HerrPilot komentáře u knih
Ze všech Wodehousů, které jsem doteď četl (2 Jeevese a 2 Blandingsy), právě tahle přečnívá stejně, jako Michael Jordan ve Sněhurce.
Zápletka je stejná, jako prakticky ve všech dílech tohoto humoristy – nesnášenlivé tety, zamilovaní mládenci, málo peněz, vdavekchtivost, záměny, omyly, etc. Co ale činí tuto knihu výjimečnou (tedy kromě nádherného Blandingsu a tentokrát společensky unavené prasnice), je postava pana Galahada Threepwooda.
Ten je sice až moc vtíravý (samozvaně se montuje do života milenců, kteří se pořád míjejí, a snaží se jim pomoci před oltář) a moc přeaktivnělý, přesně tak, jak to nemám rád v knihách, ani v životě, přesto jej Wodehouse opatřuje docela zajímavou motivací.
A tak slovutný Wodehouse, mentor saharského humoru, sklouzne k vážnějšímu tématu třídní nerovnosti dávných dob. Sice jsou to jen dva odstavce, ale právě tato pasáž zvedla mé hodnocení ze 4 na 5 galantních a omonoklovaných *.
Výborná záležitost, ke které se jistě ještě vrátím.
Tenhle typ knížek moc nemusím. Takové ty hladivě motivační, které vám řeknou, jak naložit se svým životem, nebo jak zaručeně dojít ke štěstí, či jak se celý vesmír spojí, aby vám vyplnil vaše přání, a někteří (čeští) čtenáři to žerou horem dolem, a vůbec nehledí na to, že spousta těchto knížek byla psána zahraničními autory pro zahraniční lidi, a že jsou tedy nastaveny podle tamějších standardů.
Uznávám ale, že tahle fulghumárna byla něco trochu jiného. Všechny životní poznatky v ní uzavřené byly sice neuvěřitelně plytké (upřímně – na papír by je dokázal hodit i obyčejný, možná trochu starší, školák), ale ten lehký, nenásilný, vtipný, místy originální styl, jakým byly podávány, se mi docela líbil. Taková humoristická literatura.
Za humor dávám 3 pobavené *, ale jelikož gró knihy (poučení) bylo opravdu jako pro malé děti, nemůžu dát víc.
Taková typická dahlárna, řekl bych. Ale je to milé, jsou tam i pěkná místa (domek té paňčelky) i vtipné situace (obchodní praktiky páně Kazisvěta) a pamětihodné postavy (ředitelka školy s olympijskou sílou nehorázně vede).
Kol a kolem- je to výtečná knížka pro děti (zvláště asi pro děvčata) a pro dospělé, kteří si chtějí oddechnout třeba od náročnějšího čtení. Speciélně milovníkům knížek se to bude pravděpodobně docela líbit, jelikož Matylda je náruživou čtenářkou.
Tahle knížka mi trochu připomínala situaci, kdy přijdete ke svým známým na návštěvu, stáhnete kalhoty a vyserete se přímo na jejich zářivě bílý ubrus, načež to okomentujete slovy: „Když umyjete ten přebytek, máte z toho kubistický obraz.“
Je to jedna z nejzbytečnějších knížek, jaké jsem kdy četl, kde se extrémní nadužívání drog, ponižování, napadání a šikanování kolemjdoucích a obyčejných zaměstnanců (nezřídka docela jednoduchých lidí) schovává za hledání amerického snu, případně za kritiku Nixonovy doby. Hlubší myšlenky zde nejsou ničím jiným, než shlukem náhodných slov (s výjimkou snad jednoho či dvou odstavců). Prakticky jediným plusem samotného příběhu bylo zjištění, že kdybych tu knihu četl už na střední, mohl jsem mít z chemie daleko lepší známku.
Mé zdejší, v kontextu komentáře relativně vysoké, hodnocení tedy plyne z těchto faktorů:
Bylo to krátké (naštěstí), rychle se to četlo a první čtvrtina byla snad i vtipná (= 1*), mělo to jistou atmosféru (= 1*) a disponovalo to absolutně bezchybnými ilustracemi Ralpha Steadmana, které byly nezřídka lepší, než samotný text (viz. obrázek „As your attorney I advise you to slow down. I can't keep up, man!“), za to tedy další *.
