Highlander komentáře u knih
Oukej, už nevím, kdo mi to doporučil, ale díky. :)
Je to velmi zajímavá utopie, kdy se nad tím autor i zamyslel. Což je výhoda. Je sice asi nereálné, abychom se úplně zbavili smrti, nicméně se mi líbí, že autorovi vše docela pěkně a hladce prochází - jsou podchyceny různé následky nesmrtelnosti - a tím teď nemyslím jen ten hlavní - kontrolu populace, přelidnění.
Prostě to jako svět funguje. :)
Jen si myslím, že uklidňování se, že je minimální šance, že budete pokoseni, je k něčemu dobré. Protože všichni víme, že pokoseni být můžeme. Kdykoliv, jakkoliv.
Smrt je strašná věc, v této 'smrtelné' době... ale přijde. Dřív nebo později.. jaký ale musí být pocit, když si pro vás přijde smrt, když jste prakticky nesmrtelní? To si nedovedu představit.
Ne tak když váš pokosí dřív, než vůbec stihnete obrátit list - zatímco jiní si žijí už stovky let. Smrt není fér a nikdy nebyla... ale pokud přidáme do rovnice nesmrtelnost, pak je to ještě horší.
Komentář píši po té, co jsem již přečetl i Nimbus, takže mohu s klidem říct, že je to skvělé čtení a pokud by se někomu Smrtka zdála pomalá nebo nudnější, pak vězte, že je to jen předehra.
Velmi dobře odvyprávěno, postavy sympatické a děj plyne velmi pěkně. :)
Budu hodně srovnávat s Marťanem, protože předpokládám, že se většina z nás dostala k Artemidě až po Marťanovi.
Myslím, že autor si vzal k srdci všechny ty stížnosti na technickou část v Marťanovi a tady to docela příjemně omezil. Mně to u Marťana nevadilo, ale rozdílu jsem si nemohl nevšimnout.
Dokonce i hlavní hrdinka občas připustí, že neví, jak něco funguje. Ale ono je taky rozdíl mezi holkou, která vyrostla ve fungujícím a zaběhlém městě na Měsíci, a vycvičeném a vysoce kvalifikovaném astronautovi na krátké misi na Marsu.
Nicméně pokud čtete sci-fi z města na Měsíci, tak se technice a chemii nevyhnete.. ale je to na únosné úrovni a navíc - pokud člověk neunese trošku techniku, chemii a jiné vědy, proč pak číst SCIENCE-ficton? :)
Co se týká příběhu, tak je svižný a rozhodně nenudí. Dočkáme se i humoru, i když trošku jiného než u Marťana. Tak trošku.
Já jsem se rozhodně dobře bavil a měl jsem nutkání číst dál a dál. Byly tam věci, které mi neseděly, nebo mě nějak 'tlačily v botě'.... ale nic, co by mi zkazilo zážitek z knihy a příběhu. ;)
Sanderson.
Tečka.
Víc netřeba.
Ale já rád napíšu víc, nebojte. :) ;)
Pokud jste četli knihu Tři tváře, pak Spoustu už znáte. Byl to příběh, který mě v knize zaujal ze všech nejvíc, i když samozřejmě na vysoké úrovni jsou všechny. Protože Sanderson.
Nicméně si moc dobře pamatuju (zázrak! něco si pamatuju!), že jsem si po dočtení říkal, že bych byl rád, kdyby každý z těch tří příběhů byl tlusťoučkou samostatnou knihou. Tisíc stran minimum.
A je to tady! Spousta! Sice ne tisíc stran, ale - na rozdíl od Rothfussova 3. dílu Jména větru - je to tady!
Budu se opakovat, když napíšu, že je to velmi originální koncept? Asi ano.
Budu se opakovat, když napíšu, že Sanderson je borec? Určitě ano.
Ale kdo jiný dokáže napsat příběh o bláznovi, jehož superschopností je udržet si zdravý rozum? Navíc příběh, který pohltí a nepustí.
Je naprosto skvělé, jak jsou jeho halucinace propracované, nejraději mám asi Jacka. :)
První příběh nám představí jeho schopnosti a nadchne (nebo alespoň mě) velmi originální myšlenkou... další nám dál představují Stefana a jeho vnitřní boj - a nenechají vás knihu odložit.
Hodně se těším a doufám, že uvidíme i další díly. :)
Já bych Adepta nejspíše přehlédl, jelikož novinky moc nesleduji... a tím méně jim vůbec věřím, abych po nějaké sáhl, pokud se nejedná o mně známou sérii/autora...
