Hledam94 komentáře u knih

Kniha má řadu potěšujících detailů. Nezapře se důraz na pravdivé detaily z Plzně a okolí Mže (Černé řeky), na detaily dnes už neexistující jako zbouraná čtvrť Karlov nebo údolí zatopené Hracholuskou přehradou. Kniha ukazuje neutěšené sociální poměry třicátých let a věřím tomu, že to tak bylo. Bohužel příběh je takový nevýrazný a politická linka velmi vyčnívá - skoro z každého trampa se vyklubal komunista.

1 19.05.2022

Výborná kniha, myslím si, že zbytečně opomíjená. Souhlasím s předchozími komentáři, musím k nim ale přidat dva body.

Za prvé velkou pochvalu za originální jazyk - na jednu stranu je čtivý a i pro dnešního čtenáře srozumitelný, na druhou stranu používá stará slova a obraty. Nejsem tak vzdělán, abych rozhodl, zda jsou dobově autentická, ale zdají se mi.

Za druhé, neubráním se srovnání s romány Aloise Jiráska. Četl jsem Temno a Psohlavce. Výstavba příběhu i pojetí postav mi přišlo trochu podobné, ale Kaplický působil daleko napínavěji a více vtahoval. Asi se projevuje rozdíl šedesáti nebo osmdesáti let.

Rád si od pana Kaplického přečtu něco dalšího.

2 02.05.2022

Poslouchal jsem Večer všedních dnů jako rozhlasovou hru (natočenou 1966), ostatně byl původně jako rozhlasová hra vytvořen. Je velmi neobvyklá, vzájemně se v ní prolíná několik velmi dobrých obrazů. Bohužel jsem do ni nepronikl dost hluboko a nenalezl jsem nějakou výraznější jednotící linii. Večer všech dnů bych hodnotil ***, ostatní jsem nečetl.

Posloucháno jako rozhlasová hra. Za mě vynikající, vypichuji citlivě zvolený jazyk, který je na jedné straně dobře srozumitelný a na druhé straně s omezením jasně moderních prvků.

02.02.2022

Stěpančikovo posloucháno jako rozhlasová hra. Postavy působí schematicky, příběh je poměrně předvídatelný. Velmi podobný je Tartuffe od Moliéra.

04.12.2021

Stanice Bouřná mě příliš neoslovila, autorovo Popraviště je mnohem lepší. V románě se prolínají tři roviny děje, vzájemně by měly tvořit určité podobenství. Hodnotím je rozdílně.
Nejrozsáhlejší je linie označovaná jako současnost, zahrnující osudy hrdinů zhruba od čtyřicátých do sedmdesátých let 20. století. Tu oceňuji nejvíce, je pro českého čtenáře atraktivní vynikajícím popisem tehdejší reality v Kyrgyzstánu, pro nás v řadě faktorů velmi exotické. Líčení přírody je vynikající. Některé motivy mi přišly velmi zajímavé a překvapivé, například podání Stalinovy smrti nebo podání začínající zkázy Aralského jezera (Edygej od Aralu pocházel). Bohužel z pohledu politických názorů a postojů mi přišlo, že příběh leží v období chruščovovského tání, nikoliv v době, kdy se odehrává.
Druhou dějovou linií jsou mýty kyrgyzského národa. Ty myslím celkem vhodně doplňovaly hlavní příběh. Paralely mezi současností a mýty mi ale přišly nevýznamné.
Třetí linií je sci-fi příběh o poznání nové planety Náruč lesa. Ten v knize myslím vůbec být nemusel, protože působí velmi tezovitě a nepřináší nic podstatného.

15.07.2021

Zajímavá kniha, bohužel, nedokončená. Myslím si, že svým způsobem byl Foltýn chudák, že nedokázal najít své místo v životě a naplnit ho něčím smysluplným.