Shrnuto a podtrženo: pro mne rozčarování, které si ale možná ještě někdy přečtu, abych se znovu pokusil najít ty avizované hlubší vrstvy. Zatím si to u mne ale moc nestojí, a pokud jde o podobný typ četby, v mém žebříčku to nesvrhlo Kerouacovo Na cestě, ke kterému to bývá někdy přirovnáváno.
Palec nahoru na závěr dávám i Kontrastu za technicky vcelku krásné vydání.
S Wodehousem je jeden menší problém- jeho knihy jsou si velice podobné, a tak když jsem se po určité době dostal k psaní tohohle komentáře, musel jsem si velice osvěžit paměť.
Navzdory poněkud negativnímu úvodu tohoto komentáře dávám knize 4 velebně ustrojené *, jelikož Wodehouse sice nepřekvapí, ale ani nezklame. A tady dokonce na několika místech i rozesmál. Velmi pěkné a kultivované čtení, doplněné pokusem o krádež v nastudování dvou zlodějů-nováčků, bouchající chatou a kopancem do zadku pro zapáleného skauta.
Rozhodně ne můj poslední Wody.
Skoro každá zajímavá věc má svou oslavnou věc, ať knihu nebo film. No a katedrálou pro Stopařova průvodce je právě tato kniha.
Není to ani tak čistokrevná biografie tvůrce, spíše je to takový mix biografie a „filmu o filmu“ (resp. knihy o knihách). Čtenář se zde dozví něco o Adamsovi, o jeho studiích, spolupráci (či spíše „spolupráci“) s Pythony a Doctorem Who, prošvihávání termínů, o jeho zkušenosti se sporťákem značky Porsche i o jeho smrti, prim zde ale hraje jeho tvorba.
Počínaje neuvedenými divadelními a televizními skeči, přes tvůrčí krizi, během které vznikne Stopařův průvodce pro rozhlas, přes knižní, televizní, herní a tenkrát nevyjednané filmové zpracování legendární pětidílné trilogie až po Dirka Gentlyho a Ještě je můžeme vidět. Zmíněny jsou i speciální edice jeho děl (velkým překvapením pro mne byla devadesátková edice s počítačem upravenými ilustracemi/fotkami).
A celé je to vtipné v té nejlepší stopařské tradici. Každopádně daleko vtipnější než tenhle komentář a ten pode mnou dohromady...
...ALE
Čtyři hvězdy dávám proto, jelikož jsem zjistil, že Gaiman údajně není jediným autorem této knihy (sekvenci devadesátek až po Adamsovu smrt údajně napsal někdo jiný). Nedivil bych se, jelikož do zmíněné sekvence je to poměrně zábavné čtení. Pak to trochu „ztěžkne“. Takže tímto jen 4.
No nevím...
Počátek byl výtečný. Tři hypochondři, vydávající se za „mušketýry“, ty jejich řeči a erudovaná autodiagnostika... Opravdu výtečné!
Pak přišel příběh o strýčku Podgerovi. Jelikož i já jsem velice praktický muž se sklony ke geniálním řešením neřešitelných situací, třeba během zatloukání hřebíků, Podgera jsem fakt proplakal. Po téhle vsuvce mne měl autor jako na talíři, NO...
A pak to zazdil. Vedoucí dějová linka byla příliš přetížena popisy jednotlivých vesnic a jejich pamětihodností (pro anglofily to asi bude plus), navíc k těmto popisům se přidávají i příběhy a nehody, které se staly nějakým jiným lidem a děj dále zahlcují (přičemž tyto vyprávěnky nezřídka navazují plynule jedna na druhou a vy se pak musíte vracet o několik stran zpátky, jelikož jste už pravděpodobně zapomněli, na čem skončil hlavní děj).
Jako plus bych uvedl fakt, že občasný humor není buranský a obhroublý a kniha není z nejdelších.