Ale byl jsem upozorněn uživatelkou KnihomolkaJanča na zajímavou obálku.
A jako milovník zbraní, majitel plnovousu a nadšenec do fotografie (neboli zpracování obálky jako takové) jsem se do obálky, tedy knihy, okamžitě zamiloval.
Mno dobře, to asi úplně ne. Nicméně rozhodně mě to zaujalo natolik, abych přečetl anotaci. Ta vypadá všelijak a trošku mě děsilo, že budu muset číst další knihu plnou ruských (a navíc polských!) jmen - ano, koukám na tebe, Metro!
Ale všechno dobře dopadlo, brzy byl Adept objednán, po pár knihách jsem se k němu dostal... a nelituji.
Postavy jsou velmi sympatické a zajímavé, fungování magie a alchymie taktéž. Děj skutečně pěkně odsýpá a jsem velmi zvědavý, jaká odhalení a překvapení nás čekají. Pokud tohle byl první rozjezdový díl, pak si ani nedovedu představit, co za nářez nás čeká. :)
S druhým dílem si koupím buřinku a pokud mě nebude bavit, pak ji klidně sním!
... nevím jak začít.
Tohle je to, na co jsem čekal už od prvního dílu Stínu krkavce. Ale dostal jsem Pána věže a Královnu ohně - upozadili Vélina a série tím utrpěla, alespoň pro mě se pak stala hůře stravitelnou a trošku zmatečnou.
Na druhé straně série Draconis Memoria byl sice zajímavý pokus, ale tohle - tohle je to, čeho ses měl držet, Anthony.
Volání vlka pěkně plyne, věnuje se Vélinovi a je velice čtivé. Důstojný návrat ke starému světu s novými postavami, ale i některými našimi oblíbenci. Jsem moc zvědav, co se z toho vyvine - po dlouhé době se u Ryana budu opravdu těšit na novou knihu a skočím po ní hned, jak se na mě usměje z regálu v knihkupectví.
Ach, bylo krásné vrátit se do Rošáru. :)
Jak již bylo zmíněno, v knize je hodně politiky a vyjednávání, méně akce než v předchozích knihách, ale ani chvilku jsem se nenudil, byl to jen takový hlásek vzadu v hlavě, který se občas ptal: "Tak teď už vytáhnou střepkordy?"
Ale to neznamená, že je to tady bez akce. :) To ani omylem. ;)
Odhalila se spousta tajemství a rozvinulo se naše chápání Rošáru a jak tento svět funguje.
Bohužel jsem za ty tři roky opravdu dost zapomněl.. kdybych měl více času a méně nových knih, přečetl bych si první dvě znovu před třetí. (Hmm, nejsou to Slova paprsků? Cesta před cílem, síla před slabostí, dvě před třetí.... no, tak asi ne. )
Bouřepán ví, že jsem to udělat chtěl, ale nestalo se.
Na začátku knihy je asi dvoustránkové shrnutí prvních dvou knih, které je dostatečné pro hlavní děj, ale víceméně ty hlavní věci si snad člověk pamatuje. Rozhodně jsem v knize narazil na pár věcí, na které jsem si vzpomněl až po zmínce - a na některé si nevzpomínám do teď.
Autor myslím zmiňuje, že je vhodné přečíst nejdříve Arcanum odhalené - ano, dozvíme se tam o jedné z nových postav. Nicméně pozor, pokud jste nečetli sérii Mistborn, tak daným částem v Arcanum se vyhněte - obsahují spoilery pro svět Mistbornu.
Tak jo, jde se na čtvrtý díl...... ou. :/ :(
Skvělá kniha (trilogie).
Moc nemám co dodat, prostě si ji přečtěte. :)
Četlo se to dobře a i když bych našel nějaké ty 'mouchy', nemyslím si, že by to bylo něco, co by mohlo trápit každého. Dokonce jsem tu knihu tahal s sebou do práce - což taky o něčem svědčí, protože takovýho drobečka vozit je logistický oříšek. :)
Postavy jsou dobře vykresleny, líbí se mi, že jsou pěkně rozděleny na dobré a zlé - už je mi trošku špatně z těch všemožných i nemožných zvratů v zápletkách, je pěkné si od toho odpočinout. Tak trošku.
