HermanekB komentáře u knih
(SPOILER) Oproti předešlým dílů je tento slabší, ale rozhodně ne špatný. Navíc je to něco jako povídkový díl. Každopádně jsem za něj vděčná, alespoň jsem měla šanci zjistit něco víc ze Morpheova života. Moc ráda vidím, jak se jeho povaha změnila oproti životu, který vedl, než jej zajali. Vývoj postav je pro mě velice důležitý.
Dávám čtyři hvězdy ****.
Milý příběh, který nijak zvláště neohromí, ale ani neurazí. Po grafické stránce je příběh velice pěkně nakreslen. Mangu normálně nečtu, ale tento příběh mi přišel velice rozkošný. Rozhodně nelituji času, který jsem strávila při čtení této knihy. Těším se na další díly.
Dávám čtyři hvězdy ****.
Mám za sebou teprve druhý díl, ale přesto jsem už Sandmanovi naprosto propadla. Svět Neila Gaimana je něco naprosto úžasného. Díl od dílu je to lepší a lepší. Není co dodat, prostě naprosto skvělá série s originálním příběhem a krásnými kresbami.
Dávám pět hvězd *****.
Detektivky sleduji hlavně v televizi, pouze pár jsem jich četla jako knihu, takže nemám úplně s čím srovnávat.
Každopádně mě kniha bavila, prostředí bylo moc hezké, takové venkovské a mně velice blízké.
Vyšetřování šlo hezky postupně, což bylo velice příjemné, pořád se něco dělo, důkazy na sebe navazovaly. Ačkoliv mi přijde, že některé věci vyšetřovatelé přehlédli, věci, které bych já osobně řešila již na začátku, ale nejsem detektiv, takže tak. Vraha jsem správně odhadla hnedka na začátku, to ale nijak nezměnilo napětí a zážitek z knihy a celkové vyšetřování.
+ Vinston je sympaťák, což je velké pozitivum na knize. Podle mě je skvěle napsaný detektiv velice důležitý pro celý děj. (I když podle mě to byl trochu moc prudérní puntičkář.)
Dávám čtyři hvězdy ****.
(SPOILER) Tato kniha mě nenaučila, jak mít všechno u p*dele. Každý si po přečtení této knihy něco odnese, například, jak mít všechno u p*dele a někdo zase absolutně nic. Záleží, podle mě, hodně na tom, jak knihu vnímáte a rozhodnete se s poznatky z ní naložit.
Já bych knihu nazvala spíše Poznatky o tom, jak si naprosto nepo*rat život. Doufala jsem, že mi kniha pomůže vnímat svět s větší lehkostí, to se ale nestalo. Možná to přijde časem, a možná taky ne. Čtení knihy mi ale nepřišlo jako ztráta času, rozhodně vám to změní pohled na svět, nebo minimálně ukáže jiný pohled na svět, který stojí za zamyšlení.
Co jsem se vlastně naučila? No, bylo toho hodně, ale nejdůležitější jsou snad tyto body:
Nejsnadněji nám jdou většinou věci, u kterých se nesnažíme. Takže občas je lepší netlačit příliš na pilu.
Téměř všichni budeme žít normální život, proto je třeba se s tím smířit.
Vše, co se děje v našem životě je "náš problém" a my rozhodneme o tom, jak s ním naložíme, nehledě na to, zda je problém vítány, nebo ne. "Vyřešit" problém nutně neznamená řešit problém sám - můžeme požádat o pomoc anebo třeba problém vůbec neřešit, což je vlastně taky řešení (i když špatné). Potom ale nepřijde pocit štěstí a radosti - ten jediný skutečný.
Spoustu problémů si nevybereme, ale ty, které ano, vybírejte pečlivě.
Cesta je důležitější než cíl (jak řeklo už spoustu lidí i dříve). Nezamilujte se proto do výsledku, ale do cesty, kterou budete procházet.
Nikdo není dokonalý, mýlíme se všichni a pořád.
My lidé jsme skvělí už jenom proto, že jdeme stále dál, i když život přidává problémy a na konci nás tak jako tak čeká smrt.
Všichni jednou umřeme. Je to fakt, který nás všechny spojuje. Proto není třeba se čehokoliv bát.
Kniha nebyla tím, co jsem hledala ani čekala, ale stála za přečtení. A dala něco málo do života. Dávám tři a půl hvězdy ***.
