, že něco napsat chci, ale co? Co by tuhle knížku dokázalo výstižně popsat? Uhranula mi. Nádherná obálka, příběh, ve kterém se v podstatě vůbec nic nestalo, ale přesto mi obrátil život naruby. U posledních stránek jsem měla husí kůži po celém těle. A naprosto nečekaně mě nerozbrečela, přitom jsem na to byla připravená snad od samého začátku.
Napsat v dnešní době knihu, která je originální, je prakticky nemožné. Ale paní Schwab dokázala, že nemusíš být originální, můžeš vzít námět tak profláklé pohádky, jako je Kráska a zvíře, a stejně čtenáře připravit o dech (a na pár dní i o život, protože co si budeme, tohle je kniha, od které nechcete... nemůžete odejít). Myslím, že autorka měla stejný problém, který jsem prožívala i já. Dívala se na Fantoma opery a nebyla spokojená, protože Christine nezůstala s Fantomem. Dívala se na Labyrint a nebyla spokojená, protože Sarah nezůstala s Králem goblinů. A tak se rozhodla, že si napíše svůj vlastní konec (a ještě přimíchá špetku Lucifera, protože proč ne).
Knihu jsem rozhodně nečetla naposledy, věřím, že bude jedna z těch, která se za pár let rozpadne, protože ji budu každému vnucovat, aby si ji přečetl, a sama se k ní budu pravidelně vracet. Klobouk dolů, opravdu dlouho jsem nečetla nic, co by mě tak chytilo za srdce, aby se zařadilo mezi to nejcennější, co v knihovničce mám.
A na závěr obrovská poklona a potlesk Slovartu za to, že se nenechali strhnout současným trendem "překládám knížku pro mládež, kterou pravopis nezajímá, takže neřeším". Kéž by si z toho vzala příklad nakladatelství, která jsou na YA specializovaná.
Co je to dnes za trend, že se české rádoby hvězdičky rozhodnou, že vydají vlastní knihu, ocení své veledílo nehoráznou cenou, která se většinou dává na kvalitní knihy zahraničních autorů, a úplně zbytečně zainvestují do tisku na křídový papír? Prvně Jiná Gabriela Koukalová za neuvěřitelných 399 Kč (jako například cokoliv od Bryndzy, jen tak btw) a teď tohle.
Co si budeme vykládat, nápad je to bezvadný, za ten si také dámy vysloužily onu jednu hvězdičku. Ale vážně je potřeba přenášet tuto geniální myšlenku na papír? Vždyť to ani kloudně nedává smysl - jedná se o internetové rozchody, neměly by tudíž na internetu zůstat? A pak - jaký je to asi pocit, když jdete do knihkupectví, náhodně nakouknete do knihy o rozchodech a najednou tam vidíte hlášku, kterou vaše škodolibá ex nechala zveřejnit na netu?
Jak už psali mnozí, autorky by se měly trošku zamyslet nad životním prostředím a nad zbytečným plýtváním papíru, dále pak nad absurditou ceny a celkovou pointou knihy. Přečteno za hodinku v práci, takže doporučuji - neinvestujte do toho. Začněte je sledovat na Instagramu, budete toho mít víc a zadarmo (a bez divných fotek, které absolutně nezapadají do celkového kontextu knihy a které často působí nepatřičně obscénně).
Když jsem se dozvěděla, že brzy vyjde třetí díl, schválně jsem si přečetla první dva, abych to měla všechno najednou. Série mě velmi lákala už jen kvůli tomu, že se údajně jedná o retelling Krásky a zvířete. První díl mě bohužel nezaujal, ale byla jsem zvědavá, kam se to může posunout. Feyre mi připadala až moc úskočná a naivní, Tamlin byl divný, ale naštěstí to všechno zachraňoval Lucien, jehož pohnutky mi jako jediné dávaly smysl. Ale dobře, převyprávěná Kráska a zvíře, pohádková láska, kvůli které se holka vydá do horoucích pekel, to beru.
Druhý díl mě hned na začátku absolutně zhnusil. Kdy se retelling Krásky a zvířete stihl změnit v retelling Padesáti odstínů šedi? Začít knihu mohutným vztyčeným údem, ze kterého vysychají ústa, mi nepřijde úplně vhodné. Zvlášť ne v kontrastu s nevinnou láskou prvního dílu. Přesto jsem ale byla ráda, že jsem prvotní šok ustála a dostala se dál. Na scénu totiž vešel Rhysand, další postava, která mi dávala smysl mimo Luciena. A kdyby v druhém díle nebylo tolik zbytečně dopodrobna rozebíraných sexuálních scén, které často vůbec nezapadaly do příběhu, byl by naprosto top a jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.