Bez různých překvapení to totiž nejde, takže i tady se dočkáme jistých nepředvídatelných situací. :)
Nikdy by mě ani nenapadlo, že si oblíbím koně. Ano, koně! :) Faran je prostě borec. Tedy kůň. :)
Na knize se mi velmi líbí jedna pro mě velmi důležitá věc - humor. Nasmál jsem se opravdu dost. :)
Takže abych tady jen nekecal, ochutnejme pár vtípků:
"Chápu, že nemám zrovna nejkrásnější ciferník, ale nikdo ze mě ještě neztratil řeč."
"Tenhle obličej ti sluší."
"A netáhne mi přes něj do hlavy. Nic jiného od něj nechci."
_______________________________
"Ve Styriku se o pole starají jen ženy."
"Co dělají muži?"
"Co nejméně."
Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli knihu koupit, nebo ne...
Říkal jsem si, jestli na těch 620 stranách nebude příběh moc natahovaný, jestli tam nebudou zbytečně zdlouhavě popisována prostředí...
Nakonec jsem knihu hltal a říkal si, že klidně mohly být některé události více rozepsané.
Vyprávění je na úrovni, pěkně utíká, obsah pohltí, Vélin si vás získá. Pána věže si koupím hned, jak se dostanu do knihkupectví.
A vůbec - co si tady čteš komentáře? Přečti raději knihu a udělej si vlastní názor! :)
Nevím proč autor v předmluvě píše, že je lepší přečíst knihy Kroniky královraha před touto knihou.
Ano, Auri je z tohoto světa, ale... nedozvídáme se o ní vůbec nic a nic extra se ani nestane. Jak sám autor napsal v závěrečné poznámce - nejakčnější scéna byl popis výroby mýdla. Je sice lepší znát širší souvislosti, ale nemyslím si, že by se pro mě něco změnilo, kdybych přečetl jen tuto knihu.
Z Kvotheho světa nám to vůbec nic nedá. Nic nepřidá, nic nevezme. Kniha je v podstatě takový 'týden v životě blázna'.
A přesto... na knize je něco milého, pěkného. Četla se pěkně a snadno. Myslím, že ve mně zanechala i lepší dojem než Jméno větru a Strach moudrého muže...
Také bych vyzvedl pěknou obálku.
Čte se snadno a rychle - krátký příběh s velkými písmeny a ilustracemi.
Docela mi vadilo, jak autor knihu shazuje - jak v předmluvě, tak i v 'zámluvě'.
Určitě nejslabší Nealova kniha. Bez debat. Ale pořád jsem tomu nedokázal nedát 5 hvězdiček.
Jen myslím, že Smrtka a Sucho byly trošku uvěřitelnější.
Sice si tedy nejsem jistý, jestli je reálnější, že by lidi totálně očůrali smrt, nebo že by teenagery rozebírali na náhradní součástky....
Nicméně ta druhá možnost je pro mě hodně znepokojivá a tak nějak.... skoro až děsivá.
Myslím, že by to nebylo možné ani díky důvodům, které předestřel autor v knize, proto tedy pro mě méně reálné.
Na druhou stranu mě to velmi znepokojilo a donutilo zamyslet, protože... když se podívám na svět okolo, dost se bojím, že by to MOHLO projít.
Na druhou stranu - a za to asi budu ukamenován - nebylo by lepší některé lidi rozpojit, dokud to jde? Pokud někdo jen dělá problémy ostatním - copak si lidi nezaslouží klid, když chtějí jen žít v klidu? Musí je pořád někdo okrádat, vraždit... ?
Ovšem... nedá se trestat před (zlo)činem... a po činu je už vlastně pozdě. Kdo si zaslouží žít a kdo rozpojit? Toť otázka.
Rozhodně bych rád četl další díly, i když by se dalo skončit tady prvním. :)
Po nějaké době se vracím, abych se k poslednímu dílu Zaklínače vyjádřil... hlavně taky proto, že všemu dávám 5 hvězdiček, protože mě prostě vše baví... 4, když mi na tom přijde něco.... že to není ono.
Ale tady jsem prostě musel dát 3.
Proč?
Co já vím? Je to už skoro rok, co jsem to četl - což je pro moji paměť věčnost. :-/
Ale sepíšu dojmy, které na mě působily tak, že si je pamatuji ještě teď - tak obecně bych k Zaklínači řekl, že jsem četl i lepší fantasy. Mám Zaklínače rád, ale... zas tak moc mi k srdci nepřirostl, prostě jen další dobré fantasy.