3 26.05.2021

Můj druhý Jirásek po Psohlavcích. Zajímavé je, že i když obě knihy dělí 30 let, jsou si stylem i kompozicí velmi podobné. Autor opět uvedl na scénu značné množství různých postav a základní linii příběhu doplňuje řada epizod.
K Temnu: Vážím si určité vyváženosti a nejednoznačnosti, postavy nelze rozdělit šmahem na dobré bratry a špatné katolíky. Navíc víra je u většiny z nich vnímána dosti "vnějškově" jako příslušnost k rodině, k předkům nebo ke společnosti přátel než jako niterné lidské přesvědčení. Ani mladý Jiří na mě nepůsobil jako přesvědčený katolík. Snad jen u jezuitů (Koniáše, bratrů Mukařovských) jsem toto vnitřní přesvědčení vnímal, ale tyto postavy působily dosti ploše.

2 26.05.2021

Posloucháno jako audiokniha. Byl jsem trochu překvapen obsahem, očekával jsem, že některá témata (rozbor společenské situace, rozdíly v každodenním životě mezi ČR a USA) dostanou v knize větší prostor, naopak některá (pohled do zákulisí práce televizního reportéra) menší. Martin zpracoval několik příběhů voličů Donalda Trumpa, ale žádný příběh voliče Hillary Clintonové. To je podle mě škoda.
Musím ocenit profesionalitu a odstup autora od situace, Martin ten který názor neupřednostňuje a otevřeně nestraní nikomu stejně jako v televizi.
Celkové hodnocení 80 %.

4 17.01.2021

(SPOILER) V anotaci je Fuku! označováno jako cestopis či poema a jako kniha patřící k literatuře perestrojky. S řadou těchto bodů nesouhlasím.

Jde spíše o samostatné básně propojené prozaickým textem, určitými obrázky z autorových cest po světě. Básně jsou z hlediska formy zpěvné s výrazným rytmem, ale chybí jim nějaká větší obraznost nebo překvapivost výrazu, tedy to, co člověk často na poezii hledá. Možná vznikl takový pocit vinou překladu a ruský originál by působil lépe, ale to nemohu posoudit.

S řadou myšlenek, které jsem v knize nalezl, nemohu souhlasit. Jistě každý čtenář i autor má právo na své názory, ale tady bych to trochu rozvedl (spoiler). Dle básně nese hlavní vinu za trpký osud amerických Indiánů Kryštof Kolumbus, přitom (jestli nejde o zobecnění) kdyby on sám Ameriku neobjevil, objevil by ji záhy někdo jiný. Kritika fašismu mi přijde velmi černobílá a tendenční, nečiní rozdíly mezi zeměmi (Německo, Itálie, Chile, Španělsko) a nehledá porozumění pro konkrétní lidské osudy (proč zrovna ten nebo onen se stal fašistou). Vyčnívá to hlavně v kontrastu s velmi opatrným našlapováním vůči zločinům komunismu (ve zmínkách o Kolymě). Přitom v básni Tanky jedou Prahou (napsána už v srpnu 1968) vyjadřuje autor jednoznačný a odvážný odpor k sovětské okupaci ČSSR, ve stejné době vycházely v SSSR knihy (dle mého názoru) daleko kritičtější ke stalinismu (Děti Arbatu). Taktéž oslavné verše o Che Guevarovi jsou přinejmenším problematické.

Celkově je pro mě kniha zklamáním, tedy 40%.