V kostce: miluju anglický humor, Saturnin, Stopařův průvodce, Jak jsem vyhrál válku jsou součástmi mého knižního náboženství, nicméně téma této knihy se dalo zpracovat lépe. Vím, že původně to měl být cestopis a autor to celé přepsal až dodatečně, nicméně třeba takový Mark Twain ve svých Dobrodružstvích Huckleberryho Finna (která jsou mimochodem o nějaký ten rok starší než Tři muži) dokázal perfektně skloubit říční plavbu, kritiku rasismu, humor, dobrodružství a kulturně-cestopisné vsuvky daleko lépe a tedy dokázal, že hodnotné a zábavné knížky jde napsat opravdu čtivě.
Je mi líto, ale bude to za slabší 3*.
Tak nějak nevím...je to sice Dahlova asi nejznámější kniha, dvakrát filmově zpracovaná, jednou kresleně a několikrát divadelně, ale osobně si i přesto myslím, že Dahl měl v portfoliu lepší knihy (Čarodějnice, Obr Dobr,...). Oproti dvěma zmíněným titulům (a Matyldě) zde ještě není tak sadistický, nikde nekřupou kostičky dětiček, nikdo nimi nehází jako při olympiádě, poučení bije tvrdě do očí a Karlík je jednou z mých nejneoblíbenějších knižních postav....a toto všechno osobně vnímám jako mínus.
Ale aby se jen nemínusovalo-velkým plusem knihy je titulní továrna na čokoládu. Dostat se do ní, asi bych samou radostí začal kadit duhově zabarvené nugátové čokoládky ve tvaru čokoládového vodopádu s precizně zpracovanými vlnkami. Seriózně-čokoládový vodopád (čokopád?) byl jedním z Dahlových nejlepších nápadů (aspoň co se téhle knihy týče). Druhým plusem pak je samotný Willy Wonka, který je bezvadně ujetý, občas lehce sadistický a někdy i melancholický.
Pro děti je to dobrá knížka, pro některé dospělé taky, já ale nad 3* nepůjdu, znaje další Dahlovu tvorbu.
Nu, než se vydám rozsekat, probodnout a pro jistotu i upálit všechny upíry typu ,,Edwardus Twilightus Sexii", musím ještě jako kvalifikovaný lovec upírů se zvláštním zaměřením na upíry lačnící po archivní krvi, napsat posudek na knihu p.Stokera (mimochodem zakladatele našeho klubu).
Tedy kniha zpracovává tématiku vampýrismu na svou dobu velice přesně/sugestivně. Postavy jsou dobové, takže jejich chování může moderním zájemcům o naše povolání připadat jako dosti hloupé, leč hovoříme o konci 19. století.
Reálie geografické jsou vesměs povedené, nadpozemsky atmosférické (ano, oxymoron).
Chování Draculy je vystihnuto poměrně věrně (ano, opravdu se pak začal chovat jako pako, nicméně nezapomeňte, že to pako bylo pořád o dost rychlejší než Vy v den výplaty).
Případ Lucy byl opravdu politováníhodný.
Na závěr, abyste neřekli, že jste se z mého hodnocení nic nedozvěděli, Vám řeknu zajímavost : B. Stoker je také součástí příběhu. Vystupuje pod pseudonymem Van Helsing. Tak, právě jste se dozvěděli něco nového.
Zhasněte světla , popadněte popcorn (či notýsek s hodnocením) a začínáme -i takhle by se dala začít anotace téhle knihy .
Knihy , jež je psána láskou k filmům . Prvním filmům . A právě proto jsem si knihu koupil . Trochu jsem se bál , jestli slavné obrázky nebudou trpět ,,dírami''- rozuměj:prodlevy mezi obrázky v ději budou příliš velké ; zkrátka , jestli pochopím 2 po sobě jdoucí obrázky (nebyl jsem si jist , jestli kniha nebude jako reklama na Jogobellu -,,Jogurt s extra VELKÝMI kousky ovoce" - v praxi otevřete a najdete něco o velikosti bradavek - VELKÉ si zkrátka musíte DOIMAGINOVAT) ... Ale ne !! Nejen , že jsem obrázky pochopil , ale knihu si v rámci již ne-dětského věku i užil , a to i přes to , že z většiny postav jsem necítil nic (The Walking Dead : Children Edition ?) - prokreslení vedlejších postav docela pokulhává , stejně jako rozuzlení , od kterého jsem asi čekal víc .
