Hilda_ komentáře u knih
2x čtené a teď doposloucháno jako audiokniha. Až při poslechu jsem si všimla, jak moc jsou všichni hrdinové "sveřepí". V namluvené verzi toto dnes už tolik nepoužívané slovo působilo nadužívaně. :D Jinak jsem si potvrdila, že tento příběh se mi nikdy neomrzí.
Knihu jsem nejdříve zahlédla v letáku s knihami, který jsem si pročítala v nákupním středisku, když jsem čekala na "MHDéčko", námět mě tak nadchl, že jsem si knihu týden po tom objednala v knihkupectví. Musím ji doporučit nejen všem dětem ale i dospělím, protože to, na co kniha naráží, je zajímavým námětem pro všechny generace. Co by jste radši chtěli vy? Na vybranou máte dva světy. První z nich je bez potíží, strachu, bolesti, bez hladu, ale také bez lásky a poznání, bez odlišnosti, bez barev, bez hudby..Druhý svět pak takový jaký známe my: s bolestí, hladem, potížemi, stresem, ale s láskou a možností se rozhodnout a být odlišný, žít svůj život..
Pár kouzelných pasáží z knihy:
SPOILER
"Co budeme dělat?" rozhlížel se Dvoukvítek.
"Zpanikaříme?" navrhl Mrakoplaš s nadějí. Vždycky si myslel, že nejlepší cesta k záchraně je zpanikaření. Jeho teorie vycházela z toho, že lidé, kteří se v minulosti setkali se šavlozubým tygrem, dali rozdělit zhruba na ty, kteží zpanikařili a utekli, a na ty druhé, kteří zůstali stát na místě a říkali něco jako "ó, jak vznešená šelma."
"Vzpomínáš, když jsme letěli v mracích a já měl strach abychom do něčeho nenarazili, řekl jsi, že jediná věc, do které bychom v té výšce mohli narazit, je mrak nacpaný kamením."
"No a?"
"Jak si to věděl?"
Dvě hvězdičky za nádherné ilustrace. Příběh katastrofa.
Tak tohle dílo od Pavla Čecha je zatím moje nejoblíbenější. Nejvíce pocitů ve mě asi vzbudil příběh Knoflík. Je dechberoucí, jak pouze jeden, poslední obrázek tohoto příběhu, dokáže změnit celý jeho obsah. Symbol, který neměl nikdy dostat takovýto význam.
(SPOILER) Film vs. kniha. To tu srovnává skoro každý. Ok, tak se do toho taky pustíme. Film je bezesporu skvělý, ale když bych měla vybrat co se mi na filmu líbilo víc než v knize, budou to jen scény na vzducholodi a potom vyobrazení mrtvých princů. Filmu chybí Gaimanův důvtip, hra se slovy... Film také z Victorie udělal zbytečně úplnou blbku a ten konec mě na filmu mrzel nejvíc. To se kletba matky zrušila jen smrtí čarodějky? Kde jsou dva pondělky v jednom týdnu? A ten konec s vládnutím? To mi v knize připadalo tak důležité, že Tristan nechtěl vládnout a x let nechal vládnout matku a ve filmu to vyzní, jak kdyby jediný štěstí v životě byla koruna na hlavě. Za mě má kniha mnohem lepší pointu.
Zrovna jsem dočetla a měla jsem slzy v očích. Takhle mají příběhy končit.
Kdybych věděla, jak mě nadchne i tato série, nechala bych si ji od mistra také podepsat. Ale jen to, že jsem se se Sandersonem viděla, mám s ním fotku a podepsané dvě knihy pro mě má s každou jeho přečtenou knihou větší a větší význam!.
Spoustě lidem přijde tento komiks jako zábavný, úsměvný... A já do toho šla se stejným očekáváním. Tak jsem ale soucítila s hrdinkou (autorkou), že mi jí bylo spíš hrozně líto. Když si člověk myslí, že je fakt sám samotinkej a že má snad nějakou poruchu, to mi přijde hrozně frustrující. Úplně chápu, jak pro ní musela být úlevné prozření, že není sama.