Bylo pro mě dost obtížné orientovat se v té spoustě postav, jejich funkcí, hodně královstvích... možná je to o to realističtější, ale abych si pomalu dělal výpisky a poznámky u čtení - k čemuž by mě nedonutila ani pistole u hlavy. Stejně bych se pak ztrácel i v těch poznámkách, protože by jich bylo tolik... ale to je asi převážně chyba mé děravé hlavy plné sena.
Ale k tomuto dílu - vážně bylo nutné takhle skákat v realitách? Nebo čase, či co to bylo? To bylo fakt divný... a nudný. Aspoň pro mě.
A ten konec... přišel mi uspěchaný, možná trošku megalomanský... po všech těch skvělých povídkách tohle? Mno, stejně jsem měl ty povídky raději než tu dějovou linii.
Já jsem spoko.
Nojo, nejsou tam žádný extra skandály a tak dále... ale já to četl, abych se něco dozvěděl o Bruceovi. Odkud pochází, jak se dostal k Maidenům, jak se dostal od Maidenů, jak se dostal k Maidenům.... :) ;)
A taky prostě celkově, co ho utvářelo. A popravdě dlouho jsem ani nevěděl, že Maideni měli kdy jinýho zpěváka. A myslím, že jsem ani nikdy neslyšel Maideny s jiným zpěvákem.
Zajímavé.
Každopádně Iron Maiden mě přivedli k metalu a tak nějak mě provázeli základkou... dodnes jedny z mých nejoblíbenějších songů fšech dob jsou od Maidenů.
(Delší dobu jsem je ani neposlouchal, ale teď se Senjutsu se to změnilo.)
Nechci skandály, akci, erotiku, konflikty, problémy... chci prostě vědět, co je zač. Takže jsem dostal přesně to, co jsem chtěl a co jsem si koupil (mno, byl to dárek pro máti, ale samozřejmě mi to pak půjčila přečíst).
Na Bruceovi se mi moc líbí, jak si jde za svým. Šerm, létání... sám mám koníčků až až... a nějak nedokážu dělat pořádně ani jeden. Nebo jen jeden. Občas.
Bruce ale, na rozdíl ode mně, dokáže dělat vše najednou. Má můj respekt tedy už nejen jako zpěvák, ale i jako člověk.
Možná bych na sobě měl taky zapracovat. Ale obávám se, že on je prostě ten typ, co nevydrží chvíli v klidu (to je ostatně dost vidět i na koncertech), zatímco já nějaký ten klid snesu docela fpohodě. :)
Musím říct, že už dávno mě hra nebaví... nějak jsem se jí přepařil... ale že mě nechali 8 let čekat na novou knihu... to jsem si snad nezasloužil.
Navíc... rovnou Shadowlands? Mně by se líbilo si přečíst i něco z datadisků jako byl třeba Legion... a klidně tři knihy na každý datadisk. Plus jedna dvě vždy navíc, co se ani na datadisky neváží.
Obzvláště proto, že o těch datadiscích vím víceméně kulový. Hrával jsem Burning Crusade, Wrath of the Lich King, malinko Cataklysm - a pak až teď, Shadowlands.
Každopádně... kniha nezklamala.
Nenudil jsem se, a i když mi to tak nepřišlo, dělo se toho dost.
Četlo se to dobře, napětí zde bylo... sice mi to přišlo trošku přímočaré, nicméně bylo fajn se do toho světa vrátit.
Ehm, tedy mimo Battlenet - zrovna nedávno jsem si zrušil automatickou platbu po té, co mi odešly asi 3 měsíční platby, aniž bych jedinkrát lognul. A bum! Najednou kniha. :) Paráda.
... doufám, že na další nebudu muset čekat 8 let.
Nesuď knihu podle obalu!
Nicméně přesně to jsem tady udělal. Obal mě okamžitě zaujal a věděl jsem, že si ji chci přečíst.
Je sice fakt, že moje přirozená váhavost mě přiměla, abych si ji nejdříve 'proklepl', ale nijak důkladně, brzy se mi potvrdilo tušení, že si ji chci přečíst. Že ji chci ve své sbírce.
Sice mi chvilku trvalo, než jsem si knihu opravdu pořídil, ale stalo se - a přečetl jsem ji skoro najednou.
Děj je velmi zajímavý, originální fungování magie, sympatické postavy... co víc si přát?