Třetí díl mě proto velmi zklamal. Zbytečně podrobného sexu a vulgárního flirtu zde bylo ještě víc a v ještě nevhodnějších scénách... jako vážně, kdo by si užil sex uprostřed války, kde se minimálně dva týdny nikdo nemyl a ještě smrdí zaschlou krví? A pak... jedno zmrtvýchvstání v prvním díle, to je v poho, o čem by to bylo, kdyby Feyre neobživla. Ale přidávat další a další? Prosím, to ne, stačilo jednou. Sice jsem byla totálně v šoku, když Rhys umřel, ale upřímně bych ho klidně nechala mrtvého, alespoň by autorka měla námět pro další díl. A Amren už se taky vracet nemusela. Potom už jsem jen čekala, kdy vladaři vrátí život i otci sester, aby z nich byla jedna velká šťastná vílí rodinka.
Kniha pro mě v mnoha rovinách byla absolutně nelogická, chování postav mi nedávalo smysl a její délku jsem taky nepochopila, spousta věcí byla zbytečně moc okecávaná a ty důležité potom úplně zanikly. Víc jak tři hvězdy bohužel dát nemůžu.
Moje rozpaky z téhle série setrvávají. Ano, pořád chci vědět, jak to bude dál, ale příběh se jaksi táhne až donekonečna a nic zajímavého se v něm až tak moc neděje. Kdybych mnohem horší knihy neohodnotila 3 *, tak by si je tenhle díl už vysloužil. Čekala jsem nějakou geniální bombu ve stylu Šesti vran, propracované strategie, které se třeba čtenáři budou odhalovat postupně. Ale nedočkala jsem se. Paige je pořád stejně nemožná hlavní hrdinka jako v předchozích dílech, ale jaksi čím dál nesympatičtější. Špatné věci se na ni valí pořád, ale ve většině případů kvůli tomu, že se do něčeho hrne po hlavě a bez rozmyslu, takže jí to člověk i tak nějak přeje. Těžko věřit, že taková nevyspělá cácorka může vést zločineckou organizaci. I když je očividně nesmrtelná a nepotřebuje spát víc než 2 hodinky týdně.
Jediné, co mě na sérii pořád fascinuje a drží mě u ní, je totalitní režim, kterému pořád tak úplně nerozumím a jsem zvědavá, co za ním ve skutečnosti stojí. Na další díl se určitě chystám, ale s odstupem, už mě ani nebavilo se ke knize vracet, musela jsem se nutit číst dál.
Tato kniha je v pořadí třetí, kterou jsem od autorky přečetla. A myslím, že mi to udělalo celkem jasnou představu o schematu, které má tato autorka v oblibě. Naivní holka vychovávaná nevlastními rodiči, kteří jí v životě celou dobu lhali, jen aby došel švarný jinoch, co jí obrátí celý svět naruby. A samozřejmě to vlastně nakonec není úplně obyčejná holka, ale něco nového, co tu ještě nikdy nebylo. Do toho se jí švarný jinoch dvoří, ideálně aby ji co nejdřív připravil o věneček.
Zároveň jsem už odhalila i autorčiny nešvary. Například to, že dost často opakuje informace, které už někde padly, popřípadě je pozmění (např. Rotha nemůže nikdo vyvolat, ale Layla nikomu nesměla říct jeho jméno, aby ho někdo nevyvolal. Jakože what?). To stejné mi vadilo i na Království těla a ohně. Chápu, komplexní fikční světy potřebují spousty informací, ale bylo by fajn, kdyby se aspoň pravidla fungování toho světa neměnila.
Příběhově to bylo fajn, postavy taky docela fajn, Roth je stejná hvězda jako Hawke. Ale nijak extra odvázaná nejsem, uvidíme, jestli to další díly vylepší. Zase bych jednou použila oblíbenou hlášku z Prostřena: "Neurazí, nenadchne."