22.12.2020

(SPOILER) Kniha obsahuje dvě na sobě nezávislé dějové linie - osudy Stalina a jeho okolí a osudy "dětí Arbatu" = moskevské mládeže a mladých dospělých.
Linie Stalinova okolí mě příliš nezaujala, omezuje se myslím až příliš na politické úvahy "hrdinů", na názorové a osobnostní rozdíly mezi Stalinem, Kirovem a dalšími vedoucími postavami SSSR. Jistě se děj dotýká řady tehdejších reálií, ale ty mně nejsou známé, a tak to nedovedu ocenit.
Linie "dětí Arbatu" mě oslovila více. Popisuje osudy různorodé skupiny mladých lidí, více méně spolužáků a kamarádů ze školy. Spojuje je pouze věk a místo, kde žijí. Autor je popisuje poměrně citlivě a zajímavě, i když orientace v množství postav je někdy obtížná. Je cítit snaha o typizaci hrdinů, o zachycení různých postojů a přístupů k životu napříč celou společností téže generace. Pro českého čtenáře je zajímavá linie s vyhnanci na Sibiři, málo se dostaneme k informacím o této skupině lidí (ani ti, kteří se přizpůsobili, ani ti, kteří skončili v GULAGu). Zajímavé mi přišly i drobné detaily z každodenního života v Moskvě. Tuto druhou linii knihy oceňuji více.
Závěr a pointa jsou myslím nevýrazné, ale s tím se dá počítat, neboť příběh pokračuje románem Třicátý pátý a další roky (nečetl jsem). Podobné téma, ale dle mého mnohem zdařileji, popisuje Moskva-hranice a Dřevěná lžíce od Jiřího Weila.

1 22.11.2020

(SPOILER) Kniha je pro mě zklamáním. Nečekal jsem nějaký literární skvost, ale jasnou, svižnou četbu podobně jako v Havárii či Molochovi. Bohužel, příběh v knize je mdlý, dějových zvratů je málo a nejsou příliš výrazné, dramatické nebo zajímavé. Přišlo mi škoda, že Lumírovo dilema na konci knihy nebylo více rozvinuto, i když si o to příběh téměř sám říká. Totéž lze napsat i o liniích dalších postav, hlavně Otakara, Lídy a starých Maškových, i ty na mě působily poněkud černobíle. Nedostatky vyvažuje podrobný a zasvěcený popis prostředí - velké cihelny, včetně mnoha detailů a otevřená kritika různých neduhů (líní zaměstnanci, které není možné motivovat nebo potrestat, špatná organizace práce atd.). Tyto části knihy jsou povedené i z dnešního pohledu, ale svojí otevřeností nejspíš působily mnohem výrazněji v době prvního vydání. Celkově hodnotím jako nižší průměr.

1 17.11.2020

Kniha se odehrává na fiktivní stavbě velké tepelné elektrárny, místní názvy jsou smyšlené (filmová verze Atomová katedrála se odehrává na stavbě Jaderné elektrárny Dukovany). Četlo se mi to dobře, ale nejedná se o nějaký klenot literatury: 40 %
Několik poznámek:
Román není výrazně politicky tendenční, zobrazuje řadu tehdejších negativních jevů (mnohé zůstalo i dodnes) jako intrikaření, prospěchářství, krádeže a polokrádeže atd. Jedině epizoda s účastí dcery na půlnoční mši na Štědrý den mi přišla zbytečná.
Postav je mnoho, je ze začátku těžké se v nich vyznat, ale postupně jsem se s nimi sžil. Téměř každá zažije v ději nějaký zvrat, není jen na ozdobu.

2 26.09.2020

(SPOILER) Zklamání, bylo by lépe, kdyby kniha vůbec nevyšla. Po svižném Molochovi působí děj jako nastavovaná kaše a představuje jen pokračování osudů postav z knihy Moloch po několika letech (tj. krátce po listopadu 1989). Revoluce je vykreslena pouze jako přeobsazování funkcí a pracovních míst. Zapojeny jsou i postavy z dalších Švejdových knih (Kamil Coufal z Havárie), jako kdyby byli taháni kostlivci ze skříně. Linka s bývalým funkcionářem, kterého nemá nikdo rád a všichni zneužívají, mi nepřišla ani nezbytná, ani zajímavá, ani věrohodná. Knihu jsem dočetl, ale potěšen nejsem. 20%

1 04.08.2020

Příjemná oddechová četba, příběh je výrazný, má spád. Narozdíl od pokračování Prominent má děj určitý smysl a pohybuje se odněkud někam. Postavy jsou výrazné a pohybují se v atraktivních prostředích (hokejový klub, pro Švejdu typická chemička, Československá televize), nebrání se psát o negativních jevech (vekslování, konzumní život atd.). Stálo určitě za přečtení, hodnotím 60%.

