hledaseniki komentáře u knih

V posledních letech je detektivní/thriller žánr hodně oblíbený, od dob Stiega Larssona vznikla celá řada skandinávských detektivních příběhů, ale najít thriller z pera španělské autorky to je věc jiná.
Dolores Redondo jde na příběh trochu jinak, nepoužívá klasické detektivní postupy, což je rozhodně osvěžující. Její příběh se soustřeďuje především na hlavní hrdinku, kterou je inspektorka Amaia, která se potýká s vlastní minulostí a ona minulost je propletená do jejího případu. Autorka píše dobře, někdy trochu moc popisně, což je zřejmě jejím rukopisem, takže očekávám, že s podobným stylem se setkám i v dalších dílech a méně prostoru proto dostává vyšetřování, na jednu stranu je to škoda, ale na druhou musím přiznat, že jsem se při čtení nenudila, autorka do příběhu zakomponovala i různé legendy a celé to působí díky tomu tajemně. Postava inspektorky je díky velkému prostoru vyšperkovaná, ale ostatní postavy jsou v pozadí, mužský element tam byl zřejmě do počtu vzhledem k těm mužským charakterům, které v příběhu jsou.
Neviditelný strážce byl rozhodně velkým překvapením, mělo to krapet jiný scénář než klasická detektivka, trochu škoda, že muselo ustoupit vyšetřování vraždy do pozadí, ale doufám, že další díl to vynahradí!!!
Nemusím snad ani říkat, že začínám číst druhý díl :-)

1 22.10.2016

Dům žen bez mužů zavání tak trochu feminismem, jak už samotný název napovídá. Jde o příběhy několika žen, které žijí v jednom domě, každá si nese své bolístky na srdci, což je dohnalo k tomu, že se rozhodly žít bez mužů. Každé ženě je věnováno několik kapitol, kde se čtenář dozvídá důvody, které je vedly k jejich životnímu rozhodnutí, což byl sice hezký nápad, ale kniha je poměrně útlá a tak ta práce s postavami je jen povrchová, což je opravdu velká škoda.
Dům žen bez mužů je určen především ženám i když nejde o žádný hloupoučký román, přesto to na můj vkus nemělo hloubku.
Autorka píše zajímavě, styl psaní je nevšední a poměrně rychle se dokážete začíst, ale přesto nejsem nadšená. Přišlo mi to patetické a rozhodně to nemůžu řadit mezi to nejlepší co jsem letos četla. Nejde sice o žádné zklamání, ale ani nic převratného...

1 31.08.2016

Nijak se netajím tím, že mám ráda Johna Greena, jeho styl psaní mi sedl stejně tak jeho smysl pro humor a jeho neuvěřitelné postavy a tak když vyšla povídková kniha Sněží, sněží nemohla jsem si jí nechat ujít i když jsem knihu odkládala na vánoční období, přesně pro tu příležitost byla i napsána.
První povídka mě pohltila velmi snadno a vychutnávala jsem si jí s karamelovou kávou a vanilkovými rohlíčky a skvěle doplnila vánoční atmosféru. Ve druhé povídce přichází John Green s jeho tradičním stylem, kterému opět nechybí vtip. Třetí povídka mě příliš nezaujala zřejmě díky hlavní hrdince, která mi vůbec nesedla.
Sněží, sněží je příjemné pohodové čtení, které proplétá osudy postav a celé to působí hrozně srdečně a mile a navíc ta obálka je nádherná. Rozhodně se plánuji ke knize vrátit a to příští Vánoce a dost možná to bude tradiční vánoční knížka.

1 02.01.2016

Série Alexe Crosse mě nějak minula, viděla jsem sice film, který vznikl na motivy této knihy, ale díky filmu jsem neměla chuť knihu číst, a víte co? Byla to chyba, protože ta kniha je stokrát lepší, protože je v ní skoro všechno jinak.
Soneji je vynikající záporák a dodával tomu příběhu tu správnou špetku šílenství. Kniha má vhodný počet stránek, takže se nemůžete nudit a ani to není nijak zdlouhavé, což potěší nejednoho čtenáře.
Thriller jak má být, plný zvratů, i když na můj vkus tam bylo hrozně moc postav, které vlastně v příběhu neměli žádnou zvláštní úlohu. Nemusím dodávat, že se chystám na druhé volné pokračování s Alexem Crossem.