Jinak, pár poznámek na konec, spoilery to asi nejsou, ale jestli jste knihy nečetly, nemusíte číst ani tohle:
1) Alfy jsou rodu ženského bez ohledu na reálné pohlaví postav, obzvlášť když se čtenář vlastně vůbec nedozví, kdo to teda je (až na jedinou zmínku). I v knihách o vlkodlacích, kde víme, že se jedná o muže, se běžně používá ten alfa udělal, ale ty alfy udělaly (pokud se to nezmění na alfové, samozřejmě). Pokud bychom od začátku věděli, že se jedná o skupinu, kde je alespoň jeden muž, neměla bych námitek. Nicméně se pravděpodobně jedná o nějaké nebeské entity, kde je bezrodovost či příklon k jinému než přirozenému rodu naprosto v pořádku. Trhalo mi to oči celou dobu.
2) Washingtonův památník u sebe má vodní plochu nazvanou Reflecting pool. Ano, pool je sice bazén, ale když víme, co to vlastně je, věřím, že jezírko či vodní plocha by byly pro překlad vhodnější. A už vůbec není 5 m hluboký :-) Stačilo kouknout na Wikinu, nebo na kterýkoliv film, kde se kolem Washingtonova památníku demonstruje, a věděli bychom, že je tam vody sotva po kolena. Nevím, jestli došlo k mylnému překladu a převodu ze stop, ale dost pobavilo :-) Věřím však, že se jedná spíš o neznalost autorky, protože jinak si nedovedu vysvětlit Layliny obavy, aby se neutopila.
3) Jakožto člověk s piercingem v jazyku vám na místě přísahám, že nestudí. A nikdy ani studit nebude. Leda by člověk chodil s vyplazeným jazykem v mrazech a ani tím si nejsem úplně jistá, protože piercingy na částech těla, které nejsou nikde, řekněme, uvnitř, taky nestudí. Jo, jasně, piercing v jazyku je určitě při líbání poznat, ale rozhodně ne studěním :-)
Kdyby bylo víc než pět hvězdiček, tahle kniha by je dostala. Naprosto dechberoucí grafická úprava, ideální délka, šedé propracované postavy, zajímavý přístup k vyprávění příběhu... a spousta dalších plus. Mistr Kristoff opět ukázal, že svoje řemeslo dělá s láskou, jaká se dneska už moc nevidí. Nevím proč, žila jsem v představě, že se jedná o stand alone. A jsem velice ráda, že tomu tak není :-)
Jen taková malá připomínka pro (nejen) česká knihkupectví. Nedávejte prosím tuto knihu do oddělení pro mládež. Nedávejte žádné Kristoffovy knihy do oddělení pro mládež. A ne kvůli tomu, že by to mohlo nějakou křehkou dušičku poranit, ale kvůli tomu, že zbytečně zvyšujete množství komentářů typu "na mě zbytečně moc krve". Věřím, že dospělý (nebo "new adult") čtenář naopak ocení, že se v knížce o upírech opravdu dočká krveprolití a ne jen třpytění na slunci :-)
Na závěr bych ještě ráda poděkovala nakladatelství, že tuto knihu vydalo v hardbacku. Nedovedu si představit, jak bych takovou cihlu četla v paperbacku, aniž by se zlomil hřbet.
No, tak tohle opravdu žádný zázrak nebyl. První díl mě nadchl, postavy byly příjemné, příběh poutavý, fikční svět neobvyklý. Bohužel mám dojem, že se autorka ve svém příběhu někdy mezi stránkami ztratila. Děj druhého dílu je chaotický, čemuž moc nepomáhá střídání pohledů různých postav. Přišlo mi, že není možné udržet dokonce ani časovou linku (pokud hrdinové neměli sedmimílové boty). Vlastně vůbec nevím, co se v téhle knížce stalo... nedělo se tam totiž nic. A pak najednou na posledních 30 stránkách všechno. A pak byl konec. Na duologii podivně otevřený. Vytkla bych i to, že autorka nebyla schopná nikoho udržet mrtvého. No dobře. Někoho ano, ale zasáhlo to někoho? Mě teda ne.
Plusové body dávám za první díl, který mě opravdu nadchl, za originální prostředí a naprosto nedostižnou úchvatnou třpytivou obálku.
PS: Myslím, že ani překladatelku druhý díl moc nezaujal, protože 32 chyb na 419 stranách jen tak někdo vyplodit nedokáže :-)
K téhle knize nemám co dodat. Snad jen... No ty vole. Vřele doporučuji všem a ideálně teď, když pomalu začíná padat sníh :-)
Už nějaký ten pátek nespadám do věkové kategorie YA, přesto mě tenhle typ literatury baví, i když se často vztekám, jak bývá naivní. O to víc mě mrzí, když v tomto odvětví najdu příjemný, dobře promyšlený příběh, ve kterém vystupují zajímavé postavy s dobře propracovanou psychologií, ale dos**e to překlad. Nezlobte se na mě, ale CooBoo chce za jednu knížku v průměru aspoň 300 Kč, věřím, že spousta lidí si je taky koupí. A pak na každé druhé stránce najdete chybu. Je to potřeba? Knížka za mě byla skvělá, ráda si ji jednou přečtu znovu. Ale do prčic, CooBoo, nebuďte takoví harpagoni a najděte si korektora, to už není normální. Hvězdičku strhávám čistě kvůli české produkci, jinak bych oběma knihám neměla co vyčíst.