Jak tady bylo již v top komentáři zmíněno, celou dobu mě provázel pocit, že se to podobná Sandersonovu stylu. Což není špatně, právě naopak, Sanderson je mistr svého oboru. Domněnka se potvrdila, jelikož autor v poděkování uvádí, že se hodně naučil právě od Brandona - pravděpodobně navštěvoval jeho kurzy/semináře nebo tak něco.
A ještě jednou k obálce. Je nádherná, stejně tak u dalších dílů.... ale vážně musela být brožovaná? Nesnáším tlusté knihy s brožovanou vazbou! Vážně se, alespoň pro mě, nedá číst tak, aby se nepoškodil hřbet. Do Jámy s tím!
Sice brožované vazby vypadají v knihovně pěkně, ale praktické to moc není, obzvláště u knih se 450 stranami.
Procházím se takhle bezcílně knihkupectvím, když najednou vidím povědomou obálku... povědomou a přesto neznámou. Nový Učedník!
Tak to jsem tedy opravdu nečekal. Považoval jsem příběh za uzavřený a nějak jsem dění ohledně série vůbec nesledoval.
Nicméně částečně jsem měl pravdu, děj je opravdu uzavřený - Zjevení démona je prequel, který nám vypráví o dětství Arktura - a samozřejmě dalších postav, jeho vrstevníků.
Je tak trošku škoda, že už dávno víme, jak to s postavami dopadne v relativně vzdálené budoucnosti (a tudíž kdo je 'v bezpečí'), ale dozvídáme se zajímavé souvislosti a kniha má pěkný spád a děj pěkně a svižně ubíhá.
Pro mě to bylo lepší než 'pyramida Orků', kde byly i nudné pasáže.
Jen mě trošku mrzí, že většinu postav a děje z předchozích knih si už moc nevybavuju... mno, někdy v budoucnu si to přečtu vše znovu - a chronologicky. :)
Ta obálka je příšerná.
Poslední dobou u knih velmi chválím obálky, ale tady se to fakt nepovedlo. Obrázek vypadá jako prvopočátky 3D animace, navíc ještě s ne moc dobře 'nafotošopovaným' obličejem.
Jednička měla krásnou obálku, od dvojky ale kvalita klesá... :-/
Nejenom že Sanderson má světy skvěle promyšlené s velmi zajímavými typy magie... ale ještě jsou některé (většina?) z nich propojeny tzv. Kosmírem.
Líbilo by se mi, kdyby bylo trošku více rozebráno jak Kosmír vznikl - jeho minulost, nikoliv z pozice autorské. Nicméně méně je někdy více a rozhodně se tady toho dozvídáme docela dost. Asi víc, než v jednotlivých knihách konkrétních světů. A nebo v tom mám prostě jen zmatek. :) Ale to jen dokazuje, že je to fakt spletité a promyšlené. :) ;)
Abych řekl pravdu, když jsem se Sandersonem začal, ani jsem si oněch náznaků nevšiml. Ale zpětně a pak u dalších a dalších knih se mi to začalo formovat... a taky jsem trošku podváděl a zašel za strejdou Googlem....
Každopádně se někdy chystám přečíst si všechny knihy znovu. Stojí za to a moje paměť mi umožní si to znovu užít skoro stejně, jako když jsem je četl poprvé... jen se na to budu dívat trošku jinak, rozhodně pozorněji. :)
Hned první příběh mě zklamal.... nikoliv obsahem, ale proto, že ho známe již z knihy Tři tváře. Ale to mi nezabránilo si ho přečíst, protože je to dobrý příběh - a navíc jsem ho kdysi dávno četl, dřív než Elantris - tedy knihu ze světa, do kterého patří. Nic moc to nemění, ale prostě pro pořádek. :)
Bylo skvělé prožít si nějaká ta dobrodružství spolu s Kelsierem, nebo třeba z Rošáru... už aby byly další knihy Mistbornů a Archivu. :)
Opět další skvělá Sandersonovka.
Musím říct, že tyto knihy (Poselství práva, Stíny minulosti) se mi líbí víc, než první trilogie Mistbornů - byla výborná - ale toto je prostě dokonalé. ♥
Vtípky Waxe a Waynea jsou prostě skvělé. :) Navíc to není tak... megalomanské. Ne že by megalomanské bylo špatné, ale je to takové uvěřitelnější. Ale co je hlavní - první trilogie tomuto dala nevídaný rozměr - hned vysvětlím.