K technické stránce - štve mně , že Mladou Frontu nenapadlo dát na obálku nic jiného , plakát na filmové zpracování knihy . Tenhle plakát totiž (dle mého) nezapadá do atmosféry knihy (mohli si třeba pohrát a udělat obálku ve stylu plakátů prvních filmů) , ale jasně - 11 nominací na Oscara se líp prodává :) .
Co je třeba ale pochválit je design stránek - černé okraje , černobílé ilustrace a mezi nima vsazený text - vše po vzoru němých filmů . Bravo !!!
Celkově na mne kniha nezapůsobila ani tak příběhem (trocha kouzla tam ale také byla) jako spíše mocnou atmosférou (zejména díky tomu stránko-'signu , který jako by člověka usadil v kině) . Dodnes mi knížka slouží jako taková Hvězdná Brána - portál do jiných světů . A proto nepůjdu pod 5* .
Technický dodatek : Film stojí za shlédnutí už jen kvůli skvělému Saschovi B. Cohenovi v roli nádražního inspektora :D
Opět po krátké době jsem dostal komiksovou náladu, zároveň jsem nechtěl svá krásná modrá očka zatěžovat vskutku šedesátkovým množstvím barviček a do třetice jsem si v posledním roce poměrně oblíbil detektiva Marlowa. Po čem bych měl v takovém případě šáhnout? Po whiskey a očním bělidle?
Naštěstí můj oblíbený internetový „robotický“ antikvariát přispěchal s alternativním řešením v podobě právě této publikace.
Tmavého, hláškujícího Spideyho jsem znal již z onoho úspěšného animáku s pavoučími multiverzy a tak sázka na Noir se zdála být jistější než průjem po GUTTALAXu.
A taky že jo. Je tu všechno – hutná atmosféra, určitá spletitost, korupce, femme fatale, ubohé čtvrti, násilí, nejednoznačný antihrdina (zvláště postava Uricha byla takřka čistokrevným noirem), jen ta přemíra alkoholu chybí. V druhé části se ještě zvyšuje násilí do té míry, že jsem po několika dekádách ocenil superschopnost svého žaludku nepřipravit mne násilnou formou ani o drobek svého těžce zaplaceného chleba vezdejšího; taky se zde přidává rasová nesnášenlivost.
Pět hvězd nedávám z jednoho prostého důvodu: bylo to velmi, velmi krátké. Rozuzlení první části přišlo rychleji než smrt na Marii Antoinettu (a že to je fakt konkurence!) A ani druhá část moc nezaostávala – byť k dobru jí musím přiznat, že pohledem na promáčeného, poníženého a nechtěného doktora Octaviuse mne donutila politovat záporáka a to se v beletrii dycinky cení.
Kol a kolem hodně pěkný alternativní Spiderman (zatím asi můj nejoblíbenější), který vyniká tvůrčím přístupem ke starým Marvel postavám (byť Parkerovy schopnosti mohli vysvětlit trochu jinak, reálněji) a pěknou, noirovým žánrem inspirovanou, atmosférou.
Nuže, po beletristických knihách o druhé světové válce a Vikinzích jsem se rozhodl sáhnout po příběhu z ještě dávnějších dob, kdy muži chodili do boje nazí a svého milovaného ptáka nosili pěkně vysoko.
O této knize jsem předtím již slyšel, stejně jako o titulní legii, a jelikož splňovala výše uvedené požadavky, s důvěrou jsem prolomil její hřbet.
A po dokončení téhle cesty musím říci, že šlo o velmi pěknou a čtivou mládežnickou knihu. Počátek na jihu Británie byl sice pomalejší, než české úřady při vyřizování invalidního důchodu, nicméně s odchodem hrdinů na sever se kniha dostává do tempa, za které by se ani Zásilkovna nemusela stydět.
Knihu samozřejmě trápí cejch knihy pro mládež, takže otrok se zde může poměrně rychle stát římským občanem, řeší se tu nehynoucí přátelství mezi mladým Římanem a mladými Brity, a v neposlední řadě nálepka Young literatury zajišťuje, že to nemůže skončit vyloženě špatně. Toto samo o sobě by stačilo tak na solidní 3*...
ALE pasáže, odehrávající se na severu Británie, jsou popisově velice působivé a atmosférické, autorka Devátou legii nešetří (docela se mi líbí, jak s ní naložila) a onen happy end je nikoliv cukrkandlově americký, nýbrž zasmušile britský.
