helulka komentáře u knih

Roztomiloučký a naivní příběh, ve kterém se věci dějí prostě proto, aby se děly, a nevadí, že nedávají smysl. Být mi třináct, možná bych ho četla už potřetí, jak by se mi líbil! Třináct mi už bohužel není.. I tak ale měla knížka v sobě něco, co mě udrželo u čtení až do konce a nezabalila jsem to u stránky padesát. A to se určitě počítá!

Z pohledu Ostraváka jsem ráda, že tato knížka vznikla. Z pohledu Ostraváka jsem o to víc zklamaná z toho, kolik chyb se v ní nastřádalo. Sem tam se zapomene nějaká chyba v každé knížce, ale... Tady to bylo poprvé, co jsem viděla postavy samovolně se měnit na postavy zcela jiné, dokonce na takové, které se v příběhu vůbec nevyskytovaly :) Jestli bylo cílem udržet čtenáře furt ve střehu, pak chválím, povedlo se! :)

Příběhy samotné jsou zajímavé. Některé hodně, některé ještě víc. Společný konec byl zajímavý nápad, ne každý zajímavý nápad je však nutné za každou cenu uskutečnit, že?

Technické hodnocení: 100%
Čtenářské hodnocení se tříští někde mezi 10% a 95,5%

Kdyby nic jiného, Karbonové město nepochybně zanechává silný pocit ze silného čtenářského zážitku. Otázkou je však jakého? Ještě nikdy jsem po přečtení knížky tak moc neváhala mezi tím, jestli se mi to strašně líbilo, nebo jestli to bylo strašné.

Myslím, že se k ní ještě jednou vrátím, nebo dvakrát, uvidíme.. Třeba si časem ten jasný názor udělám..

Určitě ale už teď doporučuji k přečtení!

(SPOILER) Vážený čtenáři, tohle je Emmett. Emmett je skvělý. Přijmi to jako fakt, a nepátrej po tom, proč to tak je. Nesnaž se vytvořit si na něj vlastní názor z toho, co Emmett dělá a říká. Nezdá se ti sympatický? Ale je. Protože jsem to řekl. Tvůj autor.

Vážený čtenáři, tohle je Kaya. Kaya je skvělá a Emmettova kámoška. Že se ti to nezdá? Že si tím nejsi jistý? Jenže já jsem to řekl! Přijmi to jako fakt a nepátrej po tom, jak se to stalo. Je to tak! Tvůj autor.

Vážený čtenáři, tohle je Vandemeer. Že o něm skoro nic nevíme? Že o něm skoro neslyšíme? Nevadí. Vandemeer je Emmetův kámoš. Že nevíš, jak se to stalo? Nevadí. Přijmi to jako fakt, protože já to tak říkám! Tvůj autor.

K tomu skoro čtyři sta stran neustálých popisů bojů, soubojů, hlubokomyslných, sebezpytujících klišé. Dějových klišé, které se v příběhu prostě vynoří a pak zase bezdůvodně, aniž by cokoliv ovlivnily, zanoří. Čtyři sta stran strachu hlavní postavy o to, jestli se jí podaří vyhrát a postoupit do dalších dvou dílů série… Jej!

Celá knížka by se dala smrsknout zhruba do tří kapitol. Pak by byla zajímavá a užila bych si z ní víc, než deset stránek. Takhle na ní bylo fajn vlastně jen to, že se dalo celkem dost „děje“ přeskočit a urychlit tak přečtení.

1 06.06.2022

Bláznivě kouzelné. Kouzelně bláznivé. Příběh docela o ničem i docela o všem. Popíjení v baru popsané z růžového obláčku. Mysticky, pohádkově podivné Tokio jednadvacátého století. Sensei. Cukiko. Nádhera.

8 10.12.2021

Prvních zhruba 40 stránek jsem četla zhruba dva týdny, což dělá průměrnou rychlost čtení zhruba tři stránky na den. Pokud by mě zbytek trilogie bavil stejným tempem znamenalo by to, že bych celou sérii dočetla zhruba za rok a čtvrt. Měla-li bych si vybrat, raději bych celý rok strávila počítáním takto neužitečných statistik, než čtením takto nudné série. Zhruba asi tak..
Nedočteno.

Městečko Crosby v Maine je nejdepresivnější místo, jaké jste kdy viděli, a Olive Kitteridgová je jeho královnou!

Dočetla jsem asi do dvou třetin, nechtěla jsem to vzdát. Statečně jsem rozečetla další povídku, ale po pár řádcích, které mě vzaly na pohřeb, jsem knížku navždy zavřela. Ta může být sebelépe napsaná, ale snášet na třech stech stránkách společnost sebevrahů, lhářů, vrahů, depresivních a sebelítostivých lidí je nad mé síly.

A teď si půjdu koupit pořádnou zásobu čokolády, abych depresi z tohoto čtení zahnala...

Dnes jsem zabrouzdala do svého seznamu přečtených knih, a velmi mě překvapilo, když jsem tam našla tento kousek. Ještě víc mě překvapilo, že uplynulo pouhých 82 dnů od chvíle, kdy jsem jej dočetla!

Čtení Blackoutu nejspíš opravdu způsobuje "blackout", což je ovšem u této knihy žádaný jev. Chvíli po dočtení si nebudete pamatovat, že jste tu hrůzu kdy četli.