2 27.07.2020

Knihu jsem četl v době karantény. Dříve jsem se Jiráska docela obával, čekal jsem (jako někteří další), že bude složitý, popisný, nudný. Opak je pravdou, román se mi četl velmi dobře, měl spád, obsahoval hodně dialogů, které děj rychle posouvaly kupředu. Musím ocenit užití chodského nářečí v přímé řeči, které na mě velice dobře působilo. Přišlo mi ale, že se na scéně objevilo velké množství postav, které byly v ději spíš "statisty", spíš ozdobami, bez nějakého vlastního příběhu a vývoje. Trochu jednostranný mi přišel pohled na Lamingera. I tak ale hodnotím 80%.

3 27.07.2020

V čase karantény jsem doma našel i tuto knihu, Džamila se mi velmi líbila, proč nezkusit Popraviště. Nebyl to dobrý nápad, kniha na mě působila velmi depresivně, osudy téměř všech jsou tragické. Prý jedno z klíčových literárních děl perestrojky, s výrazným ekologickým akcentem. Kniha musela v čase napsání působit výrazně, neotřele, jedná se prakticky o první dílo v SSSR, které se tak otevřeně zabývá problematikou drog, devastace přírody a dalšími negativními jevy tehdejší společnosti. Dnes už tato témata nepůsobí tak kontroverzně. Zvláštní je kompozice díla (v doslovu přirovnávána ke koláži), kde se vypravěč a čtenář přesouvá mezi asi čtyřmi víceméně nezávislými příběhy (vlci, Advij, Boston, příběh z bible) a navíc v čase (události nejsou řazeny chronologicky ani na sebe logicky nenavazují). Je to originální, ale hůře se četlo a myslím, že se celkový děj do jisté míry rozpadá. Nejvíce oceňuji jednotlivosti, popisy nám neznámé krajiny a každodenních detailů z Kyrgistánu, polidštění vlků. Nic není idealizované, vše je hodně syrové a otevřené. Dal bych 60%.

1 09.07.2020

(SPOILER) Výborná kniha, vycházející do určité míry z vlastních zážitků (alter egem je stejně jako v Moskvě-hranici Jan Fischer). Zajímavě postavená kompozice, kdy sledujeme paralelně osudy čtyř naprosto rozdílných postav, které "směřují" k stavbě na Balchaši, ale tam se jen "míjejí". Příběh Tonyho působí na první pohled trochu budovatelsky, ale má vnitřní logiku, Janův příběh je smutný, ale výborný, Alexander dostal, co si zasloužil a Lída, ta je budovatelská až ad absurdum. K mistroství je dotažen princip užitý už v Moskvě-hranici, kdy se vypravěč ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou, vracejí se celé věty / slovní spojení. Krátká knížka, která se četla sama jedním dechem.

09.07.2020

(SPOILER) Kniha i dnes velice zajímavá, byť už nevzbuzuje překvapení, senzaci nebo znechucení jako v době vydání. Autor vycházel ze svých zážitků, alter egem je Jan Fischer, ale i postava Ri a jejího manžela měla reálný předobraz. Přesto dílo nepůsobí jako přepis nějakého deníku atp. naopak kompozice je velmi originální, skládá se z relativně samostatného příběhů Ri a Jana. Vypravěč se ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou. Výborné jsou také detaily z tehdejšího každodenního života, stavba moskevského metra, ruské zvyky a kuchyně, zima atd. Z dnešního pohledu jsou zajímavé překlady slov ze sovětské ruštiny (nástěnný časopis = nástěnka atd.). Za mě top literatura, četlo se jedním dechem.

2 09.07.2020