Prohlašuji tuto knihu za nejlepší konspirační teorii Djatlovovy výpravy. :D
Dílo jsem si zamilovala jako většina zde. Víc by mě určitě zajímalo, jak je to s tím fungováním techniky okolo Retey. Nejdříve jsem si to spojovala jen s se sklenity. Pak mě napadlo, proč tam třeba nepoužívají střelné zbraně a jiné mechanické přístroje, které by život v Duvalském pohoří mohly zlepšit. Třeba se mi odpovědi dostane v druhém díle. :)
Taky jsem trochu na rozpacích z toho, jestli je dílo spíš fantasy, jak se všude udává, nebo postapokalyptické sci-fi dílo, protože takových prvků má určitě ještě více, než těch fantasy. Přece jen se to odehrává v budoucnosti na naší Zemi.
Tak od tohodle jsem teda čekala mnohem víc.. a to jsem se na to tak těšila.. ale jak už tady někdo psal, vražedkyně se chová jak zamilovaná puberťačka a kapitán stráží je hotovej z toho, že zabil zlýho člověka... dějově se tam ani nic moc nedělo... a přitom by z toho nápadu šlo vytěžit mnohem víc.. Abych pravdu řekla, přišli mi to skoro jak série selekce, která se mi ale líbila víc, protože si na nic nehrála a prezentovala se jako romantická knížka. Tato knížka slibuje něco, co v ní není.
(SPOILER) SPOILER
Zrovna jsem dočetla knihu podruhé a bavila mě pořád stejně, možná i více. Nebudu nikomu vyvracet, že děj plyne pomalu. Každý totiž má rád trochu něco jiného a určitě to není žádná jednohubka. Jenže já jednohubky většinou nerada. Popravdě mi přišel závěr nezvykle rychlý a klidně bych ho protáhla. :D
Často jsou negativně kritizovaná i intermezza. Já se na ně vždy nesmírně těšila. A nevěřím tomu, že jsou zbytečná. Někdy intermezza přímo pasovaly do dějové linky, jako třeba ty s Ešonai. Jiná Intermezza, jako třeba Lift s jejím "Pustonošem" Motouzem nám (podle mě) poodkrývají důležité postavy následujících dílů.
Mezi nejlepší části knihy určitě patří sbližování Kaladina se Šalán v rokli a jako mou nejoblíbenější postavu vyhlašuju (obviously) Filutu. Na jednu stranu je mi líto, že v knize nevystupoval více. Na druhou stranu by to ale nejspíš kazilo dojem jeho tajemné stránky.
Na mém profilu je pro zájemce vložen odkaz na cca patnácti-stránkové "výcucy" z knih Archivu Bouřné záře pro osvěžení děje. :)
Úžasné. Sofie, která se psychicky nezhroutí, když zestárne o 60 let a Howl, který se psychicky hroutí ze špatně obarvených vlasů. :D Trochu jsem se bála, když na scénu přišel Wales, ale nakonec tam nehrál až tak velikou roli. Ale i tak bych se bez něj obešla. To ale nemění nic na tom, že jsem už dlouho nečetla něco tak dobrého a aby to k tomu ještě byla pohádka. Chci víc přeložených knih od Diany Wynne Jones!!
Jsem kreativec, dokážu si z knihy udělat památku, a dílo, které mě bude hřát u srdce ještě hodně dlouho, proto nesouhlasím s názorem že 200 korun je v háji pro nic... Například u strany, kdy mám vymyslet sama, jak deník ještě vylepšit, mám to, že má sloužit i jako památníček. :)
Pro mě je to supr knížka... kdybych takové věci, jaké jsou tam napsané dělala jen tak, tak si lidé kolem mě budou ťukat na čelo, ale když mi to přikazuje někdo jiný, hned se na to i ostatní dívají jinak a já se nemusím cítit blbě... :D
K této knize jsem se dostala díky předmětu Bible na univerzitě. :D Měla jsem zde hledat věci z Bible převzaté a překvapivě mě to dost bavilo. :)
Touto knihou jsem odstartovala svou posedlost Sandersonovými díly. Je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Na mém profilu je pro zájemce vložen odkaz na cca patnácti-stránkové "výcucy" z knih Archivu Bouřné záře pro osvěžení děje. :)
Takhle před Vánoci mě poslední příběh úplně dostal.
SPOILER
"Už je jaro?" zabručel muminek. "Jaro?" řekl Bambul popuzeně. "Jsou Vánoce, chápeš, Vánoce! A já nemám nic obstaráno, nic zařízeno a navíc mě ještě pošlou, abych vás vyhrabal. A všichni pobíhají jako blázni, nic není hotové..."