Tu jedinou hvězdičku z hodnocení daruji tomu stromu, který musel padnout, aby tohle mohlo vyjít!

3 08.08.2021

Bylo to, jako když vám někdo vypráví strašně dlouhý nudný vtip, kdy po chvíli zapomenete, že čekáte na pointu, a ona vás pak dostane nečekanou silou. Knížka byla zbytečně dlouhá, celou dobu se nic moc nestalo, pár nesympatických lidí dělá nudné věci, pak vás najednou praští pointa a je konec.

Přestože se mi knížka vlastně nelíbila, musím uznat, že něco se do ní autorce "propašovat" povedlo. Už asi měsíc přemýšlím, jak na náš panelákový balkón dostat úl a vrhnout se na včelaření :)

8 04.05.2020

Připomínalo mi to situaci, kdy se zpětně snažíte vymyslet krytí pro nějakou neplechu. Vymyslíte si příběh, který skoro pasuje, a tam kde nepasuje, tam fakta jednoduše popřete (vysvětlení existence Swanssonovy výpravy mi prostě nedává smysl). Pokud bych si mohla vybrat, znovu bych to jako doplnění původní trilogie nečetla. Lepší bylo nevědět, odkud se Areston vzal. Možná jsem měla využít toho, jak moc jsem se musela přemáhat při čtení třetí kapitoly. Možná by bylo bývalo lepší nechat se poddat a přestat číst.

Kdyby to nebyl příběh o stavitelích Arestonu, ale o obyvatelích Základny, bylo by to fajn čtení. Tenhle příběh o obchoďákovi mě ale moc nepřesvědčil..

2 24.02.2020

Včera jsem jednu knížku dočetla a další, na kterou se těším, na mě teprve čeká na poště. Potřebovala jsem tak jen něco krátkého, rychlého, na jednu cestu do práce. Tohle bylo ideální! Prvních pár stránek mě zabavilo přesně na těch patnáct minut, na které jsem je potřebovala, a zároveň dokonale odradilo od toho, abych tuhle knížku někdy chtěla dočíst. Doma se Mount Kodaň zase vrátí na poličku, na tu nejvyšší, ať na ni už ani omylem nedosáhnu! A možná na ni dám zámek. A možná na nějaký čas budu jezdit do práce jinudy, aby mi známá místa nepřipomínala, že tady to bylo, tady jsem četla Pelikána..

Bavilo mě prozkoumávat Rámu, nechat si pomaličku vyprávět o jednotlivých detailech, pomalu si zvykat na prostor a jeho fyzikální zákony (místy jsem se křečovitě přidržovala židle, abych nespadla ze žebříku :-) ). Líbilo se mi, že se všechno obešlo bez přehnaných akčních scén na hraně uvěřitelnosti. Díky tomu mám pocit, jako by mi kapitán Norton prostě jen vyprávěl, co žažil za poslení týdny v práci. Líbí se mi pozitivní přístup k neznámé civilizaci a jsem ráda, že Ráma nezůstal jen mrtvým kusem plechu. Bavilo mě setkat se s posádkou Endeavour, užila jsem si setkání s OSP, líbilo se mi setkat se s Rámou.

13 12.12.2019

Tak tohle pan Sklář nenapsal pro mě. Začala jsem číst díky čtenářské výzvě, dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Nebýt jí, stala by se Vila na Sadové třetí knížkou (spolu s Alfem a Arabelou), kterou jsem v životě nedočetla.

Pomalu dobrá polovina knížky byla popis jízdy autem- kterou ulicí Bo jede, na kterou ulici zabočí, jaká je v daném místě povolená rycholost, jak moc tuto rychlost Bo překračuje. Děj pokračoval tím, že si Bo vaří kávu a dává si něco k jídlu, vaří kávu a dává si něco k jídlu a vaří kávu a dává si něco k jídlu. Po kávě logicky přichází (často strastiplné) čůrání - ze všeho, co jsem zatím četla, tohle je knížka s nejdelší pasáží, která popisuje, jak je někdo na záchodě :) Kdyby mi Bo byla sympatická, tolik by to nevadilo. Mi ale k srdci moc nepřirostla, proto bych ji bez problémů nechala na tom záchodě samotnou, nemusela mě tam pokaždé brát s sebou.. No a někde mezi tím se odehrává sice dost šílený, ale ne úplně špatný příběh.

Vlastně příběhy dva. Díky bohu. Ten z válečných ostravských let byl skvělý. U toho jsem si vždy odpočinula a zase jsem zvládla vrátit se do současnosti, a nakonec to po obrovském boji i celé dočíst..

Při čtení této knížky mi došlo, že mi v životě chybí seznam slov, která mě rozčilují. Proto jsem si ho založila, na první místo dala slovo "loďoborec", ulevilo se mi a mohla jsem číst dál.

První polovina byla i přesto boj a těšila jsem se, až se dostanu na konec, plácnu sem jednu hvězdičku, Boby zahodím někam hodně daleko a už se s nimi nepotkám. Jak se ale blížil konec, hvězdičky i Bobové přibývali, a s poslední stránkou už jsem se těšila na chvíli, kdy "jich bude mnoho".

Začátek: 1 *
Konec: 5 *
Průměrně: 3 *

Ale protože jak říká Legie: "Celek je mnohem lepší než součet jeho částí", nechávám bez hvězdičky a pouze doporučuji!