Překrásná obálka, slibný příběh... ale nemůžu hodnotit jinak než průměrně. Vraha jsem odhadla hned na začátku a ani jsem neměla potřebu o svém přesvědčení nějak pochybovat. Nedostavil se absolutně žádný wow efekt, nic... V porovnání s jinými novými YA prima čtení, můžu doporučit. Ale žádný zázrak bych neočekávala.
Tahle kniha je vážně super. Zajímavý příběh, dobře vystižené charaktery a bravurně vymyšlený důvod k apokalypse. Být na místě autora, klidně bych ještě trošku přitlačila na pilu, u postapo románů hrozně cením, když mi běhá mráz po zádech, což se mi u téhle knihy bohužel až tak moc nestalo. Daleko víc prostoru bych věnovala pološílené Caldwellové a jejím výzkumům, sice by se proti pitvání dětí zaživa mohl ledaskdo vymezovat, ale bez toho by to na druhou stranu nemělo šťávu :-) Těším se, až si najdu čas na další díl (i když si myslím, že konec byl naprosto uspokojivý a dalšího dílu netřeba :-)).
Úžasný příběh plný draků, magie, ohně a svitu hvězd. Ano, ze začátku se možná v příběhu hůř orientuje, ale rozdělení na světové strany nakonec dost pomáhá. Jediná linka, kterou nějak nedokážu ocenit, je ta Niclayse Roose, který byl zároveň asi jedinou postavou, které jsem nepřála přežít.
Knížka je na to, že se odehrává ve fantaskním světě, místy až bolestně realistická. Hrdinové mají své stinné stránky, nikdo není dokonalý a všichni jsou vystaveni výzvám, ve kterých musí přehodnocovat celý svůj dosavadní život a své znalosti.
Vážím si toho, že se autorka rozhodla příběh nedělit do více knih, ale tak trochu si myslím, že by to možná nebylo na škodu. I když musím smeknout před Hostem, že na to, jaká je to bichle, je paperbacková verze krásně lehoučká. Každopádně si myslím, že délkou knihy utrpěl nejvíc konec, klidně bych ocenila nějaký epilog, ve kterém by se dál rozvíjely příběhy hlavních postav.
Nemám moc co vytknout, rozhodně knihu zařazuji mezi největší klenoty své knihovničky a do budoucna se k ní určitě nejednou vrátím.
Knihu hodnotím až poté, co mám za sebou druhý díl, což nakonec ovlivnilo počet hvězd. Původně jsem chtěla dát 4, ale ty nakonec zamýšlím pro druhý díl, který byl přece jen o level lepší. Kdybych si knihy nepořídila, asi by mě tenhle díl ani moc nenalákal ke čtení dalších, ale přece jen už jsem četla i mnohem horší série a vydržela je až do konce.
Vadilo mi několik věcí - fungování magie se měnilo podle toho, jak se to zrovna hodilo autorce, postavy byly černobílé, chemie mezi hlavními hrdiny absolutně nulová. Navíc nemám ráda vstávání z mrtvých, se kterým se ve fantasy poslední dobou roztrhl pytel.
Nicméně mě celkem zaujala myšlenka čtyř propojených Londýnů i cestování mezi nimi. A taky jsem byla zvědavá, jak autorka bude navazovat na relativně uzavřenou dějovou linku prvního dílu. Myslím, že si tenhle díl tak vysoké hodnocení, jaké má, nezaslouží. Ale pokud po jeho přečtení váháte, jestli pokračovat, určitě to doporučuji.
Nádherná kniha, obzvlášť pro milovníky Bowieho. Jako bych ho v tom celou dobu viděla, a to jsem zatím filmem nepolíbená :-)
Příběh byl krásný, logicky vystavěný a přitom svým způsobem poetický. A na konci i slzička ukápla. Nemám co vytknout. Rozsah byl dostačující, obálka je přímo skvostná, a ten příběh... Určitě jsem ji nečetla naposledy.