Hobo komentáře u knih
Pytlíkův komentář je natolik přesný, že mi nezbývá než vyslovit mu poklonu. Tak výstižně bych to neřekl.
Zakarpatská Ukrajina je takovým nostalgickým bodem v českém myšlení (myslím, že ne už tolik ve slovenském), který po rozpadu Československa se stal ještě neurčitějším. Je však dobré o tomto území a národě vědět o trochu víc než je Nikola Šuhaj, loupežník...
Nejobjektivnější kniha o následcích 2. sv. války, jakou jsem četl. A přitom neobyčejně čtivá.
V roce vydání bych přidělil plný počet *, ale časový rozestup již odkrývá nedostatky a chyby. Např. Rusko, ale nejen. Právě to ovšem dobře ukazuje, kam a kudy se vývoj ubírá. Trošku mám dojem, že autor je takový malý český Kissinger.
Za přečtení ovšem kniha stále stojí.
Tak to je hodně pomalé čtení! I četl jsem pomalu a pomalu si to užíval.
Novinové texty z let 2010 až 2017, tedy z období sedmi let. A už jen z tohoto rozsahu je zřetelně vidět, jak se doba měnila. A jak se měnil autor z publicisty na politika. Osobně myslím, že publicistika mu sluší víc, ten intelektualismus (v co nejkladnějším slova smyslu) není dobrý základ pro politika. Jsou to dobré texty, byť pomalinku zastarávají. Pět let, které uplynuly od vydání, přineslo takový vývoj, že je to ještě zřetelnější. Nicméně nechytily autora na švestkách, autorova slova jen potvrzuje.
Jsem trochu hodnější v počtu * než by si kniha zasloužila. Pečlivě jsem přečetl, našel několik opravdu dobrých pasáží a především oceňuji nespornou poctivost autorů. Oni za to tak úplně nemohou, že mají rozhled globálního četníka a na tom končí každá analýza. V pár příkladech se přidržují oficiálního (amerického) podání některých událostí, nikoliv skutečného. Takže hodnocení je za upřímnost.
Hluboké zklamání. Taková obvyklá televizní demagogie. Až na několik málo nepodstatných fakt jsem se nedozvěděl nic skutečně nového. Stereotypní líčení regionů, zejména Rusů. Typické souvislosti z pohledu Anglosasa a ještě se při tom tváří jako spasitel světa. Jinak mohu plně podepsat komentář HanzKaufmanna.
Nakladatelství Ferd. Holas působilo v letech 1945-1948. V knize samotné není letopočet uveden a bylo by zajímavé prozkoumat jednotlivá vydání uvedená v příslušném odkazu. Nezdá se mi, že by Holas vydal tutéž knihu 3x, navíc v době okupace možná působil jen jako knihkupec a byl vězněn. Bližší viz zde https://nakladatelstvi.ucl.cas.cz/nakladatelstvi/ferdinand-holas.html
Občas ke mně připlují knihy neplánovaně a náhodně. A často se z nich vyklube příjemné překvapení!
Příjemné bylo, že tato fantasy je prostě česká, respektive slovanská. Žádní anglosaští elfové a podobné cizácké bytosti. Je to taková úleva... Už jsem po tom toužil.
A napínavý, zdánlivě komplikovaný děj, který má smysl. Početl jsem si.
Výborně napsaný životopis, který doplnil či opravil mé dosavadní znalosti. Těším se na 2. díl. Napoleonovo ruské tažení mě obzvlášť zajímá.
Ostatní čtenáři popsali vše podstatné, nechci k tomu přidávat jen nová slova... Byl to skutečně zážitek. A je smutné, že ideologové, místo, aby se zamysleli, dílo zavrhnou. Možná, že vývoj by šel jinak.
Stručné, přehledné kroky nepřátel jezuitů. Pomluvy, které vedly k jeho zrušení.
Byť jde o odlišný syžet, chvílemi jsem si při četbě vybavil Malého prince.
Krásné čtení pro otevřené mysli.
A když si tak občas vzpomenu na Syna strážce majáku, čtený v dětství, tak tato knížka jakoby ho v mém životě uzavírala.
Jana Skácela jsem dobře znal a probral s ním mnohé. Nebyli jsme politicky zcela kompatibilní, ale rád jsem si jeho Dotazník přečetl a zavzpomínal si.
Velmi svěží styl, který je nad věcí. Děj rychle ubývá, nezdržuje se u popisů a pádí vesele k závěru. Na pozadí dnešního zkostnatělého multikulturalismu neotřelý. Odpočinul jsem si.
Knihu mi anoncovala jiná kniha o autismu Císař ve světě Lenky Linhartové. To je ovšem popis druhé strany, zatímco tato je přímou výpovědí nositele Aspergerova syndromu. A nutno říci, že hodně drsná výpověď. Hodně jsem o autismu přečetl, ale žádnou tak syrovou, v tom souhlasím s LucyA7. Nutno podotknout, že jsem v jisté fázi chtěl čtení nechat, pak však nastal (poněkud náhlý) předěl, který mě až překvapil. A nakonec mi pochopení doplnil doslov matky.
Havlíček byl génius. Nezapomenutelné verše.
Nejprve jsem byl fascinován brilantním stylem a vtipem, později však poněkud unaven neustálým psychiatrizováním, navíc většinou nekonkrétním. V závěru jsem pár pasáží i přeskočil (např. astrologické) a víceméně s ulehčením knihu odložil. Ale nelze popřít, že portrét DH i VH je zřejmě věrný.
Pjakinovy knihy jsou prostě informačně výtěžné, i když v podtitulu jsou označeny jako poznámky.