1 04.12.2015

Nevím jestli jsem četla něco jiného než ostatní, ale mě Ostrov lhářů příliš neohromil. Kniha měla velkou reklamní kampaň, která na lidi jednoznačně působí, vždyť já sama jsem se nechala napálit. E. Lockhart psát umí, což dokazuje to, že jsem knihu měla přečtenou během dvou dnů a četla se poměrně snadno, když vezmu v potaz, že se tam dle mého moc neděje. Hrdinka mi k srdci nepřirostla a závěr nebyl tak šokující, jak jsem předpokládá, že bude (viz. reklama).
Koukám, že má být kniha podobná knize od Johna Greena, Hledání Aljašky, tak to ani náhodou!!! Jde o četbu která patří do kategorie young adult, což nutně nemusí znamenat, že to nemohou číst starší čtenáři, i když v tomhle případě je Ostrov lhářů opravdu určen jen mladším ročníkům, kteří z příběhu mohou být nadšení.

1 08.11.2015

Galveston je kniha, která vzbudila zájem především u příznivců seriálu True Detective, já sama mezi ně patřím a tak mi kniha nemohla uniknout. Galveston je opravdu takovou jednohubkou, která každého neosloví. Nic Pizzolatto je pro mě vynikající spisovatel, jeho styl je nevšední, běžně se sním nesetkáte, jeho rádoby kriminálku jen tak nezaškatulkujete, to se prostě nedá!

Pizzolatto dokáže vyrazit dech i prostým příběhem, který se může zdát jako předvídatelný, ale při jeho čtení zjistíte, že předvídatelný vůbec není, protože čtenářům autor připravuje jednu kličku za druhou. Galveston je jednoznačně zvláštní a neobvyklou knihou s jedinečnou hlavní postavou.
Pizzolatto připravuje jedno překvapení za druhým a já už teď doufám jak v to, že se True Detective obnoví pro další řadu, tak i v to, že napíše i něco dalšího, vlastně už se nemůžu dočkat!

1 24.09.2015

Odpočinkové čtení, které dokáže čtenáři vykouzlit úsměv na rtech, je to milé počtení, které neurazí, ale ani příliš nenadchne. Příběh neoplývá velkou originalitou, ale koho to zajímá, když se u čtení dokáže zasmát, ano ty milostné eskapády dokáží lézt někdy krkem, protože je to všechno až moc překombinované a lehce postavené na hlavu, ale to prostředí 50. let dodává příběhu kouzlo a stejně tak to, že hlavní hrdina je milovníkem filmů a často navštěvuje kino a tak je čtenář seznámen s několika zajímavými komentáři, které se točí právě okolo filmů.
Colm je postava sympatická a jeho smysl pro humor mi sedl stejně jako jeho ironické poznámky.

Hlavním lákadlem je samozřejmě obálka, která dle mého nemá chybu.

Devátá dívka je již čtvrtou knihou ze série Kovac/Lisková a Tami Hoag pro mě představovala velkou neznámou a protože jsem velký nadšenec thrillerů, tak jsem si knihu nemohla nechat ujít. Příběh, který čtenáře dokáže chytit už během několika málo stránek, i když to napětí má tendenci stoupat hodně pomalu, což mi u jiných knížek poměrně překáží, ale v případě Deváté dívky rozhodně ne. Sympatická dvojice komisařů si čtenáře získá opravdu hravě stejně jako styl psaní Tami Hoag, která mě svým vyprávěním nutila obracet jednu stránku za druhou až mě doslova vyplivla na samém konci, který byl na můj vkus rychle odbytí....škoda.