Ve většině sérií a knihách, ale i filmech a seriálech, se většinou dozvíme nějaký příběh a když má úspěch, začnou se objevovat příběhy, co bylo před tím, co bylo po tom. Ale tady u Mistbornů jsme si prožili vznik této civilizace, ve které žije Wax a Wayne. Známe jejich historii a božstva lépe, než oni sami, poznáváme jména postav z první trilogie... A to je prostě fascinující.
Jediné, co bych knize vytknul je to, že není tak krásně tlusťoučká, jako knihy z první trilogie. :) Ale i tak se tam toho událo hodně a... wow, těch odhalení a zvratů... :) Snad jsem vás dostatečně nažhavil. ;)
Myslím, že není třeba snažit se knihu komentářem 'prodat', protože pokud někdo vezme do ruky tři tisícistránkové knihy, asi bude chtít přečíst i čtvrtou.
Nevím, jestli to Brandon někde dřív zmínil, ale tady v předmluvě píše, že Archiv Bouřné záře bude rozdělen podobně jako Mistborni, a to na dvě pětidílně části, neboli toto je v podstatě předposlední díl.
Pak asi nastane nějaký skok v čase. Jsem zvědavý, kam se to bude ubírat.
Každopádně.... no to to trvalo!
Nijak mi nevadí počkat si na další díly... a rozhodně by se mi nechtělo čekat, až vyjde celá série, než se do ní pustím... ale ta moje paměť už fakt není, co bývala, a i když jsem si myslel, že si toho hodně pamatuji, taky jsem toho hodně zapomněl.
Jako vždy jsem knihu hltal a i když měla nudné části (pro mě nudné), nemohl jsem se odtrhnout. Doufám, že další Archiv vyjde brzy, ne zase za 3 - 4 roky. :)
Anthony, ty kluku jedna ušatá! Tys to opět dokázal.
Napsat sérii, o které nevím, co si myslet.
Nápad s krví draggů je velmi zajímavý, pěkně je k tomu přidána 'záhada' bělokožce... odkud se vzal, o co mu jde...
Ale na druhou stranu mi to moc nefunguje. Vše mi přijde docela černobílé... buď je to takové, nebo makové. Klidně celý národ je přesně takový, jak se hodí autorovi (nicméně proč ne - např. obyvatelé ostrovů by asi opravdu byli hlavně námořníci/piráti, ale....)...
A za celý tři knihy si vybavuji jen jednu situaci, kdy hrdinové opravdu neměli k dispozici produkt. Sice šlo do tuhého, ale vyřešilo se to tak nějak samo. Jinak jim samozřejmě vždy produkt docházel, ale nikdy nedošel, nebo z toho nebyly nějaké následky.
Napětí a strach o postavy nechyběly, ale přesto mi přišlo, jako by šlo vše jako po másle.
Taky mi moc nesedělo využití produktu. Mohou černou lámat vaz, ale oni prostě dragga znehybní a našijí do něj X kulek. A co nějaké omezení? Mám s tím neomezenou moc, dokud mám produkt? Složitější a těžší věci asi čerpají více produktu... nicméně, jak jsem už zmínil, nějak si nevybavuji, že by někdy produkt došel, nebyl... vždy se v lodním sejfu našel další flakón... nebo dragg k vykrvení...
Ale možná jsem jen rozmazlený. Knihy se každopádně četly dobře a děj nebyl nudný. I jednotlivé dějové linie se mi líbily. Na rozdíl od Stínu krkavce, kde se Píseň krve točila kolem Vélina a v dalších dvou knihách byl už dost upozaděný, je vyprávění zde vyvážené a všechny postavy mají své místo/prostor.
Takže sice mám 'spoustu' důvodů ubrat jednu hvězdu, ale neudělám to. Je to kvalitní materiál.
Brandon mi opět sebral dech. A není to tím, že mám astma, ale že pokaždé dokáže vymyslet něco originálního, co dokonce i funguje. Četl jsem spousty pokusů o originální fantasy/sci-fi, kdy to tak kulhalo, až to bolelo i mě. Ale Sanderson to vždy nějak dokáže zprovoznit, ať už si vymyslí sebešílenější věc.
Tato série se jistě nevyrovná Archivu Bouřné záře, ani Mistbornům (pozn. obojí jsou Sandersonovy série), ale za mě je to pořád hodně vysoko na žebříku čitelnosti. Rozjezd pomalejší, ale já osobně jsem se nikdy nenudil a ke konci jsem byl napjatý jako struna - a rozhodně jsem zvědavý, co nám přinesou další díly.