Ty tři bych dal, ale kniha oplývá mnoha dalšími plusy (a navíc je docela melancholická), proto tam s důvěrou posílám Pátou legii Hvězdnou.
Tenká, leč výborná knížka o roztomiloučce vypadajícím letadle, které lze charakterizovat pomocí slov Kájovy písně: Dám dělovou ránu. BUM BUMBUMBUM!!
Text je čtivý, autor věcně shrnuje vznik myšlenky, vývoj předchůdců Kometu, trnitý vývoj a nasazení samotného raketového dravce jakož i jeho poválečné osudy. K tomu přidejme seznam nasazených strojů, seznam tematických plastikových sad, krátké životopisy letců a techniků s ním spjatých, spoustu fotografií (včetně vzácných fotek dalších vývojových variant, které již naštěstí neměly čas se představit v boji) a barevných bokorysů a máme skvělou publikaci o jednom letadle, které v případě, že by bylo fotbalistou, mělo vysokou odbornost na vlastňáky.
Akční jízda, vhodná k proložení složitější četby, která občas brnkne na závažnější strunu. Kresba jako v díle prvním, příběh byl o něco snesitelnější.
Tedy rozhodně jsem si to užil více než předchozí část.
Antropomorfní létající tank je spolu se Spidermanem mým oblíbencem z Marvelu, proto jsem se rozhodl zkusit nějaký komiks, který je ještě na skladech knihkupectví.
No, asi takhle – bylo to hloupoučké. Když si v komiksovém žánru přečtete takové tituly jako Z pekla, Zatmívačku, Bombu nebo i ten Dopis 44, pak tato svým rozsahem spíše naprosto bezpřesahová brožura, kde je na malém prostoru opravdu velké množství rvaček, dějových linií, zpřeházených panelů, nepochopitelných rozhodnutí a zase rvaček, vám přijde jako taková infantilitka.
Přesto poslední příběh s Tonyho bratrem se mi líbil, v určité míře pracoval s takřka „lemowskou“ tematikou, byť do celku (zatím) moc nezapadal. Kresba byla taky nepříliš nepohledná a barev těch tam bylo tolik, že i osmdesátkové diskotéky se šly léčit s depresemi.
Ale tak na toaletu je to opravdu královské čtení. 3* dávám za výše zmíněné aspekty.
Před zhruba rokem jsem četl Gobelerova Podmořského lovce, kde člen posádky německé ponorky U-505 vzpomíná na svou/její službu a zajetí americkým protiponorkovým svazem.
V momentě kdy jsem zjistil, že tahle kniha je americkým svědectvím o U-505 a napsal ji chlapík, který tu ponorku zajal, jsem věděl, co budu číst dál.
A ono to je dost čtivé čtivo. Knihu tvoří takový mix popisů ponorek jako takových, služby U-505, protiponorkového boje a konečně zajetí šedého vlka, přičemž ponejvíce se autor věnuje právě U-505.
Samozřejmě autor místy trochu nadržuje Američanům (ale zase to není nic častého a velkého), vyjadřuje své názory tam, kde by mohl šetřit místo a je nesmlouvavý ke svým oponentům (názorovým i komunistům), přesto se v kontextu knihy nejedná o příliš rušivé prvky. Solidní 4*.
Trochu hůře je na tom české vydání. Překlepy jsou zde někdy více než patrné, v textu se občas pletou ponorky U-505 a U-515 (o té se autor také zmiňuje, protože ji potopil), naprosto zde chybí fotopříloha (a to u tak kulervoucí události, zaznamenané na XY fotografiích, je sakra velký problém). Taky by me zajímalo, zda tento překlad prošel korekturou a odbornou revizí, neboť u některých knih tohoto vydavatelství byly snad nějaké pochybnosti o jejich odbornosti.
Tahle knížka mi přišla jako dát to podruhé dohromady s atraktivní exkou – pořád pěkné, ale první série je přeci jen o něčem jiném.