Přesto vynikající čtení, i když asi každého neosloví.

1 18.09.2015

Tohle je moje první setkání s touto německou spisovatelkou se kterou se v poslední době roztrhl pytel, její prvotina Erebos není vůbec špatná a je víc jak jasné, že autorka psát umí, příběh je zajímavý a především se velmi dobře čte, i když na knize je trošku znát, že je pro mladší čtenáře. Upřímně přiznávám, že jsem byla poměrně zklamaná, protože kniha nesplnila to, co obálka slibovala, tedy do jisté míry. Erebos nepovažuji za nějaký velký knižní trhák, ale na Ursulu Poznanski si určitě posvítím a ráda si přečtu její další knížky a jsem zvědavá s jakým originálním nápadem zase přijde.

1 10.09.2015

Kniha Chyť mě asi většinu z nás nalákala díky anotaci, která je velmi zajímavá, ostatně a troufám si říct, že má dost neobvyklou zápletku, přesto úplně nadšená jsem z ní nebyla. Příběh má dobrý spád o tom se nehodlám přít, ani jsem se nenadála a byla jsem za polovinou knihy, takže v té čtivosti bych problém neviděla, přesto něco mi tam nesedlo a to něco je finále. Přišlo mi takové laciné, hodně odfláknuté nemůžu si pomoct, při čtení knihy jsem s nadšením otáčela jednu stránku za druhou a těšila jsem se až se dostanu do samotného finále, které mě vykolejí, bohužel to se úplně nestalo, nechci říkat, že kniha byla předvídatelná, protože nebyla, ale za to finále, které mě zklamalo hodnotím, tak jak hodnotím. Přesto, Chyť mě je dobrá kniha, která si zaslouží pozornost.

1 10.01.2015

Druhý díl navazuje tam kde první skončil. Kniha je stejně čtivá jako díl předchozí vlastně daleko víc, protože se tam toho děje skutečně hodně. Nečekala bych, že se mi po Nákaze může líbit další díl ještě víc, ale Pád mě přesvědčil o tom, že to skutečně jde. Příběh plný napětí, akce, skvělé atmosféry a mnoho upírů včele s Mistrem. Už teď se těším na poslední díl.

1 11.07.2014

Knihu jsem četla díky seriálu, který se mi moc líbil a tak jsem si logicky nemohla nechat ujít i knihu a přiznám se, že jsem zklamaná, seriál a kniha jsou dvě odlišné věci, což mě zklamalo asi nejvíc, ale teď už ke knize. Začátek byl nemastný, neslaný, ale pak se to četlo moc dobře a už jsem se viděla, jak to přelouskám za jeden den, bohužel se tak nestalo a to, protože v polovině kniha ztrácela na zajímavosti, bylo tam několik nudných pasáží bez kterých by se to obešlo, ke konci to sice začínalo být zase zajímavé, ale bohužel k dokonalosti to mělo daleko, ale druhý díl si ujít nenechám.
Trochu mě zklamalo, že autorka neměla dost vlastní fantazie a vykradla komiks viz. Asgard, Odin a Loki.

1 07.06.2014

John Green, dnes už žádný čtenář nemůže říct, že tohoto talentovaného spisovatele nezná. Svět si podmanil knihou Hvězdy nám nepřály a přesto, že Hledání Aljašky je jeho prvním dílem, kniha se k nám dostala jako jeho druhé dílo a proto to Aljaška neměla vůbec jednoduché, protože se musela setkat se srovnáváním, i když není co srovnávat. Hledání Aljašky v mé knihovně nemohlo chybět a tak jsem se před jedním dnem pustila do čtení a hle, mám dočteno! Vynikající kniha, která není o ničem, ale o NĚČEM a především o hledání velkého Možná.
Při čtení musíte obdivovat jeho práci s postavami protože Green jim umí vnuknout kouzlo a osobitost a vždycky si říkám, kdy konečně někoho takového poznám. Byl to vynikající zážitek, který ráda zopáknu a co víc budu se těšit na další práci mého oblíbeného Johna Greena.