No... Nejsem si jistá, jestli se mi knížka velice líbila nebo mi přišla jako naprostá blbost. Asi spíše obojí z poloviny. Velice roztomilý příběh, ale částečně hrozně naivní a předvídatelný. Čekala jsem od knihy něco úplně jiného, ale katastrofa to taky vyloženě nebyla.
Ve zkratce mě příběh bavil, pořád se něco dělo. Na druhou stranu se děj dal celkem předvídat a postavy se chovaly občas... hloupoučce, ale to očividně dělá spousta lidí, když se zamiluje, já s tímto názorem ale nesouhlasím.
Dávám 3,5 hvězdiček ***.
I po letech mě tako kniha stále baví, i když má své chyby. Chápu, co mě na ní před lety tolik bavilo. Tento díl je slabší než ostatní, přesto je pro mě ale zábavou. Kdybych mohla, tak bych si sérii velice ráda přečetla celou znovu s tím, že bych ji četla úplně poprvé, nezna děj a byla z ní stejně nadšená jako poprvé.
(SPOILER) Kdybych měla popsat své pocity v šesti slovech, použila bych větu:
"To mě po*er na holý záda."
Většina upířin, o kterých jsem kdy slyšela, četla je nebo viděla, vypadala podobně jako Stmívání. A ženská jako já, co miluje morbiditu a násilí, si nad tím pokaždé jenom smutně povzdechla. Ale teď jsem konečně, KONEČNĚ našla to, co jsem hledala.
Nutno dodat, že knížka není ve spoustě věcí originální (Autor se pravděpodobně hodně inspiroval Zaklínačem, kniha má spoustu podobných prvků. Já ovšem Zaklínače miluju a hodlám autorovi odpustit tento velkej kopírák, protože tato knížka je velice dobře napsaná.).
Svět je krásně popsán, má určitý řád a chod. V žádné části knihy jsem se nenudila, hltala jsem každý detail a každou postavu (a proklínala autora, když nějakou zabil). Zbožňuji vztah mezi Dior a Gabrielem, jejich hádky, urážky a vzájemnou lásku. V knize je obsažen humor, který je typický pro Kristoffa a který tolik miluju. Nadávkama rozhodně nešetří, ale já si nestěžuji, k takovým knihám to prostě patří (autor vymyslel nehorázně mnoho nových nadávek, které, doufám, nedostanu příležitost nikdy použít :D).
Moc mi líbí Gabrielův vývoj. Z kluka, co touží po hrdinství, po muže, kterého ničí realita. A přitom stále v duši dobrák, toužící po spáse světa. A odhodlán chránit své přátele a rodinu.
Na druhou stranu bych byla ale raději, kdyby Gabrielovi všechno jen tak neprošlo. Přijde mi, že občas měl až moc velké štěstí. Když se prokáže, že má milenecký vztah s Astrid, řád je pouze vykáže, což... mi asi nepřišlo jako tak velké potrestání? Samozřejmě jsou tu záležitosti, které mu nehrály v prospěch... Například, když se Fabien pomstí za svou dceru tím, že Gabrielovi vyvraždí rodinu atd. Ale taky je na druhou stranu nepřemožitelný. Autor si hraje hezky s tím, že stříbrosvaté kouření vialky posiluje atd, ale... Gabriel toho vydrží opravdu hodně, všechny rány ho přebolí a i se zraněním dokáže vyvraždit stovky upírů. Pardon, ale chtělo by to trochu ubrat.
Jinak se mi ještě líbí, jak je Gabrielův život vyprávěn formou příběhu. Že vzpomíná na svůj život a povídá ho historikovi/upírovi. A jak Gabriel dává vědět, jak moc je mu nepříjemné vyprávět svůj život nějaké pijavici. (O podobné formě vyprávění jsem už taky slyšela, takže se, myslím, opět jedná o převzatý nápad).
Zkrátka to byla pecka a kniha si nezaslouží méně jak pět hvězdiček *****.