A pak bambul zase hřmotně odešel. "Maminko, probuď se," ozval se muminek zděšeně. "Něco strašného se stalo. Říkají tomu Vánoce."
"Co to má znamenat?" odpověděla maminka a vystrčila čenich. "Já vlastně ani nevím. Ale nic není zařízeno, někdo se ztratil a všichni pobíhají jako blázni. Asi další potopa."
Další typicky muminí úryvky z knihy, které pohladí.:
Dnešní večer byl jako stvořený pro písničku, pomyslel si Šňupálek. Pro novou písničku složenou z jednoho dílu očekávání, ze dvou dílů jarní trudnomyslnosti a ostatní bude jenom bezuzdné veselé, že můžu cestovat, být samotný a spokojený sám se sebou.
"Když budeš pokračovat, stane se z tebe brzy dospělý, řekl pimek. "Budeš jako tatínek a maminka, a to ti patří. Budeš vidět a slyšet všedním způsobem.
"Domů už se sotva vrátíš. tvé kosti zbělají v prérii, tatínek a maminka vypláčou tolik slz, že se v nich utopí, a ze všeho nezbude nic, ale docela nic, a nad tím pak budou výt hyeny."
Začátek se mi zdál dost táhlý. Stejně mě to ale zase pohltilo a nemůžu se dočkat dalšího dílu... :) Petra to umí moc dobře, nechávat čtenáře v napětí, přes všechna ta tajemství... :D
Někteří píšou, že se ztrácejí v nových pojmech a podobně. To mě nedělá problém. Asi jsem zvyklá ještě na horší popisy, kde si člověk musí dělat i zápisky, aby se v tom vyznal. Já to ale považuji u dobré knihy za plus. :)
Na příbězích o muminech mě nejvíc fascinuje jistá jinakost. V jiných příbězích by čtenář trnul hrůzou, co maminka řekne na ten nepořádek a prázdnou spíž. Toho se ale u muminů nemusíme obávat. Ač se v knihách Tove J. neobjevují žádné zvraty a velké napětí, úžasná atmosféra a ona jinakost i tak čtenáře okouzlí.
SPOILER
Několik citátů z knihy, které jsou typicky muminní:
"Copak máš rozum?" řekla malá Mia "Ne, to nemám" odpověděla veverka.
Kvůli svému chvostu si nemohla vzpomenout, na kterém stromě bydlí, proč je vlastně venku a co hledá.
"To je tatínkův koupací pavilónek," řekl muminek. Tiki se na něho vážně podívala. "Možná máš pravdu a možná ne," řekla. "V létě byl majetkem jednoho tatínka, ale v zimě patří mně, Tiki."
Snad za jarních bouří vyplaví moře na souš nové dříví a nové pohovky.
"Máte velmi štětinaté obočí," pokračoval muminek zdvořile.
"Té noci přestěhoval muminkův předek v celém domě nábytek. ... a převěsil všechny obrazy. Ty, které se mu líbily nejmíň, dal vzhůru nohama.
Jeden bambul prý v zoufalství snědl svou sbírku chroustů, ale byly to asi jen povídačky. Spíš by snědl sbírku svého kolegy.
Podle uživatelky Candide je smutné, že vítězí forma nad obsahem. Já si ale myslím, že v tomto případě ani nešlo o hluboký obsah. Autorka je především výtvarnice a ilustrátorka. Autorské knihy jsou často spíše o celkovém umění a mě osobně se tato obrázková kniha líbila. Autorka se již několik let zabývá lesními "skřítky" zvanými Tukoňi a do této knihy je nádherně zakomponovala.
Kdybych měla autorské knihy hodnotit jen z pohledu obsahu, tak by to byla šílenost.
Jen chci napsat, že si myslím, že je nesmysl toto připodobňovat s Dárcem. I když jde o stejnou autorku, téma je úplně jiné. Obě knihy jsou úžasné. Pokud bychom ale tuto knihu měli srovnávat, tak s tématicky stejně laděnými knihami.
Jinak taky poklona ilustrátorovi obálky (Nikkarin). Hezčí jak na originále.
Kniha s podobdnou tématikou a dětským hrdinou: Kdysi - Morris Gleitzman