1 07.01.2014

Musím souhlasit jedná se o klasický detektviní příběh a pokud na detektivky jste, tak je Tajemství kovového domu právě pro Vás. Kniha není příliš obsáhlá a tak se tam neobjevuje mnoho zbytečností a především je hodně čtivá. Za 2 dny jsem jí měla přečtenou a nedávno jsem se k ní vrátila znovu, zápletka se může zdát jednoduchá, ale to rozhodně není, já jsem byla nadmíru spokojená.

1 21.03.2013

Protože je to už nějaká doba, co jsem četla Percyho Jacksona a slíbila jsem sama sobě, že se vrátím k autorovým dalším knihám a je to tady, konečně jsem se pustila do egyptské trilogie Kronika Cartera Kanea.

Rick Riordan je autor, kterého si musíte zamilovat. Jeho čtení je sice primárně pro mladší čtenáře, jenže v době kdy já byla mladší čtenář, tak knihy tohoto typu jste tu stěží mohli vídat tak často jako dnes a řekněme, že já si ráda udržuju to dítě v sobě a Riordan mi v tomhle dopřává tu správnou zábavu.
Od řeckých božstev jsme se přesunuli k egyptskému božstvu a bavilo mě to úplně stejně, Sadie a Kane se seznamují se svými schopnostmi o kterých donedávna vůbec nevěděli a rovnou musí zachraňovat svět.
Je to příjemné, nenáročné, milé čtení, které má své kouzlo. Na můj vkus celkem uspěchaný konec, vzhledem k tomu, že k bitvě se schyluje od samého začátku, takže jsem čekala trochu víc, což se odráží i na hodnocení, ale rozhodně půjdu hned pokračovat ve čtení druhého dílu.

01.02.2025

Sestry až za hrob, kniha kterou mám od jejího vydání, zase jsem u toho, že odkládám naprosto skvělé knihy! A zřejmě nejsem jediná, protože tady na databázi knih jí hodnotilo strašně málo lidí. Žánrově jde o drama říznuté thrillerem, je to neuvěřitelně čtivé, přečetla jsem jí za jediný den, protože mi to prostě nedalo. Hra na kočku a na myš, složité rodinné vztahy, které jsou hlavním motivem knihy.

Příběh plný alkoholového opojení, záhadných emailů a jedné smrti. Tohle musíte zkusit!

28.03.2021

Kniha, kterou bych si sama nevybrala, ale která si ke mě našla cestu sama.
Román který vypráví příběh Edie, která byla svědkem přepadení večerky. Její život se od této události změní.
Téma, které se tváří jako vážné, ale ve finále to byla čistá romantika určená mladším čtenářům. John je skvěla postava, pro zlobivé chlapce mám slabost, ale je to všechno strašně předvídatelné ale budiž to se dá pochopit, ale to jak Edie nad Johnem vzdychá pokaždé když ho vidí, to bylo trochu moc. Kniha neurazí, ale ani nenadchne, ale čtivost jí upřít nemůžu, dalo se z toho příběhu vytěžit mnohem víc.

11.03.2021

Od Robina Cooka jsem četla pár knih na střední škole a tuhle mám v knihovně už léta. Jde o neskutečně čtivou jednohubku, kterou jsem přečetla za jedno odpoledne. Jedna část se odehrává v nemocnici a pak se dostáváme k vyšetřování samotného hrdiny, bylo tam dost zvratů, které jsem nečekala, ale ke konci už to byla taková bláznivá jízda, které se moc nedá věřit a závěr je nedořešený. Autor něco nakousl a zbytek si domyslí sám čtenář, což se v tomhle případě úplně nehodilo.
Autora nezatracuji a určitě od něj zase něco vyzkouším, protože se to četlo vážně dobře, mělo to spád, pár šokujících zvratů, ale některé přehnané scény si mohl autor odpustit.