(SPOILER) ... konec knihy byl nádherným zakončením celé série. Po přečtení jsem pocítila nečekaný zármutek. K sérii se budu ještě vracet a hádám, že často. Téměř vše na knize bylo jiné a zajímavé, hrdina vlastně nebyl hrdinou, ale přesto jsem ho zbožňovala. Jsem strašně ráda, že jsem měla možnostpřečíst si celou sérii. Tak nějak si myslím, že nám kniha dokazuje, že i když nejsme v něčem nadaní a nemáme talent od přírody, exituje mnoho způsobů, jak svých cílů dosáhnout nebo touhu po něčem nebo nějaké schopnosti pretvořit v něco jiného, většího a silnějšího.
Dávám pět hvězdiček *****.
(SPOILER) Musím přiznat, že komiksy moc nečtu, tento mě ale nadchnul. Seriál mě dostal ke knize a z obojího jsem nadšená (i když k seriálu jsem měla jisté výhrady). Nejlepší věcí na knize je nepochybně nápad a jeho zpracování. Opravdu jsem byla moc nadšená z toho, jakým směrem se příběh ubíral. Od začátku do konce. Wow. A nečekaně jsem v knize našla i několik věcí, nad kterými je třeba se zamyslet.
Mimo jiné se ilustrátoři na knize pořádně vyřádili a design vypadá moc dobře.
Ke knize mám jen jednu výhradu. V komiksu nemusel být odkaz na jiné postavy od DC. Chápu, že chtěli tvůrci upozornit na své jiné práce a jejich světy prolnout. Za mě ale kouzelný příběh Morfea a akční život Ligy spravednosti (pokud se teda nepletu v postavách) vůbec nesedí k sobě. Autoři od této části mohli klidně upustit a příběhu by to nijak neuškodilo.
Dávám pět hvězdiček za snový příběh a jeho zpracování *****.
(SPOILER) Doufala jsem v nějaký příjemný letní románek, ale byla jsem nakonec celkem zklamaná. Prostředí knihy je naprosto úžasné a příjemné. Přístavní městečko s hromadou drben, malým knihkupectvím a kouzelným ostrovem. Děj také nebyl špatný, i když jsem teda čekala něco lepšího, ale úplná nuda to taky nebyla.
Josie byla největším problémem celé knihy. Do půlky knihy se chovala celkem přijatelně, ale potom se začala chovat jako naivní, hloupý a ignorantský spratek. Nedalo se to snést. A nedá se to všechno shazovat na to, že byla rozhozená kvůli pravdě o svém otci. Svým způsobem to mohla celou dobu čekat a zjistit si o něm více informací. Místo toho si vytvořila ideál, který ale i Lucky odsuzoval, jenže ona na něj nedala. Jinak si myslím, že jsou hranice, které by člověk neměl překročit v jakémkoliv stavu. Doufala jsem, že Lucky bude mít dost rozumu a začne se od ní držet dál. Ale to by potom nebyla správná young adult...
Dávám tři hvězdičky, bylo to celkem zklamání ***.
No, takže. Romantiku čtu většinou, když mám spoustu práce a nemám potřebu řešit složitou problematiku ve fantasy knihách. Od této knihy jsem neměla žádná očekávání, protože ta nemám nikdy od slaďáků. Není to tím, že by byly špatně napsané, jenom to není zrovna můj žánr, na romantiku musím mít prostě chuť. Většinou mě totiž moc nenadchnou, ale zároveň neurazí.
Ve skutečnosti byla tato kniha velkým překvapením. Takhle dobře jsem se snad u romantiky nebavila. Bylo to zábavné, pomalé a... laskavé? Tahle knížka měla v sobě něco navíc. Moc se mi líbila hlavní hrdinka, sice mě občas štvala, ale obě máme něco společného. Nesnáším sporty a to celkově, prostě mi to nejde a nemám motivaci ani touhu se v nich zlepšovat. Ale na tom vůbec nezáleží, obě máme v sobě stejnou touhu zlepšovat se a jít si za svým cílem a tvrdě dřeme. A proto se podle mě s ní dokáže vtělit téměř každý bez ohledu na jeho záliby. A proto jsem si ji oblíbila.
A Ivan? tak toho jsem taky zbožňovala. Nebyl to totiž ten typ chlapa, kvůli kterému se musí hlavní hrdinka měnit a přizpůsobit se jeho potřebám. Ne, Lukov je ten typ muže, co při vás bude stát a podporovat, zatímco vy se budete snažit zlepšit k obrazu svému. A tohle je podle mě ten nejlepší druh vztahu.