Zatímco v první knize soujmenovec apoštolův opatrně představoval hrdiny a vychutnával si celkem nakažlivou onanii nad svým vynálezem, mikroponorkou MPS Stanč... Abramis, tady už s Abramisem tak moc nepracuje (zkrátka Hubert už tak moc nevynalézá; ve zbytku týmu se ovšem dříve rozdané funkce taky nějak rozplývají). Čekal jsem nějaký nákres mikrovzducholodi Abramis (tak jako v prvním díle), nedočkal jsem se. Čekal jsem nákres gotické lokomotivy, taky jsem se nedočkal.
Rovněž příběh byl v prvním díle tak nějak... údernější. Prvním dílem by se dal ukovat Mjollnir, tím druhým už jen nějaké silnější vesnické kladívko.
Stančík má pořád spoustu nápadů, objektivně by to ovšem bylo na 3*. Ale jelikož jsem se v první části poprvé po dlouhé době dusil i něčím jiným, než jazykem mé atraktivní ex, tu jednu * tam ještě přihodím.
Na knihu me nasměroval pěkný kinodokument o Petru Sísovi Sny o toulavých kočkách, rozhodl jsem se tedy zkusit metaforický příběh v hlavní roli s ptáky.
Ve výsledku si myslím, že maratón vyhrála forma nad obsahem, jelikož grafické zpracování je naprosto fantastické, malby, které jsou zarámováníhodné, skutečně pevná vazba, přebal, lesklý papír, to všechno tady funguje.
Co z mého pohledu pokulhává je ten obsah. Není tady nic, co bych už nebýval byl slyšel (třeba od pra/rodičů, byť v jiných formulacích). Navíc mi některé věty tak trochu hraničily s takovým tím „New Agem“, či moudry, kterými instagramové hvězdičky kryjí potřebu zveřejnění nové poloporno fotky v bikinách, a po dočtení jsem na rozpacích, poněvadž nevím, zda jsem: a) tak plytký, že nechápu hlubší smysly, b) jsem fakt ještě mentální dítě, c) žádné převratné/hutné/nové myšlenky zde zkrátka nejsou. Po přečtení zdejších komentářů bych si myslel, že a) je správně, ale hlava mi radí zvolit variantu c). Nebo Přítele na telefonu. Moc mi taky nepomáhal jak hlavní hrdina – Dudek – nepříjemně připomínající takové ty ambiciózní poseroutky, kteří pro svou manýru obětují kolektiv (protože se bojí do něčeho pouštět sami), stejně jako rozhovory ptáků s Dudkem, připomínající rozhovor dvou lidí po mrtvičce.
Kol a kolem kvůli svým rozpakům nechci hodnotit *, ale za grafické, technické zpracování to těch 5 hypotetických * dostane. Od pana Síse ještě něco zkusím (jeho styl je opravdu pěkný), byť něco s konkrétnějším tématem.
Po Letní bouřce můj druhý Wodehouse.
Wodehousovy knihy jsou si podobné skoro jako vejce vejci, ale přesto nikdy nejsou stejné. A jsem rád, že u nás vycházejí/vycházely, jeden si dycinky rád přečte o problémech meziválečné anglické vyšší třídy (ačkoliv spousta jeho knih je psána po II. sv. válce).
A tato kniha není jiná. Dal bych i 4*, přesto se mi zdá, že např. z venkovského představení se dalo vytřískat opravdu více.
I tak se jedná o milou záležitost, kde si nakonec přijdou na své postavy svatbychtivé, i... Bertie.
Dávám 3* na vysoké úrovni.
Nějak nevím. Na jednu stranu celkem čtivá, občas zábavná a stylově ilustrovaná záležitost, na stranu druhou je to dílko se strašně přežvýkaným obsahem (a to i na oddechovou literaturu), nemá to nic nového, nic co by bylo pamětihodné, charaktery tak nějak mdlé,... Jeden by řekl, že za úspěchem tohoto titulu stojí marketingová oddělení jednotlivých vydavatelství.
Za sebe můžu říct, že pokud budu mít dítě, budu se snažit nabídnout mu kvalitní dětskou literaturu (např. Děti z Bullerbynu, Mary Poppins, Annu ze Zeleného Domu, něco od Verna, Hobita, apod.), toto je spíš takový „vkusokaz“. Pokud to ale nějaké dítě přivede ke knihám, tak proč ne (koneckonců i Čapek nehanil pokleslou četbu, hlavně když se čte, tak co bych nadával já :).