10.03.2021

Devátý spolek je kniha, která vládla v minulém roce zahraniční knižní scéně, někdo si knihu zamiloval a někomu se naopak nelíbila a měl problém ji dočíst, já patřím do toho prvního tábora.
Od Leigh Bardugo jsem dosud nic nečetla, takže to bylo mé první setkání s úspěšnou autorkou, kterou milují lidé po celém světě. Takže naprosto nezaujatě mohu říct, že Leigh Bardugo umí psát. Ještě předtím než jsem se pustila do knihy jsem měla hrůzu z té bichličky. Asi nejzásadnější problém této knihy je to, že autorka neztrácí čas a hned v první kapitole nás vhazuje do rozjetého vlaku, takže jako čtenář máte velký problém pobrat, co se to vlastně děje. Postavy neznáte, neznáte ani pořádně děj, znáte jen to, co jste se dočetli v anotaci a to není mnoho, takže tohle tápání byl asi největší problém, který jsem s knihou měla. Jakmile tohle překlenete a začnete se v ději a postavách orientovat začíná neskutečná jízda, nechci říct, že má kniha pomalé tempo, ale prostě si tak nějak plyne podle sebe, jsou chvíle kdy na pilu netlačí a pak jsou chvíle, kdy vás příběh tak pohltí, že knihu nemůžete ani odložit.
Temný příběh spolků a navíc detektivní zápletka, to byl ten důvod proč jsem se do té knihy pustila a nebyla jsem zklamaná. Hlavní hrdinka Alex, je ženská dle mého gusta, s ničím se nepárá a to je mi sympatické, fandila jsem jí, dychtila jsem po odpovědích a byla jsem napnutá jak struna. Tohle mi vyloženě sedlo.
Nezbývá než si čekání na další díl ukrátit další autorčinou knihou, protože prostě není zbytí.

15.12.2020

Hlavní hrdina - doktor se nechá zlákat od neznámého muže na výpravu po lese za pokladem. Ono to takhle zní celkem pěkně, jenže ve finále to dopadlo katastrofálně. Hlavní hrdina mi k srdci nepřirostl, jeho chování mi přišlo někdy až tak pitomé, že jsem si říkala, že to snad není možné, lékař co se chová jako idiot, ale i doktor je člověk, takže budiž. Kniha není příliš obsáhlá, má něco přes 300 stránek a když budu upřímná, tak se tam skoro vůbec nic neděje, autor do příběhu ze začátku zapojil drogové magnáty a tím to trochu přiostřil, jenže jakmile skupinka vleze do lese už to jde s příběhem z kopce, přitom by to mělo být naopak. Je to celé hrozně plytké, nudné a do čtení se musíte vyloženě nutit nebo alespoň já jsem se do toho nutila, abych to měla co nejdřív za sebou. Dialogy také za moc nestojí a zrovna tak postavy, asi nejzajímavější byl Anton, ale ačkoliv to byl šéf výpravy, skoro nic o něm čtenář neví a v průběhu ani nic nezjistí. Očekávala jsem, že ten název knihy má nějaký význam, pokud nepočítám, že viděli černou řeku. Postrádám tam hlubší myšlenku, smysl. Když dojde na vraždy tak jsou neoriginální a přiznám se, že kdo vraždí mi bylo tak jedno jako málo co. Některé pasáže jsou hodně nadnesené a vyloženě vycucané z prstu, obzvláště, když se na scéně objevují anakondy (což je až v samotném závěru) Velké odhalení má být zřejmě velký šok pro každého čtenáře, ale jak jsem říkala jednak mi to bylo jedno a za druhé, jsem tohle přesně očekávala. Dobrodružný thriller si představuji docela jinak a pokud autor zamýšlel poslat skupinu lidí do lesa a to má být to dobrodružství, tak se obávám, že to ani zdaleka nestačí. Mám tu ještě jednu knihu od autora, ale budu muset hodně váhat, zda jí dám šanci, protože tohle bylo utrpení a hledat na knize něco pozitivního je úkol nesnadný.

10.04.2017