Jinak děj byl zajímavý, nepotřebujete být profesionál přes sporty, abyste pochopili, o co jde. A kniha není převážně o sportu, ale o životní cestě hlavních postav. Bylo to zábavné a pokaždé se něco dělo, i když se se to na první pohled nezdálo. Tahle kniha se prostě povedla.
Kniha mě mile překvapila, opravdu jsem nečekala, že si ji tolik oblíbím. Dávám pět hvězd *****.
(SPOILER) Kdybych měla celou knihu popsat pár slovy, použila bych: naprostá a totální vykrádačka všech dobrých young adult fantasy, který jsem četla. Všechno dobrý ze zmíněných fantasy smícháme dohromady a vzniknou Prázdné sliby. Tadá. Originalita žádná, proto strhávám hned dvě hvězdy.
Spousta lidí četla knížku především kvůli romantické lince, která za mě absolutně nefunguje. Nemohla jsem si pomoc, ale já jim prostě nevěřila, že se zamilovávají, všechno mi přišlo strašně hrané. Nebyla v tom žádná chemie. Prostě ne.
Všechno, co bylo na knize špatný je ta Neoriginalita s velkým N, takže se zbytečně nebudu zasekávat na konkrétních částech. Konec byl velice předvídatelný, ale musím přiznat, že mě překvapilo, jak se Sebastian hnedka opřel do přebírání vlády atd. Autorka chtěla prostě tu sladkou tečku na závěr, aby navnadila čtenáře.
No, teď se možná trochu zastydím, ale dvě hvězdy dávám především proto, že mě kniha přece jen celkem bavila vzhledem k tomu, jak neoriginálně napsané to bylo. A nedokáži si to ničím vysvětlit. Uvidím ještě, jestli se budu pouštět do dalších dílů.
(SPOILER) Musím přiznat, že tento žánr tolik nečtu, ale chtěla bych se více pustit do detektivek a thrillerů. Tato kniha byla vcelku zábavná. Ale...
Vezmu to asi rovnou od konce. Brzo mi bylo jasné, kdo je Jack Rozparovač. Nejdříve jsem podezřívala Blackburna, pak jsem ale došla k názoru, že to podle důkazů rozhodně nemůže být on. Otec Audrey Rose to nemohl být v žádném případě, jelikož by to bylo velice očividné. A tak nám zbyla jediná postava, o které se autorka tolik nezmiňuje, zároveň je blízká otci Audrey natolik, aby bylo možné podezřívat jejího otce namísto skutečného vraha - Nathaniela. Myslím si, že kdyby byl vrahem Thomas, vše by bylo mnohem zajímavější a vzrušující. Ale přece jen je to Young adult, takže vše muselo skončit happy endem. Škoda.
Hlavní hrdinka mi byla dlouhou dobu sympatická, jenže asi v polovině knize nastala chvíle, kdy mě začala postupně vytáčet. Teď už si nevzpomenu na tu chvíli, ale vím, že jsem knihu kvůli jejímu chování chtěla odložit, protože si její chování a její povaha v mnoha případech odporuje.
Thomas byl velice zábavnou postavou a jeho vztah s Audrey se příjemně a zábavně vyvíjel. Jejich popichování mě zkrátka bavilo. I když té romantiky mohlo být trochu více, protože tato autorka ji umí napsat skutečně dobře, ale chápu, že se jí to do téhle knihy příliš nehodilo.
Jinak mi přišlo celé vyšetřování zajímavé a především zbožňuji námět - na motivy vražd Jacka Rozparovače jsem nic nečetla a tohle se mi moc líbilo. Jen kdyby ten vrah nebyl tak očividný.
Kvůli jednoznačnosti v otázce vraha a chování hlavní hrdinky srážím dvě hvězdy dolů ***.
(SPOILER) Knihu jsem četla opravdu dlouho, ale myslím si, že za to mohl spíše nedostatek času a únava než nezáživnost knihy. Autoři nám uzavírají fenomenální příběh, který je emotivní a grandiózní přesně, jak jsem čekala. Jejich humor se nezapře. Konec mě ničím nepřekvapil, ale seděl k tomuto příběhu jako p*del na hrnec, takže si nemůžu stěžovat. I slzička ukápla, moc mě zabolel konec SPIRA. Tak nějak mi ta šílená a vražedná umělá inteligence přirostla k srdci. Jediné, co mě zamrzelo, byl závěrečný soud a rozsudek, který nám absolutně nic neřekl. Frobisherová je obviněna a čeká ji trest, což znamená....co? Bude uvězněna? Čekají ji poprava? Nemám tušení. A co bude s Óširovou a Garverem? Bylo řečeno pouze, že Óširová byla u soudu a Garver chce vydat knihu. To mi nestačí, já chci znát jejich osudy. Jak dlouhý bude jejich trest? Jak velký? To se asi už nikdy nedozvím...
