Hledam94
komentáře u knih

Posloucháno v rozhlasovém zpracování. Velmi ho chválím, je výborné. Ale místo četby nebo poslechu doporučuji film.


Posloucháno výborné rozhlasové zpracování. Nutné pochválit i úžasný překlad Martina Hilského. A i samotná hra je úžasná. Možná má stylem blízko k dalším autorovým komediím (znám hlavně Zkrocení zlé ženy a Kupce benátského), ale to nic nemění.


Kniha má určitě několik zajímavých prvků.
Prvním je jazyková stránka, do textu je zapojeno hodně citátů z bible a latinských výrazů, obratů a živých slov (naštěstí s vysvětlivkami). V dané době to asi bylo mezi vzdělanci běžné, ale u člověka s komunistickým přesvědčením překvapivá.
Druhým bodem je orientace na duchovní stránku husiství, díky této knize jsem více pochopil některé dobové problémy např. smysl přijímání podobojí a s ním spojený spor o transsubstanciaci (zda se opravdu víno a hostie přemění na krev a tělo Krista, či zda je to jen symbolický obřad).
Bohužel i nekvalit je řada. Postavy nejsou příliš životné, chybí jim nějaký lidský cit, zajímavost atd. Zvláště romantická linka je uhozená.
Kniha navíc pohlíží na husitství poměrně schematicky (ve srovnání s Táborskou republikou Václava Kaplického, která vyšla popré o 20 let dříve). Příliš ukazuje husity jako první komunisty.
Korunu všemu přidává anachronysmus s fazolemi (ty pocházejí z Ameriky).
Celkově nic moc.


Posloucháno jako četba na pokračování - svělý Oldřich Kaiser doplněný historickými záznamy opravdového Jiřího Rašky. Ota Pavel vnáší do textu řadu poetických až pohádkových prvků (havrani, růže) atd.


Posloucháno jako rozhlasová hra, která byla vynikající; ale předloha mi neseděla.


Četl jsem překlad herce Leoše Suchařípy. Klobouk dolů, ale hra mě moc nezaujala. Sympatický mi byl Lopachin.


Posloucháno jako četba na pokračování v podání Luďka Munzara, kterého musím velmi ocenit. Příběh je poměrně komorní, což je vhodné pro rozhlasové zpracování.
Kniha samotná se mi zdála nadprůměrná, ale sága o Forsytech mě zaujala více.


Životopis T. G. Masaryka v prvních dvou částech a vysvětlení jeho světového názoru v části třetí. Ta se mi četla špatně, protože nejsem příliš vzdělaný a zaujatý filosofií. První dvě části se mi naopak velmi líbily. Řada Masarykových myšlenek je překvapivě aktuální (škola, ve které by měl být učitel a žák / student tak trochu partneři; špatné vnímání stereotypní práce, kterou v mládí vyzkoušel). Jistě jde o životopis takový, jaký ho Masaryk chtěl mít, bez nějaké hlubší kritiky, ale s tím je nutné počítat. Sám uznává řadu svých nedostatků. Navíc čtivé a přístupné zpracování.

Posloucháno jako moderní rozhlasová hra a musím ocenit i předlohu. Příběh je dosti krutý, ale takto se nejspíš udál.


Hodnotím pouze Marianu Pinedovou.
Jedná se o smutný příběh vyprávěný pěkným jazykem a veršovanými replikami. Posloucháno jako rozhlasová hra pro pamětníky, která mě ale příliš neoslovila.


Jedná se o smutný příběh vyprávěný pěkným jazykem a veršovanými replikami. Posloucháno jako rozhlasová hra pro pamětníky, která mě ale příliš neoslovila.


Příběh Blanky byl zajímavý, ale zhruba jsem ho už znal a zpracování mě příliš neoslovilo. Nedokážu úplně popsat proč.


Výborná antalogie tehdejší nejnovější poezie, i když výklad mi přišel trochu tendenční a příliš zdůrazňující surrealismus. Později vznikla spousta úžasných básní, které se tak trochu "vracely" k pravidelnému rytmu, rýmů atd.


Důstojné rozloučení s edicí. Tato kniha se mi líbila více než některé předchozí díly, hlavně díky zvoleným osobnostem, které většinou měly i zajímavý osobní příběh, a to jsem na Toulkách vždy oceňoval.
Trochu mi mrzí, že se do glos nevešlo více např. o jednolivých uměleckých směrech nebo některých netradičních knihách (Nezvalova kniha Moderní básnické směry). Ale to jsou jen mé nápady, možná zcestné.


Posloucháno jako audiokniha na Českém rozhlase Plus.
Na knize oceňuji nejvíce, že se podrobně zabývá tématem, které je myslím opomíjeno - životem manuálně pracujících. Určitě byl poslech pro mě zajímavý a podnětný, byť nesouhlasím s každou větou, na kterou jsem narazil (ať od respondentů, tak od autorky).
Oceňuji i rozhlasové zpracování s různými hlasy pro přímou řeč.


Je to moje druhá kniha od Václava Kaplického, ale po Táborské republice jde o zklamání.
Kniha má spoustu dobrého - nenásilnou archaizaci jazyka, který ale zůstává čtivý a srozumitelný; spoustu postav z různých vrstev společnosti a určitě i pochopitelnou motivaci většiny z nich.
Bohužel kniha nemá nějaký sevřený příběh a její dost velká část je jen jakousi statickou vztahovou šachovnicí. Nechci spoilovat, ale vyústění knihy mi přišlo takové nucené; jakoby bylo vyžadováno tehdejší (cca 1979) politickou situací.
Čtení to nebylo špatné, ale autor napsal i mnohem lepší knihy.


Zatím jsem četl pouze Synáčka.
Povídka je výborná, trochu podobná Petrolejovým lampám, ale Synáček se mi líbil mnohem více. Je daleko kratší, sevřenější a mně se i lépe četla.
Knihu bohužel kazí nakladatelská práce, chyběl mi hlavně obsah.


(SPOILER) Výborné. Kromě kladů zmíněných v dalších komentářích oceňuji i autorův sarkasmus v řeči vypravěče i některých postav. Zvláště rouhání starého Kyliána v závěru knihy, kdy se těší, že přežije svého synovce Pavla. A nepřežije.
Z dnešního pohledu je zajímavý ideál krásy na konci 19. století, kdy blahobytně vypadající Štěpka nemohla najít žádného ženicha z lásky. Možná to bylo dáno spíš její povahou, ale autor to nepíše jasně - jako v životě je to nevyřčené.


Posloucháno jako výborná rozhlasová hra. Tvrdý život vorařů, ohromný cit pro jejich furiantství, čekal jsem veselejší vyústění, které nepřišlo.Výborný, i když trochu pozapomenutý autor.


I dnes skvělá hra poslouchána ve skvělém zpracování ČRo.