Kniha se mi líbila, fenomenální závěr úžasné série. Dávám čtyři hvězdičky ****.
No, tak tahle knížka byla opravdu velké a příjemné překvapení. Původně jsem se do ní nechtěla pouštět, ale kladné recenze mě přiměli ji alespoň zkusit. Rozhodně tohohle rozhodnutí nelituji.
Hry, záhady, překvapení... to všechno tvořilo skvělý celek.
Až na romantickou linku. Ta tam nějak nefungovala a já si nejsem jistá, jestli to byl cíl anebo to prostě haprovalo. Věřím ale, že v dalších dílech to bude lepší.
Přečteno bylo téměř jedním dechem, kapitoly byly příjemně krátké, autorka se na ničem zbytečně nezdržovala a ubíhalo to jak na běžícím pásem.
A TEN KONEC?! Tak ten mě skutečně dostal. A pořád čekám na výsledky testu, který psala Avery, myslím, hned ve druhé kapitole. Tahle kniha mě přinutila myslet nad každou drobností a přikládat jí větší význam. Test na začátku knihy asi ničím speciální nebyl. Škoda :D
A kluci Hawthornovi? Každý z nich je jiný a to mě na nich bavilo, a hlavně se v ničem nepodobají ostatním postavám, o kterých jsem četla. Oblíbila jsem si každého z nich, ale nejméně mám ráda Jamesona. Vytáčel mě tou jeho neustálou ublížeností. A Avery je skvělou hlavní hrdinkou, se kterou se člověk nedokáže nudit!
I přes romantickou linku musím dát pět hvězdiček, moc jsem se u toho bavila *****
Tahle kniha je dobrá, když chcete uvažovat o tom, jestli by mohla umělá inteligence skutečně začít cítit a jak by to vypadalo. Musím přiznat, že místy mi přišlo, že děj jde trochu přes čáru. Jasně, neměla to být nějaká velkolepá romance. Ale například. *spoiler* Když se Lydie líbala s Henrym. Ono mi nepřijde nijak moc zvláštní, že líbala umělou inteligenci, která by neměla být schopna citu, ale opravdu mi přišlo trochu nechutné, když líbala Henryho, ale vlastně zároveň líbala Halla, který se snažil marně bránit Henrymu. A Lydie to divné nepřišlo ani trochu a to navíc Halla znala. K tomu se Lydie snaží Henryho naučit pocitu viny, citům a dalším lidskostem. Ale ona sama se nechovala jako člověk o moc více než Henry. Vždyť zmrzačila svého kamaráda, nechala Henryho posednout nevinného člověka a uvěznila svoji mámu v autě. Co je na tomto chování v pořádku?!*konec spoileru*
Postavy mi zkrátka nesedly. Děj byl lehce předvídatelný, ale žádná katastrofa.
A ten konec? Na můj vkus tam bylo tolik neřečeného. *spoiler* A agenti ZZO jsou zjevně naprostí pitomci, když znovu a znovu nabízejí spolupráci holce, která prakticky zabila jednoho jejich agenta. A jak naznačil otevřený konec, její řádění zdaleka nekončí, ale kdo ví? Její záměry nebyli na konci téměř vůbec naznačeny... *konec spoileru*
Dávám tři hvězdy ***
(SPOILER) ...
...
Když jsem dočetla poslední kapitolu, zůstala jsem dlouho civět na zeď s jedinou myšlenkou. Tohle je všechno?
Při čtení knížky jsem si prošla záchvaty smíchu, culení a především pláčem. Ten konec mě úplně a naprosto odzbrojil, brada mi spadla snad až na zem. Takhle roztříštěné emoce jsem neměla od doby, kdy jsem dočetla Zaklínání světla.
Ten svět je naprosto úžasný. Skvěle vymyšlené originální prostředí. Mlhy a červené slunce. A magie? Pálení kovů, tahání a tlačení za ně a co všechno dokáží dohromady způsobit? Úžasné.
Způsob jejího využití, postavení lidí ve společnosti. A inkvizitoři a obligátoři? Geniální.
Hlavní postavy se staly mou srdcovkou. Vin, Sazed, Ham, Marsh... ale především Kelsier.
Jak si mohl Sanderson dovolit ho zabít?! I přestože je to pro vyšší dobro! JAK JEN MOHL?! Takto úžasná postava a on ji prostě nechá zabít a k tomu ještě ani neublíží Panu Vládci, když má konečně tu možnost.... Přesto tak nějak vím, že zabít ho, bylo dobré pro příběh, ale to není důvod, proč bych měla Sandersonovi odpustit, že se ho takto zbavil. Kelsier je prostě správný hrdina s touhou napravit svět, bránit své milované a i přes všechno, co si zažil, stále věřil lidem a smál se. K tomu jako správná postava měl spoustu špatných vlastností, například se bezhlavě pouštěl do akcí, šlechtice nenáviděl bez rozdílu.
Já zkrátka nemám slov a asi nedokážu úplně objektivně posoudit knížku, protože tohle bylo závaží na mé emoce. Pokud máte rádi dobře promyšlené fantasy, neměli byste knihu minout.
(SPOILER) Knížka je dobře napsaná, co se týká stylu psaní. Ale...
Předem chci upozornit, že se nechci nikoho dotknout, ani autorky, ani čtenářů. Jedná se pouze o můj názor, se kterým nemusí každý souhlasit.
Šíleně málo děje mě často nutilo knihu odložit. Knížka mohla mít o 200 stránek míň, většina z toho je jen zbytečné tlachání o ničem. Ano, já vím, že knížka je především slaďák, ale i tak se mi chtělo u některých pasáží spát.
Hlavní hrdinka je mi nehorázně moc nesympatická. Ona sama se v sobě nevyzná, tak mi vysvětlete, jak ji mám chápat já. Poppy vlastně neví, jestli Hawkea chce, nebo ho vlastně nenávidí (řekla bych, že v každé kapitole to cítí jinak). Chápu její rozporuplné pocity ke konci knihy, kdy děj vyvrcholí, ale i tak mě vytáčela k nepříčetnosti. ,A mám vlastně dodržovat ta pravidla, která mi stanovili, nebo se mám na všechno vykašlat?´ Ona prostě musí přeskakovat z jednoho názoru na druhý. Měla by se jít léčit. Hawkea radši rozebírat nebudu. Je to klasický bad boy a u něho mě nepřekvapilo téměř nic, nemůžu ale říci, že mě neštval.
Když už jsem zmínila děj, tak musím říct, že většina událostí se dala předpovídat, takže mě nic nepřekvapilo a pokud ano, tak to nebylo nic velkého, co by stálo za zmínku.
Autorce se musí nechat, že se nebojí zabíjet své postavy. Ne, že by vyvraždila většinu populace, ale myslím, že se toho nebojí.
Co se týká fantasy světa a nadpřirozených bytostí... tak to nebylo nic nového a přínosného. Samozřejmě vytvořila si vlastní historii a dala řekněme rasám jiná jména, ale ve finále to pro mě nebylo nic nového.
A romantika? No, kdybych byla o pár let mladší, moje já by jásalo, protože tohle byl typ knížek, který jsem vyhledávala. Mému současnému já se chce jenom unaveně povzdychnout. V knize nejde o nějaké vyloženě pomalé zamilovávání, přišlo mi, že ty postavy k sobě chovaly velké city, už když se poprvé viděly, akorát o tom nemluvily (jak bylo v knize zmíněno), protože samozřejmě je naše hlavní hrdinka velice nerozhodná a Hawke radši drží jazyk za zuby, protože si myslím, že by ho Poppy poslala k šípkům, už jen z toho důvodu, že by řekl něco pravdivého, co si nechce přiznat. Ale pak by ho zase vzala na milost, protože přeci neví, co chce!
Romantika je hezky napsaná, ale myslím si, že záleží na člověku, jaký typ romantiky upřednostňuje. Na mě to bylo trochu moc... kecání a málo děje celkově.
Knize dávám tři hvězdičky ***, o pokračování zatím pouze uvažuji.